Ačkoliv firma ToftAudio není na trhu příliš dlouho, velmi rychle se etablovala a v konkurenci si stojí velmi dobře. Jejich produkty si díky své vynikající kvalitě oblíbila řada špičkových studií a interpretů. Protože zvukově dokonalých přístrojů není nikdy dost a zvukově dokonalých za nízký peníz je ještě méně, otestuji dnes dvoukanálový preamp/kompresor/equalizer ATC 2.
Musím se přiznat, že jsem sice měl název firmy v podvědomí z pročítání odborných časopisů a šmejdění po internetu, ale že bych byl přímo seznámen s produkty, tak to nikoliv. Již v úvodu recenze jsem napsal, že Toft Audio není na trhu příliš dlouho, ale o teplé místečko má již postaráno. Zakladatelem a duchem firmy je starý bard, konstruktér a návrhář Mr Malcom Toft. Tenhle pán nejenže byl, ale se podílel na jako zvukový inženýr na nahrávání takových pecek jako byla „Hey Jude" od jakýchsi Beatles, či „Oddity" od ještě méně známého Davida Bowieho. Malcom Toft dnes konstruuje preampy, mixážní pulty a další příslušenství jak pro nahrávací a dabingová studia, tak pro live použití. ATC 2 je kompletní dvoukanál pro analogové zpracování nahrávaného materiálu.
Koukneme se na zoubky
Celokovový, nepříliš těžký, 2 HU vysoký přístroj s poměrně velkým počtem ovládacích prvků spočívá na mém stole. Krabice je vyrobena z černého, navrch i vespod děrovaného plechu zabraňujícímu přehřívání (v racku to bude stejně houby platné). Čelní deska s ovládacími prvky je z matného stříbrného masivního hliníkového plechu. Této čelní desce dominují dva žlutě podsvícené VU metry, které celému výrobku dodávají trochu „vintage" vzhledu. Ovládací prvky jsou rozděleny na Chanel One a Chanel Two - tedy kanál jedna a kanál dvě. Už při prvním pohledu jasně vyplývá, že vždy horní čudlíky patří kompresoru a spodní equalizeru. Důležité funkce jsou opatřeny červenýni ledkami - to abyste v šeru studií netápali. Na první pohled přístroj působí velmi elegantně a detailně zpracovaný. Masivní konstrukce zároveň slibuje dlouhou výdrž(doufejme).
Koncepce
ATC 2 je možno dle manuálu použít jak ke zpracovávání nahrávaného materiálu, tak např. k masteringu. Lampové puristy trochu zchladím, protože ačkoliv přístroj vypadá svou velikostí na přítomnost lampiček, nenajdete uvnitř ani jednu. Koncepce kompresoru je „fetová"(F.E.T. - field effect transistor), což je technologie poprvé použitá už v šedesátých letech. Dle informací na internetu pan Toft zdokonalil a zjednodušil složité ovládání. No, nevím, ale legendární kompresor 1176 UREI od Billa Putnama měl taktéž minimum prvků.
Přední panel
Čelo přístroje obsahuje dvacet ovládacích prvků. Část z nich jsou otočné potenciometry a část malé, zapuštěné páčkové přepínače. Všechny potenciometry mají velmi příjemný, tuhý chod, některé z nich obsahují též středovou aretaci. Potisk parametrů je zřetelný a zdá se, že se častým používáním nesmaže. Prvním je páčkový přepínač Line/Mic, tedy volba mezi linkou, nástrojem a mikrofonem. K němu se váže otočný potenciometr Mic/Line Gain o hodnotě +6/-20 až +60/+20 dB. Hned vedle je phantomové napájení +48 voltů. Jeho aktivace je indikována malou červenou LEDdiodou. Kompresor je možno obsluhovat pomocí čtyř otočných potenciometrů. Attack, Release,Ratio (1:1 až 12 : 1), Make up Gain (-50 až +20). Pro aktivaci či vypnutí kompresoru slouží přepínač Comp In/Out a k volbě indikace na VU metru - Output či Gain Reduction - je poslední přepínač této „horní řady". Spodní řada je vyhrazena equalizeru. Zleva jako první přepínač pro filtr kmitočtů pod 50 Hz. Pak následuje potenciometr –15/+15 dB se středovou aretací na 0. Tento potenciometr může zpracovávat basy buď 120 Hz nebo 60 Hz (dle volby přepínačem).Poté následuje parametrický equalizer nižších a vyšších středů s pevně nastaveným Q (jaká je šíře pásma, o tom se v anglickém manuálu nepíše, zrovna tak jako o časech Attack či Release). Nižší středy mají graficky vyznačeny hodnoty 100, 200, 400, 600, 800, 1000 a 1500 Hz. Gain máme k dispozici mezi –15/+15 dB. Vyšší středy pracují na 1, 2, 4, 6, 8, 10 a 15 kHz, opět –15/+15 dB. Výšky můžeme korigovat stejně jako basy –15/+15 dB buď na 8 kHz či na 12 kHz. Já osobně bych možná uvítal tuto hranici vyšší, ale nebyl jsem u natáčení Hey Jude, tak co. Zbývajícími prvky jsou přepínače pro EQ In/Out a spínač pro stereo-režim přístroje. Obě funkce indikuje LEDdioda. Na předním panelu nalezne uživatel ještě dvě jackové zdířky s označením Instrument.
Zadní panel
Zcela vlevo se nachází klasická síťová PSU zdířka. Oba kanály disponují těmito vstupy: Mic Input - vstup pro dynamický či kondenzátorový mikrofon, Line Input v symetrickém (XLR) a nesymetrickém (jack) provedení. Výstup je opět vyřešen XLR symetrickou a jackovou výstupní linkou. Hledal jsem též Mic Output, ale marně. Mikrofonní výstup je potřeba vytáhnout ze symetrické linky.
Testy samotné
Pustil jsem se do testování, hned jak balík s ATC 2 dorazil. Po zapnutí se krásně rozzářily žlutým standardním (pryč s modrou a fialovou)světlem oba VU metry. Jako první jsem se rozhodl prohnat nástrojovým vstupem basu a kytaru. Zapojil jsem do nástrojové zdířky na předním panelu basu a ze stejného kanálu nesymetrikou opět vyvedl ven. Asi si někdo řekne: „Tak z nás dělá blbce, nebo to natahuje aby dostal větší honorář". Ne přátelé. Ať jsem zkoušel přepínat cokoliv na předním panelu, nic mi „nelezlo" ven do aparátu. Empirickou metodou pokusu a omylu jsem nakonec vyvedl vstup č. 1 z výstupu č. 2 a hrálo to. Snažil jsem se přijít, proč je to takto zapojeno, ale na nic jsem nepřišel. Nechal jsem přístroj zapojit i několik studentů, a i oni byli v koncích. Nakonec jsem pátral i na internetu, ale ani tam nic nebylo o tom, že vstupní kanál číslo jedna má výstup z kanálu číslo dva a obráceně. Buď je to nějaká chyba, nebo jsem hlupák - nevím.
Výrobce doporučuje u kompresoru takové výchozí nastavení, že všechny prvky se otočí proti směru hodinových ručiček (naše pomyslná nula), pouze Make-up Gain se dá na 0. Samozřejmě musí být kompresor aktivován přepínačem Comp In (rozsvítí se červená LEDka). Poté si uživatel nastaví Ratio, Attack a Release a doupraví hlasitost Make-up Gainem. No, je to velmi jednoduše popsáno, ale zase tak jednoduché to není. Zapojil jsem tedy pasivní basu. Vše bylo dle popisu. Vstup jsem též ponechal na nule, indikaci přepnul na Gain Reduction. Počal jsem hýbat s parametry kompresoru, ale jako by se nic nedělo. Musel jsem vstupní hlasitost dát téměř na třičtvrtě než mi ručička počala cosi indikovat. Jakožto uživatel VCA kompresorů jsem zvyklý na rychlejší reakci. Nastavil jsem Ratio zhruba na 4 : 1. Basa byla lehounce komprimována. Pohrával jsem si s Attackem a Releasem. Zdálo se mi, že nastavení obou těchto funkcí má na Ratio větší vliv než jsem zvyklý u svých Alesisů a Dbx. Zkoušel jsem extrémní nastavení a Ratio dal téměř 12 : 1. Zde se velmi projevovalo nastavení Attack a Release. Zvuk lehce komprimovaného nástroje byl měkký a příjemný. Pumpování se projevovalo až při extrémních polohách. Co mi však vadilo, byla zvýšená hladina šumu při zapnutí kompresoru. Pokud jsem hlasitost stáhl, kompresor se ve zvuku projevoval málo. Zároveň mě překvapilo, že po vypnutí kompresoru ručička VU metru stále „cosi" indikovala. Setkal jsem se s tím u lacinějších modelů, ale význam jsem nepochopil. Nahrávání to však nijak neškodí, tak co?
Velmi se mi líbil equalizer. Má neuvěřitelně měkký zvuk, všechny korekční úpravy jsou velmi příjemné. U baskytary jsem zkoušel zapínat a vypínat spodní filtr. Tato funkce velmi hýbe se zvukem, věřím, že velmi jednoduše může odstranit z nástrojů či zpěvu (zde to funguje víc než dobře) nežádoucí spodní hlukové pásmo. Jinak nástrojový vstup disponuje oproti linkovému vyšší impedancí nad 100 kOhm a je samozřejmě nesymetrický. Linka je symetrizována elektronicky.
Byl jsem zvědavý na nahrávání zpěvu. To je vždycky trochu problém. Pokud točíte s „neumětelským" pěvcem (a těch je teď díky různým soutěžím víc než dost) asi víte co umí udělat špatná práce s hlasovou dynamikou a studiová nezkušenost. Nejdůležitější je právě ta dynamika. Už je pak jedno, zda je zpěvák o oktávu výš, či o kilometr dál. K natáčení zpěvu jsem vyzkoušel jak jednopalcovou kapsli (Audix CX 111), tak mikrofon do ruky Shure BG 5.1. Musím říci, že jak jsem byl rozpačitý z nahrávání nástrojů, tak zpěv mě dokonale dostal. Pravda, trochu jsem zápasil s udržením úrovně okolo nuly (točil jsem do digitálu), ale i při nastavení 12 : 1, nedocházelo ke známému pumpování. Myslím, že síla ATC 2 tkví právě v natáčení zpěvu. Je samozřejmé, že equalizace byla bez problémů, protože, jak jsem již říkal, equalizer je opravdu dobře vymyšlen a zkonstruován. Zvuk lidského hlasu přes náš přístroj byl velmi plastický, ale přitom přirozený (a to i v krajních kompresích). Zase však musím kritizovat šum při zapnutí nastaveného kompresoru. Věřím, že se ztratí v užitečném signálu, ale lepší by bylo, kdyby byl menší, nebo nebyl vůbec.
Nakonec jsem vyzkoušel ATC 2 na mastering. Zde jsem musel trochu více kroutit s parametry komprese, než se mi podařilo signál dostat pod kontrolu. Výborná je funkce Couple - tedy pár. Původně jsem si myslel, že vyřadí ovladače pravé strany a vše bude řízeno pouze levým kanálem, jak je tomu u podobných přístrojů. Zde to funguje tak, jsou řízeny oba kanály současně na základě stupně komprese. Signál je na slabším kanále dorovnáván k silnějšímu a tím je zachována stereováha. Při pokusech s masterováním jsem musel používat kompresor velmi jemně, hlavně pak funkci Attack, která vyháněla z nahrávky patřičný tlak. V součinnosti s equalizerem byl dosažený zvuk velice příjemný a plastický. Nebudu však tvrdit, že to nakonec nechce nějakou počítačovou maximalizaci např. L1 Ultramaximizerem od Waves.
Slovo na závěr
ATC 2 je velmi sofistikovaný, bytelně zkonstruovaný profesionální preamp, který jistě posune možnosti vašeho studia dále. Velmi příjemnou se k poměru kvality jeví cena, která je okolo třiceti tisíc korun. Má měkký, ale pevný krásný zvuk. Až na drobné nedostatky (přehozené kanály a lehký šum při aktivaci kompresoru) jsem nenalezl sebemenší problém, proto tento preamp vřele doporučuji. Ps: Má ho i David Koller.
