VOX AC15 Custom Classic

Kytarové kombo
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
22 220,00 Kč

Když se řekne „patnáctiwattové kytarové kombo", představí si asi většina kytarové obce nějaké drobné domácí cvičítko s 6" reproduktorem, které patří do výbavy začínajícího kytarového mága. Ovšem když do předchozí definice přidáme slůvko „celolampové", rázem se obecná představa mění v součást arzenálu nějakého fajnšmekra, který se pravděpodobně dost vyzná. Proto mě ani moc nepřekvapilo, když si mě od branky volal poštovní zřízenec větou: „šéfe, máte tu nějakou bednu a je těžká jako…" Ten dobrý člověk věru nelhal, VOX AC15 Custom Classic totiž váží dobrých 22 kg a zabalený od výrobce spolehlivě zaplní kufr menšího rodinného vozu. Žádné domácí cvičítko se tedy nekoná.

Koncepce a vzhled

Jak název napovídá, nedají se u tohohle komba čekat nějaké významné moderní výstřelky, ke kterým se firma Vox v poslední době občas uchyluje například v podlahových procesorech. AC15 CC1 je kombo prosté, jednokanálové, nicméně doplněné o reverb, tremolo a prvek z nových časů – Master Volume. Designově je to ovšem pravověrná vintage záležitost od A do Z a je to na první pohled patrné – klasické hnědé plátno se zelenkavými kosočtvercovými vzory, zlaté logo VOX, výrazné bílé lemování…

Zesilovač je do skříně rovněž umístěn tak, jak je (bylo) v podobných případech zvykem, tedy vertikálně, čehož zřejmým důsledkem je umístění ovládacích prvků na vrchní straně aparátu. Někomu to vyhovuje více, někomu méně, faktem ale je, že u komba, které je ve většině případů umístěno níže než hráč, to ovládání spíše usnadňuje. Oproti většímu modelu AC30CC však každopádně nejsou „hlavou dolů", ale přívětivěji čitelné od přední strany.

Větracími mřížkami můžeme pozorovat vnitřní lampové osazenstvo – dvě lampičky 12AX7 v předzesilovači a dvě EL84 v koncové sekci. O ozvučení se stará 30 W reproduktor VOX / Wharfedale GSH1230-16 a sluší se poznamenat, že AC15 se vyrábí i ve verzi CC1X, která je osazena reproduktorem Celestion AlNiCo Blue. Zadní stěna je cca z jedné čtvrtiny otevřená. Rozměry odpovídají výše uvedeným poctivým 22 kg hmotnosti – 605 x 440 x 262 mm, ani velikostně se tedy o žádného drobečka nejedná.

Ovládání

Jak jsem již uvedl výše, veškeré ovládací prvky najdeme na panelu zesilovače, který je zapuštěný do horní stěny komba. Kromě nepostradatelných tlačítek Power a Standby (které jsou poněkud méně „vintage" v podobě plastové kolébky – osobně bych upřednostnil tradiční kovové páčkové) zde najdeme sedm potenciometrů (s klasickými „kuřecími" knoflíky), které jsou rozděleny do tří sekcí. V první najdeme ovladač Master Volume, v druhé potenciometry Tremolo Speed, Tremolo Depth a Reverb Mix a konečně ve třetí, zvané Top Boost, se nacházejí ovládací prvky předzesilovače – Bass, Treble a Volume. Je tedy zřejmé, že se nejedná o ultra čistý kanál Normal, ale preamp vybavený „dřevním kreslícím" obvodem, což již částečně naznačuje jeho zvukové rozpětí.

Ke spínání tremola a reverbu slouží přibalený (a celkem fortelný) kovový footswitch stříbrné barvy, který se ke kombu připojuje standardním stereo jack-jack kabelem. Najít jeho zdířku na spodní straně zesilovače chce trochu cviku – ještě že v rámci modernosti výrobce nepřidal efektovou smyčku a podobně, to už by bylo tápání po hmatu dost neúnosné. Za zmínku stojí, že bez footswitche nemá uživatel šanci reverb nebo tremolo pohotově sepnout, takže zapomnětlivci pozor… Impedanci výstupu je možné volit mezi 8 a 16 Ohmy, první hodnota dojde užití, pokud k aparátu připojíte další reprobox o 16 Ohmech.

Zvuk

Možná to bude znít zvláštně, ale pro mě osobně je hlavní předností vintage aparátů určitá nedokonalost jejich zvuku, alespoň z dnešního pohledu (i když fakt, že vás většina kolegů bude považovat za podivína, když utrácíte za „nový starý" kousek, je také mnohdy neocenitelný). U AC15 CC1 je to věc patrná v každém tónu – na první poslech je zvuk, pro ucho zvyklé na různé Mesy, Soldána a Engly, takový až nekonkrétní, zvláštně se pod trsátkem „táhnoucí", ale člověk si k němu velice rychle získá určité sympatie (myšleno, není-li metalovým puritánem). Rozsah zvukových možností aparátu sahá od teplého čistého zvuku po pěkně rozkřápnutý a nachlupacený crunch (ovšem z hodně staré školy). Velmi zajímavé je (zvlášť u kytary se single coil snímači) nastavit Volume preampu někam na dvanáctou hodinu a pak v závislosti na dynamice hry balancovat mezi skoročistým a skorocrunch zvukem. Je důležité si uvědomit, že aparát této kategorie hraje na dnešní poměry hodně ve středech – na nějakém moderním aparátu by se pásma EQ mohla klidně jmenovat Lo Mid a Hi Mid a nikdo by se tomu nejspíš nedivil. Řečeno subjektivně, ovladač Bass přidává zvuku na mohutnosti, bručivosti a medovosti, kdežto s rostoucí hodnotou Treble se do něj vkládá určitá drátovitost – žádné ostré výšky nečekejte, ty lze získat jedině pořádným „nakřápnutím" preampu a zmohutněním úderu do strun.

Co se zabudovaných efektů týče – Reverb má hodně plechový charakter s velkou spoustou odrazů ve výškách, což k charakteru komba perfektně sedí. Tremolo je velmi příjemným doplňkem, jeho hloubku i rychlost lze nastavit ve značném (čtěte nevintage) rozsahu – od jemného rozvibrování až po pořádné zvukové vlny. Výhodou je (tedy alespoň z mého hlediska), že je v signálovém řetězci zařazeno až za reverbem, takže i dozvukový „ocas" se pěkně vlní – dosažení zvuku ala psychedelie je tak otázkou chviličky.

Celkový zvuk komba se mi daleko více líbil při hraní na klasický Stratocaster, než na kytaru osazenou humbuckery – tam se zvuk zkresloval (nelibozvučně, dlužno podotknout) a sléval, jen jsem trochu přitlačil na trsátko (to mi přijde celkem logické a zcela to koresponduje s dobou vzniku původní konstrukce a cílovým „hudebním prostorem"). Singly dosahují jednoznačně daleko příjemnějšího zvukového výsledku.

Co se výkonu týče – ani při otočení Master Volume zcela doprava vás kombo úplně neohluší, ale díky svému středovému naladění, těch z dnešního pohledu „žertovných" 15 W RMS, docela dobře „prolézá" v rámci kapely. I při maximální hlasitosti je zachován jeho zvukový charakter, což je samozřejmě plus.

Pro koho je určeno

Tenhle aparátek si dovedu nejlépe představit v rukách někoho, kdo vzývá klasický rock‘ n’roll, britské kapely 60. a 70. let, popřípadě se z nich snaží zvukově vycházet (což sedí i na některé modernější popkytarovky, popřípadě artrockem inspirovaná uskupení). Určitě se k němu daleko lépe hodí kytara se singly, než s humbuckery. V kombinaci s nějakým letitějším overdrivem (třeba TS-9) lze dosáhnout i na novodobější zkreslené zvuky, se kterými si aparát také slušně porozumí. Výkon je myslím pro běžné hraní dostačující, kdo ale touží po patrné výkonové rezervě, měl by se nejspíš porozhlédnout po něčem „silnějším", případně alespoň využít možnost zapojení přídavného boxu. A ještě něco – pokud máte tenhle aparátek delší dobu zapnutý, krom svého zvuku navodí náladu starších časů i nezaměnitelnou vůní pájky a cínu.