Firma Warwick představila na letošním zimním NAMM Show několik nových přírůstků do své rozsáhlé rodiny baskytar. Jedním z nich byl také model z řady Corvette, určený především pro vyznavače tvrdších hudebních žánrů. Nástroj byl marketingem společnosti Warwick obdarován přídomkem, který pochází z keltské mytologie a je opravdu velmi příznačný.
Taranis byl keltský bůh hromu a být to basák, určitě by sáhl právě po této baskytaře. Proč? To se dozvíte v následujícím testu.
Ladění
To nejzásadnější, čím se basa odlišuje od svých ostatních čtyřstrunných kolegyň, je právě ladění. Firma Warwick respektuje trend v moderní rockové/metalové hudbě, kdy kytaristé a pochopitelně i basisté tíhnou k reprodukci nižších a nižších kmitočtů a přizpůsobila mu základní ladění a tloušťku strun. Taranis je naladěn jako pětistrunná basa s nízkým H s tím, že nejtenčí struna G zkrátka chybí. Ladění je tedy od nejtlustší struny H, E, A a D. Tomu také odpovídá tloušťka použitých strun 135", 105", 085" a 065". Koncepčně se jistě nejedná o žádnou novinku, protože mnoho basistů takové ladění používá na běžných čtyřstrunných basách, avšak většinou musí tlustším strunám přizpůsobit nultý pražec a přicházejí na řadu zlaté české ručičky. Také krk musí snést větší tah tlustých strun a popravdě řečeno, u některých baskytar z východu bych se obával reálné možnosti fraktury. Corvette Taranis je však na toto všechno uzpůsobena a „je to" jednoduše bez práce a bez obav.
Design
Tvar těla a celková koncepce se neliší od jiných „korvet". Štíhlé a ergonomicky tvarované tělo s typicky protaženým horním rohem dominuje celkově modernímu a elegantnímu ztvárnění této baskytary. Zbrusu nová je ovšem povrchová úprava těla. Bedlivější pohled mě dovedl k myšlence, že se němečtí designeři inspirovali patrně dřevěnou podlahou ve staré chalupě. Asi si vybavíte, jak vypadá takové prkno, po kterém desítky let šlapala „těžká noha sedlákova". Z takového – roky zatěžkávaného - dřeva letokruhy doslova plasticky vystupují. Ve Warwicku pochopitelně po baskytarách žádní sedláci nešlapou, ale povrch dřeva zde upravují tzv. pískováním. Proces torpédování pískem zde těží z nestejné tvrdosti letokruhů jasanové struktury. Finální efekt je svým způsobem stejný jako v chalupě – měkké části dřeva se vydřou a ty tvrdší odolávají. Po následném namoření barevným mořidlem je hrubost a plastičnost povrchu zdůrazněna a člověk má pocit, že basa již něco zažila. Stopy pískového „ataku" jsou navíc nezaměnitelné pro každý nástroj a co si budeme povídat, řada muzikantů na podobný punc originality svého miláčka zkrátka slyší. Mě osobně se tato úprava velmi zamlouvá.
Konstrukce
Výrazné změny oproti standardním modelům Corvette u Taranis nenajdeme. K relativně lehkému tělu z bahenního jasanu je čtyřmi šrouby uchycen krk z ovangkolu. Ten je slepen podélně ze tří kusů a nese hmatník ze dřeva wenge, do kterého je vsazeno 24 pražců ze zvonového bronzu. Dohromady pevná a osvědčená konstrukce, které není co vytknout.
Hlava nástroje je přeplátována černým plastem s perleťovým logem „W" a nese 4 firemní samomazné ladící mechaniky uspořádané v poměru 2:2. Hardware je v černé barvě a stejně tak kobylka, která je složena ze dvou dílů (struník - slouží pouze k uchycení strun; můstek - s možností nastavení celkové výšky kobylky, jednotlivých strun, jejich rozteče a pochopitelně i ladění oktáv). Z mechanických částí už zbývají jen „warwičí" speciality. Dvířka kryjící truss rod (šroub výztuhy krku) jsou umístěna tradičně na hlavě nástroje a otevřete je bez zdlouhavého šroubování. Kromě toho mají i další důležitou funkci, tj. je na nich uveden název modelu.
Další specialitou je bezpochyby výškově nastavitelný nultý pražec, který byl tento rok zdokonalen. Nově vyrobené baskytary (včetně této) už mají tzv. Just-A-Nut III. Inovace odstranila veškeré neduhy předchůdce s pořadovým číslem II, takže se již nemusíme obávat například lámání vodících lišt, či nepříjemně ostrých hran. „Trojka" je příjemně zakulacená a je vyrobena z vylepšeného materiálu na bázi plastu, který by měl – kromě materiálové odolnosti - nabídnout i lepší rezonační vlastnosti.
Elektronika
Pokud jde o snímače, Corvette Taranis se nechala inspirovat svými kolegy z vyšší třídy (Corvette Jazzman a Streamer Jazzman). Jde o velmi oblíbený a zvukově vynikající setup. U kobylky je zasazen snímač typu Musicman, tedy pasivní humbucker s otevřenými pólovými nástavci.
Vyznačuje se velkou dynamikou a velmi silným výstupním signálem.
U krku najdeme pasivní single snímač, také s otevřenými póly a rovněž silným signálem. Oba snímače jsou značky MEC (Music Electronic Company – německý výrobce, který spolupracuje s Warwickem již dlouhá léta). Ostatní elektronika je pasivní a nabízí ovladač hlasitosti, potenciometr pro nastavení poměru snímačů a tónovou clonu. Pokud dáváte přednost aktivní elektronice, není problém ji dokoupit a vložit do dutiny na zadní straně těla. Přístup do tohoto prostoru je řešen opět elegantními zaklapávacími dvířky.
Herní vlastnosti
Krk Corvetty padne skvěle do ruky. Je sice tlustší než legendárně štíhlý Jazz Bass, ale rozhodně nijak neomezuje při nejrůznějších herních technikách. A co hlavně – můžete hrát hluboké tóny jako na pětistrunce, ale s komfortem štíhlého krku čtyřstrunné baskytary. Velmi příjemná je přírodní matná úprava krku i těla. Standardní 19mm rozteče strun na kobylce nelimitují žádný z herních stylů, včetně slapu čí tappingu. Horší je to však s dostupností těch nejvyšších poloh. Relativně pohodlně lze hrát ještě na 22. pražci, ale dále už to jde jen s vypětím všech vazů levé ruky. Ani vyvážení nástroje není ideální. Relativně malé a lehké jasanové tělo není dostatečnou protiváhou tvrdého a těžkého ovangkolového krku, takže basa má tendenci padat na hlavu, ale s dostatečně širokým pásem to není žádná katastrofa. Jinak nástroj, jehož celková váha je 3,5 kg, přišel již od výrobce výborně seřízen s nízkým dohmatem a vyladěnými oktávami.
Zvuk
Příjemné překvapení mě čekalo hned po vybalení z futrálu a při prvním brnknutí. Jmenovec hromovládného božstva hraje nasucho velmi nahlas a hutně. Je cítit, jak celý nástroj vibruje a tón zní velmi dlouho. Jádro zvuku je v hutných basech a vrčivých středech.
Ve spojení s aparátem Eden jsem si mohl vychutnat především čistý, i když nepřeslechnutelně ve středech navrčený, zvuk s pevnými basy. Ještě lépe basa zněla přes lampový Ampeg, kde se už tak dost bohaté středové frekvence dále obarvily o příjemné lampové harmonické vyšší středy a výšky, takže spolu s hutným basem již Taranis vyzněl ve své plné hromovitosti. Pasivní zapojení nabízí velkou dynamiku, na druhou stranu ovšem neposkytuje takové zvukové možnosti. Nicméně pomocí kombinace snímačů lze nalézt několik skvěle použitelných zvuků a pomocí tónové clony je dále dobarvit – přiostřit nebo zakulatit. Další zvukové experimenty lze provádět až na preampu zesilovače. Volba mezi aktivní a pasivní basou je otázka vkusu. Někdo dává přednost jednoduchosti, jiný zase rozmanitosti. Zvukové variabilitě by ale určitě pomohlo, kdyby šlo humbucker rozepínat na singly. U výše zmíněných Streameara či Corvette Jazzman to jde. Taranis to bohužel neumožňuje.
Každopádně zvukově se Taranis řadí mezi baskytary s průrazným, řekl bych až agresivním zvukem, který se neztratí v žádném mixu. Přesto že jde o běžnou menzuru 34", znějí všechny hluboké tóny dostatečně konkrétně a H struna není blátivá.
Závěr
Corvette Taranis je další povedená baskytara z dílen Warwick (Made in Germany). Vzhledem k Low B ladění se hodí především pro rock či metal, kde se prosadí díky svému dravému zvuku. Jde o spolehlivý nástroj, precizně zkonstruovaný, s osobitým designem. Přesto, že jde o pasivní model, určitě vás mile překvapí a to nejen tím, že po vás nebude chtít každou chvíli novou 9V baterii. Na trh se dodává v Premium Line Plus RockBag®, se strunami Warwick Black Label a s balíčkem příslušenství (Warwick User Kit), který obsahuje všechny potřebné klíče pro nastavení nástroje, dále bezpečnostní zámky na popruh a dokonce i včelí vosk pro ošetření korpusu. A komu by přece jenom scházela struna G, nemusí zoufat. Na trhu jsou ještě pětsitrunná a bezpražcová verze Thorova keltského bratrance.
