Test Vladimíra Klimenta
Jak už jsme u firmy Warwick zvyklí i u levnějších řad baskytar, je tento nástroj výborně řemeslně zpracován, vyniká krásná kresba dřeva, vše je bez nejmenší chybičky v každém detailu. Na sucho se nástroj chová velmi příjemně, je dobře seřízen, skvěle rezonuje a přímo vybízí hráče k zapojení do aparátu. Basu jsem testoval na aparát Genz – Benz Streamliner 900 s bednou EBS NEO112. Korekce jsem nastavil na rovno. Hned po prvním úhozu se ozývá velmi příjemný kultivovaný zvuk, plný ve všech pásmech. Dvoupásmová aktivní elektronika funguje skvěle. Potenciometry zabírají tak, jak mají, hutné basy, jedovaté výšky, s kterými je potřeba ve většině případů šetřit. Střední korekce mi nijak nechybí, samotný nástroj jich svým přirozeným zvukem má dost. Při hře prsty se mi hodně líbil zvuk u kobylkového snímače, basa krásně vrněla. Na slap se mi nejvíc líbila kombinace obou snímačů. Dařilo se mi dobře pracovat s výškovým potenciometrem. Nemám rád agresivní slaptone a tato „aktivka“ umožňuje hráči nastavit opravdu to, co mu vyhovuje. Takže když potřebujete prorazit přes „hradbu Marshallů“, výškový potenciometr je vám plně k dispozici. Nástroj má důležitou vychytávku, a tou je přepínání do pasivního režimu. Po nastavení korekcí rovně a následném přepnutí do pasivního režimu zůstává barva i intenzita zvuku stejná. Bohužel chybí v pasivním režimu tónová clona, takže pasivní režim vnímám spíše jako nouzový. Na závěr tak mohu tento nástroj vřele doporu-čit všem těm, kteří hledají kvalitu, kultivovanost a především universálnost. Cena nástroje možná není úplně příznivá, ale jedná se o nástroj té nejvyšší kategorie, a s tím je potřeba počítat.
Test Michala Filka
Začněme tento test poněkud netradičně, a to cenou. Tuto pohlednou „basičku“ lze na internetu dohledat za cenu kolem 90 tisíc korun, oficiálně je to pak nějakých 93 tisíc. Pokud by se zájemce smířil s její korejskou kopií, tak za tu by zaplatil kolem 43 tisíc. Položme si proto otázku: „Proč investovat téměř 100 tisíc do originálu „Made in Germany?“ Basu jsem testoval přes combo Gallien-Krueger a také přes boxy poháněné zesilovačem Warwick Pro Fet 3.2. V nízkých polohách zní s plnou artikulací a jasností barev, mohutně, až „chlapácky“. Ve středních polohách se chová spíše neutrálně, zvuk mi připadá brilantní a inspirativní. Co však u nástroje, který má spíše rockové image překvapí, to je jasný, plný a inspirativní zvuk ve vyšších polohách, vhodný spíše pro jazzové nebo technické hráče. Pokud tedy budete hrát na tuto basu sóla, rozhodně nečekejte nádech kontrabasové nebo rockové těžkopádnosti. Tento určitý rozpor mezi „chlapáckým“ zvukem dole, a jazzově – virtuózním zvukem nahoře, bych označil za hlavní vlastnost tohoto nástroje. Basa prostě klame svým tělem. Má tvrdší vizuální image, opticky by se proto hodila spíše na nízký řemen a do bigbítu, ale ve skutečnosti se jedná o „hifi záležitost“, která se skvěle uplatní na kratším řemenu technického hráče. Kde a jak by měla basa viset, nasvědčuje také prohnutý korpus pro břicho basisty. Pokud se ale tento Streamer LX na něco hodí opravdu excelentně, pak je to slap, v oblasti této herní techniky má jen málo konkurentů. Sám nejsem žádný velký „střelec“, ale i mně z reproduktoru zněly bezchybné tóny, které měly dokonalý tlustý fundament a přesný atak.
Velmi mě upoutal krk nástroje. Warwick si v devadesátých letech vydobyl renomé díky svým jedinečným krkům z wenge. Ty jsou na slap skvělé, protože wenge je tvrdé, pružné a není zvlášť těžké. Později však výrobce krky z wenge nahradil ovangkolovými, ale u hmatníků wenge ponechal. Důvody pro změnu byly dva. Jednak se wenge vyšplhalo s cenou dost vysoko, druhak měl Warwick v úmyslu oslovit širší basovou obec a ovangkol se svým zvu-kem blíží k tvrdému javoru. Řekl bych, že to bylo správné rozhodnutí. Testovaná basa má krk skvělý po všech stránkách. Nádherně padne do ruky a má úžasně rovné letokruhy. Zde bych každému majiteli značkových nástrojů jiných firem poradil, aby si prohlédl texturu krku svého nástroje, to hodně napoví. U krků udělal Warwick ohromný krok směrem k dokonalosti, rovná léta jsou zde standardem.
Co mě u této basy trochu ruší, to je určitý pocit při rychlejší hře v nižších polohách. Jako by se po brnknutí energie struny nahromadila do krku a v okamžiku, kdy tón doznívá, tak se zvuk v jakémsi rázu vrací zpět. Warwicky jsou obecně považovány za velmi rychlé nástroje, ale tento efekt mi dává dojem brzdy. Samozřejmě, že vím, co ho způsobuje. Pocit vzniká jako výsledek souhrnu těchto faktorů: basa je pětka, krk má z těžšího dřeva, struny jsou robustní ocelové Warwick Black Label, sedlový pražec je z mosazi. Před pár lety jsem stejný nástroj vlastnil a tento pocitový problém jsem tehdy vyřešil následovně: natáhl jsem na basu struny DR TITE FIT, které jsou poniklované a méně robustní, než tovární Black Label. Změna jednoznačně dala base rychlost. Warwick Black Label jsou ovšem skvělé, masivní struny, ale hodí se spíše na rockovou hru. Ideální jsou pro velké baskytary a baskytary klasických konstrukcí, napří-klad pro modely Precission. Pro rychlé nástroje už tolik vhodné nejsou. Z Warwick strun bych za vhodnější považoval niklové Yellow Label, protože jsou lehčí, nebo třeba obyčejné Warwick Red Label. Ty jsou sice ocelové, ale ne tak robustní.
Takže proč se rozhodnout pro originál? Řekl bych, že právě proto, že vše je na tako-vém nástroji takové, jaké to má být. Streamer LX je pro mě dobře uchopeným spojením kla-siky v podobě šroubovaného krku a výborného dřeva s modernou, zastoupenou MEC elektro-nikou a moderním outfitem. Ostatní je už o osobním vyzkoušení si nástroje a o tom, zda muzikant s nástrojem budou dohromady „rezonovat“ (respektive souznít).