Milloš Kaiser

Výrobce kytar

Kytaru Kaiser vlastní můj spoluhráč. Věděl jsem, že pochází od nějakého kytaráře, ale nedoufal jsem, že bych se s ním mohl někdy setkat, až do doby, kdy jsem v hudebninách opět zahlédl kytaru se značkou Kaiser. Pak už to šlo rychle a zanedlouho jsem mohl s Milošem o kytarách rozumovat v jeho bytě nad plány kytar, v dílně nebo tradičně v hospůdce nad lahví zlatavého moku. Neobjevil jsem při tom nic nového, pouze to, že ruční výroba kytar je krásné, zajímavé, vzrušující řemeslo …

Miloši, jak a proč jsi začal stavět kytary?

První kytaru jsem postavil už v osmnácti, což bylo před dvaceti lety. Nějak jsem k tomu prostě inklinoval, dokonce můj otec postavil bráchovi kdysi elektrickou kytaru, jenže to jsem byl tak malý, že si to vůbec nepamatuji. Já jsem samozřejmě měl rád bigbít a hrál v kapele, a to byl jeden z důvodů ke stavbě kytary. Moc modelů v té době totiž v nabídce nebylo, tak jsem si chtěl postavit svoji vlastní…Po vojně jsem s hraním sekl, ale výroba kytar mě lákala dál. Naplno jsem se do toho pustil po revoluci, ale tenkrát se sešlo tolik problémů, že už jsem neměl sílu pokračovat. S penězi to v tomhle řemesle nebylo nijak růžové, musel jsem řešit existenční problémy, v té době jsem se také rozvedl, měl jsem problémy s dílnou a vše to vyvrcholilo vytopením dílny při povodních. Po deseti letech jsem se k tomu ovšem zase vrátil s většími zkušenostmi a lepším vybavením. Také jsem zjistil, že vlastně nic jiného by mě nebavilo dělat. Poslouchání rozkazů nadřízených to také není nic pro mě – stavba kytar je také o svobodě dělat věci podle svého.

A jaké je vlastně tvoje původní povolání?

Jsem konstruktér. Někdy se mě lidi ptají, jak jde konstruktér a výroba kytar dohromady, každý si představuje, že kytary by měl dělat stolař…jo, to určitě…

Co ta tvoje první kytara? Jak se dá udělat kytary, když člověk nemá žádné zkušenosti, ani nikoho, kdo by mu to mohl ukázat?

No, já měl kdysi Irisku. Takže jsem ji rozebral a podle ní se snažil postavit svoji kytary. Myslel jsem si, že tak to má být, protože tak prostě moje Iriska vypadala…jenže to jsem právě o kytarách nic nevěděl. Iriska byla z překližky, snímače hrozné kvality a tremolo zcela nepoužitelné, protože totálně rozlaďovalo struny. Jenže tak vypadala opravdová kytary a já jsem něměl důvod myslet si, že by mělo být něco jinak. Tenkrát prostě v obchodech moc kvalitní kytary nebyly, až později se objevily Kramerky, možná dokonce ty z Hořovic, ale jejich cena přesahující 20 000 - na tu dobu neskutečná částka. Vůbec to byla hrozná doba, nic se nedalo sehnat, struny pro elektrickou kytaru stály na tu dobu neuvěřitelné tři stovky a to je musel člověk ještě shánět v Tuzexu…a tak se hodně hrálo na struny z banja :-)

Ještě popiš co všechno kromě samotné výroby kytar musí kytarář – podnikatel řešit?

Když jsem se po té odmlce opět vrhnul na stavbu kytar, žádal jsem o podporu pracovní úřad. Finanční injekci jsem dostal, ta mi umožnila nákup potřebného nářadí, ale musel jsem mít zpracovaný podnikatelský záměr, který bylo třeba obhájit před komisí. No, drtili mě dost, ale nakonec to vyšlo. Podařilo se mi dostat ještě podporu jedné nadace, ale opět jsem musel zpracovat spoustu materiálů (samozřejmě se nedaly použít stejné jako pro pracovní úřad). Co se týče dílny, tak jako provozovnu jsem ji musel ohlásit stavebnímu úřadu, ten potřeboval stanovisko hygieny. Jak to tak bývá ta si samozřejmě něco našla - a tím byla hlučnost dílny umístěné ve sklepě paneláku. Musel jsem si nechat udělat hlukovou studii a poté odhlučnit strop. Celá záležitost se táhla celý rok. Největší paradox, se kterým jsem se setkal, a který je snad možný jen u nás, je to, že nemohu opravovat kytary. Potřebuji na to tři roky praxe v oboru, které mi nemá kdo potvrdit. Nicméně kytary vyrábět můžu :-o

Říkáš, že už tedy máš lepší vybavení, tak co tedy v dílně vlastně máš?

Je to celkem slušná řádka strojů: nějaké frézky, řetězová pila, stojanová vrtačka, hoblovka s protahovákem a spousta různých vibračních a pásových brusek a také různé přípravky k tomu všemu. Ale také bych využil spoustu dalších nástrojů, které zatím nemám. Ale nestěžuji si. Kdysi jsem měl takovou hoblovku, že po ohoblování bylo ještě třeba desku docela hodně obrousit ručně, dnešní stroje jsou na tom ale mnohem líp.

Ale na stavbě kytar je určitě pořád spousta práce, které žádné přístroje neusnadní, nebo ne?

Určitě, třeba bombírování. Takový les Paul, to je komfortní tvar, na rozdíl od „záchodového prkýnka" jakým jsou třeba telecastry, a jeho klenutí je třeba dělat ručně.

Jaké modely vlastně vyrábíš? Nějaké vlastní, kopie…?

Vše je na přání zákazníka, nedělám věci „na sklad". Zákazník přijde, má určitou představu, většinou podle nějakého existujícího modelu, probereme spolu detaily a práce může začít. Leč, i když dělám třeba stratocastera, vždy je na kytaře něco mého, vlastního. Někdy pozměním některé detaily, rozměry. Ne proto, že bych se bál copyrightu zahraničních značek – ty by se mohly zlobit snad jen na nějaké velkovýrobce kopií. I když těm stačí pozměnit tvar hlavice o centimetr a už je nikdo nemůže z ničeho nařknout, jak se vyjádřila jedna celkem známá firma. Prostě některé věci i na klasickém modelu udělám vlastním stylem. Jinak jsou moje kytary hodně poznatelné tím, že je nestříkám a nechávám vyniknout dřevo.

Takže materiály… jaké používáš?

Líbí se mi zvuk jak Fendrů, tak Gibsonů. Většinou na svoje modely používám jasan a snímače, které mají mít zvuk podobný určitému výrobci kytar. Také používám mahagon. Krky jsou hlavně z javoru. Hmatníky dělám z ořechu, palisandru, ale i třeba z hrušky…

Hruška ale není běžně dostupné dřevo, to musí být uřezané někde v zahradě…

Asi jo, když na něho někde narazím, tak ho vezmu. Naposledy jsem ho koupil od nějakého dědy. Měl jsem ale nabídku i na třešeň. Jinak používám ještě dýhu pro zdobení hlavic. Značky poloh mívám z abalonu, umělé i pravé peleti. Sedlový pražec může být třeba z kosti, platu nebo teflonu – každý materiál se chová jinak a je to kupodivu i poznat.

Jak sušíš dřevo?

Fošny kupuju na pile, teď budu mít i nějaký materiál ze Slovenska. Pily většinou garantují určitou vlhkost, což se dá lehce ověřit. Zbytek si pak dosuším sám. Jsem zastánce kombinace umělého i přírodního sušení. Samozřejmě staré vyschlé dřevo je ideální. Když se mi dostane do rukou nějaké černé škaredé zašlé dřevo, tak už tuším, že by mohlo mít pěkný zvuk. Vybrousit ho ať zase vypadá pěkně, to už není problém. Při přírodním sušení, ale může někdy dojít i k tomu, že jej napadne červotoč…

Z kolika kusů dřeva kytaru stavíš a jaké lepidla používáš?

Těla mohou být sice i z jednoho kusu, já i když takový kus materiálu mám, tak jej radši rozříznu napůl a slepím, pak mám aspoň záruku, že se nezkroutí. Někdy narazím již na zkroucenou fošnu jako na výchozí materiál, to mi nevadí, protože vím, že ke zkroucení došlo během vysýchání a že už aspoň dřevo není vlhké. S dřevem si pak pohraju, rozřežu a nakonec mnohdy ani není poznat, že je tělo ze dvou kusů. Používám při tom běžná lepidla na dřevo třeba Soudal na tropická dřeva. Krk dělám z jednoho nebo i více kusů, ovšem hlavice je vkuse, není dolepena. Krk s tělem spojuji šroubováním nebo lepením, podle typu kytary. Na tento spoj používám epoxidy.

Co laky?

Kdysi jsem lakoval kytary, případně si je nechal lakovat lakýrníky, ale bohužel výsledky profesionálních lakýrníků mě nijak nepřesvědčily. Dnes ale stejně používám jen olej – jde o uretanový vytvrzovací olej. Ten se nanáší houbou v několika vrstvách a vzhledem k tomu, že s jím lakují parkety, je hodně odolný…

Snímače…?

Snímače montuji na přání zákazníků, ale pokud mám zákazníkovi nějaké doporučit, pak jsou to R.M.Pickups. Přitom se snažím o to, aby kytara zněla různorodě a proto kombinuji různé modely snímačů, zvuk může mít v některém zapojení fendrovský a v jiném gibsoňácký nádech. Využívám také vytahovacích potenciometrů pro rozpojování humbuckerů nebo změnu zapojení cívek v humbuckerech (sériově nebo paralelně)

Na jedné tvé kytaře jsem si všiml uchycení strun skrz tělo. Účelem bylo prodloužení sustainu?

Nebyl to hlavní důvod. Určitě bych nedělal kytaru s ohledem na to aby měla co nejdelší sustain. Podle mě by při takovém postupu mohlo dojít k tomu, že by zase nemusela mít tak dobrý tón, a ten je samozřejmě priorita číslo jedna. Dnes už lze sustain prodloužit použitím kompresorů, nedejbože když člověk použije distortion…V této souvislosti je zajímavé, že dnes mnoho firem dělá kytary s průběžným krkem, přitom takovéto krky byly odjakživa doménou baskytar…

Kolik času práci věnuješ? Předpokládám, že tvůj pracovní týden nezahrnuje jen pět dní? Tedy asi i soboty, co?

Jo, soboty ale i neděle… buďto v dílně nebo doma u rýsovacího prkna. Za měsíc stihnu vyrobit dvě kytary, plánuji, že bych se měl dostat na tři kusy měsíčně. Všechno vlastně dělám sám. Jedinou věcí, se kterou se obracím na někoho jiného, je hoblování fošen větší tloušťky, což mé mašiny nezvládnou.

Ještě se tě zeptám, zda jsi někdy dělal kytaru podle nějakého nezvyklého požadavku a na co se do budoucna chystáš?

No, asi nejneobvyklejší bylo kdysi přání jednoho muzikanta, který kvůli tomu, aby viděl ve tmě polohy pražců, požadoval v boční straně hmatníku diody. Nejdřív jsem to rozhodně zamítl, pak jsem si to rozmyslel a nakonec i úspěšně realizoval. No a do budoucna bych se rád vrhnul na něco s netradičním laděním, tedy sedmistrunku nebo kytaru s delší menzurou. To bude samozřejmě vyžadovat výrobu nějakých přípravků – to se přiznám, je práce, která mě moc nebaví - jednoduše proto, že není při stavbě přípravku vidět žádný výsledek – tedy kytara.

Tak a nyní rafinovaná otázka, co je nejtěžší při stavbě kytary?

Nejtěžší…, tak bych to nedefinoval, ….ale řeknu ti, že největší pozornost osobně věnuji usazení kobylky. To je podle mě kritické místo na kterém závisí celé ladění, intonace a musí být nastaveno naprosto přesně, ještě vzhledem k následnému správnému nastavení ladění oktáv a podobně. U sériově vyráběných kytar, jsem si všiml, že kobylka mnohdy stoprocentně usazena není.

Poslední otázka směřuje na kytary asijské produkce? Co si o nich myslíš?

Tak určitě nelze považovat sériovou výrobu za konkurenci kytarářů. Kytaráři dělají kytary přesně podle detailních specifikací zákazníků, což je úplně něco jiného než kusová výroba. Navíc i přes to, nebo právě proto, že se vyrábí kytary sériově, lze na nich nalézt jemné rozdíly i na stejných typech a to i u známých fabrik, Gibson nevyjímaje. Prostě u dvou „stejných" kytar zjistíš, že mají kobylky umístěny trošku jinak (třeba jen milimetrové rozdíly, ale je to tam). Pokud se ptáš přímo na asijskou velkovýrobu, tak je zajímavé, že vlastně většina světových fabrik, dělá všechny modely právě tam. Na některých kusech to ale lze poznat (pozn. v této souvislosti mi Miloš ukázal, když jsme byli v hudebninách, jednoho asijského Corta, kde při podrobnějším pohledu bylo vidět, že obě struny E, mají ke kraji hmatníku rozdílnou vzdálenost). No a co se týče neznačkových „korejců" tam musím uznat, že po stránce designu jsou na tom kytary celkem dobře. Vypadají pěkně, atraktivně. Co se týče ceny, pak se člověk opravdu diví, za kolik lze kytaru vyrobit. Tyhle kytary jsou dobré pro začátečníky, kteří nemají moc peněz. Je ale třeba hodně vybírat, mezi touto produkcí lze najít i dobře hrající kytaru. Každopádně tam určitě nefunguje pečlivý výběr dřeva a jeho vysoušení jako u kytarářů. V Asii je fabrik, které se hromadnou výrobou zabývají, celá škála, a jsou mezi nimi celkem dost znatelné rozdíly. Dokonce jsem se setkal s kytarou, která v sobě měla červotoče…

Kromě rozhovoru, poohlédnutí se po dílně a návštěvy hudebnin, kde jsme se dívali na různé muzikantské věci, jsem měl možnost také zahrát si na tři modely Milošových kytar. Ve zkratce se dá říct pouze to, že ze všech kytar šel dostat široký záběr zvuků, právě díky volbě snímačů a možnosti je různě kombinovat , takže je předpoklad, že si jejich majitelé budou těchto možností jen vážit.

Pozn. autor: Kytary na obrázcích nesou logo frýdecko-místecké firmy HNS se kterou Miloš Kaiser spolupracuje a na zakázku pro ni vyrábí některé modely. Ostatní modely nesou logo Kaiser.