Možná teď budeš mít pocit, že hned první otázka bude nošení dříví do lesa, jelikož rockové kurzy mají již dlouholetou tradici, ale přesto se hned na začátku nemohu nezeptat, o čem to vlastně celé je?
Tak kromě toho, že je to příjemná rekreace v hloubi jihočeských lesů a že se tam sjede kolem stovky nadšenců z celé republiky i ze Slovenska, kteří si spolu můžou zajamovat, je to zejména o praktických informacích, na které náš státní hudebně-vzdělávací systém bohužel příliš nepamatoval. Lidi, kteří chtějí hrát moderní muziku je však potřebují, zajímají je, ale často nemají kde se k nim dostat. Ne každý má kliku na dobrého učitele a tak lidi často tápou, nebo se snaží dát si dohromady útržkovité informace, které jim mnohdy nesloží celou mozaiku toho důležitého. U nás jim do toho vnášíme trochu systém. Jde jak o techniky na elektronické a moderní nástroje, improvizaci, pop zpěv, tak i věci okolo muziky, jako je textařina, management nebo autorské právo… Není to vlastně jenom o rocku – ty věci jsou platné obecně v různých stylech. Letos máme třeba navíc jako novinku ethnické perkuse. Těch oborů je asi dvanáct, kdo by chtěl vědět víc, může kliknout na www.spas.cz/rk – to jsou nezávislé stránky kurzárů, kde už teď budou určitě k vidění také nějaké aktuální fotky.
Letos jsem zaregistroval nějaká nová jména mezi lektory.
Pravda, tentokrát poprvé se vlastně nekonala naše zakládající sestava, což je kromě mě ještě Lukáš Doksanský a Ríša Scheufler – táhli jsme to spolu šest let. Doksa to již nezvládal termínově, tak se zastavil alespoň na krátkou „hospitaci“ a Ríša (pro zasvěcené Šíša) je už od loňského podzimu v Anglii. Vystřídali je na bicí Tomáš Kašpar a na basu Filip Benešovský, který hraje po Richardovi i v Blue Birds Ivana Myslikovjana. Přišly i nové zpěvačky. Jinak ještě když se ohlédnu do minulosti, tak od druhého ročníku, kdy se kurzy rozšířily o klávesy, se připojil ještě Dan Forró, se kterým jsme se loučili letos (také po šesti letech). Ten odchází pro změnu do Japonska. Jsem rád, že tuhle sestavu, se kterou jsme něco fakt zažili a kterou po Ivanu Myslikovjanovi doplnil ještě Bharata Rajnošek na dechy, bude připomínat alespoň CD našich autorských věcí, které jsme pokřtili před rokem.
Název cédéčka „Jednou v roce“, to je narážka na kurzy?
Tak nějak, ikdyž to už vlastně taky není pravda - letos jsme se rozhodli udělat třídenní akci poněkud „neformálního charakteru“ i na Silvestra, pozvat všechny kamarády a exlektory a zahrát si zase jinak, než obvykle. Chtělo to prostě nějakou protiváhu k tomu létu. Doposud to ale tak bylo – s lektory jsme si společně zahráli vždy jednou v roce a pak jsme se zase rozutekli po svých aktivitách.
Aktivity Daniela Forró se však, jak jsi se již zmínil, jaksi přesunuly na druhou polokouli – přesněji na univerzitu kdesi v zemi vycházejícího slunce. To loučení prý bylo slyšet až na druhém kopci…
Trochu. Po Danově tradičním koncertu ho venku čekal špalír stovky kurzárů s dortem, flaškou a kolibří knížečkou s podpisy všech zúčastněných a k tomu všemu se vlnilo, do perkašnů třískalo a řvalo asi patnáct černochů a černošek v gospelovejch trojhlasech „Ahoooj!“ s rozkošným přízvukem ze Zimbabwe - neptej se jak jsme je tam dotáhli- byl to malej zázrak. Ale vidět Dana, jak po tom prvním šoku do toho jde, tleská a křičí s nima, to bylo prostě daleko…
Tak to byla asi neopakovatelná vyjímka, ale co ty hromadné výjevy v Prachatickém amfíku? To se letos nějak zvlášť sešlo, nebo to tak bývá vždycky?
Dodneška přesně nevím, jak je to možné, ale ta atmoška kolem toho je vždycky téměř stejná, ten počet kolem sedmdesáti až osmdesáti lidí na pódiu řádově též. Možná to jde jedno s druhým.
Ty kytary při „Another brick…“ jsem ani nespočítal.
No, v kurzech jich bylo asi třicet, takže kdo si přinesl kombo - ale úplně všichni asi nehráli.
Na poslední otázku obrátím list – co tvé hudební aktivity?
V poslední době jsem se podílel trochu na kytarách a trochu na zvuku připravovaného CD Jaromíra Nohavici, teď připravuji pár autorských věcí pro budoucí alba několika dalších lidí – konkrétnější ale nebudu, protože dopředu není nikdy jasné, co se vybere. S Bloody Mary jsme měli v létě pár festíků a taky televizní premiéru, jinak mám roztočené nějaké nové kousky, takže bych je rád dorazil a koncem listopadu představil zároveň s novou sestavou.
Díky za rozhovor a o Silvestra zůstaňte naživu!
