Vivian Custom Shop

Rozhovor s kytarářem a hudebníkem Janem Vlasákem

Jana Vlasáka (a jeho Vivian Custom Shop) jsem poznal díky mému zapálenému kytarovému kamarádovi, který si u něho nechal stavět originální model jazzové pololubovky. Moje první setkání proběhlo, jak jinak, v  Honzově dílně, kde jsem ho zastihl v  plném pracovním nasazení. Uviděl jsem mladého nadšeného kluka, plného energie, kterou mimochodem projevoval velice hlasitě (měl ve zvyku napodobovat různé zvířecí zvuky) a cítil jsem, jak tu energii posílá i do svých nástrojů.

Ačkoliv v úvodu zmiňovné setkání proběhlo někdy kolem roku 2000, Honza staví nástroje už od poloviny devadesátých let. Jeho firma VIVIAN se zabývá hand made výrobou elektrických kytar a baskytar na zakázku. Nástroje jsou vyrobeny z kvalitních dřev a osazeny špičkovými komponenty renomovaných zahraničních firem. Ostatně více se toho dozvíte z následujícího rozhovoru.

Jak se máš? Nějaké novinky z dílny?

Ahoj Marku, mám se dobře, díky za optání… vzhledem k tomu, že se připravuji na hudební veletrh Musikmesse 2010 ve Frankfurtu nad Mohanem, tak mám opravdu napilno. Rád bych tam po letech vymýšlení a testování prezentoval svou designovou řadu elektrických kytar a baskytar. Mám pocit, že jsem dospěl do doby, kdy mám co nabídnout i ve světě a doufám, že se mé nástroje budou evropským a světovým hudebníkům líbit.

Mohl bys mi popsat cestu, která tě dovedla ke stavění nástrojů? Takovou stručnou historii firmy Vivian...

No myslím, že se to již někde objevilo, ale pro připomenutí... Vše začalo jednoho podzimního dne roku 1987, to mně bylo asi 12 let. Vyrazil jsem s kamarády na tramp a někde v lese našel pohozenou mandolínu v dost špatném stavu. Protože jsem již asi rok trápil otcovu kytaru svou snahou ovládnout umění kytarové hry, napadlo mě , že by bylo fajn nástroj opravit a naučit se něj hrát. To mě chytlo natolik, že jsem začal studovat dostupnou literaturu o výrobě hudebních nástrojů, zatím akustických, kterých jsem i pár vyrobil. Kolem sedmnáctého roku jsem se dostal k Rosťovi Čapkovi (český výrobce mandolín a banjo nástrojů), který mě učil klasickém řemeslu výroby houslí a v krátké době jsem se stal jeho pomocníkem. V té době mě chytla elektrifikovaná hudba a bylo jasné, kam se dál budou ubírat mé kroky. Začal jsem tedy studovat výrobu a taje elektrifikovaných nástrojů z katalogů a půjčovat si originální nástroje od hudebníků, kteří je vlastnili. O dva roky později jsem dostal svou první zakázku. Bezpražcová basa dopadla dobře, přestože jsem se později dozvěděl, že prý neladí. Brzy potom přišel zlom v podobě Les Paula model Jin - Jang pro Roberta Kodyma, který projevil zájem o ručně dělaný nástroj. Ten se povedl. Křest kytary proběhl na šnůře skupiny Lucie a také ji můžete slyšet na deskách, které Robert nahrával. (Díky za důvěru, Roberte!) Potom následovala období výroby kopií a příležitostné objednávky na custom modely. Během této doby jsem vyvíjel své vlastní designy, které se postupně dostávaly do povědomí hudebníků. Dnes mám v nabídce více než deset svých modelů. Mé nejoblíbenější jsou Logos, Glim, Sonic Jet... Vlastně každý je pro mě jedinečný. Vždy se snažím spojit design i zvuk v jediný celek.

Máš nějakou oblíbenou kombinaci dřev pro kytary a baskytary? Je nějaký rozdíl mezi vhodnými vlastnostmi dřeva pro basu a pro kytaru?

V průběhu let jsem pochopil, že hudebníci vlastně nic moc nového nehledají a nechtějí. Náš sluch, který si navykl poslouchat nějaký zvuk starý skoro šedesát let, bude neustále srovnávat to nové s tím starým. Pokud postavím nástroj z nějakého netradičního dřeva, který bude mít ty nejlepší akustické vlastnosti, ale bude našemu naučenému vzoru úplně cizí, nemyslím, že by mohl mít nějaký větší úspěch mezi hudebníky. V podstatě jde o to, co nejvíce se přiblížit k nějaké tušené dokonalosti již stávajících zvukových vzorců a pokud možno je vylepšit. Z tohoto důvodu vyrábím své nástroje pouze ze zahraničních dřev, amerického javoru, olše, honduraského mahagonu a jiných, tedy ze stejných materiálů, jako námi oblíbené firmy. Beru to jako určitý nastavený standard, jaký jsme si vytvořili a který stále ještě funguje. Zároveň jsem převědčen o jasné možnosti vývoje. Proto se snažím hledat nové tvary a kombinace dřev, které by se v budoucnu mohly stát klasickými, jako třeba nástroje firmy PRS, Godin nebo Parker. Pevně věřím, že právě já budu patřit k těm kytarářům, kteří u zrodu budoucnosti budou.

Jaký je tvůj názor na použití aktivní nebo pasívní elektroniky? A co rozdíl mezi singly nebo humbuckery?

Co se týká elektronických obvodů v kytarách, tak je rozhodně nezatracuji, spíš se snažím zamyslet nad jejich funkcí. To znamená, že primárně by měl každý dobrý nástroj znít skvěle bez elektrifikace. V druhé řadě by měl hrát pasivně, teprve potom uvažuji o nějakých aktivních členech a korekcích. Můj nejoblíbenější systém je pasivní zapojení s možností zařazení aktivního členu, jako je použito na modelu baskytary Glim. Zde je aktivní člen zařazen až za tónovou clonou. Snímač je vlastně mikrofon, který se podílí na celkovém zvuku určitou měrou, záleží ovšem i na umístění a nastavení snímače. Je to pro mě stejné jako lidský hlas. Ke každému hlasu se také nehodí každý mikrofon a ještě musíme vzít v úvahu umělecký záměr jakého zvuku bychom vlastně chtěli dosáhnout. Možností, jak laborovat se snímači, je nepřeberné množství. Singly mají větší dynamický a frekvenční rozsah, humbuckery jsou spíše středovější a ne tak živé. Záleží opravdu jen na tom, jaký zvuk chce hudebník z nástroje dostat. Mými oblíbenými snímači jsou P – 90 , mají singlovou dynamiku, širší zvuk a silnější výstup, než klasický single coil.

Některé tvoje nástroje mají hodně futuristické tvary (modely Logos, Dolphin nebo Tulip). To obdivuju, protože si vážím lidí, kteří se nebojí jít novými cestami a pohlížet na věci z jiné perspektivy. Zejména v tak konzervativním oboru, jako je výroba baskytar. Mohl bys více popsat tvůj přístup ke koncepci designu nástrojů? Ergonomie a funkčnost versus atraktivní vzhled?

Díky za pochvalu, snažím se vytvářet nové designy za prvé proto, že už jsem přesycen klasickými tvary, a za druhé je pro mě největší výzva udělat fúzi nového se starým. Na svých nástrojích používám jen ten nejkvalitnější materiál a hardware renomovaných firem, jako jsou Hipshot, Lindy Fralin, Seymour Duncan, EMG, Wilkinson, Schaller atd. Jedna z nejdůležitějších věcí je pro mě právě ergonomie, tedy aby nástroj člověku sednul, nikde nic nepřekáželo a vše bylo na správném místě. Vzhledem k rozměrům, které jsou dány léty, mám k dispozici přibližné rozměry nástroje. Potom přichází samotná designérská práce, to znamená vytvořit na těchto rozměrech nový a neotřelý nástroj. Cílem je pro mě dojít k nástroji, který spojí prvky ergonomie, designu, estetické hodnoty a pochopitelně i možnost snadné výroby. V tomto ohledu se mi dostalo největší pochvaly od českých i zahraničních architektů, ale také sochařů a malířů, to mě potěšilo opravdu moc. Bohužel většina muzikantů má hodně konzervativní názory a drží se již zaběhlých modelů. I to je jedním z důvodů proč v mé výrobě převládají klasické tvary.

Co má podle tvého názoru největší vliv na výsledný zvuk nástroje? Dřevo, elektronika, lak, hráčovy ruce, kytarářovy ruce, Boží záměr...

Řekl bych, že na tuhle otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože se jedná o souhrn všech těchto aspektů. Určitě bych mezi to zařadil seřízení nástroje a vyzdvihl bych hráčovy ruce a schopnost tvorby tónu a hudební myšlenky. Slyšel jsem skvěle znějící průměrné nástroje v šikovných rukách i výborné nástroje znějící špatně v rukách nešikovných. Ideálem tedy zůstává výborný nástroj v šikovných rukách. Výraz výborný nástroj je pro mě skloubením plného, dynamického a vyváženého zvuku, který má navíc ještě schopnost muzikanta inspirovat. To je pro mě jako výrobce, ale i muzikanta to nejdůležitější.

Vím, že na tvoje nástroje hraje mnoho známých hudebníků... To je asi nejlepší vizitka kvalitně odvedené práce?

Určitě, touhle cestou bych jim všem rád poděkoval za důvěru, kterou vložili do mě i mých nástrojů , přestože si každý z nich mohl koupit cokoli ze zahraniční produkce. Mezi mé zákazníky patří Robert Kodym, Robert Balzar, skupina Kabát (Milan Špalek, Tomáš Krulich), skupina Čechomor (Franta Černý, Karel Holas), Roman Pokorný, Honza Jakubec, Monkey Business, Roman Holý, Vláďa Dvořák (Lokomotiva planet), Martin Volák, Pavel Obermajer a mnoho dalších. Abych nezapomněl, jednu z mých kytar vlastní i zpěvák skupiny U2 Bono Vox, daroval jsem mu ji v irském Dublinu v roce 2002 k jeho 42. narozeninám. Byla to naprosto spontánní akce a mělo to být takové moje poděkování za jejich muziku, která mně pomáhala zvládnout moje pubertální léta.

Hlavní motto tvé firmy Vivian zní: From musicians for musicians (Od muzikantů pro muzikanty). Mohl bys mi povědět více i o tvé hudební činnosti?

Hudba mě provází po celý život. Nejsem zastáncem jednoho hudebního stylu. Mám rád klasiku, kvalitní pop, etno, rock, country a další styly. Kdybych nestavěl nástroje, tak veškerý svůj volný čas věnuji hudbě. Mým hlavním nástrojem je hlas, který jsem i školil. Jinak hraju na kytaru, basu, piano a bubny, ale netvrdím, že ty nástroje ovládám. Pouze mně to pomáhá při skládání písní. Mám skupinu Velvet Evolution spolu s Pavlem Obermajerem, jazzovým kytaristou. Minulý rok jsem právě s ním a Robert Balzar triem nahrál píseň Rainbow, kterou jsem napsal pro Světový pochod za mír a nenásilí. Pochod začínal minulý rok 2. října na Novém Zélandě a končil 2. ledna v Argentině. U nás se pochod zastavil 2. listopadu. U této příležitosti byla uspořádána Mír party na Václavském náměstí, kde jsem měl možnost si tuto píseň zazpívat společně s Harlem Gospel Choir, který zde byl na právě probíhajícím turné. To byl pro mě zatím největší hudební zážitek. Píseň jsme nazkoušeli půl hodiny před vystoupením na hotelovém pokoji. Osm černošských gospel zpěváků zpívá píseň, co jste stvořili, prostě nádhera! Hudbě se chci aktivně věnovat co nejdéle. Myslím, že i to patří k profesi kytaráře.

Co tvé nejbližší plány do budoucnosti?

Zatím se potýkám s nedostatkem času, jak všechny své nápady a myšlenky uskutečnit. Prioritou je pro mě spolupráce s hudebníky, kteří jsou nezbytní v procesu tvorby dokonalého nástroje. Vzájemná inspirace a spolupráce je to, co posouvá kytarářovy výtvory do oblasti „The dreams come true“. Rád bych také viděl svoje nástroje i v zahraničí. Pohled zvenčí je nedocenitelný.


Díky za rozhovor a přeji ti hodně krásných nástrojů a hodně hudebních zážitků!

www.vivianguitars.com