Tyto příklady jsem vybral záměrně, poněvadž jsem se chtěl vyhnout doprovodným technikám typičtějším pro metalové interprety (jsem si vědom problémů kategorizace těchto žánrů/subžánrů, ale věřím že takovéto rozdělení nám pomůže celý proces zpřehlednit). Metalu se budeme věnovat v jednom z pozdějších článků.
The Police – Message in a Bottle
Jak jsem již zmínil, začínáme rokem 1979, a to konkrétně druhým albem The Police. Přestože je velká část jejich repertoáru ovlivněna styly, jako jsou raggae a ska, a je hraná víceméně jazzovým kytaristou Andy Summersem, v tomto konkrétním případě máme co do činění s dobrým příkladem moderního rockového riffu.
Celá výše transkribovaná fráze je postavená na akordu sus2, který vypadá částečně jako roztažený power-chord. Tuto verzi/prstoklad akordu sus2 najdeme hojně v kytarových partech kapel, jako například Rush či Dream Theater. Při cvičení tohot riffu doporučuji dobře protáhnout a rozehřát prsty a zápěstí, abychom se vyhnuli jakýmkoliv zraněním.
Van Halen – Aint Talking About Love
Eddie Van Halen je často považován za prvního opravdu moderního rockového kytaristu. Pravdou určitě je, že jeho inovativní využívání technik, které nebyly v rockové kytaře v této době vůbec běžné, v kombinaci s hitovým potenciálem skladeb jeho kapely, z něj učinili kytarovou superstar. My ovšem nebudeme plýtvat místem nad bezpředmětnými polemikami, jestli byl první, druhý nebo třetí. Raději se budeme věnovat jeho hře. V tomto konkrétním příkladu z prvního alba Van Halen můžeme vidět perfektní demonstraci využívání arpeggií v rockovém kontextu. Velmi důležité bude dobré využití palm-mutingu a obecně tlumení pravou i levou rukou, abychom se vyhnuli nechtěným zvukům, které nám při takovémto zkreslení mohou lehce „vyklouznout“ zpod prstů.
Já osobně doporučuji vyhrát všechny tóny údery dolů. I když alternate-picking je určitě velmi důležitá technika, charakter získaný občasným striktním využíváním čistého down-pickingu je nenahraditelný. Velmi zajímavého efektu můžeme docílit, začneme-li aplikovat tuto samou techniku na další arpeggia, případně ji můžeme využit i v sólové hře. Tuto možnost doporučuji alespoň prozkoumat.
Brian Adams – Only Thing That Looks Good On Me
Tento riff od Briana Adamse můžeme zahrát dvěma různými způsoby. Buď za použití prstů, jak to můžeme vidět v naší video ukázce, nebo trsátkem a palm-mutingem.
Pravděpodobně nejdůležitějším prvkem, na který bych se při cvičení tohoto riffu soustředil, je udržení konstantní dynamiky bez mnoha rytmických variací. Jelikož tato fráze se v celé skladbě opakuje víceméně bez přestání, budeme ji muset technicky zvládnout natolik, že ji budeme schopni hrát pět minut v kuse bez přestávky.
Poison – Body Talk
Pokud bych musel mimozemšťanovi vysvětlit, co to byla osmdesátá léta, pravděpodobně bych mu ukázal Top Gun a pustil libovolnou skladbu od Poison.
Zde konkrétně se jedná o kombinaci typicky Hendrixovských fórů s osmdesátkovým feelem v drop Cis. Jak to u podobných postupů bývá, velmi důležité bude tlumení jak pravou, tak levou rukou. Kombinace neukotvené pravé ruky volně se pohybující nad strunami a palm-mutingu je také něco, co bude vyžadovat pozornost.
Muse – Stockholm Syndrome
Myslím si, že vložit ukázku od Muse do článku o moderním rocku je určitě více než příhodné. Jedná se o technicky zajímavý riff, využívající kombinace vyšších poloh s odtrhy na prázdné struny. V originále je hrán v Drop Cis, ale my si jej transponujeme do Drop D, abychom nemuseli zbytečně příliš přelaďovat. Hodně energie budeme muset věnovat čistotě v případě ruky na hmatníku. Při odtrzích na prázdné struny musíme být obezřetní, abychom se vyhnuli jakémukoliv vytahování, a tedy rozlaďování strun.
Jelikož u podobných riffů mají i tvrdší struny tendenci lehce plápolat, doporučil bych posunout trsátko blíže ke kobylce za účelem docílení solidnějšího a pevnějšího zvuku. Toto zároveň může pomoci s udržením celkově dobré intonace. Při samotném cvičení bych se zároveň pokusil tuto techniku aplikovat i na ostatní struny a případně ji opět využít i při sólové hře.
Rage Against the Machine – Know Your Enemy
Studium skladeb Rage Against the Machine v jakékoliv formě bude jednoznačně přínosné pro naši doprovodnou hru. Kombinace rockového přístupu, riffů těžících z funku, přes výbornou rytmickou sekci funguje skvěle. V tomto konkrétním případě je velmi důležité neopominout tlumené perkusivní údery, které u podobných riffů pomáhají groove dobře ukotvit.
Zároveň bych se soustředil na pravou ruku, kterou bych určitě nenechával ležet na kobylce. Raději bych jí volněji pohyboval v lokti a uvolněným zápěstím poté vyhrával jednotlivé údery.