Do rámce koncertní šňůry dvou legend české temné metalové scény, kapel Root a Torr, zapadla i jejich předposlední zastávka v brněnském Capitol Music Hallu. Stalo se tak 22. dubna 2004 a pekelnou masáž na úvod rozvířil i support v podání dnes již také místní legendy, kapely Asgard.
Root v čele s charismatickým Bigbossem potil před domácím publikem krev a vydal ze sebe maximum. A to jak v rámci novodobějšího anglického materiálu, tak v „poetických" kouscích pradávných věků, vedených jazykem mateřským. Nasazení však nezůstala nic dlužna ani pražská trojka Torr a dopřála tak mučeným duším satanovým řádnou dávku „dirty" rokenrolu.
Ač samy o sobě mají vlastní samostatné koncerty těchto dvou veličin, a řekněme i stálic naší metalové scény, své neopakovatelné kouzlo, které je jejich vzájemnou konjunkcí umocněno, disponovalo toto turné i raritou doposud neuskutečněnou. Rouhači se spojili v jeden celek, načež hlasem mocným a zvukem drtivým rozválcovali hroziče i lepé děvy (v počtu na nejvýš překvapujícím) setem na rychlo secvičených songů vlastní provenience.
Cílem naší návštěvy v potemnělých útrobách bývalého brněnského kina však nebylo hodnotit či referovat o koncertě jako takovém, primárně jsme přijeli si popovídat o postojích muzikantů z radikálnějších částí hudebního spektra o jejich vztahu k nástrojům, technice, zkušenostech ze studiové práce, atd.
A možná k údivu nejednoho rockera lehčích žánrů, bylo dosyta o čem povídat, byť i k mému překvapení jsou některé z jejich náhledů opravdu velmi neortodoxní. A tak můžete v příštím čísle očekávat technické doznání členů Root, následované v čísle dalším „besedou u samovaru" s triumvirátem Vlasta, Ota, Radek.
Abychom však nezůstali nic dlužni technické stránce, jen stručně zmíním použité náčiní koncového zvuku. Ten byl velmi spoře postaven na mixážním pultu Behringer Eurodesk MX 2442A, doplněném o 6U efektový rack, který by však i pro tuto akci snesl trochu bohatší vybavení. Každopádně určitě chyběly „gejty“, a bylo to znát, a také kvalitnější omezovač zpětné vazby by dobře posloužil. Mikrofonní sety byly jako je již tradicí kombinací mikrofonů Shure SM, AKG a potěšitelně i Audix a Rode. Zpěvy obstaraly Shure SM 58 a AKG D 880, bicí snímaly Shure Performance Gear na tomech, Audix D2 na snare, hajtku a overhead Rode NT3 a bass drum bohužel zakuklen a neidentifikován – odhadem dle moderního mlaskavého zvuku bych měl typ Audix D4. Podobně kytarové aparatury nesnímaly zaběhnuté SM 57, ale vidět bylo opět AKG D 880 a blíže neidentifikované kondenzátorové „tužky". Koncový zvuk obstarávala sestava aktivních boxů Mackie v kombinaci SA 1521 a SW 1801 na každé straně, plastové monitory Mackie C300 a středové pole vykrývající Laney CT 15. Koncový výkon v okolí 2 x 1,5 kW. Pro daný sál, počet lidí (cca 500) a styl muziky by asi nějaký ten wattík navíc nezaškodil. Chvílemi jsem měl pocit, že aparát „valí na doraz".
