Myslím, že představovat japonskou firmu ARIA je na našem trhu zbytečné, i když mladší ročníky si určitě zaslouží, aby jim byla přiblížena. Jejich kytary prodělaly svůj „boom“ koncem 70. až do poloviny 80 let. Poté jako když se zem slehne. Je to škoda, protože jejich nástroj podobný modelu Gibson Les Paul signoval i Jeff Beck! Řekl bych, že to byl vylepšený Les Paul. Na kytary Aria hráli jazzoví velikáni Herb Ellis a Joe Pass a na baskytaru hraje i neméně slavný Jack Bruce, známý obzvláště ze spolupráce s Frankem Zappou (viz album Apostrophe atd.). Čili Aria určitě patřila a podle dnešního testu patří i nadále mezi výrobce kytar a baskytar, se kterými konkurence prostě musí počítat.
Vzhled a konstrukce
Krásně vyduté jazzové lubové „necky“, opatřené jedním snímačem, které vám dnes představím, patří určitě mezi nástroje lepší, dá se říct přímo špičkové kategorie. Krk oplývá 22 pražci, je velmi pohodlný a širší (viz míry), akorát pro kytaristy, kteří chtějí nebo rádi hrají na kytary španělového typu, tj. klasiky. Je lepený ke korpusu 9 cm hlubokému s jedním výřezem (tzv. single cutaway) pro usnadnění hraní kolem oktávy. Korpus je oku ladících křivek žlutohnědý sunburst, sedí pěkně na klíně a je příjemně vyvážený i při hře ve stoje, tj. při zavěšení na řemenu. Okraje pražců jsou zabroušeny, nemusíte se bát, že si roz-říznete ruku (jak je u mnohých výrobců opomíjeno). Pražce jsou širšího „gibsonového“ typu, tj. cca 2,2 mm široké. Ladící strojky jsou od světoznámého výrobce Gotoh, pozlacené, s perleťovými hlavami - drží standardně slušně ladění - tedy při hraní kil a jazzovém stylu či latině držely bezvadně. Až při blues, při tahání strun (zřejmě desítek), se ladění mírně rozjelo, ale to spíše přičítám strunám než mechanice. Na testovaném nástroji byla struna „D“ poněkud hlušší. Povrchové zpracování je velmi pěkné, vyjma uchycení snímače, který je přišroubovaný „plocháčem“ ve tvaru U na krk - klasické uchycení snímače, když nechce výrobce (nebo si to nepřeje muzikant) vrtat do korpusu. Spodní uchycení snímače, tj. u horního „E“ je zakrytováno pickguardem, tj, perleťovým chráničem korpusu pod strunami proti oškrtání trsátkem, a tak je to hezky zakryté. Zatímco na horní straně, tj. u spodního „E“, je spoj ponechán jen tak - jsou vidět dva šroubky a nezapravené vybrání ve dřevě krku. Mně osobně to nevadí vůbec, estét se může zlobit, ale úprava je jednoduchá. Faktem je, že když už člověk dneska něco kupuje v ranku takového instrumentu, mělo by být vše v pořádku. Krk je možno nastavovat - rovnat pomocí průchozího šroubu s koncovkou, skrytou pod plastovým zvonečkem. Výškově stavitelná kobylka ze dvou kusů vypadá na palisandr (rosewood), je plovoucí, tj. volně ložená, nezapuštěná do těla nástroje. Rozpal strun na kobylce je standardně 51 mm.
Spodní část kobylky spočívá na korpusu a vrchní je pomocí dvou šroubů nastavitelná jako u standardních klasických lubových gibsonek. Struny jsou uchyceny zlatě pokoveným struníkem, uchyceným na lubu nástroje. Vstupní jack pro připojení kytary k zesilovači je umístěn na boku kytary. Veškeré kovové části kytary, včetně snímače, jsou pozlaceny.
Ovládací prvky
Na ochranném perleťovém panelu pod strunami jsou umístěny dva potenciometry: hlasitost je blíže strun a barva tónu níže pod ním. Řekl bych, že jsou až nezvykle funkční, ale to umístění, nevím, nevím. Při hře trsátkem nebo například funky stylu do nich člověk neustále bouchá prsty. Prostě vadí. Dají se však určitě přehodit, tedy posunout směrem ke krku, ale to znamená převrtat díry na osičky potenciometrů, staré otvory zaslepit, ale to už jsou náklady navíc. Renomovaná fabrika, jako je Aria, by na to měla pamatovat a osazovat potenciometry se zřetelem na ergonomii.
Zvuk
Nástroj hraje i akusticky, ale spíše pro vaše vlastní ucho v případě cvičení. Zvukově nic moc, což je u jakoby překližkových elektroakustik pochopitelné. Horní deska je však smrk, boky a spodní deska javor. Krk je opět javor s hmatníkem z palisandru. Ale elektrický zvuk? Dámy a pánové, to je jiná! To je „sameťák“ jak hrom. Ano, „plnotučný“, krásně okrouhlý a kulaťoučký sametový tón vás určitě příjemně naladí. Použitý snímač „mejdlíčkového“ typu (něco jako Ibanez, model George Benson) skutečně splňuje očekávání od takovéhoto typu kytary. Opravdu fajn tón. Při jazzu a latině se dá využít tónová clona až do spodní úvratě, tzn. basového zabarvení. A při blues? Při přebuzení lampového zesilovače se při trošce tréninku lze naučit kontrolovat zpětnou vazbu (feedback) tak, že docílíte pěkně dlouhého sustainu. A to je slušná deviza pro na první pohled jednoúčelovou kytaru. Těším se na její dvousnímačovou verzi.
Závěr
Aria opět dokázala, že umí. I když je nástroj Made in Korea. To nám opravdu vůbec nemusí vadit. Hraje velmi slušně a je dobře řemeslně zpracována. Kytaru lze doporučit i na elektroakustické blues. Zvuk i design lahodí jak uchu, tak i oku na výtečnou.
(Testováno na lampovém kombu Music Man 112 RD „sixty-five“ na čistý i přebuzený zvuk)
