B. C. Rich Special Edition Mockingbird

Elektrická kytara B. C. Rich Special Edition Mockingbird
Cena: 
10 728,00 Kč

Několikrát jsem měl možnost se přesvědčit, že nejsem sám – snad nikdo, komu jsem tuhle kytaru ukázal, se neubránil užaslému „Tywoe!". Model firmy B.C. Rich s označením Special Edition Mockingbird má totiž snad ten nejmetalovější design, jaký jste kdy viděli – a to doslova.

Značka B.C. Rich se svým pojetím designu i zvuku nepokrytě zaměřuje na hráče těch tvrdších, většinou metalových žánrů, přičemž je synonymem originálního, ale přitom, abych tak řekl, hratelného designu. Povedlo se jí odklonit od všech možných derivátů kopírujících Flying V nebo Explorer a na druhou stranu její kytary nepůsobí jako karikatury.

A ještě jedna věc je na B.C. Rich sympatická. Zatímco jiní výrobci zakládají svoji obchodní politiku na tom, že vyvrhnou luxusní a efektně vyhlížející signature model pro nějakého dostatečně profláklého hráče a následně hodí početným zástupům natěšených a hladových mladých kytaristů maso v podobě okleštěné imitace z podřadných materiálů v několika základních barvách, tento výrobce se vydává jinou cestou.

V poslední době totiž klade větší důraz právě na modely cenově situované pro normální lidi, ale se zajímavým a efektním designem. Nesází pragmaticky na to, že vás v inzerátu, na kterém se ksichtí nějaký světoznámý sympaťák, omráčí modelem za 2 500 dolarů a pak vám nacpe něco, co vypadá „skoro stejně". I v nižších cenových kategoriích se poctivě snaží nabídnout něco, co vypadá opravdu dobře.

Právě díky tomu je katalog výrobce v posledních letech bohatší o různé speciální edice kytar s originální designovou úpravou, které mají šanci skutečně nadchnout i toho, kdo nechce nebo nemůže utratit za kytaru třeba tři průměrné české platy (nemluvě o tom, který mladý metalista takového platu vůbec dosahuje).

Proč pořád mluvíme o designu? Není to podle mě úplně od věci, protože ten, kdo se zhlédl ve tvarech kytar B.C. Rich, asi není zrovna konzervativní a chce kytaru, která bude už na pohled vyjadřovat něco víc. A na druhé straně, bavíme-li se o dané cenové kategorii, je předem víceméně jasné, že nás tady asi nebude čekat žádné závratné překvapení týkající se výběru dřeva nebo jednotlivých součástí. Jde o modely vyráběné někde daleko na východě s důrazem na nízké náklady, které jsou dnes po všech stránkách velice slušné, ale často víceméně snadno zaměnitelné. Právě design je tím, co takovou kytaru zcela jednoznačně odliší od nástrojů, s jakými se běžně setkáte na každém kroku.

Konkrétně v sérii Special Edition (SE Series) B.C. Rich nabízí několik modelů osvědčených tvarů, které stále spadají do nižší cenové kategorie, přicházejí ale v určitém zajímavějším designovém provedení. A právě model Special Edition Mockingbird, který se právě chystáme podrobit testu, je, ačkoliv vychází z už dobou prověřeného tvaru těla, tím možná úplně nejoriginálnějším.

Ďáblovo ostří

Dobře známému a oblíbenému tělu kytary ve tvaru Mockingbird v černé barvě vévodí ve verzi SE EvilEdge ten nejoriginálnější pickguard, jaký jste kdy viděli – chromovaná 2 mm silná kovová (mosazná) deska, která je zajímavě navržena jakoby ve stylu tří ostří seker spojených dohromady (což je možná trochu přitroublé přirovnání, vidíte to na obrázku), která dává kytaře úplně nový rozměr. Výsledek je opravdu velkolepý. Prostě a jednoduše – metal.

Podívejme se ale na některé další detaily. Tam kde hlava přechází do krku najdete zezadu malou nálepku Made In China, která jen připomíná, že se pohybujeme v nižších cenových kategoriích. Přesto je však třeba říci, že na kvalitě naši šikmoocí přátelé nic nezkazili. Řemeslné zpracování nedělá americké značce v žádném směru ostudu.

Nástroj je vyroben z materiálů typických pro tuto sféru – pro tělo je použito dřevo označované Agathis (původem z Asie, dnes často používané pro levnější nástroje), krk je javorový a hmatník z palisandru (rosewood). I přes nestandardní tvar, který opticky zvětšuje, má kytara na délku jen 101 a na šířku 35 cm, takže není problém ji dostat do standardního pouzdra.

Začínáme od krku

Krk nástroje je dvouoktávový, má příjemný profil a menzura 25,5" v kombinaci s menšími pražci dává dostatek prostoru pro prsty a pro práci s tónem i ve vyšších polohách od 12. pražce výše. Krk je trošku kulatější a použité jumbo pražce nejsou tak masivní, jako bývají u moderních nástrojů stavěných pro rychlou hru, u kterých máte dojem, že při kombinaci plochého profilu a masivních pražců hrají samy. Přesto jej výrobce označuje atributem super fast a rozhodně je velmi pohodlný, při hře vám rozhodně nijak bránit nebude.

Na šířku má krk standardních 42 mm na nultém (sedlovém) pražci z plastu a 52 mm na dvanáctém. Jemná vrstva laku na zadní straně je při kontaktu ruky příjemná, pražce jsou zasazeny pečlivě a čistě a orientační značky ve tvaru kosočtverců (imitace perleti) vypadají docela efektně a podtrhují celkový dojem z nástroje. Zkosená hlava je spíše klasičtějšího ražení, což dává nástroji univerzálnější vzhled, než kdyby výrobce použil některý ze svých drsně metalových tvarů, a šestice chromovaných mechanik na ní nese označení B.C. Rich. Asi vás nijak nepřekvapí, když dodám, že krk je standardním způsobem přišroubovaný čtyřmi šrouby na kovové destičce.

Křivky těla

Jak bylo řečeno, kytara je založena na tvaru Mockingbird, který je vylepšen zmíněným chromovaným pickguardem. Zhruba první dva týdny se možná neubráníte dojmu, že vidíte jen tento lesknoucí se pickguard a kolem něj, tak trošku v mlze, i celou kytaru. Rozměry těla jsou oproti standardním tvarům typu „superstrat" trošku větší, takže i celá kytara mírně nabírá na váze, což v člověku budí důvěrný dojem určité odolnosti při razantnějším hraní.. Například Les Paulu se ale stále nevyrovná, tudíž se není třeba obávat, že se před koncertem unavíte už jen tím, že nástroj přenesete z backstage na pódium.

Docela zajímavé mi přišlo řešení kobylky. Respektive je vlastně úplně normální, ale jde o pevný typ, který nepoužívá standardní kobylku typu tune-o-matic, nýbrž kameny pro doladění oktáv, jaké znáte z oldschoolových tremol typu Fender, uchycené šroubky k pevnému mosaznému bloku. Tento chromovaný blok vystupující přímo z pickguardu působí bytelněji, než běžně používaný silný plech, k němuž jsou kameny obvykle uchyceny. Je ovšem zajímavý kupodivu hlavně tím, že má docela ostré hrany. Ačkoliv je umístěn dostatečně daleko od místa kontaktu pravé ruky se strunami, nemohl jsem se ubránit představě, že kdyby člověk při divočejší show nějak nešťastně mávnul rukou, mohl by se o něj i poranit. Nejspíš šlo ale jen o dočasnou paranoiu. Struny se provlékají zespodu skrz tělo. Černočerné snímače typu humbucker nesou dobře viditelné označení B.C. Rich a jsou uchyceny v plastových rámečcích.

Tři potenciometry pro hlasitost a tónové clony dodržují chromovaný design a jejich chod má standardní charakter. Třípolohový přepínač snímačů, překvapivě s černou plastovou úchytkou, celkový chromovaný design pickguardu mírně – a zbytečně – narušuje. Vypadá trošku jako malý joystick a mírně se viklá – jde snad o jediný prvek v celé konstrukci nástroje, který působí jako nedořešený. Výstupní jack je situován do boční strany a úchytky pro pás jsou umístěny typicky pro kytary nestandardních tvarů, čili jedna na boční straně, ta u krku pak na zadní straně kytary. V krabici jsou přibaleny také dva imbusáky a kablík typu jack-jack, který ocení možná začátečník, spíš jej ale s mírným úšklebkem vrátíte zpět do krabice.

Ďábelský jam 

Když kytaru vytáhnete z krabice chvilku vám trvá, než se vzpamatujete z prvotního šoku, teprve o něco později vás napadne zkusit si na ni zahrát.

Krk do těla vchází mezi 17. a 18. pražcem. To je samo o sobě běžné, ale výrobce si bohužel nedal moc záležet, aby hráčům umožnil snazší přístup do nejvyšších poloh. Neberu to jako zásadní nevýhodu, protože je to celkem běžné – spíš je škoda, že nemůžu napsat opak. Není však nemožné se na 24. pražec dostat (a jsou kytary, kde to opravdu nejde, pokud se chcete palcem aspoň částečně opírat o krk), jen je potřeba tomu trošku přizpůsobit polohu ruky – otázka zvyku. Na druhé straně díky menším pražcům se ve vyšších polohách hraje pohodlněji.

Tělo nemá žádná extra vybrání či zkosení pro břicho a pravačku, pouze v kritických místech jsou hrany vybroušeny. Přesto jsem nikdy neměl dojem, že bych mi to jakkoliv vadilo.

Absolutně špatné je ale vyvážení. Jsem si vědom toho, že kytary šílenějších tvarů mají občas tendence „padat na hlavu", ale tohle se ignorovat nedalo. Když jsem kytaru nechal viset volně na ramenou, spadla až do polohy, v níž se hrát vůbec nedá – krk směřuje nikoliv třeba vodorovně, ale v mírném úhlu dolů. Během hraní nástroj samozřejmě držíte, ale naplno se tato nevýhoda projeví hlavně při častějších a větších výměnách poloh nebo změnách prstokladů, kdy potřebujete mít levou ruku zcela uvolněnou a nemůžete polohu nástroje neustále korigovat a přidržovat jej v hratelné poloze (jen pravačkou se poloha nástroje udržet nedá). Kytara pak postupně „padá" až do polohy mimo rozumnou hratelnost.

Tohle mě opravdu uvedlo do rozpaků. Přiznám se, nemám s něčím podobným moc zkušeností. Tuším, že se to dá nějakým způsobem řešit zatížením prostřednictvím jednoduchého zásahu kytaráře (nebo zručnějšího kytaristy), takže pro člověka, jemuž tato kytara bude po všech ostatních stránkách vyhovovat, to nebude nic směrodatného. Připravte se ale na to, že se bez tohoto zásahu neobejdete. Neumím si představit, že byste měli hru takto špatnému vyvážení přizpůsobovat. Jestliže hrajete jednodušší party, dá se s tím žít, ale docela z toho bolí záda.

Po výměně originálních strun jsem mohl konstatovat, že mechaniky držely při hře ladění velmi slušně, což bych neváhal označil za jedno z podstatných kritérií při výběru kytar této třídy. Razantnější zacházení (ať už jde o tahání za struny o 2 až 2,5 tónu nahoru nebo cestu autobusem s kytarou v měkkém obalu) sice nemají příliš v lásce, ale jinak kvalitka.

Pod proudem

A jsme ve finále, takže – jak to hraje? Super.

Příjemně mě překvapil už unplugged projev, který byl velmi dobrý. Snad jen géčko bylo trochu tupější, ale to se u kytary vzhledem v této cenové hladině nepočítá. A pod proudem se tyto kosmetické neduhy vytratí a už můžeme jenom chválit.

Přichází ta pravá chvíle, abychom začali opěvovat kvality snímačů, které se na výsledku podílejí zásadní měrou. B.C. Rich hrdě tvrdí, že kytara je stavěná na metal a vlastnosti humbuckerů tomu odpovídají. Výrobce se přitom u těchto levnějších modelů neschovává za značky specializovaných výrobců a jejich lacinější verze typu EMG-HZ či Duncan Designed, jež dnes s oblibou používají jiní výrobci kytar metalového/corového ražení.

A nemá ani důvod, protože dva použité kusy hrají výborně. Především dodržují celkové metalové zaměření nástroje a poskytují opravdu silný výstup. Zapojil sem kytaru do aparátu, na němž jsem ponechal nastavení, jaké běžně používám (se silnými snímači SH-6) a ani jsem neměl zapotřebí přidávat drive. Obecně vzato mají snímače příjemně kulatý zvuk a zpěvný tón, dobře přenášejí dynamiku hry a detaily při práci pravé i levé ruky. Jestli jste někdy měli nějaký B.C. Rich v ruce nebo máte jejich zvukový charakter naposlouchán třeba z koncertů, zjistíte, že tato kytara se zvukově v zásadě drží filosofie svého výrobce.

Při doprovodu se jednotlivé struny zbytečně neslévají, je tedy například poznat, když hrajete kvintakord přes dvě nebo tři struny, dobře vyniknou tercie i různé „zmršené" intervaly. Nástroj je konkrétní v basech, i když chvílemi jsem si říkal, že by jich mohlo být i víc, a příjemný ve výškách.

Především tón při sólo hře na jedné struně prozradí, že se přece jen nejedná o snímače stejné kategorie, jako jsou ty, co se samostatně prodávají za tři tisíce a výše. Tady se nejvíc projeví, že zvuk je oproti nim trošku plošší a méně výrazný, jakoby mu chyběl třetí rozměr. Agresivnější akce levé ruky a obohacení sólového zvuku o nějaký lehčí delay však tento nedostatek velmi efektivně zakryje. (Nutno dodat, že většina těch, co kytaru slyšeli, však rozdíl ani nepostřehla, což mě vedlo k myšlence, že možná za všechny ty krámy, utrácím zbytečně mnoho peněz, když rozdíl poznám jen já.)

Tuto výtku však odsouvá na vedlejší kolej fakt ze všech nejpodstatnější – a to ten, že se EvilEdge výborně prosadí při hraní s kapelou, kde kytara opravdu září (i díky dobrému zvuku ve středních a vyšších středních frekvencích). Považuji za důležité dodat, že ty dobré zvukové vlastnosti nezmizely ani poté, co jsem byl kytaru nucen odvážně podladit do B, aby mě nevyhodili z kapely. Jestliže dosud mluvíme o zkresleném zvuku, pak je třeba za další plus označit i to, že ani při čistém zvuku by vás nástroj neměl zklamat – zejména s přihlédnutím k tomu, že si jej vybere spíš kytarista, který hraje hlavně se zkreslením.

Černá duše

Původně jsem přemýšlel o tom, že si tuhle kytaru dovedu představit nejvíc asi v rukou nějakého šíleného black metalisty nebo zarytého deathera, v průběhu doby jsem ale došel k závěru, že stejně dobře může padnout do oka třeba i vyznavačům toho skutečně kovového heavy metalu. Každopádně se jedná o svým způsobem vyhraněný styl – buď se vám líbí, nebo ne, nic mezi tím.

Zkrátka a dobře, kytara má velmi originální design, dobře se na ni hraje a dá se z ní dostat velice slušný zvuk – to jsou podle mého ty hlavní argumenty a současně aspekty, které budou pro rozhodování kytaristů určující. Mluvíme-li o nedostatcích (každý nástroj pod 40 tisíc přece nějaké má), jedná se o takové, u nichž je spíš otázkou krátkého času, než si na ně zvyknete a přestanete je vnímat. Tedy kromě zmíněného vyvážení, které je nutné nějak vyřešit. V dané cenové kategorii se dá kytara bez nadsázky označit za nadstandard. Za příznivou cenu můžete dostat nástroj velmi dobrých kvalit, a to jak po stránce konstrukce a zpracování, tak po stránce zvuku.