BBE 262/482/882 (USA)

BBE Sonic Maximizery
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

Problémy s kvalitní reprodukcí jakéhokoliv zaznamenaného zvuku je možné řešit různými způsoby. Pomáhají nám v tom většinou signálové procesory k takovému účelu sestrojené. Několik takových procesorů nám nabízí kalifornská firma BBE Sound Inc. v podobě signálových procesorů SONIC MAXIMIZER, jejichž tři zástupce jsem měl možnost otestovat. Jak se dá snadno z označení všech tří procesorů vydedukovat, všechny "dělají" totéž, ale každý z nich reprezentuje jinou příčku kvalitativní a cenové stupnice.

O co jde?

Jak se uvádí ve firemních materiálech, věnovali lidé od BBE více než deset let studiu reproduktorových systémů. Získané poznatky jim umožnily definovat vlastnosti pomyslného ideálního reproduktoru a zároveň také určit korekce nezbytné ke zpětnému správnému uspořádání základních a harmonických frekvenčních struktur, které jsou narušeny právě průchodem signálu přes běžný reproduktor. Zní to složitě, ale jde asi o to, že posloucháme-li reálně produkovanou živou hudbu, přicházejí vysoké a nízké frekvence k našim uším v tomtéž vzájemném uspořádání, v jakém je nástroje při hře produkují. Pokud tutéž hudbu zaznamenáme a následně reprodukujeme, vytváří reproduktor frekvenčně závislé fázové posuny, což v praxi znamená, že vysoké frekvence k našim uším dorazí později než frekvence nízké. Výsledkem je takzvaně časově zkreslený signál. My toto zkreslení při poslechu vnímáme jako zastřený, rozmazaný a nečitelný zvuk. K odstranění právě těchto problémů byly sestrojeny procesory SONIC MAXIMIZER firmy BBE.

Jak to funguje

Zde se opět přidržím firemních materiálů. Srdcem procesoru je takzvaný BBE Process, který je údajně tak unikátní, že je v USA chráněn 42 patenty.

BBE proces vkládá předem stanovenou fázovou korekci do vysokých pásem, kde existuje nejvíce harmonických frekvencí. Toho je dosaženo rozdělením signálu do tří pásem:

basy /20 Hz-150 Hz/, středy /150 Hz-1200 Hz/ a výšky /1200 Hz-20 kHz/. Spodní skupina je zpožděna asi 2,5 ms zpožďovačem za pasivním dolnopropustným filtrem. Střední skupina je zpožděna jenom asi 0,5 ms a prochází aktivním pásmově propustným filtrem, zatímco skupina vysokých frekvencí prochází napěťově řízeným zesilovačem /VCA/. Skupina vysokých frekvencí je použita jako referenční bod k provádění korekcí amplitudové dynamiky na těchto frekvencích. Detektory průměrné hlasitosti /RMS/ nepřetržitým monitorováním pásma středních a vysokých frekvencí porovnávají relativní úroveň obsahu harmonických v obou těchto pásmech a aplikují příslušné množství řídicího napětí do VCA, čímž určují množství vysokých harmonických frekvencí přítomných na výstupu procesoru. O tom, jak jsou harmonické frekvence důležité k identifikaci a odlišení jednotlivých nástrojů v hudbě, kde hrají najednou více než dva nástroje, se snad ani nebudu rozepisovat. Pro nás je podstatné vědět to, že tyto procesory aktivně korigují fázové posuny mezi vysokými a nízkými frekvenčními pásmy, které vznikají při reprodukci zvuku v reproduktorových soustavách všeho druhu a zároveň aktivně řídí množství harmonických frekvencí přítomných v reprodukovaném zvuku. To se v konečném důsledku významně odrazí na kvalitě poslechu reprodukovaného signálu, ale o tom později. Teď je čas prohlédnout si přístroje trochu z blízka.

Provedení a propojení

Jak jsem se již zmínil, všechny tři testované procesory jsou určeny k témuž účelu a tomu odpovídá i obdobné provedení jejich ovládacích prvků. Všechny tři modely pracují se dvěma nezávislými kanály, které umožňují jednak samostatné zpracování dvou různých signálů, nebo zpracování stereosignálu.

Modely BBE 882 a BBE 482 vypadají na pohled úplně stejně. Oba představují nejvyšší modely nabízené řady. Třetí model BBE 262 se vizuálně odlišuje nejvíc a je nejnižším z nabízené řady.

První model BBE SONIC MAXIMIZER 882 je plně profesionální procesor určený pro aplikace v profesionálních nahrávacích studiích, pro profesionální a poloprofesionální ozvučovací systémy, klubové zvukové systémy, vysílací pracoviště a kopírování kazet.

Provedení je standardní rackové, výška 1U. Na předním, černomodrém panelu se nacházejí veškeré ovládací prvky pro oba kanály A a B. Vezmeme-li to popořadě, tak první zleva /na kanálu A/ je indikátor tvořený sloupcem LED diod. Tady jsem narazil /z pohledu obsluhy přístroje/ hned na překvapení. První je to, že indikátory úrovně na obou kanálech jsou orientovány každý na opačnou stranu, což znamená, že se LED diody na kanálu A rozsvěcují opačným směrem než na kanálu B. Druhým překvapením je, že sloupec LED diod indikuje úroveň výstupního signálu, ale poslední LEDka ve sloupci /označená CLIP/ indikuje signál vstupní! Tyto skutečnosti nikterak nesnižují hodnotu procesorů, spíš jen zpočátku vyžadují více pozornosti při práci. Po LED indikátoru je další na řadě ovladač LO CONTOUR pro úpravu spodních pásem, kalibrovaný zleva doprava od 0 do 10. V nule má tento ovladač zcela rovný průběh a při maximálním vytočení do prava /na 10/ dosáhneme maximálního zdvihu +12 dBu na 50 Hz. Další ovladač PROCESS slouží k řízení úpravy signálu na vysokých frekvencích. V nule žádná úprava neprobíhá, postupným otáčením doprava narůstá míra úpravy signálu a při úplném vytočeční ovladače /na 10/ dosáhneme maximálního zdvihu +12 dBu na 5 kHz. Tytéž ovladače nalezneme samozřejmě i na kanálu B.

Společný pro oba kanály je přepínač označený BBE PROCESS IN/OUT FUNCTION umístěný uprostřed mezi oběma kanály A a B. Pomocí dvou LED diod nám ukazuje, posloucháme-li neupravený signál/OUT - žlutá LEDka/, nebo signál upravovaný/IN - zelená LEDka/. Zcela vpravo ještě najdeme síťový vypínač.

Pohled na zadní stranu BBE 882 nám ukáže, že se jedná o skutečně profesionální přístroj. První zleva je poctivá, třívodičová napevno zabudovaná síťová šňůra. Vedle ní je pouzdro na pojistky /výrobce dodává k přístroji čtyři rezervní/. Dále na zadním panelu najdeme kromě nezbytných výstrah a varování už jen vstupy a výstupy pro kanál A i B. Veškeré vstupy a výstupy jsou u BBE 882 symetrické, a to vždy ve dvojím provedení na každém kanálu. Můžeme si zvolit vstupy a výstupy konektorech XLR nebo 1/4" jack. Přestože je to možné, výrobce příliš nedoporučuje používat k propojení v rámci jednoho kanálu oba vstupy i výstupy najednou. Je jistější použít vždy jen jeden z nich /buď XLR, nebo 1/4" jack/.

To, co jsem napsal o modelu BBE 882, platí i pro model BBE 482.

Jediný podstatný rozdíl v provedení, kterým se BBE 482 konstrukčně liší od BBE 882, se týká vstupních a výstupních přípojných míst. Model BBE 482 je určen pro poloprofesionální aplikace tam, kde není zapotřebí symetrického propojení. Z tohoto důvodu je osazen nesymetrickými vstupy a výstupy na konektorech 1/4" jack nebo RCA /cinch/. BBE 482 se uplatní v poloprofesionálních i profesionálních ozvučovacích systémech, nahrávacích studiích, DJ systémech, klubových zvukových systémech, kytarových, basových a klávesových aparátech a při kopírování kazet.

Třetí a zároveň nejmenší model BBE 262 je konstruován především pro uživatele z řad muzikantů. Doporučené aplikace BBE 262 jsou kytarové, basové a klávesové aparáty, komba, domácí nahrávací studia a DJ systémy. Procesor je zabudován do malé, ale bytelné ocelové krabičky. Na čelním panelu nalezneme rovněž ovladače LO CONTOUR a PROCESS pro každý kanál. U tohoto modelu však mají o něco nižší zdvih /maximum + 10 dBu/. Nechybí ani přepínač IN/OUT k signalizaci toho, jestli posloucháme neupravený signál /LEDka svítí červeně/, nebo signál upravovaný /LEDka svítí zeleně/. LED indikátory úrovně zde však chybí. Na zadní straně se nachází /zleva/ místo pro připojení 12voltového napájecího adaptéru, hned vedle je vypínač napájení. Dále jsou tu pro každý kanál po jednom vstupu a výstupu na nesymetrických konektorech 1/4" jack. Na rozdíl od jeho větších bratrů tu ještě nalezneme místo pro připojení footswitch pedálu, kterým můžeme provádět přepínání mezi poslechem neupraveného a upraveného zvuku.

Pokud jde o připojení procesorů k ostatním zařízením, zde asi nedojde k žádným vážnějším problémům. Výrobce doporučuje u všech tří modelů totéž. Procesory připojujeme tam, kde obvykle připojujeme například ekvalizér. U mixážních pultů ve studiu mezi hlavní stereo výstup a master rekordér, mezi dva magnetofony apod. K připojení můžeme využít i inzerty na jednotlivých kanálech nebo podskupinách mixážního pultu, podle toho, jaký signál chceme konkrétně upravovat. Nedoporučuje se připojení do efektové smyčky mixážního pultu /AUX SEND, AUX RETURN/, protože signál z této smyčky se k původnímu přimíchává a pro správné zpracování signálu je důležité /a to platí při všech propojeních/, aby signál prošel procesorem úplně. U mixážních pultů na živých produkcích připojujeme procesor mezi hlavní výstup z pultu a výkonový zesilovač, nebo mezi hlavní výstup z pultu a crossover. U výkonových pultů procesor připojíme buď mezi výstup z předzesilovače a výkonový stupeň, nebo do inzertů na hlavních kanálech. U DJ pultů se připojení provede do smyčky Processor In/Out. Kytaristé a klávesisté si svůj SONIC MAXIMIZER mohou připojit do efektové smyčky nebo mezi předzesilovač a výkonový zesilovač. Do procesoru nelze přímo připojit kytaru nebo mikrofon. To lze provést vždy jen přes příslušný předzesilovač, protože zařízení pracuje pouze se signály na linkové úrovni.

Propojení do řetězce s dalšími procesory je také celkem snadné, ale má svá omezení. V případě použití ekvalizéru, ale i reverbu nebo delaye je potřeba trochu experimentovat s tím, v jakém sledu zařízení propojíme. Obecně výrobce uvádí, že pokud je SONIC MAXIMIZER zapojen dejme tomu za ekvalizérem, bude vše fungovat, pokud neprovedeme na ekvalizéru nějaké drastické nastavení. Potom je lepší pořadí přístrojů vyměnit. Jestliže dojde k nějakým zvukovým problémům, výrobce doporučuje, aby byl SONIC MAXIMIZER první procesor v řetězci, který bude odpojen a zařazen jinam.

Praktický test

Všechny tři modely SONIC MAXIMIZER jsem testoval ve studiu a test jsem rozdělil na tři části. V první části jsem odzkoušel propojení přístrojů s ostatními částmi signálového řetězce a odzkoušel si funkčnost a účinnost ovládacích prvků. V druhé části jsem testoval to, co procesory dokážou při práci s různě kvalitními zvukovými záznamy, a nakonec jsem porovnával zvukovou kvalitu všech tří procesorů vzájemně mezi sebou. Takže popořádku.

Procesory jsem zapojil do signálového řetězce, kde /jak se dalo očekávat/ nevznikl žádný problém. Nejdříve jsem je připojoval vždy mezi hlavní stereovýstup mixážního pultu a zesilovač s monitory. Po propojení jsem přes procesor pouštěl smíchané stereonahrávky a později také přes procesor pouštěl nahrané jednotlivé nástroje ze stop vícestopého magnetofonu. U smíchaných stereonahrávek jsem vybíral záměrně ty, kde bylo použito minimum různých efektů a nebyly upraveny žádným mástrovacím zařízením. Nakonec jsem pak přes procesor prohnal několik hodně špatných záznamů z kazet.

Na poprvé jsem na procesoru nastavil maximální hodnoty všech ovladačů a přepínáním tlačítka FUNCTION IN/OUT začal porovnávat neupravený a upravený signál. Musím přiznat, že jsem byl okamžitě překvapen, a místy přímo nadšen tím, co slyším. Rozdíl mezi neupraveným a upraveným zvukem byl obrovský. To, co jsem doposud považoval za slušné nahrávky /neboť jsem je sám vytvořil/, se mi po určitém čase neustálého přepínání neupravený/upravený signál jevilo jako desátá kopie na kazetě vedle studiového masteru. Nahrávka upravená procesorem byla jednoznačně hlasitější, basový základ důrazný, pevný a přehledný, střední a hlavně vysoká pásma plná reálného prostoru, čitelné tóny, a především jejich náběhy jak v kytarách, tak i u bicích, zpěv byl plastičtější, řekl bych bližší a důvěrnější. Mohl bych takto pokračovat dál, ale je třeba zastavit, ovládnout euforii a uvést věci do správných souvislostí. Je nutné si uvědomit, že vcelku užitečný přepínač mezi neupraveným a upraveným zvukem nám pro účely testu nedá možnost objektivního porovnání signálu před a po úpravě z jednoho prostého důvodu. Čím větší stupeň úpravy signálu provádíme, tím je také vyšší výstupní úroveň upraveného signálu a ten bude proto vždy hlasitější než signál neupravený. Je obecně známo, to co je hlasitější, se lidskému uchu jeví též jako lepší. To jistě ocení všichni uživatelé tohoto zařízení při živých produkcích nebo diskotékách, ale při zkoumání přínosu pro zvuk jsem v rámci objektivity musel zvolit jiný přístup. Nakonec jsem procesory zapojoval vždy do inzertů na podskupině mixážního pultu. Potom jsem přiváděl stejný signál jednak do podskupiny s připojeným procesorem a zároveň také do další podskupiny bez procesoru. U obou podskupin jsem udržoval stejnou výstupní úroveň a střídavě je přepojoval do hlavního stereovýstupu z pultu. Tak jsem mohl poslouchat a porovnávat signál neupravený a signál procesorem upravený při stejné hlasitosti, čímž se vlastně dostáváme k druhé části mého testu.

Při porovnávání neupraveného a upraveného signálu na stejné hlasitosti se ukázalo, že zdrojové nahrávky nejsou nutně špatné, než jak to vypadalo zpočátku, a zároveň vyniklo, jak jemným a dobrým kořením pro nahrávku je citlivá úprava pomocí SONIC MAXIMIZERU. Obecně mohu říci, že úprava procesorem nahrávce prospěje vždy, ale tady už hodně záleží na vkusu a záměru každého uživatele. Ovladačů pro úpravu signálu je na procesoru nemnoho /slovy dva pro každý kanál/, jsou citlivé, a proto je možné množství úpravy signálu doslova odvažovat na lékárnických vahách a výsledek ihned kontrolovat sluchem bez odpoutávání pozornosti nějakým přestavováním parametrů apod.

Postupným přidáváním ovladače LO CONTOUR basová frekvence zmohutní a zpevní, jsou čitelnější a přitom nijak víc nevyčnívají nebo neztrácejí svou původní barvu. Je to úplně jiný pocit, než když se pokoušíte o něco podobného na ekvalizéru přidáváním basových frekvencí. Ovladačem PROCESS naopak ovlivníte střední a vysoké frekvence. Postupným přidáváním se komplexně všechny nástroje včetně zpěvu projasní a opět se to děje jakoby přirozeným způsobem. Jsou lépe slyšet všechny náběhy a nasazování tónů, kolem každého nástroje je více jeho vlastního přirozeně působícího prostoru, který nemá nic společného s prostorem vytvořeným uměle pomocí reverbu nebo halu. Díky projasnění a zčitelnění vysokých frekvencí se také podstatně zlepší lokalizace jednotlivých nástrojů na stereobázi včetně jejich doznívání. Prostě máte z poslechu pocit, jako kdyby vše, co nahrávka obsahuje, bylo nahráno pomocí těch nejkvalitnějších mikrofonů. Skutečně nahrávka může použitím procesoru jen a jen získat. Nakonec této části testu ještě pár mých osobních zkušeností a doporučení. Pokud upravujete nahrávku, je lepší poslouchat při nízké hlasitosti. Uši to jednak déle vydrží a uslyšíte také mnohem více detailů. Při úpravě hotové stereonahrávky se mně osobně výsledky zdály nejlepší, když byly ovladače procesoru vždy někde kolem středu své dráhy /na 5/, a to souběžně jak u LO CONTOUR, tak i u ovladače PROCESS. Při maximálním nastavení obou ovladačů už v některých nahrávkách začala převažovat okrajová pásma na úkor středů, což mi připadalo jako určitá ztráta původní průraznosti nahrávky, ale opět je to věc vkusu. Pokud teprve mícháme vícestopý záznam do stereomasteru, ukázalo se jako velmi pozitivní míchat takzvaně rovnou do procesoru. V této situaci si můžeme dosytosti užít i maximálních hodnot nastavení ovladačů procesoru, protože můžeme zasáhnout do úrovní jednotlivých nástrojů, které máme ve stopách a tedy i do jejich vzájemného poměru ve výsledné nahrávce. Zde bych ale osobně doporučil zajistit si srovna telný poslech mixu bez procesoru a přes procesor.

Výrobce doporučuje použití procesorů i při kopírování kazet, potrápil jsem je tedy i v této situaci, protože je opravdu čas od času potřeba provést nějaký ten přepis špatného záznamu na špatném nosiči na nosič lepší /trvanlivější/, zvláště jedná-li se o archivní materiál nebo jediný originál. Pokud takový přepis provádíme, určitě bychom chtěli vylepšit i kvalitu původního záznamu. Připravil jsem si dva případy obzvláště technicky špatných záznamů na audiokazetě. První byl záznam z živého vystoupení pořízený z mixpultu rovnou na kazetu. Záznam byl zkreslen vlivem přebuzení, poměry nástrojů nevyrovnané, výšek plno, středů jakž takž, basy potlačené. Po průchodu procesorem se podařilo zlepšit frekvenční vyváženost, zlepšila se lokalizace jednotlivých nástrojů na stereobázi, ale zůstal nepříznivý poměr mezi jednotlivými nástroji. Proti zdrojové nahrávce se celá stereobáze posunula více do pravého reproduktoru, ale ubráním hodnoty PROCESSu na kanálu B se vše srovnalo.

Další lahůdkou byla nahrávka /opět na kazetě/, jež obsahovala velmi tiché pasáže, které už slyšitelně překrýval šum pásku. Po průchodu procesorem byl šum vůči signálu potlačen ale objevil se vždy současně s předklepáním paliček na začátku skladby a při úderech na virbl přes ráfek. Když to shrnu, SONIC MAXIMIZER pomůže zlepšit dojem i z hodně špatné nahrávky, ovšem vždy v přímém vztahu ke kvalitě zdrojové nahrávky. Rozhodně to určitě stojí za pokus, ale opět: všeho s mírou! Na mě lépe působily úpravy s nastavenými středními hodnotami. Při extrémních hodnotách nastavení se výsledek zdá efektnější, ale při přepisech jde o to zachovat charakter zdrojového originálu.

Tím jsem se vlastně propracoval k závěrečné části testu, tedy k vzájemnému porovnání všech tří procesorů mezi sebou z hlediska jejich zvukové kvality. K porovnání jsem přes procesory proháněl jednu a tutéž nahrávku. Nejvyšší z řady BBE 882 se mi jevil jednoznačně jako nejlepší. Veškeré detaily, kterými hudbu doplňoval, byly jemné, kultivované a rozprostřené do velmi širokého spektra od spodních až po nejvyšší frekvence. I podání prostoru se mi u tohoto modelu zdálo nejlepší. Model BBE 482, druhý v řadě, se mi zdál proti BBE 882 méně citlivější. Při buzení obou procesorů signálem o stejné úrovni bylo u BBE 482 třeba vyšších hodnot nastavení ovládacích prvků, abych dosáhl obdobného pocitu z poslechu. Příčinu vidím v odlišném osazení vstupy a výstupy. Jak jsem již popsal výše, BBE 882 je osazen symetrickými vstupy a výstupy, kdežto BBE 482 je osazen vstupy a výstupy nesymetrickými. Po zvukové stránce pak nemohu hovořit o nějakých rozdílech, které by stály za řeč. Pokud jsem nějaké slyšel, nejsem schopen za ně dát ruku do ohně, protože to mohlo být způsobeno přáním nějaké rozdíly slyšet. Třetí z řady, model BBE 262, ač nejmenší, choval se při testu velmi statečně. Nicméně při srovnání s vyššími modely zde nějaké ty rozdíly ve zvuku přece jen jsou. To, co jsem popisoval u BBE 882 /platí i pro BBE 482/, tento malý procesor dává hudbě také, ovšem všechno je tu soustředěno jakoby na menším prostoru. Detaily, které do hudby přidává, jsou poslechově drsnější a leží ve frekvenčním spektru níže. To, o čem tu mluvím, v žádném případě nesnižuje kvalitu BBE 262, protože se jedná o dojmy a postřehy z velmi kritického poslechu při relativně nízkých hlasitostech. Takové detaily pravděpodobně při provozu BBE 262 v podmínkách, pro které je určen, asi nikdo neuslyší. Tím bychom mohli přejít k závěru testu.

Závěr

Signálové procesory SONIC MAXIMIZER BBE 882, BBE 482 a BBE 262 dělají velmi dobře to, k čemu jsou určeny. Žádný procesor na světě nedělá zázraky a vždy záleží na tom, jak ho chceme a dokážeme využít. Při nesprávném nebo neodborném nasazení jakéhokoliv procesoru můžeme naopak věci spíš pokazit než vylepšit. U testovaných procesorů je však ovládání tak jednoduché a výsledek okamžitě kontrolovatelný, že se snad ani nic pokazit nedá. Měl možnost testovat procesory pouze ve studiu, kdy jsem ocenil možnost opravdu jemné práce /speciálně u modelu BBE 882/, ale zároveň si po prozkoumání možností těchto procesorů dokážu dobře představit nasazení takového zařízení při ozvučování živých produkcí nebo na diskotékách, kde jsou mocné a přitom přehledné basy vždy vítány. Stejně tak kytaristé, kteří se marně snaží z jednoho reproduktoru svého komba dostat to, co jiným leze z kabinetu osazeného reproduktory čtyřmi, mohou být příjemně překvapeni. Zkrátka, až budete uvažovat o vylepšení a posílení svého zvuku, ať už ve studiu, na pódiu nebo ve zkušebně, nechte si předvést některý ze SONIC MAXIMIZER firmy BBE, Sound Inc.