Zatímco znalce kytar B.C. Rich nijak nepřekvapí povrchová úprava tohoto Mockingbirdu, méně znalí příznivci značky by mohli být lehce překvapeni tím, že kytary známé svými netypickými tvary nemusí být nutně černé či červené, ale že se výrobce může uchýlit i k přirozenému vzhledu dřeva.
Na úvod
Ten, kdo sleduje produkci firmy pravidelně jistě zaregistroval, že v několika posledních letech firma B.C. Rich se vzhledem svých kytar hodně experimentuje. Objevily se tu kytary s bohatou grafikou připomínající reálné fotografie či airbrush, mnoho kytar se stále pyšní „tribal" motivy a některé modely mají své hrany zvýrazněny nějakou kontrastní barvou. K tomu všemu teď ještě přibylo několik kytar s přívlastkem Exotic, které tentokráte nevsázejí na grafiku, ale na přírodní kresbu dřeva. Tohoto vzhledu si můžete všimnout především u modelů Mockingbird. Řekl bych, že v tomto ohledu se firma inspirovala sama sebou, protože v jejím custom shopu můžete na kytary s kresbou obláčkového, tygrovaného či žíhaného javoru narazit relativně často.
Vzhled a konstrukce
V to, že si fanoušci „ultra-brutálních stylů" vyberou asi jinou B.C. Richku, věřím jednoduše proto, že tento Mock má až příliš luxusní vzhled a mnoho kudrlinek. Pro ostatní kytaristy to samozřejmě může být jen pozitivum.
Pro korpus kytary B.C. Rich i v tomto případě zvolila svojí oblíbenou dřevinu „Nato", která je svým charakterem podobná mahagonu. Aby to lépe znělo, tak běžně firmy používají synonyma jako „eastern mahogany" nebo „nato mahogany". Z lícové strany to ale nepoznáte právě kvůli dýze ze stromu Koa, díky které dostala kytara do vínku luxusní vzhled. (V sérii Exotic je možno pořídit i Mocka se „Spalted maple" dýhou.) Nata si však lze povšimnout na některých sražených hranách kytary.
Vzhledem k tomu, že kytara má průběžný krk, je korpus realizován dvěma „křídly" přiklíženými ke krku. Krk je složen ze tří kusů javorového dřeva, mezi kterými najdeme tmavý ozdobný proklad a naopak z lícové strany lze vidět další dva světlé proklady tvořící linky mezi korpusem a krkem. Tmavý hmatník je z ebenu a obsahuje velice pěkné vykládání formou perleťových obláčků. K dispozici máme celé dvě oktávy, při menzuře 24,625". Hlavice kytary má na rozdíl od ostatních „rohatých" kytar nezvykle klasický tvar (při bližším ohledání si opět můžeme všimnout přiklížení dvou malinkých křidélek po obou stranách). Dominantním prvkem hlavice je zlaté logo firmy, které není pouhým nástřikem, ale vypadá jako kovové logo, které překrývá několik vrstev laku. Dalším luxusním prvkem je lemování hlavice a hmatníku.
Osazení, hardware
Na kytaře tentokráte nenajdeme BDSM snímače, ale Rockfield Mafia v provedení zebra (bílo/černá kombinace pro krytky cívek). Jedná se o humbuckery s keramickými magnety, které by měly poskytnout silnější výstup a výraznější basy. Každý snímač má vlastní Volume, knoflík Tone je společný. Třípolohový přepínač umožňuje volbu mezi jednotlivými snímači a jejich společným zapojením. Kytara je osazena dělenou kobylkou Tune-o-matic (struník a můstek jsou zvlášť). Doladění oktáv je možné provést právě na „můstku" manipulací se zobáčky, kterými struna prochází. Ač to tak na první pohled nevypadá, tyto součástky jsou velmi kritické pro pohodlnost hry. Pokud nejsou zcela přesně začištěny, může docházet k tomu, že přečnívají nad strunu a při tlumení strun tak řežou kytaristu nepříjemně do ruky. S tímto problémem mám osobní zkušenost u kytary Warlock Bronze z čínské produkce. Na této kytaře byly zobáčky tak lajdácky zhotoveny (seřízeny), že jsem míval hranu dlaně po delším hraní docela rozdrásanou. Problém testovaného Mocka to ale není, ten má kobylku v nejlepším pořádku. Ladící mechaniky jsou běžného typu „Die Cast". Veškerý hardware kytary je pochromován.
Pohodlnost při hře?
Mockingbird přináší kytaristovi mnohem více pohodlí při hře než ostatní produkty stejného výrobce. Netrčí z něj totiž rohy na každou stranu a je i o něco kratší. Tím pádem se s kytarou mnohem snáz pohybujete než třeba s Warlockem nebo Beastkou. Nemusíte se bát, že vystrčeným rohem něco shodíte, nebo naopak, že si rohy „omlátíte". Mnohé možná napadne zeptat se na častý nešvar B.C. Richů – napadání na hlavu. V tomto směru nemám pozitivní zprávu, protože i Mock na hlavu napadá, i když ne tak markantně jako Warlock nebo nedej Bože Beast. Schválně jsem všechny tři kytary na toto otestoval ještě společně s jedním superstratem a výsledek byl jednoznačný. Jedině superstrat se dokázal udržet ve zvolené poloze, ostatní kytary mají po zafixování na tělo kytaristy tendenci srovnat se dříve či později do vodorovné polohy. Příjemným faktem je možnost hraní na Mocka vsedě. To, co se zdá být samozřejmostí ale mnohdy u kytar netypických tvarů neplatí. Věc, která mě ale nejvíc „dostala” je pohodlný přístup i k těm nejvyšším polohám. Průběžný krk a jeho vhodné vybrání v místě, kde už se pohybujeme ve výřezech korpusu, totiž poskytuje mnohem větší prostor pro dlaň, než běžné lepené nebo šroubované spoje. Schválně jsem si otestoval situaci na jiných kytarách a k mému překvapení jsem zjistil, že kytarista s kratšími prsty by se mnohdy obešel bez několika posledních pražců, protože se k nim vlastně přes patku krku ani nedostane. Zvlášť zřejmé je to ve vyšších polohách u tlustších strun. No a úplná „vražda" je mít kytaru s vysokou patkou, na které je ještě k tomu všemu knob pro uchycení popruhu (například některá véčka). Toto zjištění mě vede jednoznačně k tomu, že v případě koupě kytary se poohlédnu po kousku, který má problémy s patkou nějak ošetřeny. Jak všichni určitě tuší, tato vlastnost kytary má přímý vliv na hraní sól.
Zvuk
Osobně nejsem zastánce hodnocení zvuku „nasucho", kde je popsán zvuk elektrické kytary, která není zapojena do zesilovače - protože to je nereálná varianta, kterou kytaristi běžně nevyužívají. Když jsem ale tentokráte chytil Mocka do rukou a mimoděk na něj brnknul pár akordů, překvapil mě velice příjemný a výrazný zvuk. V tomto případě bych přikládal váhu hlavně strunám. Nejenže byly nové, ale výrobce tentokráte asi nezvolil úplně nejobyčejnější struny, které se na kytary natahují pro transport, ale pro nalákání potencionálních zákazníků natáhl na kytaru D’Addaria a myslím, že to byl docela dobrý tah.
Co se týče čistého zvuku, není na tom Mock nijak špatně, ale nemůžu říct, že by měl zase na druhé straně nějaký výrazný charakter. Jak akordy, tak vybrnkávání tónů zní přirozeně, přepínáním snímačů lze dosáhnout určitých variant zvuku, i když u mne většinou vítězí kombinace čistý zvuk – krkový snímač.
Vzhledem k tomu, že se mi opět poštěstilo mít možnost srovnat více nástrojů stejného výrobce, využil jsem toho. Specifikace většiny B.C. Rich kytar je podobná: javorový krk + korpus z Nata. Platí samozřejmě, že vliv na zvuk mají i ostatní součásti kytary a jsou kytaristi, kteří jsou schopni do krve se pohádat, že dvě naprosto stejné kytary nemohou míst stejný zvuk, ale já se snažím zůstat trochu nad věcí. V této souvislosti mám odzkoušeno, že zvuk B.C. Rich kytar je za použití stejných materiálů podobný (s drobnými rozdíly) a zajímalo mě, jak se tedy bude projevovat zvuk Mocka, který má sice korpus z Nata, ale středový blok (průběžný krk), je z javoru. Navíc zde máme snímače Rockfield Mafia.
Zkreslený zvuk tohoto Mocka byl jednoznačně „živější". Pod tímto pojmem si představuji především dobrou reakci na dynamiku hry. Kytara nutí trochu pracovat s razancí hry, pro požadovaný výsledek je někdy nutno trochu víc „prásknout" do strun, na druhé straně se takto dají některé pasáže zmírnit. Tóny jsou jednoznačně rozeznatelné a neslévají se. To by měla být veskrze dobrá vlastnost, ale nemohu se ubránit dojmu, že třeba blackmetalistům, hrajícím dlouhé táhlé melodie á la „větrné riffy" složené z rychlých po sobě jdoucích tónů, by tento zvuk nemusel vyhovovat. Kupříkladu zvuk Beast NT je o něco plošší, o něco málo barevnější, tóny se více slévají, ale ve výsledku je to vhodná kombinace právě pro ony black/trash/death zběsilosti. U Mocka si člověk ale s tónem víc vyhraje a vychutná jej. Není však vůbec vyloučeno, že by se pro výše zmíněné styly nehodil.
Těžko říct, jak velký podíl na této zvukové odlišnosti mají Mafia snímače nebo javorový krk. Já jsem subjektivně cítil, že právě snímače zde hrají svoji roli. Trošku bych se ohradil proti přívlastku „extra power", protože v porovnání s BDSM snímači se žádného opravdu „extra" rozdílu nedočkáme (kupodivu bývají tyto snímače nazývány jako „high output"). Dokonce u zkresleného zvuku při hraní sól se mi oba snímače zdají velmi podobné. Nejvíce je zvukové rozdíly možno slyšet při hraní méně zkreslených zvuků, crunchů apod. Je třeba zmínit, že při otáčení knoflíku Volume je cítit, že dopad na výsledný zvuk je plynulý a úroveň postupně klesá po celé jeho dráze. Zde je velká možnost nasměrovat zvuk do oblasti menšího zkreslení a vyhrát si s lehce nakřápnutými tóny. Je tu rovněž markantně poznat, kdy kytarista jen jemně hrábnul do strun a kdy víc „přitlačil". Naproti tomu BDSM snímače při menším „Volume" znějí tupěji a jejich zvuk ztrácí barvu.
V určitých riffech se dá vychutnat lehká agresivita snímačů, typicky třeba u některých power akordů, sekaných pasáží, ale nejen tam. Na druhé straně sólo přes snímač u krku zní pěkně tlustě a sladce. Kobylkový snímač produkuje také hezký zvuk sól, avšak o něco více ukřičenější. Záleží tedy na tom, jakou náladu chcete sólem sdělit.
Snímač u krku není vhodný pro metalové pasáže (jak rychlý PN, tak power akordy zní nevýrazně, utopeně) ale zase naopak tam, kde není potřeba využívat převážně tlusté struny, tam zní tento snímač hodně zajímavě. Rozhodně se tedy, narozdíl o některých jiných kytar, dá využít i při zkresleném zvuku…
Závěr
Precizně zpracovanou kytaru korejské výroby lze doporučit hlavně kytaristům, kteří umí ocenit její vzhled a zpracování. Jestli chcete skloubit elegantní, luxusní vzhled s určitou extravagancí danou tvarem Mockingbirdu, pak tohle je určitě dobrá volba. Zvukově si dovedu kytaru představit v různých stylech a vůbec se nedá říct, že by se mi jednoznačně spojovala s metalem. Rock či blues a rovněž rock’n’ roll - všude tam se dá kytara využít. Odmyslíme-li napadání na hlavu, pak je devizou této kytary s ne úplně všedním tvarem i pohodlné hraní, zvláště pak v sedě, což nebývá u B.C. Rich kytar zvykem. Výrazným kladem je přístup do vyšších poloh hmatníku. K tomu všemu je třeba přičíst ještě dokonalé zpracování ve všech detailech.
