Avšak dnes, kdy na jedné straně bezdrátový provoz podléhá stále přísnějším legislativním omezením, a na straně druhé éter přeplňují mnohdy zcela zbytečné zdroje signálu, jsou výrobci profesionálních „wireless“ produktů nuceni předvádět někdy až neskutečnou kreativitu. V opačném případě by totiž v přesyceném světě rádiových vln jejich produkty mohly brzy dostat nežádoucí nálepku „použitelný pouze ve čtvrtek, za dobrého počasí a to pouze do konce příštího roku“.
Každý výrobce s danou situací bojuje jinak. Jeden se snaží o únik do volného a zatím neregulovaného pásma WiFi, druhý nabízí chytré systémy, které se automaticky v reálném čase přelaďují na „zrovna náhodou volnou“ frekvenci, a třetí kombinuje oba tyto způsoby. Jak se s viditelnými překážkami, jež připravili zákonodárci a regulační orgány, i s neviditelnými překážkami, nastraženými ostatními uživateli éteru, popasoval německý Beyerdynamic ve své nejvyšší digitální sérii TG 1000, si povíme dnes.
Samotný bezdrátový systém tvoří pouze tři základní komponenty. Rackový přijímač, u něhož s ohledem na čistě profesionální zaměření série ani příliš nepřekvapí, že je k dispozici pouze ve dvoukanálovém provedení, dále ruční vysílač a obligátní bodypack. K celé sestavě však patří ještě dvě dynamické, dvě kondenzátorové a jedna pásková (!!!) vyměnitelná mikrofonní hlava, dále headset, klopový mikrofon a kytarový kabel. Nezastírám zděšení, jež se mě zmocnilo v okamžiku, kdy jsem všech 11 uvedených komponentů skutečně vybalil ze zásilky určené k otestování. Pojďme tedy radši hned na věc.
Nový digitální systém pracuje se 24bitovou hloubkou, dokáže přenést frekvenční rozsah 20 Hz – 20 kHz s dynamickým rozlišením až 128 dB. Dovoluje využít prakticky kompletní UHF „televizní“ pásmo v plné šířce 320 MHz (470 – 789 MHz). Díky tomu se jeho uživatel vždy dokáže přizpůsobit legislativním požadavkům země použití, ovšem nutno dodat, že tyto požadavky je dobré znát. K rychlému vyhledání volného kanálu slouží funkce Quick scan, nabízející teoreticky až 147 simultánně využitelných frekvencí. Skupiny frekvencí je dále možné výběrově omezovat po skupinách tak, aby uživatel dostál předpisům či aktuální situaci v éteru.
Menu dále umožňuje relativně plynulé nastavení digitálního gainu a skokové zesílení výstupní úrovně přijímače o 12 dB. Všechny změny nastavení vysílače se provádí v přijímači, upravené hodnoty jsou pak do vysílačů předány prostřednictvím IR synchronizace, jež po stisknutí příslušného tlačítka proběhne neskutečně hladce. Tímto způsobem lze přepínat výstupní VF výkon vysílače mezi 10 mW a 50 mW, což mu zaručuje dosah až 300 m. Dále je možné zapsat, zda jsou použity alkalické či NiMh baterie, což je následně zohledněno v algoritmu, jenž zobrazuje jejich zbývající kapacitu. Je též možné zvolit, zda přenos má být šifrovaný, nebo ne. Což může mít své teoretické výhody třeba při ozvučování politického mítinku, v okamžiku kdy příslušný technicky nezdatný papaláš zapomene v šatně mikrofon vypnout, zatímco natěšení novináři v okolí pilně ladí své přijímače.
Rackový přijímač
Duální bezdrátový přijímač zabírá v 19" racku celou šířku, na výšku si pak nárokuje 1U. Na jeho titanově šedém čelním panelu najdeme po stranách dvojici BNC konektorů k připojení antén, zleva pak následuje velké synchronizační IR oko s dvojicí tlačítek, jež určují, který z kanálů má být aktuálně synchronizován. Výbava pokračuje informační sekcí zobrazující na šestici pětisegmentových LED metrů jak VF vybuzení každé z dvojice diverzitních přijímačů, tak i úroveň NF signálu v každém z kanálů. Dvojjediný černobílý displej informuje o dění v éteru ještě podrobněji. Poskytuje informaci o právě používané frekvenci, skupině a kanálu, nastavení předzesilovače na vysílači, jeho případném uzamčení a případně i o použitém šifrování přenosu. Samozřejmě také umí zobrazit stav baterií a rovněž rozezná, která mikrofonní hlava je aktuálně nasazena na ručním vysílači.
Kanál, který v daném okamžiku nepřijímá žádný signál, o tom informuje uživatele bílým podsvícením. V případě, že v éteru objeví svůj přidělený vysílač (tzn. na správné frekvenci a se správným šifrováním, je-li použito), přejde automaticky do invertního zobrazení s černým pozadím.
Vpravo od displeje najdeme ovládací sekci, jejímž středobodem je „točítko/tlačítko“ Jog Dial, kterým se volí, nastavují a potvrzují všechny editované parametry. Tento ovládací prvek doplňuje čtveřice tlačítek s jasně definovanými pomocnými funkcemi. Veškeré ovládání je koncipováno jako „user friendly“ – je logické, přehledné a příjemné. Prakticky každý, kdo již někdy přišel do styku s jakýmkoliv trochu sofistikovanějším bezdrátovým zařízením, což u uživatele takto drahého systému předpokládám jaksi automaticky, mu jistě přijde na chuť a zorientuje se v něm okamžitě i bez pomoci manuálu. Posledním prvkem na předním panelu je sekce sluchátkového výstupu, umožňující přímý odposlech radioprovozu, pokud je to vyžadováno.
Zadní strana je dokonale strohá. Obsahuje pouze čtveřici konektorů BNC dovolující připojení a případné řetězení antén, napájecí eurokonektor, Ethernet zásuvku a pár výstupů vždy v sestavě XLR-TRS.
Ruční vysílač
Samotný ruční vysílač, jehož tělo o rozměru 200 x 36 mm a hmotnosti 202 g (vyrobeno je převážně z plastu) neobsahuje příliš pozoruhodností, jež by stály za popis. Skromný, zeleně podsvícený OLED displej informuje pouze o zvoleném kanálu a stavu baterie a jediným ovládacím prvkem na něm je vypínač, umístěný vedle anténního ocásku. Veškeré nastavení vysílači zajišťuje IR oko, přístupné po odšroubování bateriového krytu. O napájení se starají dvě AA tužkovky, jejichž životnost je v případě použití alkalických článků udávána výrobcem na přibližně 8 provozních hodin. V praxi však hodnota na indikátoru nabití mizí před očima stejně rychle, jako palivo v nádrži sovětské limuzíny značky Volga.
Mikrofonní hlavy
Podstatně zajímavější položkou pak jsou vyměnitelné mikrofonní hlavy. Beyerdynamic byl vždy zástupcem toho nejprogresivnějšího vývojového proudu, a ač je mnohdy hudebně-zvukařskou většinou neprávem opomíjený, znalci zpravidla vědí, že v jeho portfoliu je možné najít skutečné mikrofonní perly. Minimálně tři ze šesti dodávaných bambulek si potom toto označení po právu zaslouží.
TG V50w
Základní osazení setu představuje dynamická kapsle TG V50w, vycházející z drátové verze TG-V 50d. Nejedná se sice přímo o jednu ze zmíněných perel, přesto však mikrofon v této konfiguraci poskytuje pozoruhodné vlastnosti. Ač výrobce kapsli deklaruje coby kardioidu, není toto označení úplně přesné. Mikrofon snímá zvuk v plném rozsahu 50 Hz – 17 kHz pouze v ose, avšak již při dvacetistupňovém odklonu je slyšet citelné „změknutí“ zvuku, způsobené znatelným poklesem citlivosti v nejvyšším pásmu. Na druhé straně, ani při snímání v úhlu mířícím mimo osu nenechá beyer vokalistu nikdy úplně „ve štychu“ a ještě v úhlu 50 stupňů je zvuk slušně použitelný. Zpěvák tak dostává do ruky nástroj, který mu dovoluje široce pracovat s vlastním hlasem. Zpěvem přímo v ose mikrofonu je možné podpořit agresivitu projevu, odklonem od ní uhladit řezavé výšky, a přiblížením či oddálením od úst regulovat „tloušťku“ a plnost vokálu.
Zkušený pěvec si zde může vyhrát s různými barvami a náladami, začátečník naopak ocení, že je mikrofon poměrně tolerantní, leccos odpustí a ani při opravdu nedisciplinované práci s ním zpěváka většinou nepotrestá úplným umlčením. Jako základní relativně dostupné osazení tohoto bezdrátového setu je „padesátka“ – kapsle plně postačující a svými kvalitami uhraje plně vyrovnanou partii s nejvyššími modely Sennheiseru, AKG či Shure.
TG V70w
Druhá dynamická vložka TG V70w je první perlou v našem výčtu. Hyperkardioidní bambulka se sofistikovaným pružným uložením velkomembránové kapsle (průměr 37 mm!!!) představuje aktuálně zřejmě nejpokročilejší dynamickou konstrukci na světě.
Mikrofon s nadstandardním frekvenčním rozsahem 25 Hz – 18 kHz předvádí citlivý, otevřený, velmi brilantní, detailní a dynamicky dobře prokreslený zvuk ne nepodobný kondenzátorům. Na druhé straně může při necitlivé ekvalizaci a velmi blízkém snímání nabírat mírně dunivý charakter, či mít dokonce drobné problémy s „pukavkami“ (B, P, T). To však bývá běžnou Achillovou patou všech velkomembránových dynamických konstrukcí. Odolnost mikrofonu proti zpětné vazbě je naprosto excelentní. Za běžných podmínek se ani při velkém zesílení bez vnějšího zvukového impulzu zpravidla sám nerozvazbí a při maximálním zesílení nemívá sklony k obtížně řešitelnému nepravidelnému krátkému nahoukávání.
TG V70w má vysoké umělecké ambice. Hlasu dodává neobvyklou hutnost a plnost, aniž by jej připravoval o jakékoliv barevné či tonální nuance ve výškách. Tuto vlastnost ocení především křehké zpěvačky se slabšími plícemi, které jsou najednou dobře slyšitelné i v pasážích, kde se doposud jejich hlas ztrácel. Mikrofon se však samozřejmě uplatní všude tam, kde je potřeba prosadit vokál ve zvukově hustém prostředí s hrozícími přeslechy ostatních nástrojů. Tento úkol zvládá dokonale a jako zřejmě jediný dynamický model mezi veškerou myslitelnou konkurencí si s ním poradí, aniž by na oltář extrémních fyzikální vlastností obětoval výraz, barvu a muzikálnost. V bezdrátové sadě TG 1000 představuje „sedmdesátka“ nejuniverzálnější model, slibující ve všech úkolech s přehledem uspět a nikdy nikde nezklamat. Je to jednoznačná „volba rozumu“, zvlášť pokud uživatel neví předem, v jakých prostředích se bude systém používat, případně má naopak jasno v tom, že nadstandardní kvalitu a spolehlivost potřebuje vždy a za všech možných i nemožných okolností.
TG V56w
Prvním z představitelů kondenzátorové konstrukce je kardioidní vložka TG V56w. Jedná se o typický elektretový mikrofon o vyrovnaném rozsahu 40 Hz – 20 kHz, jenž nabízí vyvážený, odlehčený a dokonale srozumitelný zvuk bez výrazných frekvenčních excesů a mohl by být naprosto dokonalou volbou pro decentní jazzový či popový vokál pokud... pokud by v portfoliu německého výrobce neexistovaly pro tento účel ještě daleko vhodnější kapsle. Tímto se totiž filozofie Beyerdynamicu podstatně odlišuje od ostatních evropských či amerických producentů. Tam kde konkurenti kvalitativně končí, Beyerdynamic teprve začíná.
A tak, ač tato vložka nabízí ve své třídě naprosto standardní a široce použitelné vlastnosti, v luxusní bezdrátové sadě TG 1000 bude zřejmě představovat pouze minoritní volbu, odsouzenou pravděpodobně do role sice zcela bezproblémového, ale pouze moderátorského či reportérského mikrofonu. V této úloze uživatel ocení jak nulový manipulační hluk, tak široce otevřenou kardioidní charakteristiku, u níž se barva zvuku při snímání v libovolném úhlu prakticky nemění.
Náročnější vokalisté naopak zřejmě velmi ochotně sáhnou po druhé z mikrofonních perel, jíž je kondenzátorová vložka označená TG V96w.
TG V96w
Jde o externě polarizovaný plnohodnotný kondenzátor (nikoliv tedy elektret), což je konstrukce, jež se v bezdrátových systémech vyskytuje ještě i dnes jen velmi výjimečně. Zajímavý je již svou mechanicko-aerodynamickou konstrukcí. Krytka soudkovitého tvaru postrádá obvyklou molitanovou výplň a místo toho se o protivětrnou ochranu kapsle stará dvouvrstvý vnější drátěný kryt, třívrstvý vnitřní drátěný koš a samotnou vložku ještě překrývá něco, co asi nejlépe vystihuje označení „porézní kov“.
Mikrofon má kardioidní směrovou charakteristiku se širokým a zvukově vyrovnaným snímacím úhlem, jeho zvuk pokrývá pásmo 20 Hz až 20 kHz se zdvihy okolo 3 kHz a 10 kHz. Teprve po vyzkoušení TG V96 každý s větším či menším překvapením zjistí, jak jsou i ty nejlepší dynamické mikrofony zvukově nedokonalé, zkreslené, úzké z hlediska dynamického i frekvenčního průběhu a celkově zvukově nepřirozené. Z kondenzátorového Beyerdynamicu je slyšet opravdová realita. Ničím nezabarvený zvuk (ani při snímání mimo osu), všechny detaily, nádechy, šepot i chraplák, přesně tak, jak jsme zvyklí ze studiových nahrávek.
Neobvyklá konstrukce s sebou nese jedno nečekané specifikum. Jelikož je kondenzátor polarizovaný pouze externě, trvá relativně delší dobu (cca 4-6 sekund), než po zapnutí začne fungovat – tedy než se patřičně nabije. S tím je třeba počítat a instruovat v tomto směru dopředu zpěváky i moderátory, neb jinak se nevyhnete udiveným pohledům nedobrovolně oněmělých umělců směrem k mixážnímu pultu.
Čistě ze zvukového hlediska je „šestadevadesátka“ jedním nejlepších mikrofonů, který se mi kdy dostal do ruky, zvlášť pokud žádáme co nejvěrnější sejmutí zdroje signálu a nikoliv zakrytí hlasových nedostatků či umělecké neschopnosti. Jeho vlastnosti se samozřejmě neuplatní úplně všude, v zásadě jde totiž o mikrofon určený primárně pro velká a prestižní pódia, kde jeho kvality podpoří další prvotřídní technické vymoženosti, jako IEM odposlechy a podobně. Předpokládám, že toto osazení bude u velkých rental a TV společností představovat hlavní verzi, s níž si budou systém TG 1000 pořizovat.
TG V90w
Je-li poslední výše jmenovaný model určený náročným vokalistům, po páskové (ribbon) kapsli TG V90w sáhnou jistě ti úplně nejzkušenější a nejnáročnější z nich. Páskových mikrofonů je obecně jako šafránu, několik málo z nich určených pro živý zpěv do ruky vyrábí výhradně Beyerdynamic a TG V90w je potom jediným bezdrátovým páskovým modelem na světě vůbec. Už to samo o sobě stačí k tomu, aby byl tento mikrofon označen za perlu, v tomto případě dokonce za perlu černou.
Ostatně, samotná krycí bambulka přísně kulového tvaru vypadá skutečně jako perla. Ač se její pletivo může jevit na první pohled poměrně tenké a málo odolné, skutečnost je jiná. Slabá mřížka, již vidíme na povrchu, je totiž pouze první linií důmyslného systému, který chrání citlivý páskový motor před potenciálně destruktivními zvukovými rázy. Pod ní se nachází hlavní ochranná vrstva – filigránsky jemná „kovová textilie“, již Beyerdynamic používá i u TG V96C. Samotná obligátní ocelová pevnostní mřížka je neviditelně skryta až za ní. Zvukovod těsně před kapslí pak zajišťuje, aby proud vzduchu nemířil nikdy kolmo na pásek, ten je tak rozechvíván spíše ze stran. I tak ještě výrobce neopomněl pásek pro jistotu překrýt textilní síťkou.
Z technického hlediska je pozoruhodné, že ač má každý páskový mikrofon nativně osmičkovou snímací charakteristiku, německým konstruktérům se ji podařilo clonami a zvukovody upravit do oficiálně katalogové „kardioidní“ směrovosti. Mikrofon se však přesto chová jako všechno možné, jen ne jako typická kardioida, směrový průběh na grafu ostatně připomíná spíše lichoběžník. V ose a do cca 35 stupňů od osy je zvuk vzácně vyvážený a neměnný. Za touto hodnotou přichází slyšitelný prudký zlom, kdy mikrofon ztratí citlivost. V tomto úhlu pohybující se vzduch již míjí štěrbiny zvukovodu, které hlas přivádí ke snímacímu pásku.
Při takovém směrovém průběhu může být teoreticky obtížné najít optimální úhel pro umístění odposlechu z hlediska minimalizace zpětné vazby. Avšak vzhledem k tomu, že pohyb lehkého pásku je vcelku snadné udržet pod kontrolou a „motor“ přestává kmitat okamžitě po ztišení užitečného signálu, není umístění pódiového monitoru ve skutečnosti příliš kritické. Dá se víceméně využít libovolná pozice v úhlu 90 stupňů a větším. V praxi to potom vypadá tak, že TG V90w do určité (dosti vysoké) úrovně zesílení neprojevuje sklony k feedbacku vůbec a nad touto hodnotou píská trvale. Což je pro frekvenčně vyrovnané mikrofony typické.
Zvuk je dle očekávání velmi měkký a přirozený. Citlivost k hudebnímu projevu je téměř na úrovni vokálních kondenzátorových typů, ve srovnání s nimi ale „ribbon“ nechává pásmo výšek hladké a neakcentované. Zvuk tak na ucho působí jako příjemnější a naturálnější, rovněž však jako o něco méně „vzdušný“ a plošší. Majitelům ostřejších hlasů pomůže bez ztráty detailu vyhladit řezavé vyšší středy i sykavky.
Měkký a krémový středový témbr je vlastně vcelku blízko populární SM58, díky lepšímu rozlišení ovšem Beyerdynamic vokalistovi poskytuje nesrovnatelně větší pocit hlasové svobody a o několik tříd vyšší úroveň srozumitelnosti. Za zmínku stojí i nápadná „vřelost“ zvuku, jenž pěvci dovolí při živém vystoupení zdůraznit emoce podobně, jako mu to dovolují lampové mikrofony ve studiu.
Proximity efekt je mírný, hlasu dodává plnost a sametový charakter, který má nekonečně daleko k návalům „bučení“, jimiž nás někdy obtěžují směrové dynamické modely. Vrcholnou disciplínou pro „devadesátku“ je pak manipulační hluk, neboť prakticky neexistuje.
Páskový Beyer je unikátní nástroj, nemající na trhu obdoby. Není možné jej automaticky a bez dalšího označit za „nejlepší“ mikrofon, na to je příliš specifický, svérázný, výjimečný a vcelku málo univerzální. Nejde o mikrofon pro každého zpěváka, není ani mikrofonem pro každý hudební styl, a není ani mikrofonem pro každé prostředí.
Nový Beyer je především mikrofonem určeným pro náročné a schopné vokalisty, kteří umí se svým hlasem náležitě zacházet a ti podle mého názoru mohli představovat jeho nejčastější zákazníky. Na rozdíl od TG V70w zde nejde o žádnou volbu rozumu, ale o volbu srdce.
Beltpack vysílač
Beltpack vysílač se svými doplňky představuje poslední položku systému TG 1000. Jeho design nijak nevybočuje ze schématu podobných zařízení. Na oválné černé krabičce o rozměrech 94x59xx26 mm najdeme stejný OLED displej jako na handheld vysílači, další zaznamenáníhodné vnější prvky představuje pouze šroubovatelná pružná anténa o poměrně velké délce a 4-pin Mini-XLR konektor určený k zapojení mikrofonu či kytarového kabelu. Dvojice AA baterií se skrývá pod odklopným krytem, který v uzavřené poloze drží dvojice magnetických příchytek. Pod krytem najdeme ještě analogový přepínač útlumu (0 dB/-12 dB), jehož druhá poloha přijde vhod zvláště v kombinaci s kytarou a aktivními snímači. Jediným vnějším ovládacím prvkem je vypínač na horní straně, doplněný o indikátor zapnutí a přebuzení.
Krabička je schopna obstarat napájení malým elektretovým mikrofonům, zapojena je však tak, aby napájení neohrozilo kytarové snímače. Přestože je k ní dodáván pěkný kytarový kabel s konektorem Neutrik, obecně si nemyslím, že by takto koncipovaný bezdrátový set byl příliš často používán ve spojení s kytarou. Častější způsob použití bude jistě v kombinaci s klopovými či hlavovými mikrofony.
Opus 55 MkII
Prvním z nich je hlavový model Opus 55 Mk II s kulovou charakteristikou. Jeho frekvenční průběh je téměř v celém pásmu 20 Hz – 20 kHz vzácně rovný, pouze nad 10 kHz nabízí plynulý zdvih o cca 4-5 dB, který zvuku dodává vzdušnost. Jeho vzácnou vlastností je naprostá inertnost vůči manipulačnímu hluku, přesněji k jakýmkoliv pohybům a dotekům, o které při nasazení na hlavě a současném pohybu umělce není nikdy nouze. Mikrofon je rovněž necitlivý vůči všem vzduchovým rázům a při běžné mluvě či zpěvu jej není možné přebudit pukavkami B/P/T ani jinými rázy. Jediné, na co je vhodné dát při umístění na hlavě pozor, je nasměrování tak, aby mikrofon nebyl přímo v proudu vzduchu vydechovaného nosem, což s ohledem na velice flexibilní zavěšení není až takový problém. Při správném umístění pak mikrofon nijak neakcentuje ani sykavky. Závěs, tzv. „brýle“, není sice tak lehký a ani pohodlný, jako některé podobné konstrukce konkurentů, ale zvyknout se na něj určitě dá. Na hlavě drží jako přilepený a dovoluje uchycení mikrofonu zleva i zprava.
TG L55c
Model TG L55c je potom klopovou obdobou předchozího typu. Místo nejvyšších výšek akcentuje spíše pásmo 5 - 10 kHz, pod 150 Hz nabízí mírný útlum. Výrobce k němu dodává klip dovolující uchycení na oděv. Výrobce jej sice doporučuje vedle filmového a TV snímání také pro použití v divadlech a při prezentacích. Já osobně bych však při posledních dvou jmenovaných využitích byl raději obezřetnější. Citlivá kulová charakteristika je poměrně dosti háklivá na zpětnou vazbu v případě, kdy je mikrofon použit při živém ozvučování. Jeho správné umístění v takové situaci vyžaduje značné zkušenosti od zvukaře a kompromisní přístup od řečníka. Tudíž jeho nasazení považuji za daleko vhodnější tam, kde se signál pouze snímá a není potřeba jej zesilovat. Ač je jeho konstrukce od pohledu stejná jako u Opus 55, zdá se mi být také o něco více citlivý na manipulační hluk.
Resumé
Digitální bezdrátový systém řady TG1000 je vysoce úspěšným pokusem německého výrobce o vyrovnání se s nároky na spolehlivost a kvalitu bezdrátového přenosu v dnešním přeplněném a legislativně stále svázanějším éteru. Čistě z technického hlediska zřejmě nepřináší žádné úplně převratné novinky ani vymazlené vychytávky. Jeho funkce jsou účelné, přehledné a snadno pochopitelné. Jeho největší devizou je tedy na jedné straně jednoduché ovládání, a na straně druhé unikátní, dá se říct bezkonkurenční a jinými výrobky těžko nahraditelné mikrofonní kapsle pro handheld provedení. Vše dohromady pak tvoří vynikající koktejl špičkových vlastností, který obstojí v každé situaci. Určitý handicap tak může představovat pouze cena systému, která je kulantně řečeno nemalá, a pro běžného zvukaře či umělce tedy prakticky nedostupná. Tím pádem se jeho potenciální uživatelé mohou rekrutovat zřejmě pouze z okruhu velkých rental či broadcastingových korporací, což je s ohledem na jeho kvality možná škoda.