Téměř nerozbitná kovová krabička, jednoduché intuitivní ovládání a poměrně kvalitní zvuky – co to je? No přece krabičky Boss. Zdálo by se, že už nejde vymyslet nic nového, ale v kytarovém zvuku se pořád něco děje, vlastně inovuje či doplňuje, takže vzhůru na jemnou modulaci!
Kwaky wah
Dynamic wah je ukryt pod krásnou zlatohnědou metalízu. Analyzuje vaši kytarovou hru, přesněji picking, a věrně podle stylu vašeho hraní tvoří wah efekt. Kvákající kytaristi se zcela jistě dělí na dva tábory, a to zastánce mechanické klasiky (s Voxy, Morleyi, Cry-baby a jinými) a na vyznavače auto-wahů, přičemž předpokládám, že těch druhých je podstatně méně. Ovšem pro ty první platí mé důrazné doporučení k (alespoň) vyzkoušení AW3, a to nejen kvůli přítomnému humanizéru, ale obecně kvůli značným možnostem, které nabízí. „Pastička" nabízí režimy Up, Down, Sharp, Humanizer a Tempo, oddělený vstup pro kytaru a basu (zapojíme-li basu, jsou upraveny také jednotlivé frekvenční rozsahy a modulace a uzpůsobeny pro „tlustý dráty") a zvlášť také vstup pro externí expression pedál nebo přepínač mezi režimy humanizeru.
Celý efekt se ovládá čtyřmi otočnými knoflíky. Decay určuje čas, skrze který bude efekt pracovat na změnách vašeho signálu, Manual definuje frekvenci, od které efekt začíná, Sens dále určuje množství wah efektu, který je „vyroben" v závislosti na úrovni vstupního signálu; čím více se otočí doprava, tím silnější bude wah efekt, i když třeba zahrajete jen jemně. Pokud nastavíme sens úplně doprava, knoflíkem manual můžeme nastavit fixní wah-filtr. No a nakonec ovladač Mode nabízí volby mezi výše uvedenými režimy práce celého efektu: Up režim nabízí takový wah efekt, kde se wah filtr kroutí hlavně nahoru, Down režim potom logicky dolů a Sharp produkuje o něco silnější wah než oba dva a ještě to celé přiostří do vyšších frekvencí, umí krásně rozehrát a rozjasnit i temně znějící humbuckery; naopak na olšové dřevo a singly byl tento mod ostrý poměrně dost. Poloha Tempo se po aktivaci delším sešlápnutím hodí výborně na pasáže, kde potřebujete kontrolované rytmické kvákání a nejste v souhře nohy a rukou dost vycvičení; stačí podle tempa pošlápnout a je to, změna je možná kdykoli opět korekcí podupnutím do rytmu, pokud vám kolísá bubeník nebo někdo jiný (vy sami). Vydatně pomáhá i blikající dioda, která se v tomto modu zapojí do hry. Funkci Tempo, i když asi záleží na zvyku či konzervativnosti, vidím jako značné ulehčení mechaniky hry a uvolnění končetin pro feeling vlastní hry.
Doteď by tento efekt nijak nevybočoval z řady autowahů – kdyby ovšem nenabízel hodně zajímavý humanizer či chcete-li (nepřesně) vocoder, tedy efekt napodobení artikulace lidským hlasem vyslovovaných hlásek, konkrétně samohlásek a,e,i,o,u. škoda, že chybí ou, ale to je už dvojhláska a asi není mezinárodní a efekt by se musel vyrábět v národních mutacích nebo tam složitě „doinstalovat" češtinu jako upgrade… (jeden můj spolužák kdysi při probírání slovenštiny u tabule tvrdil, že slovenština má více dvojhlásek než čeština (což je pravda) a po dlouhém vzpomínání s vítězným úsměvem prohlásil „… jako například ua"). Tož to by teprve bylo hraní, co říkáte? Ua, ua, ua…. Ale zpět k humanizerorátoru – v jeho režimu pracují ovladače manual a sens jako ovladače typu „samohláskové vlny", wovel 1 a 2, přičemž knoflíky se otáčejí plynule, jen během pohybu je jasně slyšitelný přechod od jedné „samohlásky" ke druhé. Ovladač decay potom určuje čas přechodu mezi zefektováním signálu vlnou jedna a dvě. Ono „ua" jde taky trochu nastavit, ale to víte, speciální preset by byl teprve něco. Nejlepších podob lidským hlasem vyslovovaných tónů dosáhneme v kombinaci hlásek a-i (pozor na záměnu pořadí!) vlnou jedna a dvě a s decay nastaveným přibližně do poloviny rozsahu. Pokud se nastaví na obou wovelech stejná samohláska, dostáváme fixní, jednohláskový humanizátorový filtr. Celé se to ještě umocní, pokud se použije volume/expression pedál; po zasunutí jacku se samozřejmě vypne funkce decay, manual a sens, zůstává čistá wah modulace a jen se dobarvuje jednotlivými operačními mody. V modu humanizer pedál umožňuje plynulý přechod mezi oběma vlnami.
AW3 poskytuje dostatek velmi dobře použitelných kombinací v nastavení i ve výsledku a je docela dobře možné, že i zarytý pedálista vážně popřemýšlí o této šikovné mašince. Kombinace wahu a humanizátoru v jednom balení nabízí výrazné obohacení vaší kvákadlové hry a mnohým muzikantům ulehčí dost práce.
Tremolo
Když se mě kdysi kdosi zeptal (nemuzikant) co že to vlastně to tremolo dělá, odpověděl jsem jednoduše, že tremoluje. Dnes vím, že tremolo je periodická změna hlasitosti zvuku bez vlivu na výšku tónu, na rozdíl od vibrata (které pochopitelně vibrátuje). Jednoduchý princip, jednoduchá krabička, jednoduché ovládání – ovladač rate koriguje rychlost cyklické změny hlasitosti, depth ovládá do jaké míry se hlasitost utlumí, jak veliké budou hlasitostní skoky či vlny, a ovladač wave plynule ovládá změnu typu vlny tremolování; máme na výběr jemné pohupování loďky na malém jezírku za odpoledního vánku až po dramatické skoky v hlasitosti typu svítí-nesvítí, tedy hraje-nehraje. Nikdy jsem dřív tremolo nepoužíval a teď jsem si uvědomil jak moc jsem se vlastní vinou ochudil, zvláště v případech, kdy se efekt nastaví na velice jemné hodnoty rychlosti či hloubky. Dodalo to zvláštní, na první pohled těžko rozpoznatelnou atmosféru tajemné modulace do každého tónu a zvláště v doprovodech měly tremolové vlivy nádech chorusovatění, ač u tremola k žádnému rozlaďování nedochází. Asi je to těmi novými obvody, co tam výrobce sází. Moc pěkný zvuk jsem dostal při nastavení rate na 11 hodin, depth na 13.30 a wave na tu nejjemnější vlnu, znělo to trochu jako honky-tonky piáno, ale made by Fender. Efekt rotary speakeru najdete za chviličku, a když ne, tak poradím - rate skoro „do plnejch", depth kolem třetí odpoledne a wave napůl…Variací je celá řada. Hned se mi taky vybavili dnes už nehrající Extreme s jejich krásnou ukázkou Bettencourtova citu pro tremolo v písni There is no God. Doporučuji poslechnout… a vyzkoušet, jestli náhodou tento rozměr vaší kytarové hry nechybí.
Phase shifter
Když si vzpomenu na jednoknoflíkový Small Stone, říkal jsem si proč tu mají ty knoflíky čtyři? No přece aby bílá byla ještě bělejší. Ale vážně – opravdu tu Boss významně rozšířil možnosti fejsšiftrování, a to od známých typů phaseru po nové mody Rise a Fall a navíc je tu i možnost nastavení Step, dohromady tedy celkem sedm modů, což je docela pěkné. Rate určuje rychlost kterou se mění filtr, Depth pak hloubku této změny. Efekt filtru se anuluje pokud je Depth na minimu a výběr modu Stage navolen mezi polohami fall a step. Ovladač Resonance koriguje mocnost, sílu efektu phaseru. Může se stát, že při necitlivém nastavení zkreslí signál, takže doporučuji s Mírou. No a konečně ovladač Stage vybírá mezi jednotlivými typy phaseru. Nabídka je, jak jsem zmínil, bohatá: „4" – lehký vintage phaser s klasickým feelingem a jemným dozníváním, „8" – vyvážený zvuk, typický phaser jak jej známe z mnoha multiefektů, „10" – to už je poměrně silná modulace s citelným zabalováním tónu, „12" – neboli dvakrát šestka spojená do série pro násobný modulační efekt a slyšitelné valení. Nové mody Rise a Fall cyklicky přidávají do phaserového zvuku úplně nový tvar modulace a dost těžko se to dá popisovat; názvy jsou od rising a falling a já osobně jsem radši když to risinguje než fallinguje, pokud se však zvuku týká, jsou to barvy velmi inspirativní, hlavně při hraní po nocích o samotě. Step dokonce produkuje modifikace, které se neobjevují na výstupu v té posloupnosti, jak je vlastní filtr „vyrábí", a to opravdu vyvolává unikátní, těžko popsatelný, iluzionózní efekt, jako když se kolem vás řítí znějící kus ledu s vlastním nízkofrekvenčním oscilátorem a utlumenou kovově zabarvenou mikrofonní zpětnou vazbou, která se odráží od rovných kamenných stěn. No, teď už si to docela jistě umíte představit. Výhodou této zvukové barvy je ovšem to, že je beze zbytku použitelná a není jen na ukázku, co „fšecko“ bossovic střívka dovedou.
Do shifteru máme možnost opět zapojit expression pedal a vytvářet zvuk podobný rotary speakru, nebo prostý spínač pro našlápnutí tempa phaseru podle skladby. Osobně, pokud bych neměl žádný modulační efekt, bych si pro své hraní vybral phaser, už proto, že tolik rozšířené chorusy mi připadají oposlouchané a chorus je až moc „hodný". S phaserem se dají dělat větší šílenosti a v tvrdé muzice pasuje jako vyšitý, zvlášť pro těžká zkreslená kila, kterým dodává ještě větší tíhu a prostor.
Všechny tři efekty se velmi dobře uplatňovaly i naživo a podle výrazu kolegů by stálo za to mít je k dispozici častěji - už pro tu invenci, kterou to s sebou přineslo. Takže díky, Mr.Boss!
