Všichni skalní rockeři zajisté znají jásavý zvuk hamondek podmalovávající zvuk rockových kytar, který tolik dominoval v hudbě na přelomu 60. a 70. let. Jako příklad bych uvedl klávesového ekvilibristu, hamonďáka číslo „1" Keitha Emersona ze skupiny Nice (později Emerson, Lake & Palmer), kapelu Janis Joplin Big Brother & the Holding Company s Richardem Kermodem na Hammond B3, Grega Rollieho z kapely Carlose Santany a později Journey, nezmínit nelze Johna Lorda, Ricka Wakemana nebo megahit „A Whiter Shade of Pale" od britské skupiny Procol Harum s majestátním bachovským motivem hraným na týž libozvučný nástroj, a samozřejmě u nás, v bývalém Československu, nelze zapomenout na varhanního mága Mariana Vargu z Collegium Musicum z Bratislavy, v jazzu Jimmyho Smithe, Briana Augera, Joey DeFrancesca, Barbaru Dennerlein a mnoho dalších virtuozů.
A co takhle teploučký i nakřáplý zvuk fender piána Herbieho Hancocka, Chicka Corei, báječný plovoucí sound pana Eumira Deodata, rock podmalovávající Wurlitzer piáno a klavinet Hohner D6 Stevieho Wondera a spousty rockerů? Co říkáte, tohle všechno včetně senzačních analogových phaserů, flangerů, ring modulátoru a kvákadel tak mít v kupě a netahat ta pekelná kila hmoty a zadělávat na kýlu či na „housera"?
Přesně tuhle předvánoční nadílku najdete v jednom cca 10-ti kilovém pěkně červeňoučkém nástroji od našich severských bratrů Švédů! Pecka, říkáte si. A ono to všechny ty suprové zvuky umí? Ano, skutečně umí.
Švédská firma Clavia DMI AB založená v roce 1983 vyvinula zmíněný nástroj a vycházela ze samplování několika typů výše jmenovaných analogových vzorů a efektů.
Tak pěkně popořádku. Testovaný nástroj, který jsem měl k dispozici je již druhé řady, tj. poslední možná verze, konkrétně model „Seventy Three", tzn. že má sedmdesát tři kláves – 6 oktáv (firma nabízí i verzi se 61 klávesami a modul montovatelný do 19" racku). Nástroj je plně polyfonní a to i v případě připojení druhé klaviatury přes MIDI. Je 110 cm dlouhý, 29 cm hluboký a na výšku má 8 cm. Je ovšem třeba připočítat mimo kontury nástroje vyčnívající 1,5 cm vysoké ovládací knoflíky potenciomerů, takže 9,5 cm. U této delší verze výrobce udává váhu 9,4 kg a u verze kratší (61 kláves, 90 cm délka) 7,8 kg, což je pro časté stěhování a koncertní šňůry naprostá senzace! I když se na první pohled jeví jako plastová samohrajka, samotná „krabice" nástroje je velmi pevné konstrukce, s bočnicemi vyrobenými z pravého dřeva namořeného na krásně třešňovou barvu, která pěkně kontrastuje se světlejší červení masivního plechového hlavního panelu s ovládacími prvky a zadním černým panelem, obsahujícím 1/4" jacky a DIN konektory pro MIDI.
Piánová sekce obsahuje pět analogových multi-samplovaných elektrických klávesových nástrojů a to: Fender - Rhodes Mk 1 Stage piáno, Rhodes Mk1 Suitcase piáno, Clavinet Hohner D6, Wurlitzer 200A a Clavia Electric Grand – model G a dále je tu stereo akustické grand piáno. Všechny tyto zvuky vyvoláváte a přepínáte rychlým stiskem tlačítka z paměti Flash, která umožňuje – což je nespornou výhodou – zaměnit „starý" zvuk nástrojů za „nový", aniž by byla potřeba jakákoliv záložní baterie. Zvuk fender pián, wurlitzera i klavinetu je velmi, řekl bych přímo 100% autentický a má perfektní dynamiku, prostě fender vám bude pod rukama při silnějším úhozu pěkně vrčet.
Fender – Rhodes piána:
Základní zvuky fender pián (dle údajů výrobce samplované z modelů Mark I, Mark III a Suitcase) jsou tu dva: jednička – měkčí, spíše na balady a dvojka – jak jsem se již zmiňoval - krásně „vrčící". K nástroji je přiloženo CD-R, na kterém jsou další nové či novější zvuky a to nabuzenější Rhodes-3, CP-80 Grand a akustické piáno z předchozí verze, tj. mono. Bezvadnou věcičkou je tzv. USB port, nacházející se na zadním panelu nástroje, jímž lze připojit "Severské Electro" k PC či Macu a stahovat zdarma přes internet poslední „update" zvuky! Ti, kdo se chtějí mrknout na manuál, mohou tak učinit, když si stáhnou Adobe Acrobat Reader 4.0. Adresa je: www.adobe.com a následovně www.clavia.se
Wurlitzer 200A:
Nikoliv Fender, ale toto, u nás bohužel nedoceněné, elektrické piáno se svým charakteristickým (stavitelným) tremolem vlastně slyšíte téměř na všech starých rockových LP. I pan Joe Sample hrající v současnosti s George Bensonem je používá. Barva zvuku je tu dokonalá.
Hohner Clavinet D6:
Není co řešit. Skvělá dynamika a fůra možností, všechny kombinace přehledně označeny přímo na hlavním panelu napravo od efektové sekce. Po přidání Wah-wah (kvákadla) z efektové sekce budete rádi, že sedíte, jinak byste spadli blahem na zadek.
Electric Grand G:
Je to CP-80 a pěkná. Je třeba si pohrát s nastavením barvy zvuku.
Akustické piáno se oproti verzi 1 zlepšilo. Opět je třeba si pohrát s barvou. Není to ale samozřejmě Kurzweil, který, jak je všeobecně známo, představuje špičku v klavírních zvucích.
Varhany Hammond B-3, potažmo A-100: Jsou skvělé! Vrčí, cvakají a zkreslují jak původní 120-ti kilový nástroj. Domnívám se, že Clavia dosáhla jednoho z nejvěrněji simulovaných zvuků hamondek na současném trhu. Bombou je elektrická simulace Leslie bedny model 122, tzn. rotačního efektu s Dopplerovým jevem, kde slyšíte jak se nejprve roztočí trychtýře nahoře a poté spodní buben. Efekt lze ovládat jak ručně tak i nožním pedálem a rotaci můžete zastavit a přesto hrát dále přes virtuální zesilovač Leslie bedny. Tento efekt funguje i u elektrických pian, tzn., že dostáváte další barvu zvuku. Navíc je tu další důležitý ovládací prvek a to plynulé nastavení elektronkového zkreslení zesilovače. Je třeba připomnět, že nástroj je vybaven splitem, tj. rozdělením klávesnice na C4(u pětioktávové Clavie je to F4). Napodobuje se tím originál hamondek se dvěma manuály a stejně jako u originálu lze nastavit na každém manuálu (v našem případě rozdělené části klaviatury) separátně zvuk. Oktávy lze posunovat nahoru či dolů – ovšem pouze podle rozsahu skutečného nástroje v originálu, tzn, že některé klávesy dole nebo nahoře nemusí v tom kterém posuvu hrát.
Drawbars – táhla
Fyzicky tu nejsou, ale LEDky s devíti páry tlačítek je plně a přehledně nahrazují. Je to pouze otázka zvyku. Varhanová sekce má 8 presetů a tlačítko náhodného random vybírání kombinací táhel. Perkuse jsou zde kompletní stejně jako vibráta a chorusy na originálních B-3. Sílu nebo hlasitost cvaknutí (kliknutí) lze nastavit v programové sekci. Klaviatura, která je věrnou kopií starých hamondek A-100 (z nich byly derivovány slavné B-3 a C-3) z roku 1965 bohužel pro piána není zrovna nejšťastnější, ale nezapomeňme na váhu a rozměry nástroje, která je skutečně bezkonkurenční. Nicméně pro hráče, kteří jsou zvyklí hrát na „gumový" dohmat různých keyboardů je o třídu lepší, tedy dost slušná, a navíc – jsou tu hodně věrné hamondky a tahle přesná hamonďácká klaviatura (nezapomeňme na glissanda hraná dlaní) k nim neodmyslitelně patří. Klávesy jsou plné a pevné a dobře chodí.
Efektová sekce
Pokud se rozhodnete prohnat zvuk přes efektovou sekci máte na výběr ze čtyřech oddílů: modulace, efekty, rotační efekt a zkreslení.
Modulace nabízí Tremolo (viz Wurlitzer 200A), pan (panorama) – skvělé rozhození do sterea – pulzace zvuku mezi levým a pravým kanálem (viz zmíněný Eumir Deodáto), ring modulátor (používal jej např. Herbie Hancock), wah 1 – kvákadlo, jež se dá ovládat pedálem hlasitosti varhan (funkce se automaticky přepíná podle zvoleného nástroje), wah 2 – automat – počet amplitud a hloubka se nastaví na panelu, autowah – perfektní dynamické kvákadlo reagující na sílu úhozu do klávesy (skvělé pro klavinet D6).
Efekty (simulace analogových zvuků) obsahují Phaser 1 a 2, Flanger 1 a 2, Chorus 1 a 2, z čehož 1 je mělčí a 2 hlubší (spíše jako wah), přičemž u Chorus 2 jde efekt do šířky, je více separován do sterea – používaný např. s fender piánem v 70. letech. Opět výborné. Výsledný zvuk veškerých nástrojů se dá zabarvit semi-parametrickým ekvalizérem (basy, výšky + presence - středy 200Hz až 7kHz, -18 až +18 dB), který je však u hamondek vyřazen. Veškeré nastavení parametrů efektové sekce se děje otočnými potenciometry. Chybí tu ovšem podstatná věc a to jakýkoliv dozvuk. A to je bez komentáře...
Programová sekce
Disponuje dvoumístným digitálním displejem – mohl být sice větší, ale téměř jej nebudete potřebovat, takže je OK. Ukládáte v ní programy do bank, přepólujete si pedál sustainu a rotoru, přelaďujete a transponujete nástroj a můžete přepnout na externí efekty. Dokonce lze používat jeden pedál jak na sustain, tak i na rotor (sustain v modu piáno a rotor v modu varhany – připojeno do konektoru Sustain). Tato sekce slouží i pro nastavení MIDI připojení dalších kláves (jako druhý manuál hamondek) a obsahuje i nezbytné tlačítko Panic pro resetování nástroje a MIDI Dump. Nechybí Master Volume (hlavní hlasitost) a Output Volume (výstupní hlasitost).
Zadní panel
Obsahuje 1/4" TRS vstupy (výstupy) pro sluchátka, levý/pravý kanál (jeden je i mono verze), MIDI In/Out a pro tři pedály – Sustain, přepínání rychlosti rotoru elektrického Leslie efektu a pedál hlasitosti. Posledním konektorem je dvouzdířkový vstup pro napájecí šňůru. Ten má výhodu v tom, že když si šňůru zapomenete doma, můžete použít káblík od holicího strojku (vyzkoušeno a funguje to).
Porovnání
Nástroj Clavia Nord Electro jsem měl možnost porovnat s klávesami Kurzweil PC2, simulátorem hamondek Oberheim OB3 a originálními varhanami Hammond L-100. Všechny jmenované nástroje byly testovány a ozvučeny přes Leslie 760 (horní a spodní systém, 90W) a 825 (pouze spodek, 60 W) a stereo keyboard kombo Fender SFX (2 x 80W). Při zapojení přes Leslie 760 na plné čáře zvítězil Kurzweil PC2. U Leslie 825 byly síly všech nástrojů vyrovnané. Když se ovšem Clavia Nord Electro zapojila přes combo Fender SFX, přišlo to nejlepší – Švédové díky perfektní simulaci rotorů slavně zvítězili! (Pozn. - Kolega Jan Korbička z kapely Madman, tj. brněnského revivalu Uriah Heep po vypnutí el. simulace rotorů vyrazil z „Klávie“ přes aktivní PA systém Mackie přesný sound „uriášů"). Moc pěkný zvuk je elektrické piáno přes efekt rotoru, tj. Leslie současně se stereo Pan efektem. Nicméně možností je spousta.
Zkoušel jsem sice na letošním veletrhu Muzika Korg CX3 a mám dojem, že zvuk je srovnatelný, ale není tomu tak s cenou, která je vyšší a víceúčelovým použitím Clavie. Dalším adeptem na srovnání je 5-ti oktávový Roland VK7 či VK8. Ten obsahuje kromě opět srovnatelných hamondek i nějaká piána a smyčce nevalné kvality. Plusů je mnoho, tak tedy i nějaké mínus.
Mínusem Clavie je, jak jsem se již zmínil, displej, absence dozvuku, jakýchkoliv hallů, sustainů či reverbů v efektové sekci a nemožnost hraní dvou zvuků současně, tj. rozdělení, respektive split klávesnice na dva různé nástroje např. hamondky a piáno, což je velmi obvyklá kombinace rockové muziky. Nástroj pohybující se v téhle cenové kategorii by takto vybaven měl být. Nicméně mám za to, že se výrobci na nás smluvili a každý dělá něco jiného, lepšího či horšího. Takže při výběru nástroje – babo raď. Verdikt tedy zní – Clavia Nord Elektro 2 je velmi mobilní a hlavně pohotový nástroj špičkové kvality, vhodný jak pro blues, jazz tak i rock a pop.
