Zná někdo firmu CME, no tak klávesáci! Opravdu neznáte tuto čínskou firmu? Já taky ne. Na klávesy hraji pětadvacet let a o této firmě jsem se dozvěděl až teď, a to prostřednictvím jejího finálního výrobku UF 6. Tato firma se dala na nelehkou dráhu výrobců master keyborardů.
Je jich všude jako much, a dělá je prakticky každý, dokonce i master funkce k ovládání jiných kláves nebo modulů má jistě každý stroj mající MIDI a vlastnící klaviaturu. Tak o čem psát? Proč se ještě dnes někdo angažuje na tak předepjatém bitevním poli? Bude nám klávesákům k něčemu? Čím nás chcete pánové z Číny přemluvit, abychom si ten váš výrobek koupili? Ještě míň, abychom nad ním vůbec začali uvažovat?
UF 6 není jediným komponentem, který firma vyrábí. Škála výroby master keyboardů má standardní rozměry, a sahá od 49 klávesového až po 88 klávesového mamuta. Označení všech je prosté od UF 5 až po UF 8. Kromě ceny, rozměrů a hmotnosti je rozdíl jen ve velikosti klaviatury. Vyjma UF 8 – ta dostala do vínku tzv. hammer action klaviaturu. Osobně ji na synťácích a taky master klaviaturách nerad. Piánová mechanika, čili kladívková, má spoustu handicapů (vyjadřuji jen svůj názor - nelineární průběh, těžší chod a pomalejší reakce). Synťáky jsou stroje, které simulují vše, nejen piáno. Na takovou klaviaturu si sólo nezahrajete, a věřte, že můžeme závodit v rychlosti úhozu a preciznosti techniky. A co varhaní glissanda? Já mám svoje klouby rád. Nicméně tento počin chválím, a to proto, že je dán jen do velké klaviatury. Ten kdo nějaký pátek a několik tisícovek hodin proseděl jen za piánem, má s lineární klaviaturou jen problémy vyplývající ze zvyku na piánovou mechaniku. A to i v přechodu na jiný model piána, křídla - i tam jsou rozdíly, ale zvyká se rychleji. Tak dost!
Hardware
UF 6 má, jak jsem uvedl, stejné vybavení jako její bratříčci, takže popis je univerzální pro všechny ostatní. Základní proporce 1022 x 348 x 113 mm, hmotnost 9,8 kg (to je dost, že by těžký plast?), 61 kláves, klaviatura je polovyvážená, 8 knobů , 9 sliders faderů, jeden LED display, 13 tlačítek + 6 pro ovládání externího seqvenceru, ještě nezbytný Data Dial pro rychlejší zadávání různých parametrů.
Jen musí tady na dost nezvyklém místě vzpomenout cenu. Pohybuje se na neuvěřitelné hranici sedmi tisíc včetně DPH. Že vás ještě nezajímá? Tak…ještě blíže. Po vybalení z papírové krabice jsem byl naprosto šokován v souvislosti z cenou. Konstrukce je přátelé kovová, naprosto „betelná" a designově nádherná. Mám rád takové klasické střízlivé tvary. Červené bočnice jsou z plastu, ale to je naprosto normální, jejich kontura přechází do zadní strany, kde originálně podtrhuje celkový desingn. Barva je moc krásná, má magickou metalickou vůni, i když pro oči. Všechny potisky naprosto srozumitelné a v jakémkoliv úhlu i intenzitě osvětlení, bez problému čitelné. Sekvencerová tlačítka jsou naprosto profesionální, takové používala kdysi Yamaha na svých profi výrobcích, dnes už žel ne. Ostatní jsou velmi podobné rolanďáckým, včetně jejich podsvícení červenou ledkou. Knoby masivní z mírně pogumovaného materiálu, také umístěny ve vhodné vzdálenosti pro jejich snadné ovládání. Všechny kladou přiměřený odpor, takže nemůže dojít k nechtěnému pohybu a tím následně ke změně parametrů některého kontroleru. Takový odpor má i fader nesoucí označení Master volume, ostatní jsou umírněnější.
LED display je naprosto dostačující, protože nikdy nebudete zadávat hodnoty větší než je hodnota maximální (127), tři sedmi-segmentové zobrazovače tedy vyhovují, jsou naprosto čitelné a jejich životnost je také větší než u LCD displejů, kde první odchází podsvětlení. Efektní je také podsvícení pod Data Dialem. Přestože keyboard používá tradiční prvky, působí celkem moderním dojmem. Stále jsem zaměřen nad klaviaturu, ale vlevo od ní jsou klasické kolečkové ovladače pro Pitch Bend a Modulaci. Tohle mi vyhovuje, nemám rád rolandovské ani korgovské podání v podobě jostiku. Kolečka jsou přesnější, takže „yamahácký" způsob je pro mne vyhovující, levou polovinou dlaně měním ladění a palcem moduluji (znovu můj subjektivní názor). Kolečko modulace by mohlo mít menší tuhost a tím větší rychlost pro samotnou manipulaci. Potahový materiál je skvělý, i u zpocené dlaně se neklouže.
Ještě více pikantností
Klaviatura - po stránce výrobní je naprosto perfektní, má patřičný lesk i tvrdost, zepředu působí štíhle a linie klapek je vyrovnaná, nehty ji ani po čase nepoškrábou, s údržbou nebudou také problémy. Po mechanické stránce jsem nalezl drobné mušky - nemám tady možnost v dané cenové kategorii srovnání, mám dojem, že v tomto ohledu jednoznačně vítězí, ale v širším kontextu se chci některých věcí dotknout. Výrobce uvádí klaviaturu jako polovyváženou, dynamickou a s tlakovou citlivostí. To považuji za férové jelikož to tak je.
K jednotlivým vlastnostem. Klaviatura je velmi podobné konstrukce jakou měl Roland D-50, včetně kovových lamel ve spodu, ale v úhozu tužší. Samotné vrácení klávesy zaručuje pružina na jejím druhém konci. Páka je však malá a tak dochází k nestejnoměrnému rozložení síly pro úhoz do černých, kratších kláves a bílých dlouhým kláves. Boční tuhost je vyhovující. K samotnému spínání je použita guma, znovu podobná té která se používala v starších nástrojích. Mám ji ale radši, je opravitelná a její segmenty jdou přehazovat. Většinou na krajích se nehraje tak často, takže jsem si je svého času přehodil po čtyřech letech hraní doprostřed. Dnes se používá gumový pásek, podobný silikonovému těsnění, a ten nikdo neopraví a servis je nákladný. Za naprosto dokonalou klaviaturu pro synťáky považuji yamaháckou na nástrojích SY - 99 a VL -7. S kovovými jazýčky, včetně pozlacení, s naprosto lineárním chodem jak u černých tak i bílých kláves.
Pokud na někoho dělá uvedený popis dojem, že klaviatura je nepoužitelná, je v naprostém omylu. Troufnu si ji srovnat s klaviaturou u PSR vyšší řady a to 1100 a 1500, modelů od Rolanda Juno D, JV atd. Zcela koresponduje s obecným zavedením klaviatur. Není hanbou tohoto keyboardu, že má takovou klaviaturu, ale těch kteří systém ne nepodobných vlastností (ať už vlastní či od jiných výrobců) implementují do svých, mnohdy velmi drahých nástrojů. Obecně jde vývoj dopředu jen v kladívkové mechanice, ale tam pro to nevidím důvod, jinak vývoj ustal a jen se dotahuje ekonomika výrobních nákladů. Nevím proč se v dokonalých klaviaturách minulých let nepokračuje, je to proti logice, ale je to skutečnost. Klaviatury na PSR 275, 295, 450 jsou o mnoho horší. Na nástrojích DGX jsou klávesy lepší v bočním vedení, ale to je jiná konstrukce, černé a bílé jsou lisovány dohromady jako hřebínek a pak se to šroubuje k sobě. To je výrobně levné, ale také dobré. Na nástrojích kolem sto tisíc jsou dnes pro mě průměrné klaviatury. Ještě jedna věc kolem této problematiky a to je rozteč. Již zmíněná dokonalá u SY -99 je ale o pár milimetrů na oktávě kratší. Po zažití se na ni lépe hraje, ale přechod z piána tzv. na ostro nedoporučuji, oktáva je kratší a tudíž dochází k falším. Tady je rozteč naprosto v pořádku.
Po čtyřech hodinách hraní jsem si na UF zvykl, ale nuanci v prstech mám jinou, zvláště na jemné úrovně hlasitostí, tedy piána. Ve forte úhozech je vše OK. Tady se uplatňuje i váha a tak se můžete zanořit do hry a nikde vám klávesy nebudou lítat, na pomoc s tímto problémem může přispěchat i nastavení křivek dynamiky úhozu tlačítkem V. Curve. Je možné vybrat ze čtyřech presetů. Takže podle zvuku si nastavíte co potřebujete. Tlaková citlivost, čili aftertouch je v pořádku, naprosto mi vyhovuje. Klaviatura také nepatří k hlučným, doraz kláves je tlumen silným červeným filcem. Modulační kolečka vlevo jsem již popsal, pojďme k hornímu panelu.
Asi od leva směrem vpravo. Celá horní strana je v základu z černého eloxovaného hliníku, žádný tenký plech. Je to opravdu masivní, nahoře je logo výrobce, které jsem nemohl díky nezvyklému E vůbec přečíst, ale v Číně s tím asi nejsou problémy, nic proti tomu, dnes je jedno co je tam vytisknuté, objednejte si tisíc kytar a můžete tam mít klidně své jméno jako výrobce. Na funkci, to nemá vliv. Pod nápisem je šest tlačítek pro ovládání externích seqvencerů. Jsou umístěny ve dvou řadách, takže po třech. Mají standardní funkce, a to ovládání rychlého posuvu, přemístění na začátek, nahrávání, stopku a důležitý play. Červené ledky indikují zapnutou funkci u Play a Rec. K provedení není co vytknou ani v nejmenším - super.
Pokročíme-li do střední části jsou to otočné ovladače/knoby a posuvné/fadery. Standardně mají přiřazeny kontrolery (MIDI), které souhlasí s popisem na panelu, a patří dnes k běžnému rozmístění v MIDI normě. Tahové, kterým se budu věnovat nejdříve, mají hlavní funkci ovládání hlasitostí pomocí Controleru číslo 7 na všech šestnácti kanálech. Jelikož je jich osm mimo Main Volume, potřebné přepínání je provedeno tlačítkem Fader Func. Aktivaci jednotlivých módů opět indikují červené ledky. Navíc jdou libovolně nakonfigurovat. To možná nejen pro ty, kteří mají starší stroje, ale také pro novodobé nadšence s různými programy, efekty, samohrajkáře a já nevím koho ještě, kdo používá zařízení, které má MIDI. Je-li možnost programování, lze prakticky ovládat cokoli. Samotné programování je jednoduché. Pokud chceme změnit parametry, musíme se dostat na řádek s označení CS přidržíte tlačítko Fader Func. Pohnete příslušným kniplem a buď Data Dialem (nebo za pomoci tlačítek Dec/Inc), dokonce i jím samotným, nastavíte příslušný parametr. Po chvilince se master keyboard sám přepne do původního vámi aktivovaného stavu. Takhle si nastavíte všechny parametry, které budete chtít ovládat v reálném čase. Znovu přepnete na tento stavový řádek a již stačí jen pohnout příslušným ovladačem a máte vystaráno. Je to paráda, někdy můžete editovat i to co není možné jinak, a kouzlo reality to mi někdy připadá jako sen. Můžete narazit na problémy se sekáním způsobené výpočetní kapacitou kláves které ovládáte, ale za to náš MIDI controler nemůže. Vysílání je naprosto lineární a i na MIDI monitoru je vše v pořádku. Jde přeprogramovat i Master Volume, takže máte k dispozici celkem devět CS kontrolerů.
Jenže máme tady ještě knoby. Standartně mají přiřazeny tyto možnosti ovládání. Cut Off (CC74), Resonance (CC 71), Attack (CC 73), Release (CC 72), Pan(orámu) (CC 10), Reverb jako DSP (CC 91), Chorus jako modulační efekty (CC 93), a Tempo není CC kontroler, co je důležité je rozsah a to od 20 - 250 čtvrťových za minutu v režimu MTC. Tohle je pevné, ale opět po tlačítkem Knob Func. se rozsvítí červená Led dioda u řádku KN 1- KN 8 a stejným postupem můžete naprogramovat dalších osm parametrů, které chcete ovládat za pomocí těchto otočných čertíků. Všechny parametry si váš master pamatuje i po vypnutí. Dráhy jsou dlouhé, se středovou aretací a tím je zaručeno vaše přesné nastavení, do těch nejjemnější nuancí. Snadné přiřazování a editace dá ovládaným klávesám nebo čemukoli jinému úplně nové možnosti a navíc je hodně inspirativní.
Aby toho nebylo málo
Pravý čelní blok. Pod displayem , který jsem popsal máme devět tlačítek ve třech řadách. Prostou matematikou dostáváme tři do každého řádku. V horním řádku to jsou DRAWBAR pokud ho aktivujete, je mód indikován opět červenou ledkou, umístěnou v horním středu tlačítka. Celý Roland! - to ta troška nostalgie. Tak dojde k tomu, že vaše CS O - CS 8 to jsou ty tahové včetně hlavní hlasitosti, se změní na ovladače táhel, jako u hammondek, to je možností, že jo! Je jich jestli dobře počítáte standardně devět. Continous Controllery tudíž jsou 12 - 20, takže ovládáme táhla 16‘, 5 1/3‘ , 8‘, 4‘, 2 2/3‘, 2‘, 1 3/5‘, 1 1/3‘, 1‘. Vedle je V.Curve, možná si vzpomínáte, ano popisoval jsem v souvislosti z klaviaturou, takže čtyři možnosti Norm, Hard, Soft, Wide - naprosto dostačující a popis je zbytečný názvy plně vystihují možnosti pro úhozovou dynamiku. Na displeji uvidíte jen čísla 1 - 4, ale poznáte to na úhozu, takže si jistě každý rychle vybere co mu vyhovuje, a co odpovídá jeho technice. A.Touch je další, tím jednoduše vypínáte a nebo naopak zapínáte tlakovou citlivost klávesnice. Samozřejmě je tady monofonní, vyráběla se i polyfonní, ale málo kdo ji uměl využívat. Byla to spíše práce pro seqvencery a velmi šikovné a technicky zdatné hráče.
Druhý řádek začíná tlačítkem Program tady zadáváte po jeho aktivaci číslo programu, čili program change od 0 - 127. Číslo nemusí odpovídat nutně nastavení, většina kláves začíná od čísla 1, takže budete posunuti o jedno místo. Tohle tlačítko stále svítí. Transpose - nic jiného než celková transpozice čili změna ladění +/- jedna oktáva po půltónových krocích. Octave - tři oktávy nahoru a dolů to je rozsah jak u píšťalových varhan!
Poslední řádek. Channel nastavení MIDI kanálu jak jinak než 1 - 16. Toto je kanál hlavní a tak pro vámi nastavený budou všechny CC editace platné, kromě kanálové hlasitosti, kde má každý již standardně přiřazený svůj fader. Takže pro jedna bude i Volume jedna a tak podobně a posloupně. Split - dělící bod, podržíte a na klaviatuře si namáčknete vaše přání rozdělení. Displej jen převede na číselnou hodnotu a je to. Dual má jinou funkci, navrství jiný zvuk přes první. Z toho vyplývá celkově jedna věc, že tento MIDI masterkeyboard je dvou kanálový. Takže pracujete se dvěma MIDI kanály. Samozřejmostí je přiřazení zvuky pro druhý kanál. Hlasitosti (MIX) provedete pomocí faderů.
Stále nekončíme
Uvedené tlačítka lze používat i jinak a to tak, že sepnete dvě najednou. Další funkce, další možnosti. Můžete se přepnout do GM, nebo do rolandovského GS, popřípadě do XG yamaháckého systému. Můžete si pustit Demo, hratelné samozřejmě z řízených kláves nebo modulu. Je tu i příkaz pro vypnutí všech not (All Notes Off), potažmo celkový Reset do původního továrního nastavení. Existují dokonce i nepopsané kombinace s nichž jedna je aktivace klaviatury a její vypnutí. To pro ty, kteří jen dělají že hrají - stačí zmáčknout Channel + Dual a navolit buď 1 nebo 0. Hrajeme/nehrajeme. Kombinace Program a Octave slouží k editaci pro dechový ovladač. Takže platí vše co u knobů a faderů, vše si můžete převést i pro dech. Mám BC - 3 od Yamahy a virtuál VL - 7 a tak jsem to vyzkoušel, není problém, funguje bezvadně. Přípojné místo je na zadní straně, ale k tomu se ještě dostaneme. Poslední kombinací je Drawbar a A.Touch, kterou tak jako u BC kontroleru editujeme parametry nožního kontroleru, opět přípoj na zadní straně. Posledním místem pro náš popis je úplně v pravo Data Dial, který je podsvětlen dvanácti ledkami rozdělenými po třech. Pokud Dial aktivujete pohybem, začne se ve směru vaší editace posunovat i podsvícení. Nastavení je nekonečné, na obě strany, takže obousměrné. Krokové zadávání tlačítky Dec a Inc. Pokud aktivujete obě zároveň, nastaví se nula. Je to zde pojmenováno jako Default. Tak a máme to zhruba za sebou.
Šup přes mírně zkosenou zadní část předního panelu na zadní, tudíž přípojnou rozvodnou část, tohoto zajímavého MIDI keyboardu. Zleva první je MIDI Out, další je Sustain, což je CC kontroler 64, dále je Controler pro nožní ovládání (nastavení jsem popsal), nejčastěji hlasitost a nebo nějaké DSP. Následuje 3,5 mm B.C. Breath Control (dechový ovladač), hned vedle je klasický USB port pro propojení s vaším počítačem bez nutnosti MIDI převodníku, kompatibilita je zaručena u Windows 2000/XP a Mac OS X, zase ušetříte. POWER je určen pro napájení z macatého adaptéru a vedle je nezbytný vypínač ON/OFF. Ten je nejslabším článkem - proč? Všechny klávesy na stojanu, mám stojan pro čtvery, mají vypínače na pravé straně a nepoměrně větší, to proto abych je nemusel hledat. Dáte pravačku na pravý horní roh a konečky prstů vždycky vypínač najdete. Tady je mrňavý a ještě na druhé straně. Je to nepraktické a nezvyklé. Zlobí mně to proto, že tento master není hračka, jen ty mají takové vypínače. Zcela vlevo je umělohmotná záslepka, opravdu velké překvapení! Za záslepkou je připraven slot pro rozšiřující moduly. K dispozici je modul FireWire audio, parametry jsou špičkové a naleznete je na domovských stránkách tohoto výrobku, uvedu na konci testu. Další připravované moduly umožní tento keyboard naprosto osamostatnit a tak si z něho můžete udělat piáno nebo synťák. Ta druhá verze by mě moc zajímala.
Uvnitř
Nedalo mi to! Od dětství mám tento problém - přijít věcem na kloub a podívat se jak se co dělá. A tak jsem milí keyboard rozdělal. Ve vnitř není skoro nic jak už to dnes s miniaturizací bývá, jen jedna deska a klaviatura. Hodně jsem v souvislosti s tímto výrobkem přemýšlel jak to někdo může udělat za takovou cenu, možná, že tady uvnitř je část odpovědi. Plošňák je jednoznačně pájený ručně, tím pádem bude i osazovaný. Ruční práce (samozřejmě na Dálném Východě) je levnější než nákup a udržování technologie, to je jednoznačné. U těchto výrobků, nelze nic pokazit a tak proč se v rámci přidělávání vrásek nevydat touto cestou? Všechno komponenty jsou velmi dobře technologicky zpracované. Můj osobní názor je takový, že pokud se do Číny budou vozit technologie, lisovací formy a čínský lid se s nimi naučí pracovat, není daleko k tomu, aby se naprosto osamostatnil a šokoval ostatní poměrem kvalita, cena. Rudý drak moji mysl pěkně naboural, ale kdybych si ho nechal tak bych plošňák pro jistotu ještě přepájel, samozřejmě odporovou pájkou. Dělám to i u jiných výrobků, které máme u nás doma. A to kvůli tomu, že cínová vlna dělá takové prstýnky a to jsou zárodky studených spojů. Na koncertech je to velmi nepříjemné, když něco chvilku jde a pak ne.
Co říci závěrem
1. za tuto cenu neseženete ani materiál 2. koncepce je jednoduchá, ale naprosto dostačující pro potřeby normálních muzikantů 3. rozšiřitelnost. 4. flexibilita 5. Masivní a stabilní konstrukce neposkakující po stojanu ani při forte. Mínusy vidím v Power vypínači a u klaviatury, kde nelze hrát v úplných piánech. Na těchto zařízeních má být klaviatura univerzálnější, nechci ovládat jen Rolanda, ale i Yamahu včetně FM syntézy a ta je na úhozy velice citlivá, proto ty zvuky tak chodí pod rukama. Plochost některých dnešních samplů je neomluvitelná. Sporný je ručně pájený plošňák – nemám kus od kusu pocit úplné jistoty v kvalitě propájení (čistě subjektivní). Přesto já osobně budu doporučovat raději tento master a koupit nějaký modul nebo program, než vrážet zbytečně do jiných se stejnými vlastnostmi, ale trojnásobnou cenou. Ještě ta internetová adresa www.cme-pro.com, ale můžete zkusit i tuto www.cme-pro.com/product.html. Je tam i manuál takže lovu zdar. Tento výrobek rozhodně přidělává vrásky „většinovým" producentům hudebních nástrojů, narušuje jejich normy i obchodní zvyky, a osvobuzuje muzikanty od zbytečných výdajů.
