Danelectro 59 Dano Burgundy

Elektrická kytara

Mladší rockeři považují firmu Danelectro za novou značku na trhu, ale není tomu tak. Tato společnost byla založena již v roce 1947, kdy pod jménem Silvertone a Airline začala produkovat zesilovače, komba a kytary (od roku 1954) za nízké ceny a ve velkém množství (což bylo motto pana vynálezce) pro obchodní řetězce Montgomery Ward a Sears (existuje dodnes).

Za vším stojí, téměř nepovšimnut a v pozadí, skromný človíček Nathan I. Daniel (1912-1994), syn litevských emigrantů, kteří se usadili v roce 1912 v New Yorku, v USA. Již v polovině 30. let minulého století vynalezl dvojčinný (souměrný) obvod zesilovače, který vyloučil použití vstupního transformátoru, díky němuž bylo nemožné dosáhnout citlivosti ve vyšších kmitočtech. Tento vynález, stejně jako mnoho dalších, nebyl patentován, poněvadž na to pan Daniel neměl v té době peníze. Z jeho vynálezů nicméně profitovaly firmy jako Fender a Gibson. Nathan I. Daniel vymyslel také první šestistrunnou basu (1956), první elektrickou dvanáctistrunku (1961), kytaru se zesilovačem v pouzdře kytary (že by to naši v 60. letech opráskli – viz. „Bigbeat Jolana”!?), stínění obvodů v kytaře a zesilovači, které zabraňovalo šumu z neonových reklam, elektromotorů a jiných zdrojů šumu z elektrozařízení způsobujících interferenci. Pro použití výztuhy krku vymyslel také dvojitý I profil (jeho kytary mají krky jako svíčky), na těla používal levné materiály (Formica = umakart a Masonite = překližku) a deset let (!) před panem Fenderem vymyslel naklápěcí systém kytarových krků. Již v roce 1956 disponoval 300watovým výkonovým koncem (!) a v roce 1968 měl vyvinut hybridní zesilovač (lampa/tranzistor). Tím, že vložil snímač do pouzdérka od rtěnky (lipstick), vytvořil také nejlevnější snímač kytarového průmyslu…

Jak vidno, jeho „retro” design je opět na scéně a současný výrobce (Danelectro, kterou vlastnila firma MCA skončili s výrobou v r. 1969), přestože je hlavně zaměřen na výrobu kytarových efektů, nám předkládá jeho slavné modely za nízké ceny, jak je ostatně u firmy Danelectro zvykem. Nezapomeňme, že na tyto nástroje hráli takoví rockoví velikáni jako Jimmy Page , Eric Clapton, John Entwistle + Pete Townsend (Who), Elvis Costello, Jack Bruce, Rory Galagher, Syd Barrett (Pink Floyd) a další. V prosincovém vydání jste se mohli dočíst o kytaře Dano Aqua. Já si vám dovoluji předložit repliku Dano Burgundy 59 (Jimmy Page na ni hraje Kashmir, mrkněte na Youtube).

První dojem

Z kartónu se vyloupla vínově rudá, poměrně lehká kytara s panelem do krémova a tvarem připomínajícím naše staré Tornádo. Korpus je lemován lehce ošuntělým koženkovým proužkem, který stejně jako zmíněný panel má vzhled „vintage”. Kytara tedy vypadá, jakoby stála zapomenutá ve skříni celou rockovou éru. Zaměřme se spíše na zvuk této nezvyklé „ošklivky” či „krásky” vyrobené z překližky „Masonite”… Nu, myslel jsem si, že nebudu nijak zvlášť popisovat ani korpus ani krk, poněvadž tak učinil velmi dobře kolega Marty Camentry už v loňském prosincovém čísle Music Store, ale prostě mi to nedá…

Konstrukce

S dvojitou výztuhou je nám nabídnut šroubovaný (bolt-on) krk, uchycený klasicky čtyřmi vruty. Je vyroben z javoru, má palisandrový hmatník (rádius 355 mm, menzura 635 mm) s klasickými polohovými značkami, patrně z imitace perleti. Působí masivně, ale padne do ruky velmi obstojně, i když dlužno podotknout, že jeho tzv. „C” profil je plošší, takže pro borce, kteří už vyzkoušeli Straty a Les Pauly, může být trošku nezvyklý. Hmota krku je menší z důvodu dvojité výztuhy. Někomu se může líbit, ani já proti tomu nic nemám a jsem si naprosto jistý, že to ocení hráči s menšíma rukama. 21 pražců je zapraveno stejně dobře, jako u dražších kytar. Sedlový pražec je kovový, z hliníku, připevněný šroubkem k hmatníku. Díky dvojitému výřezu korpusu se dostanete až k tónu H, ale pohodlně hratelné je tak maximálně Áčko, což by na běžný rock či blues mělo stačit (ale bez řemenu, protože úchyt na řemen je nešťastně umístěn na patce krku, takže se nad oktávou naprosto pitomě hraje). Chtělo by to přehodit na horní roh, ale pak by kytara padala na hlavu. Nezapomeňme však, že testujeme a bavíme se o „low-budget” kytaře, tedy o nástroji pro mladé muzikanty, mající hlouběji do kapsy.

Na hlavě zkosené á la Gibson se nachází šestice (3 + 3) niklovaných ladicích strojků neznámé provenience v pěkné platinové úpravě. Musím přiznat, že mě jejich ladicí schopnosti (respektive schopnost udržet ladění) úplně nepřesvědčily. Možná je to však dáno spíše fabrickými strunami, které nejsou nic extra. Tvar hlavy připomíná láhev Coly, logo firmy je umístěno vertikálně. Na zadní straně hlavy je také nálepka se sériovým číslem nástroje a nápisem „Made in China”.

Matný, vínově rudý lak korpusu je pěkný a ladí dobře s krémovým panelem. 42 mm tlusté tělo je vyrobeno z překližky a je duté, tedy poměrně lehké. Proto je nástroj slyšet i na sucho. Zvědavost mi nedala a nakouknul jsem po odšroubování jednoho (ano, jednoho) šroubku, držícího na svém místě kruhový plastový kryt, „do vnútra”. Možná jsem to ani neměl dělat – trochu jsem se lekl kabelové změti (o tom ještě bude řeč) a nedokončeného lakování tu i onde. Zarazila mě i absence „sustain bloku”, ale ono to hraje i bez něj, aniž by to chytalo vazbu. Kus dřeva je jen pod kobylkou a hotovo. Na „zádech” jsou vidět (kromě vrutů držících krk hlavy) další čtyři šrouby, které drží snímače.

Pokud jde o kobylku, je pevná, v matně chromovém provedení. Má šest laditelných kamenů a tvoří jeden kus se struníkem. Celá prakticky visí v „luftě” (ve vzduchu), poněvadž s korpusem ji spojují pouze tři výškově stavitelné nástavce – šrouby. Webové stránky říkají, že je lépe ji středním šroubem usadit až na dřevo (to bych teda řekl a také učinil). Další zajímavá koncepce velkého vynálezce, pana Daniela.

Snímače a elektrika

Dva kousky snímačů „lipstick”tedy AlNiCo singlů, mírně našikmo zapuštěných do vrchní masonitové desky, opravdu hrají dobře. Na blues a rock jsou skutečně dobré – porovnával jsem je s humbuckery Ibaneze AR 30 (naprosto odlišná kytara) a nevyšly z této „nehospodářské soutěže” nijak zle. Jsou osobité, ostatně jako celý nástroj. Je potřeba poznamenat, že tzv. krkový snímač je vlastně umístěn téměř uprostřed. Lipsticky se ovládají dvěma potenciometry – 1x hlasitost a 1x tónová clona (která má mimochodem takový průběh, že jsem zíral) a jedním přepínačem snímačů (= klasika = snímač u kobylky, oba dva dohromady a jeden snímač u krku). Basta fidli, šmytec. Vymalováno. Jednoduché a funkční. Připomínku bych měl ovšem stejnou jako kolega Camentry k umístění přepínače, poněvadž jsem si jej při hře občas přepnul. Tu sem, tu tam… Ale není to žádná tělesná vada. Lipsticky mi nechytaly vazbu ani při nataveném aparátu a mám dojem, že brumí méně než fendrovské singly (opravte mě, prosím, jestli tomu tak není). Jenom pro informaci - lipsticky mají podle výrobce 4,75 k Ohmů.

Ještě několik slov ke „změti kabelů”. Všimnul jsem si totiž, že šroubek, držící kulatý deklík elektriky je mikrofonní – při doteku reagoval vrčením, jako prašivý čokl. No a při nakouknutí „do střev” jsem právě užasl nad nepořádkem a odfláknutým provedením úchytu deklíku, kde se velmi snadno stane, že po odšroubování jednoho (ano, jednoho) šroubku, držícího na svém místě kruhový plastový kryt s protikusem (tj. ocelovým proužkem šprajcujícím se napříč přes otvor (o něco delším, než je samotná díra)) se tento kus ocele, o který se můžete snadno zranit (nezapravené ostré hrany), dotkne „živého” drátu a už to je… Made in China.

Zvuk

Na Danelectro 59 Dano se dá hrát z rockové „krabičky” téměř cokoliv. Kdo si chcete nezávazně poslechnout kytary Danelectro, najeďte si na internetu na odkazy v závorce (http://www.danelectro.com/listen/Cln_Gtr.mp3, http://www.danelectro.com/listen/DirtyGtr.mp3). Já jsem ji zkoušel na celolampová komba Carlsbro 50 W, 1x12” (1973), Sound City 40 W, 2x 12” Fane (1969) a Yamaha G100-112 Dual Channel 1x12” Eminence (tranzistor cca 1977) + Echolette BS40 (40 W hlava - lampa 1963 + bedna 1x12” Fane 1969). Ke zvuku nemám výhrad, je to rock-bluesový nástroj vhodný i pro hru s otevřeným laděním.

Verdikt

Kytara není určena na hraní rychlých běhů, obzvláště ve vyšších polohách, ale spíše bych řekl, že je pro ty, kteří ocení rozdílný zvuk a pohrají si s ním. Je to velmi osobitý nástroj, který se každému, zejména skalním fandům gibsonů a fenderů určitě líbit nebude, ale i u tohoto nástroje platí: „Vybírej ušima, nikoliv očima!” Konstrukční prvky, které z dnešního (zhýčkaného) pohledu můžeme vidět jako nedostatky, nelze zřejmě hodnotit vždy jako opomenutí nebo lascivnost výrobce, nýbrž jako úsilí o vytvoření repliky se vším všudy (konstruktivnější srovnání by samozřejmě vyžadovalo mít po ruce původní dobový nástroj). Za ty prachy, co stojí, se rozhodně vyplatí si ji pořídit, zejména pokud patříte do té skupiny kytaristů, které lze charakterizovat jako retro nadšence, respektive mezi ty, kteří vezmou kytaru do ruky a je jim jedno, jak je či není nástroj konstrukčně uhlazen (pro některé může být tato „svoboda” i hledaným artiklem)… nebo pro ty, kteří na první místo staví zvuk, po kterém touží. V každém případě, repliky Danelectro vyvolávají mezi muzikanty rozličné dojmy a zdá se, že jsou i hodně diskutované. Proto radím, vyzkoušejte…