Tou první věcí, kterou na kytarách Parker registrujete okamžitě, je jejich vzhled. Jsou podivné, hranatě nekytarové, futuristicky industriální a někdo by si řekl, že se odlišují jen účelově.
Bývalý opravář a kytarový restaurátor Ken Parker to však chytil za správný konec – začal kytary stavět podle představ muzikantů. Spojil to se svými zkušenostmi, odbornými znalostmi a přístupem a tím se mnohé kytarové konstrukční neduhy řešily jinak nebo lépe. A ten tvar? Ten je opravdu účelový, ovšem v pozitivním. Parker má několik inovátorských řešení a také patentů v konstrukci některých detailů nástroje. Proslulý je zejména jeho multičepový spoj krku a těla u šroubových spojů, který eliminuje ztrátu přenosu některých frekvencí na spoji a vznik známých „vlků" okolo XV. polohy. O karbonových a skelných vláknech zakomponovaných do dřeva jste už jistě slyšeli. Kromě testovaného modelu z řady P je typů kytar Parker poměrně mnoho. Popisovat je nebudu, prosvištěte si jejich webové stránky. Ale mnoho se dá vyčíst už z použitých materiálů a volby snímání; podle toho se už na první pohled zdá, že základní nabídka je schopna uspokojit velkou většinu kytaristů. A pokud ne, je tu custom shop.
K našemu modelu „P36”
Ač vyrobena v Indonesii, je to stále paní Parkerová a v tomto ohledu má kytara dost pozitiv shodných s proslulými Fly modely. Ostatně, místo výroby (což platí i pro modely „P") se může případ od případu lišit (například všechny P modely prodávané v USA jsou kompletovány v Illinois). Kytara je vyrobena z tříděného jasanu, přičemž samotná „deska" těla je sestavena z pěti podélných „fošen" a pak teprve je tvar těla vyříznut a CNC mašinkami opracován do konečné podoby. Spojení desek je velice precizní a bez chyby. Můžeme mít snad jen menší výhrady k tomu, že tonální vlastnosti materiálu sestaveného z více částí budou lehce horší, než kdyby šlo o celistvé kusy. To bychom se však museli pohybovat v jiné cenové hladině. Ačkoliv u modelu P nejde o vyhledávaný bahenní jasan (louhování minerálů z bahýnka a jejich následné pozitivní vlivy na strukturu a reakci dřeva jsou známy), musím konstatovat, že tento jasan není žádný „šunt", ale má skvělou reakci a odezvu ve středech a výborně vyvažuje ostřejší výšky jdoucí z javorového krku. Kresba jasanu je nádherná a polyuretanový lak dodává jemný „šmrnc" kvalitně zpracovaného nástroje. Kdo jste ještě nedržel Parkera v ruce, stojí za to se s ním seznámit, protože tělo, ač vypadá opravdu zvláštně, je velice pohodlné a má praktický tvar. Nejenže se kytara dobře drží za horní růžek (opičí rukojeť na Vaiových modelech Ibanez není tak praktická a ubírá materiál), ale je velmi dobře vyvážená a perfektně sedí na klíně, například při hraní v sedě a kdykoliv, když máte kytaru opřenou o stehno. Javorový krk je velice pohodlný, D průřez spíše středně silnější, ale zase ne tolik, abych měl dojem nějakého polena. Tloušťka krku je dle mého vyváženě uprostřed mezi tenkými ultraspeed průřezy (ale kterým chybí „duše") a mezi oněmi bluesovými tloušťkami, na kterých se nedá provozovat prstogymnastika, ale které hrají s každým tónem. Pražce jsou na rozdíl od Fly modelů klasicky niklové, střední tloušťky a jsou perfektně začištěny po celé délce javorového hmatníku. Krk je celkově velmi pohodlný na hru a všechny polohy jednoduše dosažitelné. Na to má také výrazně pozitivní vliv tvar šroubovaného spoje krku s tělem, který není „špalkovitý" jako na lacinějších kytarách, ale je vytvarován pro pohodlný přístup do nejvyšších poloh a jednoduché opření levého palce na patce krku. Zadní strana krku je lakována sametově matným lakem v tenké vrstvě, takže máte dojem přímého kontaktu se dřevem. Odlehčená výztuha krku dovoluje použít struny v rozpětí od 008 po 013, na kytaru se standartně dodávají 009, což doporučuji vyměnit za 010, už kvůli piezu. Nastavení výztuhy je přístupné na tělové části krku, u snímače, který je z těchto důvodů odsunut více dozadu. Ovšem s nastavením není potřeba nic dělat, celá kytara je okamžitě připravena ke hraní, včetně slušně nastavené výšky strun. Nultý pražec je z polykarbonátu a za celou dobu hraní jsem nezaznamenal žádné skokové prokluzy. Typická a originální parkerovská hlavice, evokující hlavice starých louten, je osazena šesticí kvalitních ladicích mechanik Grover, které drží ladění. Ale opravdu to chce struny desítky a jen dvakrát omotat. Hlavice je přeplátována matně černým polymerovým plátkem a spolu s černým pickguardem a chromovým hardwarem tvoří designově harmonický protipól k přirozenému vzhledu dřeva. Kobylka nástroje je modifikovaně telecasterovská, tedy poctivý kovový plát s šikmo osazeným snímačem. Kobylka je model Fishman power bridge VT se strunami skrz tělo, což napomáhá k lepšímu sustainu. Pouzdra pro struny jsou navíc v těle osazena nesymetricky, s respektem k posunům při doladění oktáv, takže struny nejsou nijak lámány při přechodu pouzdro – kámen. A oktávy byly, alespoň dle mé centové ladičky, v pořádku, což se mi zamlouvá. Prostě koupit, přinést domů a hrát, žádné samodomo úpravy. Na přední straně nástroje máme dále telecasterovský ovládací panel s třemi ovladači a přepínačem snímačů. Nad ním je pak třípolohový minipřepínač. Použité snímače jsou Parker Alnico a to singly. Minipřepínač slouží k volbě přepnutí mezi pouze piezo, kombinace alnico-piezo a pouze alnico. Otočné ovladače regulují volume pieza, tónovou clonu (ta je pouze pro magnetické snímače) a volume magnetů. To znamená, že vedle volby klasického zapojení snímání můžeme ke každému zvuku přimíchat podle libosti zvuk z pieza, což přináší ohromné zvukové možnosti a variace. Ale o tom později. Na zadní straně nástroje je kromě pouzder pro protažení strun ještě plastová schránka na baterii pieza (klasická 9 V), kde je zároveň mikropřepínač mono-stereo. A to je další super nabídka tohoto nástroje – kromě přimíchávání akustických barev do zvuku elektrické kytary se díky tomuto zapojení můžete rozhodnout rozdělit výstupní signál na dvě cesty – zasunutím stereo jacku (resp. stereo šňůry) separujete signál magnetických snímačů a pieza a každý z nich můžete zapojit do jiného zesilovače. Piezo signál typicky do akustického komba, magnety do lamp a to všechno pak slyšíte integrovaně separátní, no není to skvělé?
A jak to hraje?
Předně musím říct, že krkový snímač měl být blíže krku, ten centimetr by se určitě ještě našel a zvuk by byl více diferencovaný. Jinak není zvuku co vytknout. Singly hrají, jak mají. Krkový je lehký, vzdušně kulatý a jeho zvuk je hodně jemný. Výborně se hodí na doprovázení ke zpěvu, když je potřeba jednoduše podbarvit a vyplnit prostor zvukem akordu. Je dostatečně kulatý na bluesové tklivé pentatoniky stejně jako jazzové standardy při dobarvení tónovou clonou. Při zkreslení se věrně zachovává charakter zvuku snímače, samozřejmě přibude brum, jde o singly, ale zvuk je vyrovnaný, zdá se mi že žádná část spektra nijak nepřebíjí ostatní. Sustainu je dostatek na běžně hratelné styly, samozřejmě nemůžeme čekat nějaké zpívající nekonečně dlouhé doznívání, ale o tom tato kytara ani není. Kobylkový snímač je přiměřeně jedovatý a šťavnatý, má charakter jako slabší SH4 nebo Tone Zone, ale má více „vzduchu", není tak těžký jako ony humbuckery. Jeho největší devizou je zkreslený zvuk, svým přiměřeně jedovatým charakterem utáhne i rockovější sóla. Celkově se mi kytara ovšem zdá nejvhodnější pro kila a jakékoliv crunchové zvuky, kde asi těžko budete hledat konkurenci v jiném nástroji, pokud to nebude Telecaster. Ten jasně twangový perkusivní zvuk se protáhne nad všemi nástroji a je dostatečně čitelný od blues po hard rock. Kombinace obou snímačů je výborná hlavně pro čisté zvuky nebo maximálně jemně nakreslené, v crunch a zkreslených se ztrácí, protože je na zkreslení příliš „hodný". V čistém kanále si možná tento zvuk zamilujete, zvlášť pokud se jemně stáhne clona, protože je hodně blízký přirozenému vnímání kytarové hry, aniž byste si uvědomovali, že to, co slyšíte, je kytara elektrická. Slyšíte prostě akord, hudbu, která nechá vyniknout ostatnímu, a ne prioritně elektrickou kytaru. Je to ten zvuk, který se při poslechu těžko zařadí (já tedy nevím, jak vy, ale já mám hloupý zvyk při poslouchání hned analyzovat druhy nástrojů a přes co asi hrají) a přitom je přirozeně hezký.
Ale teď k tomu hlavnímu –piezo a jeho přimíchání. Piezo zvuk je v polohách okolo středu hmatníku na d, g a h struně blízký zvuku Ovationa. Jinak samozřejmě nečekáme simulaci akustické kytary, ale jde hlavně o inspirativní rozšíření zvukové nabídky nástroje a možností k realizaci vlastních představ. Zatím nejzajímavější akustickou kytaru z elektrické jsem slyšel ze simulací na Variaxu, ale je to hodně závislé na kvalitě akustického komba. Kvalitní simulace akustiky však při zapojení na akustické kombo a po přepnutí na simulaci například Gibsona ztrácí smysl. Parker však nabízí separaci signálu, a to je pro živé hraní krok napřed. Základní charakteristika zvuku samotného pieza je akustická odezva dutosti skříně akustické kytary, prokreslenost zvuku ve středech, perkusivnost, kulatý a poměrně průrazný středový zvuk s říznou stopou výšek. Tedy to, co většině akustických kytar chybí při snímání. Ale i kdybychom tu neměli k dispozici kvalitní zvuk z pieza, skvělá je možnost přimíchání těchto tonálních charakteristik k typicky středově zabarveným zvukům z magnetických snímačů. Při obou volume naplno se zvuk kytary hodně posílí, zejména na nižších středech a výškách okolo 3 až 4 kHz, což pro některé muzikanty může přinést úlevu – z komba najednou dostanou průraznější, jakoby prezencí obarvený zvuk. Mě osobně se nejvíce zamlouvaly čisté zvuky magnetů s volume pieza v polovině. Ovšem pro crunchové zvuky je míchání pieza opravdu hodně inspirativní. Divili byste se, jak se změní zvuk, na který jste byli u svého aparátu dosud zvyklí. Piezo samozřejmě nelze přehánět, samotné je pro zkreslení poněkud nevhodné a řezavé, ale pro dobarvování je to super. Dodává se tím spousta frekvencí pro elektromagnetické snímání jinak nedosažitelných nebo potlačených. A stále na závěr zvukomíchání platí – dostáváme vyvážený zvuk s jasným akustickým podtónem.
A verdikt?
S touto kytarou budete vždycky na pódiu vypadat zajímavě a neotřele. Zatím každému, komu jsem ji ukázal, se líbila, že prý je moc zajímavá. Většinou to sice byli nemuzikanti, neboť muzikanti jsou národ víceméně konzervativní a zvyklý na klasické tvary, ovšem potěšilo mě, že se kytara prostě líbí pro svoji nevšednost. Pokud sečteme výborné herní vlastnosti nástroje, poměrně kvalitní tón, zajímavý zvuk a vzhled, plus možnost kombinace s piezo snímačem a se vším, co k této přidané hodnotě patří, tak tu v součtu máme nástroj, který za dané peníze nabízí opravdu hodně. No a Parker gigbag je vážnou konkurencí stále rozšířenějšího Rockbagu. Takže jeden z dvaceti (asi) recenzentů doporučuje – vyzkoušet, vyzkoušet!
