Danelectro Wasabi AD-1

Je libo zelený křen?
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
3 490,00 Kč

Delay v retro-futuristickém designu – chcete vědět víc?

Staronové zvuky splňující nároky na Hi-tech dobu – chcete vědět víc? Jednoduché ovládání plus velká přehlednost – chcete vědět víc? Potom čtěte dál tento článek!

Nezalekněte se těchto slov Mitchella Courtneyho z legendárního románu zlatého věku sci-fi literatury - Obchodníci s vesmírem, protože se samozřejmě jedná o nadsázku. Málokdy se totiž můžete setkat s takovým „výtvorem", který nejenom zajímavě vypadá, ale také zajímavě hraje. Do našich končin přichází „exotický tlouštík" WASABI. Konkrétně efektový stomp box AD-1 Forward – Reverse Delay.

Možná máte pocit, že podobný design (viz obrázek) jste už někde někdy viděli. Možná, že vám i na jazyku vytane jméno firmy Danelectro. Těm, kterým skutečně tato asociace „leze" z hlavy, musím sdělit, že mají pravdu a zasluhují pochvalu, neboť WASABI je jméno pro novou řadu efektových krabiček z dílen této firmy. Ano, tato firma má svým způsobem patent na neobvyklý design, ideově související s jejich zálibou, řekněme, ve starých vintage zvucích.

Modelová řada Danelectro WASABI je spodobněna v sérii pěti efektových pedálů. Všechny mají stejný design, liší se pouze barvou a samozřejmě funkcemi. Pod označením AO-1 se skrývá overdrive, AX-1 je distortion, AS-1 kombinuje styl lampového aparátu a echa, AC-1 je chorus s tremolem a konečně zmiňovaný AD-1 delay, který bude testován. Rádi bychom vám přiblížili i ostatní krabičky, leč na českém trhu je prozatím pouze delay.

Jak to vypadá

Konstrukce krabičky je velmi masivní (cca 1,5 kg!), kovové šasi kryje tmavě tyrkysová metalíza uprostřed doplněná krémově bílým emblémem ve tvaru jakéhosi pseudo Té s logem Wasabi. Spodní strana je podlepena gumovou podložkou s vrásněným povrchem, která zaručuje stabilitu i na leštěném povrchu (parkety atd.). Ve spodu krabičky je také krytka na 9 V baterii, tedy snadná případná výměna.

Z vrchního pohledu na efekt můžeme ve spodní části vidět dva nožní přepínače, které jsou označeny Tap/Tempo a Echo/Delay. Postupujeme-li pohledem výše, máme možnost v jakémsi mini výřezu vidět čtveřici otočných ovladačů. Zleva doprava je to Mix, Speed, Repeat a Hi cut. Je zde ještě malý průhledný přepínač, který je označen Reverse. Z ovládacích prvků to není vše neboť tento delay má ještě zadní panel, na kterém jsou nezbytné zdířky pro vaše kabely a adaptér (DC 9 V) - Input, Output, Stereo output (Dry), plus něco navíc. To něco navíc je přepínač skrývající svůj význam pod označením Pick up.

Princip

Než si začneme říkat něco o funkcích, možná by nebylo od věci říci si pár slov o tom, co to vlastně delay je. Samozřejmě, že asi převážná většina z vás má alespoň nějakou představu na jakém principu delay pracuje, či co asi umí dělat za kouzla se zvukem. Nicméně, setkal jsem už mnohokráte s dotazy podobného typu a nejenom ze své praxe výuky hry na kytaru, ale i u aktivních muzikantů.

Co je to vlastně delay? Delay je zpoždění signálu, která se dá v elektronice simulovat pomocí různých obvodů (původně též magneto-mechanické komponentů - viz pásková echa) – výsledek pak vnímáte (zjednodušeně řečeno) jako opakování původního signálu. Tento signál se dá samozřejmě několika způsoby ovlivňovat; časový odstup opaků, jejich počet, síla (hlasitost) signálu v závislosti na signálu původním, zabarvení opakovaného signálu, atd. Opakovaným přiváděním zpožděného signálu zpět na vstup zpožďovacího zařízení vznikají mnohočetné rázy – efekt echa - ozvěny. Ve starých dobrých dobách hudební historie se tento efekt řešil pomocí dvou za sebou zapojených magnetofonů, kdy jeden nahrával a druhý reprodukoval signál – později se pro tento účel používaly speciální magnetofony s řadou reprodukčních hlav (viz Tesla Echlolana). Výsledné zvuky se poté mixovaly – buď v aparátu, či mixážním pultu. Pak už záleželo na muzikantovi či zvukovém mistru, jak onen signál ještě ovlivnil. Stará muzikantská garda tvrdí, že se asi nikdy nepodaří podobný výsledek opakovat. Příkladem za všechny je Ritchie Blackmore, který má svůj magnetofon neustále zapojený do svého aparátu a vytváří jeho typicky nenapodobitelný sound. Na druhou stranu ovšem jsou i tací, kteří tento „starý" zvuk vysloveně nesnáší a hlavně je docela problém s sebou na hraní tahat magnetofon (nehledě nato, že ho pravděpodobně ani neseženete). Takže se zrodil krabičkový systém, který usnadňuje jeho ovládání a přenosnost. Obvody v krabičkových verzích simulují základní princip výše uvedený. Převážná většina delayů má tyto korekce, jejichž pomocí se ovlivňuje charakter opožděného signálu: mix, speed/ratio/time, repeat/regeneration. Záleží pouze na efektu či firmě, která efekt vyrábí, jaké korekce zvolí. Některé delaye mohou mít ještě takzvané speciální korekce, které více či méně odlišují některé modely od sebe. Mám na mysli například: Hi-Cut, Reverse, Rumble – v podstatě mají za účel při současné stabilní a standardní zvukové kvalitě dosáhnout analogové barvy, ruchů a kouzel starých zařízení. Jsem si samozřejmě dobře vědom, zjednodušení principu, a je dokonce možné, že mě zvukoví mistři roztrhají jako psa, ale nebylo mým záměrem tento zvukový efekt do puntíku specifikovat, jako ho spíš přiblížit podstatu činnosti obyčejným smrtelníkům. Ale pojďme na testovaný efekt od Danelectra.

Co to umí?

Všechny čtyři potenciometry pro ovládání Wasabi jsou v černé barvě s bílou ryskou, která zřetelně ukazuje jaké hodnoty jsme si nastavili. Jsou přehledné a hlavně dobře viditelné i z výšky. První zleva, korekce označená Mix, nám umožňuje míchat výsledný poměr přímého signálu kytary či aparátu a vnitřními obvody zpožděného a upraveného efektového zvuku. Čili, chceme-li mít v konečném výsledku signál s větším důrazem na delay pootočíme ovládací knoflík doprava.

Potenciometr Speed ovlivňuje „časovou vzdálenost", přesněji interval, mezi zahraným tónem a jeho zopakováním. Tyto hodnoty se liší výrobek od výrobku a jsou udávány v milisekundách. Wasabi umožňuje tento interval nastavit v rozpětí od 0 do 3000 ms - což jsou plné tři sekundy! Zastavím se u nuly – dle předpokladu není v minimální poloze zpoždění rovno 0 ms, ale pohybuje se odhadem někde v oblasti druhé desítky milisekund, takže při dostatečném poměru vůči čistému signálu slyšíte vytvořený malý prostor – místnost tak o velikosti 3 – 5 m. Díky velkému rozsahu (0 – 3000 ms) převedenému na jedinou „třičtvrtěotáčku" potenciometru je také poněkud obtížnější vylovit jemné nuance zpoždění do hodnoty tak 200 ms (slapback apod.). Kaskádové řešení času zpoždění by tu myslím smysl mělo. Ale postupme dále. Pokud by vám tato korekce nevyhovovala přímo na pódiu, je zde taktéž výše zmíněný nožní spínač označený „Tap/Tempo" jehož pomocí si můžeme tuto časovou konstantu nastavit přímo v tempu konkrétní skladby. Sešlápnete Tap/Tempo třikrát za sebou (což mě osobně moc nevyhovuje, ale o tom ještě dále) a přizpůsobíte rychlost opakování přímo tempu skladby (což je zase věc, která mě vyhovuje výborně).

„Repeat" je standardním parametrem každého delaye. Pomocí této korekce totiž můžeme zvolit počet opakování. To znamená, že zahrajeme tón a otočením knoflíku vybereme, kolikrát se nám zopakuje v rozsahu od jedné do nekonečna.

První malá specialitka na tomto efektu se skrývá pod označením „Hi-cut". Pomocí tohoto ovládacího potenciometru můžeme takzvaně seříznout vyšší frekvence efektového signálu, což by mělo mít za následek přiblížení k měkkému tónu jako u páskového efektu.

Nyní se dostáváme k druhé specialitce, která má podobu oranžově prosvíceného přepínače Reverse. To je funkce, která má za úkol vrátit tón v opačném gardu. Co to znamená? Zmáčknete tento přepínač, zahrajete například tóny v pořadí A, C, D a výsledný signál se vám vrátí v podobě D, C, A. Výborná věc, když hrajete na kytaru hammeringy.

A dostáváme se k poslední korekci, která je umístěna na zadním panelu a která se skrývá pod názvem Pick up. K čemu tato korekce slouží je asi patrné se samotného názvu. Pomocí tohoto přepínače máme možnost zvolit optimální řešení ve spojení kytara/efekt. Pokud máte na své kytaře snímače se singly, navolíte na efektu polohu „single". V případě, že máte kytaru s humbuckery, zvolíte „hum". Je zde ještě možnost „off".

Abychom byli v celkovém výčtu úplní, nesmíme zapomenout na druhý velký přepínač, který je označen Echo/Delay. Jeho pomocí efekt aktivujeme nebo naopak vypneme. Což mi připomíná; zapomněl jsem na jednu důležitou věc; možná postrádáte nějakou led indikaci. Ta je u tohoto efektu samozřejmě také. Když jsem výše napsal, že design Wasabi vypadá podobně jako futuristické auto, tyto indikace jsou, ponechám-li autoterminologii, na místo předních reflektorů. Levý indikuje zvolené tempo a pravý referuje o aktivaci efektu.

Nu, a jak to hraje?

Chtělo by se napsat že dobře, i když s nějakými mouchami. Ale jsem přesvědčen, že by vám tato charakteristika moc nevyhovovala. Takže pojďme dále. Co nás asi bude nejvíce zajímat je, jak se Wasabi chová při studiovém nahrávání, jak při hraní živém, jaká je ovladatelnost a přehlednost korekcí při zmíněných podmínkách.

Začněme testování při hraní živém. Po zapojení do krabičkového řetězce se delay rozzáří barvami krve. Přiznám se, že jsem byl ze všeho nejvíce zvědav na specialitky. Přeci jenom, pár delayů jsem už měl čest poznat a některé korekce se sobě podobají jako vejce k vejci. Čili, zajímaly mě funkce Reverse, Hi-cut, Pick up a Tap/Tempo.

Podívejme se nejdříve na Reverse. S tímhle jsem si opravdu docela vyhrál. Nastavil jsem speed na plný výkon, protože opak celé tři sekundy od zahraného tónu je další vychytávkou tohoto efektu. Takový klasický delay má totiž rozmezí většinou od 0 do 1500 ms. Zprvu jsem měl obavu, jak tak dlouhou odezvu vůbec využít, ale mé obavy byly celkem záhy rozptýleny. Obzvlášť ve spojení s reversem. Představte si, že zahrajete nějakou frázi, za tři sekundy se zopakuje, ale v opačném gardu a máte o zábavu postaráno. Zapojte si metronom nebo společně s kapelou zahrajte vaši oblíbenou skladbu (je jedno, jestli vlastní či převzatou) a ta dostane rázem úplně jiný rozměr, který vám může rozšířit výrazové prostředky či skladbu obohatit.

Pravidelní čtenáři tohoto časopisu už určitě vědí, že mám rád starou, rockovou klasiku. Takže, když jsem si v manuálu přečetl o funkci hi-cut, která by měla efekt přibližovat zvukovým možnostem jako měl magnetofonový pásek, začal jsem se těšit jako malý kluk. Nastavil jsem mix na 12 hodin, speed na 10, repeat na 2 a hi-cut na 3 hodiny a zahrál tón. Po piko sekundě se mi na tváři objevil úsměv. Zkusmo jsem zahrál pár taktů sóla ze Smoke... a úsměv na tváři dostal výraz slintajícího idiota. Pravý, teploučký vintage sound se stále zatlumenějšími výškami v každém opaku, který mě bral za srdíčko. Tato kombinace se chovala stejně za všech podmínek. Ve zkušebně, věrně se přenáší i na nahrávku a v zapojení do sterea ještě více vynikne její analogový sound. Ve sluchátkách ani stopa po nežádoucích brumech, naopak více zvýrazní zdání prostoru.

Funkce Pick up. Nu, jak to říct... Zde jsem byl poněkud zklamán. Ten nápad, možnost zvolit si podle toho, jaké snímače mám na kytaře, mi připadal výborný, ale skutečnost je mírně řečeno, zvláštní. Protože mám na svém P.R.S. humbuckery, zvolil jsem zcela logicky variantu „Hum". Zahrál jsem a úplně se zděsil, proč mi najednou efekt hraje potichu a tím myslím, dost výrazně potichu! Těžko hovořit o kompenzaci silného signálu humbuckerů, v této funkci je někde chybička. Ověřoval jsem i s dalším nástrojem osazeným jiným typem humbuckerů (Carvin AE 185) a výsledek byl neblaze totožný. Jev opačného charakteru nastane v poloze Single – signál je jakoby posílen, nejde však o skok nijak markantní, spíše na úrovni zřetelného pocitu – tipuji tak zvýšení úrovně o 1 dB. Nezaznamenal jsem však nějaký rozdíl mezi funkcí na single snímače a dvoucívkové typy. Takže zatímco poloha Hum je podle mne jen těžko použitelná, pak Single mohou úspěšně využít všichni ti, kteří aktivují delay pouze na sóla, protože výše popsaný nárůst úrovně dá vedoucímu partu o poznání lépe vyniknout. Standardně využitelná je pak varianta „Off". V tu chvíli efekt v zapojení hraje stejně hlasitě jako když je vypnutý. Což je samozřejmě na živém hraní to podstatné a máte jistotu, že vás zvukař a kolegové z kapely neskopnou z pódia. Abych to shrnul, kdyby u tohoto delaye tato funkce nebyla, vůbec nic by nestalo.

Podobné smíšené pocity jsem měl u přepínače Tap/Tempo. Mít možnost regulovat rytmus delaye při hraní skladby tak, aniž by se kytarista musel sehnout a ukazovat obecenstvu své řídnoucí „háro" je vážně příjemné a naštěstí se stává běžnou součástí téměř všech nových krabiček „na úrovni". Co se mi ale při živém hraní neosvědčilo, bylo právě trojí sešlápnutí. To mi prostě nešlo „pod pazouru" - daleko více mi vyhovují systémy s pouhými dvěma za sebou jdoucími stisky. Svou úlohu asi hraje i poměrně menší plocha tlačítka a jeho krátký chod, který nedává takovou kontrolu jako například celoplošné spínače (Digitech, Boss) nebo „vintage" spínače u Line6.

Závěr

Danelectro vyjeli s novou modelovou řadou, což není v současnosti jev úplně častý. Bohužel do ruky se nám dostal jediný typ. V popředí kvalit efektu stojí jednoznačně masivní a stabilní konstrukce, přehlednost ovládacích prvků, zajímavý design, optická kontrola tempa, bezproblémový transparentní zvuk, výborná funkce Hi-cut, skvělé (a hlavně dobře nastavitelné) střední a dlouhé delaye, či spíše výjimečně vídaná funkce Revers. Objektivním nedodělkem je funkce přizpůsobení snímačů, ostatní připomínky budou hodně souviset s individuálním používáním a zvyklostmi jednotlivých hráčů. Takže jako obvykle…"a teď babo raď!"