I když tento nejmladší, nejlevnější a nejjednodušší přírůstek do rodiny reproduktorových procesorů DriveRack firmy dbx na sobě nese nápis "Powered Speaker Optimizer" namísto "Complete Equalization & Loudspeaker Control System", příbuzenství s vyššími modely nezapře.
Ostatně není žádného důvodu, proč by tento přístroj nemohl být použit v jakékoli sestavě - i takové, která se nebude skládat ze "self-powered" boxů - navzdory tomu, že jej koncern Harman International předurčuje především pro použití s aktivními reprosoustavami JBL (a právě pro soustavy JBL řad PRX a EON je zde k dispozici 20 přednastavených továrních presetů).
Úvodem této recenze se vám musím s něčím svěřit: mám jisté obavy, zda právě já jsem vhodným arbitrem k posuzování tohoto přístroje. Pokud člověk takřka denně pracuje s přístroji té nejvyšší kategorie, logicky se stává (možná až přehnaně) kritickým k zařízením z opačné části cenového a kvalitativního spektra… Inu - zkuste posadit managera, který je zvyklý dopravovat se do firmy služebním BMW sedmičkové řady do svého nového Peugeotu 106 a s nadšeným očekáváním se ho zeptejte, co vašemu vozu říká. Nejspíš rychle nabudete dojmu, že je to náfuka, který vašeho miláčka nezaslouženě haní, jen aby vám kazil radost. A on vám přitom jenom poctivě referoval o svých pocitech… Pokusím se být přísně objektivním a začnu (jak jinak) popisem. V barevné, lakované kartonové krabici nalezneme kromě přístroje (justovaného pomocí dvou výlisků z extrudovaného polystyrenu) síťový napájecí kabel, taštičku s logem dbx® PROFESSIONAL PRODUCTS obsahující měřicí mikrofon Model M2 s objímkou (vyrobeno na Filipínách), igelitový sáček se šroubky M5 s plastovými podložkami a konečně dvojici návodů – "User Manual" a "Quick Start Guide" v anglickém jazyce.
Přístroj v podobě rackové 19" jednotky o výšce 1HU (44 mm), hloubce 145 mm a hmotnosti necelé 3 kg má jednoduchou skříň naohýbanou z černě lakovaného ocelového plechu (tloušťka 0,8 mm) a 3 mm silný duralový čelní panel.
Čelní panel je jednosměrně broušen a eloxován do tmavě šedomodrého odstínu. Dovolím si ještě poznamenat, že po estetické stránce, stejně jako v oblasti zpracování, přístroj snese ty nejpřísnější měřítka a je zcela srovnatelný i s dnes už legendárním DriveRackem 480.
Na levé straně panelu, vedle firemního loga, je umístěn XLR vstup pro měřicí mikrofon a tlačítko RTA INPUT, jež se po stisknutí zeleně rozsvítí. Následuje bílo-modrý, opravdu jasný a kontrastní (a tudíž výborně čitelný) bodový display a datové kolečko DATA/SELECT kombinované s nízkozdvihovým tlačítkem. Na pravé polovině panelu je potom celkem devět tlačítek s krátkým chodem:
Otevření přístroje by mohlo být dílem několika okamžiků (kryt je uchycen pouhými čtyřmi šroubky), nebýt ovšem pátého šroubu uprostřed čelního panelu, jehož imbusová hlava je sice okrasná, zato ale nemá metrický rozměr, takže vyžaduje použití ne zrovna běžného klíče (tento systém montáže je dědictvím po firmě DOD, která byla vlastníkem dbx krátce předtím, než jej získal Harman). Na druhou stranu – běžný uživatel "lézt" do přístroje opravdu nepotřebuje, obvyklá hláška "no user-serviceable parts inside" zde platí 100%. Uvnitř přístroje uvidíme jednu poměrně velkou desku kvalitního skelného laminátu s precizními oboustrannými plošnými spoji a součástkami SMD.
Deska je identická s DriveRackem PA, pouze sekce výstupů pro střední pásmo není osazena. Napájecí zdroj je klasický, nikoli spínaný; jeho obvody jsou umístěny přímo na hlavní PCB. Je použito toroidního transformátoru, evropskou verzi přístroje není možné přepnout pro provoz na 120V – příslušná úprava se zřejmě provádí výměnou transformátoru za jiný. Druhá deska plošných spojů je umístěna za čelním panelem a nese LED měřiče, tlačítka a enkodér. Co se mi ale opravdu nelíbilo je fakt, že tato deska je cca o 1,5 mm prohnutá a sloupky indikátorů jsou nakřivo (zřejmě po přitažení enkodéru jeho převlečnou maticí… že by nějaký Číňan nebo Malajec zapomněl podložku?). Pokud se týče použitých obvodů (signálový procesor je DSPB56367AG150 od Freescale Semiconductor), jedná se o 24bitový obvod schopný pracovat se 150MIPS. A/D převodník AKM AK5383VS je dvoukanálový 24 bit/96 kHz obvod s "Enhanced Dual Bit" architekturou. Trochu mne mátlo, že vidím jen jeden D/A převodník, ale jen do chvíle, než jsem zjistil, že hledím na AKM AK4356VQ, což je šestikanálový model 24 bit/96 kHz s osminásobným digitálním filtrem (určený původně pro kvalitní DVD přehrávače s diskrétními audiovýstupy). U obou obvodů zde není využito maximálního vzorkovacího kmitočtu. Dle údajů v manuálu pracuje přístroj se samplováním 48 kHz. Mimochodem, oba převodníky představují verzi s rozšířeným rozsahem pracovních teplot (-10 až +85°C). V analogové části přístroje jsou osazeny operační zesilovače JRC4580 a N5532A. Je tedy možno říci, že se jedná v podstatě o "čtyřkanálový DriveRack PA", ořezaný o některé funkce (output delay, méně pásem PEQ). Díky menšímu zatížení procesoru lze předpokládat, že zvuk může být dokonce i o něco lepší, než u "vyššího" modelu (mimochodem, jednou z nejčastějších chyb uživatelů levných DSP je snaha pokud možno využít úplně všechny funkce, které přístroj nabízí, přestože to může být i kontraproduktivní…)
Funkce
Asi nejlépe nás s možnostmi přístroje seznámí blokové schéma, uveřejněné v Appendix sekci uživatelského manuálu: Prvním funkčním blokem je 28pásmový grafický EQ, do něhož je směřován buď signál ze vstupů, nebo z generátoru růžového šumu. Za GEQ je zařazena sekce filtrů systému pro potlačení zpětné vazby (AFS – Automatic Feedback Suppressor), subharmonický syntezátor a kompresor. Následuje crossover, resp. blok HP a LP filtrů, z něhož vychází signál rozdělený na příslušné výstupy. Výstupní cesta pro subwofery má v cestě zařazen dvoupásmový parametrický ekvalizér a PeakPlus® Limiter, hlavní výstupní cesta potom třípásmový PEQ a opět PeakPlus® Limiter. Signál pro subwoofery může být sloučen jako monofonní a je potom směrován na levý výstup. Samostatnou částí přístroje je spektrální analyzér se vstupem pro měřicí mikrofon. Stejně jako u DriveRacku PA jsou ovládací prvky a nastavení všech parametrů, včetně úrovní a ekvalizace, společné pro oba kanály, což sice výrazně zjednodušuje ovládání, někdy ale omezuje možnosti využití přístroje – např. pro dvě nezávislé monitorové cesty zpravidla potřebujeme alespoň nezávislé grafické ekvalizéry. Přidržením tlačítka PRESET/RECALL se dostaneme do menu, v němž můžeme vybrat jeden z 25 uživatelských (USER) nebo 25 továrních FACT (factory) presetů. I tovární presety lze editovat, uložit zeditovanou verzi pomocí STORE lze ale jen do uživatelských pozic 1-25. Pokud chceme vytvářet vlastní preset, musíme začít tím, že použijeme některou z přednastavených variant „patchingu“- tedy Stereo Mains, tj. full-range (kdy výstupy SUBWOOFER nejsou vůbec využity), Stereo Mains / Mono Sub nebo Stereo Mains / Stereo Subs, což jsou zároveň první tři presety v obou „bankách“ presetů. ("Z továrny" jsou do uživatelských pozic nakopírována stejná nastavení, jako do továrních, tj. preset 1 je shodný s presetem 26, 2 s 27 atd. To je běžná praxe známá z řady efektových procesorů.)
Ovládání přístroje je poměrně přehledné, jakmile pochopíme jeho logiku. Do jednotlivých funkčních bloků vstupujeme stiskem příslušného tlačítka. Jako příklad použiji ekvalizér. Po stisku „EQ“ se nám objeví vstupní grafický ekvalizér nebo jeden z výstupních parametrických (OUT nebo SUB), a to podle toho, v kterém z nich jsme „stáli“, když jsme naposledy opouštěli EQ menu. To je velmi příjemné při práci, neboť při každém dalším vstupu do editace nemusíme vždy znovu „listovat“ na příslušnou pozici (toto „listování“ se v případě potřeby provádí opětovným stiskem tlačítka EQ). V první stránce grafického ekvalizéru potom můžeme GEQ zapínat a vypínat (ON/OFF), popřípadě nastavit „rovný“ průběh (FLATTEN/RESTORE), obojí kombinací otáčení datového kolečka a jeho stisku. Na další stránku se přesuneme tlačítkem NEXT PG. Zde již můžeme kolečkem vybírat frekvenci a po jeho stisknutí nastavovat zdvih/útlum na zvoleném kmitočtu. V úvodní stránce parametrických ekvalizérů můžeme PEQ rovněž zapínat a vypínat, „narovnávat“ a navíc zde volíme typ filtru. Můžeme použít kombinaci filtru Lo-Shelving se dvěma filtry typu Bell, Hi-Shelving se dvěma filtry Bell a konečně kombinaci Lo-Shelving, Bell a Hi-shelving filtru. Stiskáváním tlačítka NEXT PG se potom dostaneme na jednotlivé filtry, u nichž kombinací otáčení a stisku kolečka nastavíme frekvenci, zdvih v rozsahu +/- 12 dB a jakost v rozmezí Q=0,2 až 16. Do základní stránky se můžeme vrátit v kterémkoli okamžiku stisknutím tlačítka PRESET, které tedy funguje i jako „exit menu“. Obdobným způsobem potom můžeme pracovat i s ostatními funkcemi – vezmu-li je popořadě, začneme u AFS. Architektura tohoto zařízení je velmi blízká „Sabinovským“ FBX – i v tomto případě jde o automaticky se ladící, velmi úzké notch filtry, jichž je k dispozici celkem 12. I zde lze volit mezi fixními a plovoucími (zde „live“) filtry, nastavit jejich počet a nezávisle je resetovat; „live“ filtry je možno vypnout. Zatímco u Sabine máme na výběr pouze ze dvou šířek filtrů (1/10 a 1/5 oktávy), zde jsou k dispozici 4 šířky – přibyla ještě 1/20 a 1/80 oktávy (o praktické funkčnosti tak úzkého filtru mám své pochybnosti – možná za specifických podmínek). Posledním nastavitelným parametrem je doba, po jejímž uplynutí se automaticky srovnají „live“ filtry – ta je nastavitelná v rozmezí 5 sekund až 60 minut. Dále se zastavíme u subharmonického syntetizéru. Znáte proslulý, zvláště mezi DJ’s a v komunitě tvůrců elektronické hudby oblíbený přístroj s označením dbx 120? Ne? Je to zařízení, které umí uměle vygenerovat, respektive odvodit z procházejícího signálu velmi hluboké harmonické kmitočty, které pak lze k signálu přimíchat a tím zdůraznit nebo doplnit chybějící basový „fundament“. A právě digitální verzí tohoto legendárního procesoru je vybaven i DriveRack. Menu SUBHARMONIC umožňuje v % „přimíchávat“ k základnímu signálu „synteticky vytvořené“ frekvence a nastavovat úroveň těchto kmitočtů ve dvou pásmech: v oblasti 24-36 Hz a 36-56 Hz. Tuto funkci je samozřejmě třeba využívat s mírou a s citem, zvláště pak pokud používáme přístroj ve spojení s aktivními plastovými boxy jako například EON – zdaleka ne každý subwoofer dokáže nejhlubší frekvence vyzářit ve vysoké úrovni a bez zkreslení!
V menu COMP/LIMITER se dostaneme prvním stiskem na vstupní kompresor, který na prvé stránce můžeme zapínat a vypínat a nastavit ostrost „kolene“ v rozmezí 0 (hard knee) až 10. U dbx je tato funkce tradičně poměrně sofistikovaná a zove se „OverEasy“. Na další stránce potom nastavujeme práh (-40 až +20 dB), kompresní poměr (1:1 až ∞:1) a výstupní gain za kompresorem (+/-20 dB). Dalším stiskem COMP/LIMITER postoupíme do menu výstupních limiterů, u nichž lze ovšem nastavit pouze zapnutí/vypnutí, hodnotu OverEasy a prahovou úroveň. Nastavení crossoveru a úrovní se provádí v menu SETUP. V první stránce můžeme ovládat roll-off filtr a úroveň spodního pásma (-INFINITY až +20 dB), v další pak LPF a posléze HPF a úroveň vrchního pásma. U všech filtrů můžeme nastavit prahovou frekvenci (v rozsahu 20 Hz až 20 kHz) a typ filtru, resp. jeho strmost (Butterworth 6/12/18/24 dB/okt., Linkwitz-Riley 12/24 dB/okt., Besselovy filtry nejsou k dispozici). O čem jsem se ještě nezmínil? Aha, o menu Utility! Po podržení „gombíku“ STORE/UTILITY máme možnost regulovat kontrast LCD displaye; přepnout, zda při použití funkce WIZARD – Auto EQ bude display zobrazovat průběh RTA nebo přímo „vznikající“ nastavení GEQ… Konečně zde můžeme také zapnout/vypnout banner běhající po displeji. V další „page“ potom máme možnost sledovat, jak se aktuálně činí kompresor a oba výstupní limitery (zobrazené v podobě tří páskových indikátorů) – ejhle, toť milé, užitečné a hlavně rychle přístupné!
Zkušenosti z praxe
Protože jsem chtěl přístroj co nejvíce „potrápit“ a pro jeho komplexní využití jako „speaker managementu“ přece jen nebylo mnoho příležitostí, používal jsem jej často v insertu, přičemž jsem měl vítanou možnost vyzkoušet odděleně jeho jednotlivé funkční bloky. Ovládání grafického EQ je přehledné, pohodlné a rychlé. Díky preciznímu a kontrastnímu displeji je práce s ním opravdu příjemná. Ani při zapojení v master insertu, ani při zařazení do série s výstupem jsem neměl problém s malou přebuditelností ani s šumem (samozřejmě je třeba si úrovně trochu hlídat). Tuto sekci jednoznačně chválím. AFS – tady se přiznám, tuto funkci jsem mnoho nevyužil. I když je u dbx tento obvod asi nejsofistikovanější a nejfunkčnější hned po nedostižných produktech firmy SABINE, jimž se koncepcí i ovládáním velmi blíží, pořád je nejlepším řešením odstraňovat příčiny (ovládat správnou techniku snímání a ozvučování, používat kvalitní mikrofony a reproduktory, vyhýbat se extrémním nastavením a především se nenechat nikdy dotlačit k práci v akusticky naprosto nevhodných prostorách, popřípadě přesvědčit zákazníky, že konfigurace s mikrofony před bednami je opravdu nesmysl) a ne až následky.
Subharmonický syntetizér není zrovna výbava, kterou bych u speaker management procesoru považoval za nutnou. Můj osobní názor na všechny ty „aural excitery“, „spectral enhancery“, „expressory“, „vitalizery“, „sonic maximizery“, „ultrafexy“ a „ultramizery“, tedy veškerá mršidla, která mají za úkol zvuk „zkrášlit, rozšířit, rozjasnit a oživit“, je skeptický a jednou provždy daný. Pakliže aparatura hraje, jak má, jsou prostě a jednoduše zbytečné. Pakliže aparatura nehraje, jak má, ať už je chyba v ní nebo ve zdroji signálu, je potřeba napravit tuto chybu a ne snažit se ji zamaskovat dalším komponentem občas stejně pochybné kvality. (Odstranit chybu může znamenat například vyházet špatné procesory, špatné zesilovače a především a nejčastěji měniče nevalné jakosti v reprosoustavách. Někdy by také stačilo vyrazit DJe s MP3 přehrávačem, vypráskat z pódia mizerné muzikanty nebo jen odehnat od mixážního pultu příslušného „akustického gynekologa“). Nicméně, ruku na srdce, tento přístroj je přímo určen právě pro použití s více či méně kompromisními aparaturami (a také „kompromisními interprety“), takže zařazení tohoto komponentu zde má jistě své opodstatnění. Navíc, je zrovna tento procesor opravdu funkční a při troše citu a vkusu s ním lze zvuku trochu pomoci. Samotnou sekci kompresoru jsem několikrát použil v insertu na vokálovém kanále, baskytaře nebo (ve stereu) na podkladových trackách. Ano, kompresory byly vždycky nejsilnější zbraní firmy dbx a ani tento není výjimkou. Měl jsem ku srovnání jednokanálový analogový dbx 160A, který je stále určitým etalonem, a pokud pominu otázku přebuditelnosti (u digitálního zařízení je logicky omezena), je vidět, že tohle prostě dbx „umí“. Rovněž tuto sekci jednoznačně chválím, s výhradou, že sebelepší kompresor na master výstupu je věc, kterou se nedá mnoho zachránit, zato s ní lze mnoho pokazit. To ovšem není záležitostí kompresoru, nýbrž obsluhy. Co se mi ale nelíbilo, bylo vzájemné nastavení úrovní. Pokud přístroj budíme podle indikátoru „input level“ do cca -12 dB (což mi při plném vybuzení ze symetrických výstupů zhruba vycházelo jako rozumná dynamická rezerva), kompresor už začínal zabírat, přestože jeho práh byl nastaven na +6 dB (s vypnutým OverEasy – se zařazeným OverEasy nastaveným na 10 začíná komprese ještě mnohem dříve!). Kde je tedy nějaká „nula“?!? Stejná, ba ještě důraznější výtka směřuje k limiterům výstupních kanálů. Zde je situace obdobná, při nastavení na „0“ limiter za signál už docela výrazně a nepříjemně slyšitelně „tahá“... méně zkušený uživatel může být vyveden z míry, pokud vůbec zjistí, že ke správné, tj. pouze ochranné funkci limiteru, musí jeho práh „odkroutit“ až někam do rozmezí +12 až +20 dB. HP a LP filtry – zde celkem není moc co testovat, zvláště při full-range provozu, kdy využíváme jen roll-off filtr na nejhlubších kmitočtech. Možná by více řeklo měření, ale to jsem bohužel neměl příležitost provést. „Na ucho“ jsem neshledal žádný důvod k výtkám, a to ani při pokusech v improvizovaném domácím studiu. Pod stejným menu – „SETUP“ - se ovšem skrývá rovněž regulace úrovní, a zde už bych si příležitost k troše kritiky našel. První, co mi dost zásadně chybělo, byla jakákoli regulace vstupní úrovně, i když ovšem musím říci, že stejným neduhem trpí celá řada dalších levných speaker managementů, které jsem měl v ruce. Nicméně, v momentě, kdy potřebujeme zařízení vybudit něčím, z čeho neleze plnohodnotná symetrická „linka“ (např. jako já - CD přehrávačem), není na vstupu čím přidat, zbytečně si snižujeme dynamický rozsah a nevyužíváme plně bitovou hloubku, s níž přístroj pracuje. Pokud se týče parametrických výstupních EQ, jediná moje výtka směřuje k faktu, že pro některé aplikace mohou být 2, resp. 3 filtry na pásmo málo... Znovu je ovšem třeba zdůraznit to, k jakým typům boxů je tento systém dedikován. Snad mi prominete, že se zde nebudu blíže zabývat funkcemi WIZARD, respektive především systémem automatického nastavení úrovní a ekvalizace za pomoci měřicího mikrofonu. To je věc, která NIKDY u ŽÁDNÉHO přístroje principiálně dokonale fungovat NEBUDE a NEMŮŽE. Nastavení, které tímto způsobem získáme, je vždy větší či menší nesmysl a nikomu bych nedoporučil tímto způsobem pracovat. Spektrální analyzér je samozřejmě vynikající informativní pomůcka, ale abychom získali relevantní data o akustických vlastnostech místnosti, musíme provést řadu měření v různých místech a v různých vzdálenostech od zdroje (zpravidla sami zjistíte, že posunutím měřicího mikrofonu o metr se naměřený průběh diametrálně změní), zapojit vlastní mozek a výsledky interpretovat. Je škoda, že nám výrobce neumožnil sledovat naměřenou křivku (bez toho, aby přístroj mezitím sám něco dělal), manuálně nastavovat úroveň růžového šumu, gain měřicího mikrofonu atd.. 1/3oktávový analyzér by také byl výborná pomůcka při hledání zpětných vazeb. Je to škoda o to větší, že např. přiložený mikrofon je docela slušný (používal jsem jej ve spojení se zvukovou kartou M-Audio FastTrack Pro a PC se softwarem SmaartLive 5). V tomto ohledu je uživatel odsouzen do postavení fotografa s „bakelitovým“ fotoaparátem, který sice „precizně plnoautomaticky nastaví“ ostření, clonu i expozici, ale fotky jako z Nikonu DF50 z něj prostě nějak nelezou a nelezou... Prostě odborně znalého a schopného člověka nelze nahradit žádnou automatikou – ta zatím dokáže úspěšně nahradit jen ty neschopné. Existuje zařízení, které za „blonďatou“ slečnu zaparkuje její naleštěný VW Touareg, ale dosud neexistuje digitální ekvivalent Romana Kresty.
Závěr
DriveRack PX je vlastně poměrně sofistikované a slušně vybavené zařízení vzhledem k účelu, ke kterému je dedikováno. I zvuková kvalita je taková, že jej lze využít i pro náročnější aplikace, než jsou ty doporučené. V řetězci složeném z komponentů srovnatelné kategorie rozhodně nebude tento přístroj slabým článkem, spíše naopak! Takže s přihlédnutím k renomované značce, velmi slušnému zpracování a prodejní ceně lze přístroj hodnotit jednoznačně kladně. Což tímto činím.
