Už je to nějaký pátek, kdy jsem měl na testování dva multifunkční pedály od DigiTechu signované jmény legend z největších – Erica Claptona a Jimiho Hendrixe. Nyní se mi dostává do rukou další signovaný pedál od neméně slavného jména - Brian May. Podobně jako v případě Hendrixe se i zde přímo podílel na výrobě efektového pedálu team vedený Eddie Kramerem, takže jako milovník kapely Queen a sametových sól Briana Maye jsem byl velmi zvědav, zda se „dielko podarilo"...
Zvuk Briana Maye se odvíjí hlavně od jeho neskutečné kytary a osobitého stylu hraní. Brianova kytara (tzv. krbovka) má totiž sama o sobě hodně specifický sound, který je rozpoznatelný mezi miliony. Tato „zvukovová svéráznost" není ovlivněna jen stavbou nástroje (dřevo, různé volby snímačů s výběrem fáze), ale i volbou trsátka v podobě kovové šestipence. Možná jste si někdy všimli téměř nepostřehnutelného pohybu Mayovy pravé ruky, která na první pohled navozuje dojem nehybnosti. To je samozřejmě dáno zmíněnou mincí, u níž – díky jejím malým rozměrům - hrozí riziko, že by mohla jednoduše vypadnout z prstů. Proč o tom hovořím? May díky tomuto minimalistickému pohybu hraje velmi jemně. Také používá „devítkové" struny a díky tloušťce a tvrdosti mince (cca 2 mm) dosahuje velmi unikátního zvuku, který je sám o sobě takový medový/sametový, ale zároveň kovový... Těžko se to popisuje, každý však někdy slyšel skladbu od Queen... (tak snad víte). Dalšími spolutvůrci jeho osobitého soundu jsou na zakázku vytvořený aparát VOX AC30 (viz test v MS 10/06) a samozřejmě také spousta efektů. O tom všem by měl být tento pedál, který máme na testování...
Produkt je na trh uveden v limitované edici, což mimo jiné znamená, že součástí tohoto pedálu jsou speciální doplňky - gigbag s podpisem Briana Maye (pochopitelně také s logem DigiTechu) a výše zmíněná mince (Six Pence z roku 1960). Vlastní efektový pedál doplňuje adaptér (PS0913B), nezbytné manuály a propagační materiály.
Efekt je opět (viz Hendrix) řešen jako multifunkční Wah-Wah. Robustní kovové šasi o váze cca 2 kg zaručuje stabilitu a je opatřeno (jak shora pedálu, tak i zdola) protiskluzovou gumovou deskou. Zdířky mají stejnou funkci jako u Crossroads (Clapton) a Experience (Hendrix). Pedál má tedy v podstatě tři výstupní režimy. V mono režimu je Out 1 výstupem pro zesilovač a Out 2 pro mixážní pult nebo nahrávací zařízení (nelze zapojit zesilovač a mix najednou). Ve stereo režimech (v manuálu jsou označeny jako Stereo Amp a Stereo Mixer) odesíláme signál z obou výstupů buď do dvou aparátů, nebo do dvou kanálů mixu. Režimy Mono a Stereo Mixer jsou nastaveny výrobcem. Výstupní režim Stereo Amp musíte aktivovat sami přes korekce pedálu. Tento postup je dobře popsán v manuálu.
Na pravém boku umístil výrobce vstup pro kytaru a footswitch FS3X (není součástí výbavy). Pro doplnění chybí uvést ještě konektor pro napáječ, jenž je umístěn zpředu efektu, a LED indikaci, která nám ukazuje aktuální režim vybraného modelu. Podrobnější charakteristiku režimů si rozebereme později.
Korekce jsou na Brian May Red Special čtyři. Tři z nich jsou koaxiální/dvojité a čtvrtou se vybírají jednotlivé modely zvuků ze skladeb Queen. Tak tedy (zleva): špička – GAIN/prsten – LEVEL; špička – TREBLE/prsten – BASS; špička – CONTROL/prsten – GUITAR a jednoduchý ovladač MODEL. U prvních dvou korekcí asi není nutné příliš rozepisovat jejich funkce, zato u posledních dvou se na chvíli zastavím. MODEL je třeba zmínit, protože nám ukáže asi to nejhlavnější z tohoto efektu – skladby skupiny Queen; korekce CONTROL/GUITAR je zase malou inovací oproti stále zmiňovaným Crossroads a Experience. CONTROL má rozdílné funkce, které jako „obvykle" závisí na modelu skladby, ale pomocí „prstenu" GUITAR si můžete díky modelingové technologii nastavit zvuk vašeho nástroje blíže Mayově soundu. Tato korekce má tři polohy – SC, Red Special a HB. Pokud máte kytaru s jednocívkovými snímači (s tzv. singly), vyberte polohu SC; pokud je váš nástroj osazen humbuckery, tak HB a pokud jste náhodou vlastníky signované kytary Red Special (nebo máte snímače Burns Tri-Sonic, které jsou vlastně kopiemi originálních snímačů na Mayově „krbovce"), volba už na vás „křičí" sama... :-)
Nu, a jaké že skladby Queen pro nás team Eddieho Kramera a Brian May připravili? Keep Yourself Alive, Bohemian Rhapsody, Tie Your Mother Down, We Will Rock You/We Are The Champions, Crazy Little Thing Called Love, Brighton Rock Solo – Live a Deacy/A Winter’s Tale.
Každá z těchto skladeb má většinou jiný zvuk na riffy a jiný na sóla. I na to „lišáci" z DigiTechu vyzráli, protože pedál se dá přepínat do více režimů. Špičkou nohy (TOE režim – LED dioda se rozsvítí zeleně) aktivujeme jeden mód a patou (HEEL – LED zčervená) druhý. Přesný význam Toe/Heel osvětlím u jednotlivých modelací. Nyní nezbývá už nic jiného, než připojit pedál ke kombu, nastavit ovladač GUITAR pro nástroj osazený HB, připravit CD přehrávač (v mém případě tedy DVD), „lehce" zopakovat skladby a jít na věc...
Při popisu a hodnocení sedmičky výše vypsaných modelů se přidržím podobného postupu, jaký jsem použil v případě testů DigiTech Crossroads či Experience, tj. řekneme si z jakého období ta určitá skladba je; jaké aparáty, efekty či kytary byly při ni použity a v některých případech se zastavím také nad univerzálností či použitelností těchto modelů i pro jiné songy, než jsou ty od Queen.
Model 1 – Keep Yourself Alive
Tato skladba je první písní na prvním albu s názvem Queen (1973) a svým způsobem tehdy ukázala směr, jakým Queen budou směřovat. Na tu dobu nevídaná/neslyšená kytarová kouzla svým zvukem vzbuzovala dojem, že byla dosažena syntezátorem, proto se také na obalu desky objevila „tajemná" zmínka „No synthesizers". „Revoluční" novinkou byly rovněž vrstvené harmonie a vokály, které evokovaly operu; v případě Mercuryho dokonce s ženským hlasem. Ale to je určitě známý příběh (který si určitě v co nejbližší době připomeneme v seriálu Od blues ke hvězdám), takže se spíše zaměříme na možnosti pedálu.
Pokud zaktivujeme režim Toe (zelený), měl by se nám z aparátu linout zkreslený zvuk ovlivněný flangerem. Nu, je to tak i není... Znalci aparátů VOX by určitě okamžitě poznali jeho charakteristický sound; tedy středový, lehce nabasovaný, ale zároveň jasně konkrétní. Postrádám však onen flanger; ano, neuvědomil jsem si, že mám expression pedál úplně dole. Šlápnu na pedál a ejhle, flanger je zde. Pomocí pedálu mohu ovlivňovat jeho množství v signálu. Pokud patou aktivuji režim Heel (červený), zvuk se mile zakulatí a má velmi pěkný zpěvný efekt. Nicméně; mám zvuk Mayovy kytary opravdu v uchu a pořád to není ono – něco tomu chybí. Tím se dostáváme k onomu jádru pudla; vezměte minci a použijte ji jako trsátko. To je přesně ono. Je to skoro až neuvěřitelné, jak mince ovlivňuje zvuk kytary. Váš zvuk doslova „zmedovatí", sóla dostanou jakýsi kovový nádech, jdou neuvěřitelně snadno do vazby. Z modelu doslova čiší stará, poctivá sedmdesátá léta, kdy to nebylo tolik o zvuku samotném jako spíše o „ždímání" rukama. To je vlastnost přítomná u všech modelů. Jsou tu zvukové zvláštnosti, ale v podstatě jde o to, jaký máte nástroj a jak a čím na něj hrajete... Také jde skoro vždy o stejný základ – VOX AC30 a kytaru Red Special, ze kterých tento efekt primárně vychází.
Model 2 – Bohemian Rhapsody
Číslo 2 přináší asi nejznámější skladbu Queen - Bohemian Rhapsody, která vyšla na albu A Night At The Opera (1975). Tato skladba je známá spíše legendární prostřední částí - nemůžu jinak - s geniálním vrstvením hlasů. Svá místa zde ale má i Brian May. Sólo, které hraje po druhém refrénu před nástupem na prostřední část, je dokonalou ukázkou možností jeho kytary – to už není imitace zpěvu, ale zpěv sám. May kombinoval v sóle střední snímač se snímačem u krku - střídavě zapínanými z fáze do protifáze. Spolu s Voxem, treble boosterem/Deacy (o kterém byla řeč ve spojitosti s jeho signovaným Voxem - viz MS 10/06) a mincí tak tvoří vokálně znějící tón.
Zvuk je hodně věrný, ale z nahrávky to zní trochu jinak. Onen zpěvavý tón není tak dokonalý; nemá tak dlouhý sustain a takovou tu medově kovovou „zahuhlanost" (i když jsem použil minci). Ale musím podotknout, že nemám ten samý nástroj (a pochopitelně ani ty ruce) jako May.
Tato skladba také obsahuje klasický hard-rockový riff, který zaktivujeme pomocí Heel. To už je jiná písnička. V tomto případě je zvuk velmi věrný. Carvin Vintage 16 se po zavření očí mění ve Voxe... Pomocí korekce Control ještě mohu zesílit nebo zeslabit pásmo středů, což využiji; zesílením aparát dostal ještě více hutných spodků, které výborně pumpují i při malých hlasitostech.
Model 3 – Tie Your Mother Down
Tato skladba z alba A Day At The Races (1976) začíná intrem vrstvených kytar, jež zní jakoby pod vodou. To je vytvořeno 3/4 hlasitostí krbovky a tím, že jsou zapnuty snímače u krku a uprostřed. Toto intro aktivujeme režimem Toe. Sólo ve skladbě, které má simulovat mód Heel, je už při plné hlasitosti kytary (zapojení snímačů zůstavá stejné). Oba režimy v tomto modelu jsou vlastně klasickými zvuky - aparát s nějakým zkreslovadlem plus nástroj. Tie Your... je tedy zvuk vycházející z Voxe a treble boosteru. Zvukový základ odpovídá originálu, škoda jen, že team DigiTechu „nepomohl" tomuto modelu v intru a nemáme možnost vrstvených kytar – třeba by šlo pohybem pedálu přidávat kytaru za kytarou, ale to už bych chtěl asi opravdu moc...
Model 4 – We Will Rock You / We Are The Champions
Tyto „stadiónové" megahity z alba News Of The World (1977) jsou ve své podstatě zvukově velmi podobné, a proto také Kramerův team dal do obou režimů „pouze" sóla. We Will... je v režimu Toe a We Are... v Heel. Zvuk se liší pouze v detailech. Obě sóla byla nahrána na Vox, treble booster, obě byla hrána na kytaře Red Special se stejným nastavením snímačů – prostřední a u krku střídavě zapínané z fáze do protifáze. Oba kytarové zvuky jsou také ovlivňovány phaserem Foxx (známější je od této firmy spíše fuzz). Sóla se liší pouze v rychlosti phaseru a v nastavení původního aparátu. We Will... je více ve středech, má větší hlasitost a celkově mnohem průraznější než We Are..., který je temnější (basovější) a má více phaseru. Ovladačem Control můžeme zvětšit či zmenšit rychlost phaseru a expression pedálem množství phaseru.
Osobně mám pocit, že obě tyto skladby (jako megahity) „musely" být zařazeny... Samozřejmě, jeden zvukový profil tu má své místo díky phaseru Foxx, což nebyl u Maye až tak obvyklý efekt, ale jako druhou variantu bych si uměl představit spíše zvuk nějaké skladby z alb Jazz, The Works či A Kind Of Magic, která jsou hodně pestrá - I Want To Break Free (to sólo je tam kouzelné), Jealousy (sitar), Bicykle Race, kde je velmi hutné zkreslení, které tlačí dopředu jako „bejk" nebo skladba A Kind Of Magic (nádherný čistý zvuk s delayem).
Model 5 – Crazy Little Thing Called Love
Jestliže jsem měl jakékoliv pochyby o smyslu zařazení předcházejících skladeb, tak v tomto případě je to naprosto obráceně. Zaprvé je v této skladbě z alba The Game (1980) hráno na akustickou kytaru a hlavně je zde asi jediná možnost slyšet Maye hrát sólo na jinou kytaru než na Red Special. Toe režim zde vychází z předehry akustické kytary, na kterou hrál Mercury. Skladba je také jakýmsi holdem klasickému rock’n’rollu, takže se jaksi nehodil zvuk krbovky, a proto si May na nahrávání přinesl Telecastera (Heel). V tomto modelu vám bude chybět charakteristický zvuk Voxe. Je to proto, že si May přinesl i stařičké kombo ze 60. let (bohužel není známá značka). Typ akustiky či značku také nevíme, ale opět jako v případě Crossroads a Experience musím smeknout pomyslný klobouk nad uměním Kramerova teamu. Nevím, jak to dělají, ale vždy když zařadí akustiku do svých multifunkčních pedálů, je to sakra podařená záležitost I když samozřejmě poctivé dřevo nikdy nenahradíte. Zvuk Telecastera (po aktivaci režimu Heel) je také velmi věrný, ničím nepřikrášlený – prostě jednoduchost tomuto modelu velmi svědčí a zároveň činí tento pedál univerzálnějším. Ovladačem Control v tomto případě zvětšujeme nebo zmenšujeme úroveň reverbu.
Model 6 – Brighton Rock Solo – Live
Tak na tento zvuk jsem byl obzvlášť zvědav, neboť u této skladby - v podstatě Mayovy koncertní předváděčky vydané na Live At Wembley 86 (1992) - je použito značné množství zvuků či efektů a nejeden kytarista má takto Maye zafixovaného. Toe režim předvádí hlavní zvuk sóla. Je už opět klasicky hraný na Red Special se zapnutým snímačem u krku a středním snímačem. Při hraní May posílal kytarový signál do tří zesilovačů Vox. Jeden využíval pro hlavní tón a dva pro ping-pong efekt delaye s tight chorusem. Heel režim nám předvede to samé, ale s harmonizérem, jehož harmonie je složena ze tří tónů (akordová harmonie), které můžeme pomocí expression pedálu přesouvat z moll na dur (z malé na velkou tercii). Pomocí Control v Toe režimu zvětšíme nebo zmenšíme dobu zpoždění delaye a v Heel ubíráme nebo přidáváme počet tónů harmonie (k dispozici tedy máme tři polohy).
Nu, musím se přiznat, že jsem si s tímto modelem hrál hodně dlouho a že jsou na něm zvuky, které bych určitě využil v kapele. Výborná věc je přesouvání z moll do dur. Při trošce trpělivosti se dá nastavit jakási mezipoloha, a to zní doslova monumentálně – už konečně chápu, jak May hrál britskou hymnu, která v jeho podání nezněla trapně, ale opravdu majestátně... Všechny tóny jsou k sobě perfektně sladěné a hlasitostně vyvážené. Efekt delaye s chorusem jsou také hodně v pohodě; na konci tón nemá nepříjemný „ocas", který dokáže „rozpliznout" tón, ale naopak je jasný, čistý a drží až do konce své délky. Osobně bych tomuto modelu dal absolutorium...
Model 7 – Deacy Tone/A Winter’s Tale
Posledním modelem, velmi symbolickým, je model sedmý, na němž je zvuk originálního Deacy – bateriového zesilovače, který postavil „basový kytarista" Queen John Deacon - (zde samotný zesilovač bez podpory Voxe) se skladbou A Winter’s Tale, kterou napsal těsně před svým skonem Freddie Mercury, a která vyšla až po jeho smrti na albu Made In Heaven (1995). Rád bych vám nějak přiblížil zvuk samotného Deacy, ale jde o velmi unikátní zvuk, který se těžko popisuje. Zkuste si představit lehce naprasklý reproduktor, který zní jakoby pod vodou, zároveň je však velmi hutný v basech a má velmi konkrétní tón v sólech, která jdou přirozeně do vazby… Pokud to zvládnete, trochu se přibližujete Deacy. Přesto doporučuji poslechnout skladbu A Winter’s Tale. Deacy tedy můžete slyšet v režimu Toe. Heel představuje sólo, které je podpořeno reverbem a delayem. Úroveň obou efektů můžete ještě korigovat pomocí ovladače Control. V Toe režimu jím potom zesilujete nebo zeslabujete opět středy.
Závěr
Pokud na efekt pohlížíme jako na čistě specifické, téměř jednoúčelové, zařízení pro fanoušky či obdivovatele kytarových kouzel Briana Maye a hudby ve stylu Queen, pak jsou přednosti pedálu neoddiskutovatelné a kvalita i přes naznačená nepatrná úskalí prvotřídní. Jedinou další alternativou je totiž pořízení „originálních součástí zvuku", což lze pro většinu případů právně kvalifikovat jako finanční sebepoškozování a hmotnou sebevraždu. :o)
V podobně pozitvním duchu se hodnocení může nést i pro hráče revivalů a vůbec pro kytaristy „těles" hrajících z rozličných důvodů převzatou tvorbu, kteří nezakrněli na dechovce a Kabátech, a pustí mezi posluchače tu a tam i nějakou klasickou kvalitní pecku v co nejvěrnějším zvuku. Některá z emulací „Vox soundu" navíc jistě najde širší uplatnění v dalších kouscích z 80. let.
Pokud budete kreativními kytaristy, kteří rádi svůj základní zvuk obohacují něčím neobvyklým (a tak by to mělo být téměř vždy :o)), a nemáte úplně hluboko do kapsy, i pro vás tento pedál znamená nesporný přínos.
Nespokojenost tedy zbývá pouze na příznivce punku a metalu, ale ty jistě Rudý Speciál nechá chladnými hned od počátku.
