Gallien-Krueger Backline 210

Žádné bláto
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
18 190,00 Kč

Se zástupci řady baskytarových zesilovačů, komb a boxů Backline Series od firmy Gallien-Krueger se měli čtenáři Music Store možnost seznámit již dvakrát, a to v zastoupení hlavy Backline 250 BL a komba Backline 110. Tento měsíc přichází na řadu další model s označením Backline 210, nuže…

…rovnýma nohama do toho!

S výkonem 175 wattů do 4 ohmů je Backline 210 konstruován jako „tilt-back", tzn., že jeho záda jsou zkosena a obdařena rohovými kryty tak, aby bylo možné kombo posadit i na spodní zkosenou stranu a reproduktory mohly směřovat vzhůru. Přiznám se, že mám raději tuto variantu, než když je záření z reproduktorů v podstatě rovnoběžné z podlahou a směřuje do nohou. V kolonce specifikací se na webové stránce tohoto produktu dozvíme, že se jedná o tzv. „MDF Cabinet", tedy pravděpodobně o jakousi středně hustou dřevovlákninu (medium density fiberwood). Z ní zhotovený box je pokryt černým kobercem, ochranné rohy jsou z tvrzeného plastu. Kombo jako celek váží necelých 25 kg, k manipulaci s ním jsou k dispozici dvě do bočních stěn zapuštěná pružinová držadla a jedno madlo, které je jedním koncem uchyceno na vrchní desce a z části na kovové mřížce, pod níž je ukryt ventilátor, který odstraňuje vzestupný teplý proud směřující z útrob zesilovače. Ocelová mřížka chrání dvojici šestnáctiohmových 10" reproduktorů a rezonátor.

V podstatě veškeré ovládací prvky a téměř všechna I/O zesilovače má na svědomí přední panel. Výjimkou jsou pouze výstupy pro reproduktory a zdířka pro napájecí šňůru, které se nachází na panelu zadním. Proto abychom zesilovač zapnuli musíme stisknout kulaté tlačítko, které je umístěno zcela vpravo. Při popisu se přidržíme standardního postupu a přesuneme zrak na druhý konec, kde se nachází vstupní sekce. Ohledně procesu zapínání a vypínaní zařízení je potřeba dodat následující. Cca 4-5 vteřin po zapnutí svítí LEDka situovaná u hlavního vypínače červeně, po uplynutí této doby je slyšet malé lupnutí v reproduktorech, současně s ním změní LEDka barvu na zelenou! Přibližně stejnou dobu (včetně „lupanečku") trvá i proces vypnutí přístroje.

Tak a teď alou na vstupní sekci. Tu u Backline 210 tvoří standardní 1/4" jackový vstup a tři spínací tlačítka s malými barevnými LEDkami. Bráno z leva, hned vedle vstupního jacku se nachází tlačítko útlumu – 10 dB a žlutooranžový indikátor přebuzení. Následuje tlačítko, jehož stisknutím aktivujete režim tichého ladění (jeho aktivace je tichá, k „lupanci" dojde jen v případě „useknutí" doznívajícího signálu). Zapnutí režimu „mute" indikuje červeně svítící LED. Výstup na ladičku je součástí sekce Patch Bay, ale o tom až později. Poslední tlačítko vstupního „úseku" je podepsáno jako „A/B" a slouží ke střídání, respektive k aktivování zkresleného kanálu. Čili pokud je ve stavu „off" znamená to, že automaticky používáte čistý kanál (A), jeho stisknutím do pozice „on" je v permanenci overdrive (B). O jeho „aktivování" vás vizuálně informuje zeleně svítící LEDka.

Backline 210 vychází z designu a základních prvků firemní jednotky 400RB-IV a modelu 2001RB, po kterém „zdědil" svůj zkreslený obvod. Jeho základní ovládací prvky představují potenciometry Gain pro nastavení míry zkreslení a Level-B upravující výstupní úroveň kanálu. Osobně sice nejsem moc velký příznivec zkreslené basy s plnou saturací signálu a s dlouhým sustainem (toho docílíte když otočíte potenciometr gain zcela doprava), na tom ale výrobci i čtenářům pramálo záleželo a záleží, že? Koneckonců v této poloze by si liboval spíše basista, který brázdí vodstvo grindu a některých dalších tvrdších či experimentálních žánrů. Abych však nevypadal jako upjatý purista a „škatulkovač", předešlými slovy nechci vyloučit jeho (třeba i vzácné) využití v jiných hudebních stylech. Opačný extrém s ovladačem vlevo (nikoliv však zcela) představoval jemně zkreslený tón, který mi (opět pod zorným úhlem subjektivity) připadal naopak velmi přitažlivý.

Další úsek ovládacího panelu tvoří potenciometr Level-A, kterým nastavujete ziskovou úroveň nezkresleného kanálu a ve spolupráci s útlumovým tlačítkem jím můžete nastavit optimální headroom, tedy v podstatě dynamický rozsah kombíčka (alespoň tak to stojí v manuálu). V pořadí čtvrtou sekci představuje ovladač Contour, jehož otáčením směrem doprava snižujete přítomnost středových frekvencí a posilujete frekvence basové a výškové. Osobně patřím k těm „neřádům", kteří podobnou „křivku" upřednostňují, a tak jsem při domácím trápení Backline 210 měl tento potenciometr otočený vždy někde v pozici mezi třetí a pátou hodinou… No, vlastně skoro úplně. :) Na druhou stranu při hraní s kapelou ve zkušebně, o hraní na živo ani nemluvím (zde je to v určitých podmínkách skoro samozřejmost), bylo z důvodu dosažení větší konkrétnosti basů mezi ostatními nástroji potřeba vrátit signálu jeho plošší, respektive rovnější charakter a přiblížit zobáček potenciometru výchozímu nastavení „Flat". Nesmím zapomenout dodat, že jak Contour, tak další níže popisované ovladače se týkají i overdrive kanálu.

Pomalu, ale jistě se dostáváme k aktivnímu ekvalizéru, který tvoří celkem čtyři potenciometry, jimiž upravujete výšky, vysoké a nízké středové frekvence a basy.

Závisí na hráči a kontextu, jakým způsobem je EQ nastaven, důležité je, aby jeho potenciometry reagovaly, tak jak mají (tj., aby znatelně ovlivňovaly zvuk), a to Backline 210 splňuje. Stejně jako u některých dalších firemních basových zesilovačů (např. Backline 250 BL / viz Music Store 5/02) i zde mají jednotlivá pásma jiný zdvih. Výškové pásmo na 7 kHz poskytuje +/- 14 dB, vyšší středy na 1 kHz působí v rozmezí od + 6 do – 10 dB, stejně tak nižší středy na 250 Hz, basy na 60 Hz dávají +/- 10 dB.

Poslední dva potenciometry, tj. Boost a Master, společně zastupují výstupní sekci zesilovače. Druhý jmenovaný je standardní ovladač výstupní úrovně zesilovače. Boost je v signálové cestě zařazen za ekvalizér a zjednodušeně řečeno ještě víc nabudí signál na výstupu.

Na předním panelu se nachází také zapojovací sekce Patch Bay, kde máte k dispozici efektovou smyčku, výstup pro ladičku a zdířku pro zapojení nožního přepínače k přepínání obou kanálů. Všechny jsou provedeny ve formátu 1/4". Posledními komponenty jsou symetrických XLR výstup do PA, Ground Lift a tlačítko Pre/Post EQ, jehož stisknutím zařadíte tento signál za ekvalizér.

A něco subjektivní konstrukce…

Pro upřesnění, Backline 210 jsem testoval s pětistrunnou aktivní baskytarou Schecter Stiletto Elite 5, a to jak v klidu domácího prostředí, tak v „konkurenci" více nástrojů. Zde je několik postřehů…

Byť jsem měl problém se s tímto kombem prosadit na zkoušce asi až zbytečně hlučných metalistů, a to v podstatě „jen" proti bicím a klávesám, ve srovnání s komby podobného nebo stejného formátu, se kterými jsem měl možnost kdy hrát (a la Peavey či Laney), je na tom tento „Gallien" v mých uších podstatně lépe. Shodnu se však s přibaleným manuálem, ve kterém stojí, že nejčistší zvuk má kombo při nastavení Master Volume do pozice dvanácté hodiny. Při přetočení nad „tři hodiny" už signál ztrácí kvalitu a nastupuje slušně řečeno: „prdelní zvuk" s jistou mírou zkreslení.

Setkání s tímto aparátem byla má první zkušenost, respektive druhá, s produktem nesoucím logo GK. A byť jsem ho při plném nasazení „metalového řinčení" nemohl využít, při pokusech o jazzovou improvizaci s bubeníkem či při jeho dráždění (komba) v obytných prostorech jsem se do něj tak trochu … no prostě - líbil se mi. Kdyby se mě zeptal, …„a co se ti na mně miláčku ze všeho nejvíc líbí?…", asi bych ho chválil za syntézu syrovosti a tvrdosti, avšak se zachováním mnou požadované míry tvarovosti, hloubky a otevřenosti (ach ta omezenost lidské komunikace - od teď si tahle věta bude žít svým vlastním životem, každý ji interpretuje po svém a nikdo s tím nic nenadělá…no nic). Líbilo se mi také, že kombo docela vylepšilo artikulaci nástroje, a to zejména v nižších polohách, se kterými mám při hře prsty problémy (asi je problém ve mně). Pokud se mi „poštěstilo" hrát přes komba výše avizovaných značek (třeba jsem měl jen smůlu na modely), ale i některé stacky, potýkal jsem se s hledáním kompromisu mezi zvukem, který se mi líbí a který je zároveň dobře čitelný v celém frekvenčním spektru. Při hledání vhodného aparátu pro nový nástroj (vše ke všemu asi zkrátka neladí) se mi zamlouval zatím jen produkt švédských EBS, který je ovšem cenově nepatrně výše. Problém se „stíráním" basových tónů jsem ale u Backline 210 neměl, zde se žádné bláto nekonalo, naopak nástroj hrál uspokojivě zřetelně a docela mě navnadil na některé výkonnější produkty s logem GK. K artikulaci bych ještě rád poznamenal, že kombo zvýraznilo i to, jak byl tón zahrán – pokud dlouze, byl dlouhý, staccato bylo staccatem, flažolet flažoletem, tlumené či perkusivní byly tlumené i perkusivní…hezké, až jsem se lekl, že bych mohl umět hrát :).

Urbi et orbi

Jaké závěrečné poselství tedy čtenáři sdělit? Backline 210 není žádný extrémně výkonný aparát a konfigurace dvou desítek se může na první pohled zdát pro některé případy limitující. Kombo však disponuje velmi kvalitním, zajímavým a především konkrétním zvukem, který je schopen v rámci příslušných okolností nabídnout. Říct, že je to dobrý aparát na domácí cvičení by byla nehoráznost. To by bylo jako vlastnit Volvo nebo Porsche jen za účelem ježdění do Jednoty. Na druhou stranu, kdo by to nebral? Já osobně bych Backline 210 bral všemi deseti i třeba jen kvůli tomuto účelu, neboť zesilovače, které se mnohdy prezentují jako „for home practice…" stojí upřímně řečeno „za starou belu". Tento navíc v pohodě obstojí ve zkušebně a „live" bych ho viděl za zády (či pod nohami) basistů, kteří se věnují střídmějším nebo spíše čitelnějším hudebním stylům, které nevyžadují nadměrnou míru výkonu. S použitím rozšiřujícího boxu (což např. v mém případě představovalo 4 x 10") se však nemusí o svůj díl pódiové slávy a prezentace bát ani běžný rocker, pokud si ovšem vedle něj nepostaví kytaristé dva Jimovy „osmistovkové" full-stacky! Čtyřpásmový ekvalizér, ovladač contour či zkreslený kanál nabízejí též dost prostoru pro „rozmnožení" výrazu nástroje. Myslím také, že i cena pod hranici dvaceti tisíc je přiměřená úrovni aparatury. Ale to je jen můj skromný pohled…