Pokud slyším o značce Jackson, okamžitě se mi vybaví nádherné kytary typu superstrat se žraločími ploutvemi na hmatníku, hlavicí ve tvaru hokejky, rychlým krkem a Floyd Rose tremolem. A právě všechny tyto znaky nechybí na modelu Dinky DK2M z Pro série…
Koncepce
Superstraty u Jacksonu můžeme najít ve dvou variantách. Jedná se o high-end kytary s modelovým označením Soloist a pro většinu kytaristů dostupnější modely Dinky, které jsou nabízeny hned v několika sériích (JS, MG, Pro, Select, X, …), jenž se od sebe liší především použitým hardwarem, snímači a dřevem.
Model D2KM
Model D2KM Dinky patří do „Pro série".Tato série se vyznačuje mimo jiné použitím olšového dřeva pro korpus, tremolem FR, zámky a snímači Seymour Duncan. K dispozici je několik barevných provedení, včetně transparentních nástřiků. Transparentní lakování je samozřejmě použito u modelů, kde chtěl výrobce nechat vyniknout kresbu dřeva. V tomto případě je použita dýha žíhaného javoru.
Vzhled
Mnou testovaný kousek byl lakován modrou barvou. Zalakovaná dýha s výraznou kresbou dala kytaře nádherný a luxusní vzhled, který ruku v ruce s celkovým zpracováním potvrzuje kvalitu japonských dílen. Co se týče luxusních prvků, může se kytara pyšnit ještě černým lemováním hmatníku. Ten je vykládán klasicky „žraločími ploutvemi", které jsou realizovány použitím plastu Delrin (vyvinutý DuPontem). Černý plast v kombinaci se světlým dřevem bohužel působí spíše jako nástřik oproti například perleti vsazené do tmavých hmatníků. Na hraně hmatníku samozřejmě najdeme ještě pomocné orientační značky.
Konstrukce
Samotný javorový hmatník je velmi příjemný, na svých čtyřiadvaceti pražcích umožňuje hru ve dvou oktávách. Pražce velikosti jumbo (tedy širší) jsou samozřejmě bezchybně zasazeny a zabroušeny. Materiálem pro krk byl zvolen sice stejný druh dřeva, ovšem zcela záměrně byla využita jiná odrůda konkrétně tzv. Rock Maple. Tento druh javoru pochází ze severovýchodní části Kanady a kytaráři je oblíben především díky své stabilitě i zvukové kvalitě (dobrá interpretace výšek + delší sustain).
Celkově je krk velice tenký a plochý, držení akordů je velmi pohodlné, leckterou techniku lze zahrát mnohem snáz než u „polenovitějších" krků. Pohyb po něm je rychlý, což umožňuje hraní různých běhů, stupnic apod. V okolí místa, kde je krk a korpus sešroubován je v těle kytary ubrán asi půlcentimetr hmoty zhruba tak, aby se v tomto místě cítila dlaň levé ruky pohodlněji. Trochu to připomíná „heeless" řešení, nicméně v tomto případě zde patku stejně máme a teprve výrazné vybrání jejího rohu by přineslo kytaristovi ten pravý komfort.
Samotné tělo má ladný tvar superstratů přičemž jednotliví výrobci se zde mezi sebou vizuálně liší pouze špičatostí rohů. Jackson v tomto ohledu uznává spíše tupější rohy, jejichž hrana už není nijak bombírovaná. Ostatně celý korpus je vlastně plochý s výjimkou místa, kde se opírá zápěstí pravé ruky. Naopak rub kytary je znatelně bombírován pro lepší kontakt s tělem kytaristy. Kytara je tak velice účelně navržena, hra na ni je pohodlná, sedí na vašem těle, nepadá. Pro mě osobně po několika testech různých patvarů je to příjemná změna a všem, kdo se chtějí na pódiu cítit pohodlně, a také se pohybovat pohodlně, vřele doporučuji tvar vycházející ze stratu.
Hardware
Černému hardwaru vévodí tremolo. Je to, jak jinak, licence Floyd Rose, tentokráte je zde však i vyraženo logo Jackson, takže snad můžeme věřit tomu, že jeho kvalita je vyšší než u nejlevnějších neznačkových produktů. V tomto případě se jedná o nízko-profilovou kobylku, u které mně těší to, že ladění je řešeno tlakem dolaďovacích šroubů na "trny" kamenů a nikoli na utahovací šrouby (respektive jejich závity). Vibrapáka je uchycena převlečnou maticí.
Zde se dá pocítit drobná vůle při přechodu z techniky povolování strun do vytahování strun a naopak.
Po dobu testu se tremolo chovalo stabilně, čili drželo ladění i za použití páky. Systém ladění je stabilní také díky zámkům na hlavici kytary. Ta je přiklížena klasicky - kosým řezem pod druhým pražcem. Ladící mechaniky jsou typu „diecast" a fungují bezchybně. Kromě krytky táhla a loga už na hlavici nenajdeme nic. Tedy žádné srážeče, hrazdičky a podobně. Hlavice je rovněž černě lemována.
Elektronika
Po stránce „elektrotechnické" nepřináší DK2M žádné „komplikace". Dva snímače typu humbucker a nožový přepínač nám poskytují tři varianty, z nichž prostřední poloha přepínače je samozřejmě kombinací obou snímačů. Úroveň signálu a tónovou clonu lze ovládat dvěma knoflíky. První z nich je umístěn docela blízko strunám, což může velmi vyhovovat kytaristům, kteří si s úrovní signálu pohrávají během hry. U ostatních kytaristů už záleží na jejich technice, otázkou je totiž to, zda některým z nich nebude blízké umístění potenciometru vadit při hře (mě osobně v těchto případech dělá problémy můj neskrčený malíček).
Co se týče snímačů, použití výrobků Seymour Duncan už dává tušit, že signál bude kvalitní. Jackson se v tomto případě rozhodl zkombinovat modely Seymour Duncan JB TB4 (kobylka) a Seymour Duncan Jazz SH2N (krk), což je vlastně kombinace doporučená samotným výrobcem snímačů.
Čistý zvuk
S popisem zvuku začněme u nezkresleného kanálu a krkového snímače. Zvuk je pěkně plný, tlustý, lze v něm slyšet široké spektrum frekvencí. Při vyšší razanci je možno některé frekvence zdůraznit technikou hry a to tak, že při „škrábnutí akordu" trsátkem směrem k tenčím strunám je díky většímu zastoupení výšek zvuk ukřičenější. Tuto vlastnost mají na svědomí hlavně struny H a E1. Rovnoměrné projetí všech strun je o něco méně výraznější protože síla úderu je rozložena mezi všechny struny, nicméně zvuk se krásně rozloží do prostoru a vytvoří dobrý podklad například pro doprovody. Při razantnější hře se v obou případech zvuk jednotlivých strun spojuje v hřejivý akord, který zní poslechově velmi dlouho. Už při nezkresleném zvuku je tedy jasné, že se výrobci podařilo dosáhnout velmi dobrého sustainu.
Ještě hřejivější zvuk vyprodukujeme, pokud necháme zesilovač trošku kreslit. V podstatě je jedno jestli toho dosáhneme zvýšením gainu, nebo přepnutím třeba na crunch kanál (v tomto případě je ale třeba držet se menšího zkreslení). V tomto „módu" je reakci kytary na dynamiku hry cítit nejvíce. Velmi dobře se to dá pozorovat například u vybrnkávání jednotlivých tónů, které jsou prokládány výraznými údery za použití dvojhmatů nebo jiných zjednodušených akordů. Hra pak zní velice jiskrně…
Překvapivě dobrý „sound" se line i z tlustého éčka. Zatímco u některých kytar se tato struna projevuje plytkým zvukem, zde její výraz zapadá mezi ostatní struny. Dokonce jsem na ní úspěšně provozoval tapping, který zněl krásně perkusivně.
Celou dobu jsem popisoval krkový snímač Jazz, nicméně nic nebrání použití kobylkového humbuckeru, který však většina kytaristů upřednostní spíše u zkresleného zvuku. Výstup tohoto snímače je při hře akordů „očividně" slabší.
Stačí drnknout a přepínat polohy přepínače a hned je jasné, že krkový snímač zní mnohem hlasitěji, prostorověji a plněji. Na kobylkovém snímači oproti krkovému lze cítit především absenci basových a některých středových frekvencí. Basové struny už zde nemají takový perkusivní, cinkavý nádech. Ten se pro změnu projevuje u tenčích strun, což je slyšitelné u stupnic. Ty zní méně sladce, ale zase o trošku výrazněji.
Zkreslený zvuk
A nyní se již dostáváme ke zkreslenému zvuku. Jeho charakter se dá celkově označit jako středový a koresponduje s tím, jak mám zafixován zvuk Jackson kytar. Takže pokud jste na nějakou jacksonku z podobných sérií hráli, můžete si zvuk tohoto modelu přibližně představit. Obrovskou výhodou tohoto zvuku je to, že se mezi ostatními nástroji v kapele velice dobře prosazuje a neztrácí se někde v pozadí. Zvuk je tlustý a nedá se říct, že by nebyl hutný.
Velice dobrou práci zde předvádějí oba potenciometry (Volume a Tone). Pracují po celé délce své dráhy a každé pootočení se slyšitelně projevuje na výsledném zvuku. Zvláště na levnějších kytarách tomu takto není, knoflíky většinou skoro nereagují, projevují se téměř jako by měly jen dvě, tři polohy a nelze mluvit o plynulém přechodu mezi nimi. Navíc krajní poloha knoflíků Tone má v mnoha případech tak zastřený a zatlumený zvuk, že je prakticky nepoužitelná. Tento nedostatek se však u DK2M neprojevuje. Testovaná kytara tak nabízí kytaristovi mnoho zvukových možností jak v oblasti laborování s úrovní signálu, tak v oblasti experimentování s tónovou clonou.
Zkoušel jsem zkreslené beglajty i za použití krkového snímače. Na základě svých zkušeností jsem k této variantě přistupoval s despektem, ale vyzkoušení rozhodně stálo za to. Ubylo sice původní agresivity a některé frekvence byly utlumeny, ale zkreslení bylo stále použitelné a může tak oživit některou pasáž doprovodu odlišným zvukem nebo třeba vybrnkáváním zkreslených tónů.
Co se týče zkresleného zvuku je také třeba vyzdvihnout jeho čitelnost a to i při vysokém zkreslení zesilovače a technikách jako je palm muting, kde se u některých kytar mohou úhozy do strun slévat. Zde jsou naprosto jasně odlišitelné. Tohle všechno bych opět zařadil k obecným vlastnostem Jackson kytar. Jinak bych také zvuk DK2M definoval jako „přesný". U takového sekání power akordů jsou totiž reakce rychlé, odezvy jsou krátké a není slyšet žádné parazitní pazvuky. Prostě v momentě kdy „zaseknete" nastává okamžité ticho.
Sólovou hru je možno provozovat na obou snímačích, záleží na vkusu a zaměření kytaristy. Pro hráče preferující razantnější metalové styly bych pro hraní sól ve většině případů doporučil asi kobylkový HB, což ovšem neznamená, že krkový snímač neboduje i v této oblasti. Každopádně kulatější, méně agresivní zvuk, vhodný do rockové balady, naleznete právě zde.
Charakter zvuku v prostřední poloze přepínače mne trochu překvapil. Zpravidla se sečtou klady obou snímačů a vytvoří „svěží střední cestu". V tomto případě je však kombinace méně výrazná, ba poněkud neutrálně mdlá, až lehce zastřená. Jakoby nástroj skoro říkal „drť nebo zemři!". :o)
Verdikt
DK2M je pohledově krásná kytara, zvláště v transparentním provedení s javorovou dýhou. Hraní je velice pohodlné díky celkové superstratovské koncepci.
Pokud bych měl doporučit kytaru pro nějaký konkrétní styl, pak musím říct, že je opravdu univerzální. Hodí se jak pro rock, tak pro metal a v případě experimentování se zkreslením a krkovým snímačem i pro jiné styly. To vše je dáno použitím velmi kvalitních snímačů a také tím, jak jsou spolu spárovány. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby byla použita jiná kombinace snímačů, zvukové možnosti by se drasticky snížily. Navíc jsem u této kytary mnohem častěji využil krkového snímače v situacích, kdy jsem zvyklý na snímač kobylkový. Další velké plus připisuji za bezchybnou funkci a průběh ovladačů Volume a Tone.
Aby to nevypadalo, že jenom a pouze tato kytara je ideální pro všechno, tak musím říct, že bych ji asi nepoužil v některých metalových pasážích, kde je vyžadován „hrdelnější, murmurovější" projev. Také existují kytary, které disponují masivnějším a hutnějším projevem.
Z ekonomického hlediska mi přijde poměr cena/výkon u této kytary velice pozitivní.
