Pokud uvidíte nějakou zvukařskou mašinku, která má panel s ovládacími prvky vyveden ve výrazné zelené barvě, můžete se téměř na jisto vsadit, že se jedná o produkt nesoucí značku Joemeek. To platí i o samostatném studiovém kanálu THREE Q, který z této stáje pochází. Krabička, nebo tedy studiový kanál, má výšku 1U a při případné instalaci do racku se vejdou určitě dva vedle sebe. Výrobce nás však v manuálu nabádá, abychom THREE Q vnímali jak tři samostatné jednotky v jednom balení, konkrétně tedy mikrofonní předzesilovač, fotooptický kompresor a třípásmový meekqualizer („česky" ekvalizér). Probereme si jednotlivé sekce THREE Q postupně za sebou.
Koncepce
První v řadě je mikrofonní předzesilovač, který je vybaven standardně, jak bývá zvykem u vstupní jednotky mixážního pultu. Vstup pro mikrofon na konektoru XLR se spínaným fantomovým napájením +48 V pro kondenzátorové mikrofony, linkový vstup na konektoru 1/4"TRS, konektor 1/4"TRS Insert, kterým je možné rozpojit signálovou trasu za mikrofonním předzesilovačem, ale ještě před sekcí kompresoru za účelem připojení externího efektového, nebo dynamického procesoru. K nastavení vstupní citlivosti předzesilovače je k dispozici obvyklý potenciometr Preamp Gain a maximální vybuzení vstupu indikuje LED dioda Peak. Za mikrofonním předzesilovačem následuje sekce fotooptického kompresoru a za kompresorem sekce meequalizeru. Pořadí těchto jednotek je pevně dáno, nicméně je možné je obě samozřejmě vypnout a signál z předzesilovače odeslat přímo na výstup.
Vraťme se ale k sekci kompresoru. Joemeek zde, jak už bylo zmíněno, použil technologii řízení zisku pomocí fotooptického prvku (více dále) a tak zde nalezneme jednak běžné ovládací prvky, jako je čas náběhu Attack, čas doběhu Release, a dále potenciometr označený méně obvykle Compress. Tento potenciometr v sobě svým způsobem sdružuje jinak obvyklé nastavovací prvky kompresního poměru a prahu komprese. O tom rovněž ještě pohovoříme. Sekce kompresoru je doplněna indikátorem redukce zisku a tlačítkem aktivace, nebo vyřazení kompresoru.
Třetí samostatnou jednotkou je třípásmový ekvalizér, který výrobce označuje svým vlastním termínem „meekqualizer". Jedná se o standardní parametrický ekvalizér s přeladitelným středním pásmem. Hloubky jsou posazeny pevně na obvyklé frekvenci 80 Hz, střední pásma lze přeladit v rozsahu od 300 Hz do 5 kHz a výšky jsou opět pevné na rovněž obvyklých 12 kHz. Meekqualizer lze rovněž deaktivovat a vyřadit ze signálové trasy. Celý signálový řetězec je zakončen výstupním úrovňovým zesilovačem s regulací výstupní úrovně. Výstupy jsou paralelně dva a jsou vybaveny přepínačem výstupní úrovně +4 dBu/-10 dBV. Tentýž výstupní signál lze tedy současně odesílat do dvou jiných zařízení, například do stopy nahrávacího zařízení a do odposlechového systému. Na výstupní zesilovač lze přes vstup Mix In přivést ještě další externí zdroj linkového signálu, například z dalšího ThreeQ, nebo jiného zařízení. Takto přivedený signál už neprochází přes jednotlivé sekce, ale je přiveden rovnou na potenciometr výstupní úrovně. Výstupní úroveň z ThreeQ zobrazuje indikátor tvořený osmi diodami LED. Celé zařízení je napájeno z externího adaptéru na 12 V. K tomu si ještě řekněme několik technických údajů podle výrobce. Frekvenční rozsah ThreeQ je od 10 Hz do 70 kHz v tolerančním poli –3 dB. Maximální vstupní úroveň před zkreslením + 19,5 dBu, ekvivalentní vstupní šum –128,5 dBu, zkreslení 0,001% (pod prahem komprese), Vstupní impedance 1,2 kohmy (mikrofonní vstup), 20 kohmů (linkový vstup). Výstupní impedance je 75 ohmů. Tyto udávané parametry svým způsobem hovoří sami za sebe a tak se, podle očekávání, nevyskytly žádné problémy s kvalitou přenášeného signálu.
Praktické poznatky
Velmi záhy ukázal, že Three Q je skutečně koncipován jako mikrofonní kanál a nastavování signálové trasy je prakticky stejné jako u běžného vstupního kanálu mixážního pultu. Po připojení mikrofonu (nebo linkového zdroje signálu) nastavíme potřebnou vstupní citlivost tak, aby LED dioda Peak lehce občas problikávala při nejvyšších úrovních vstupního signálu. Zisk předzesilovače je dostatečný (60 dB) a plně vyhoví všem běžným zdrojům signálu. Jak bylo již řečeno, pro použití kondenzátorových mikrofonů je k dispozici nezbytné fantomové napájení. Pokud je třeba upravit frekvenční průběh procházejícího signálu, tak vestavěný třípásmový ekvalizér běžným potřebám plně dostačuje, jednotlivé frekvence jsou v podstatě zvoleny tak, jako u standardních mixážních zařízení. Někomu možná bude pro zásadnější frekvenční úpravu scházet ještě další přeladitelný parametr, ale otázkou zůstává, nakolik jsou takové rozsáhlejší frekvenční úpravy úkolem pro takové zařízení, které je především mikrofonním předzesilovačem, který je doplněn volitelným ekvalizérem a kompresorem. Ještě jednou tedy shrnuji: po praktickém otestování nemám žádné zásadní výhrady jak k samotnému předzesilovači, tak i k vestavěnému třípásmovému ekvalizéru. Obsluha je jednoduchá a intuitivní, bez záludností.
VCA/Opto
V předchozím popisu jsem zatím vynechal sekci kompresoru, která následuje ihned za předzesilovačem a to zcela záměrně. Je-li použití předzesilovače a ekvalizéru každému naprosto jasné, při používání kompresoru už se tu a tam nějaké nejasnosti vyskytnou a tak jsem chtěl věnovat této problematice pár samostatných řádků. Nechci se zde příliš zabývat teorii napěťově řízených zesilovačů, které jsou, jak známo, jádrem všech procesorů pro úpravu dynamiky signálu, protože to není předmětem tohoto testu a popis různých způsobů řešení obvodu napěťově řízeného zesilovače by zabralo více místa, než tento test. Rád bych se ale co nejstručněji zmínil alespoň o rozdílu mezi běžným napěťově řízeným zesilovačem a obvodem, který k řízení zisku využívá fotooptický prvek. Firma JoeMeek patří podle mě mezi nejznámější aplikátory fotooptických kompresorů a tak není divu, že Three Q je vybaven kompresorem pracujícím na tomto principu. A jak to tedy funguje? Klíčovým prvkem je optoprvek, který se skládá z LED diody a fotorezistoru. Pokud je LED dioda zhasnutá, fotorezistor má odpor řádově několika set megaohmů, který při osvitu fotorezistoru LED diodou klesá na hodnotu řádově několika kiloohmů. Takový optoprvek bývá zapojen v obvodu regulace zisku tak, že snížení odporu fotorezistoru osvitem má za následek snížení zisku příslušného obvodu. Závislost změny odporu fotorezistoru na intenzitě osvitu je lineární, čím více LED dioda svítí, tím větší je omezení zisku obvodu kompresoru ve kterém je optoprvek použit. Pokud se vám to zdá složité, zkuste si to představit jako automatický potenciometr hlasitosti, který snižuje hlasitost úměrně podle toho, jak stoupá úroveň signálu, z něhož je odvozen řídící signál, který rozsvěcuje LED diodu optoprvku. Čím více LED dioda svítí, tím větší je potlačení, neboli komprese procházejícího signálu. Fotooptický kompresor tedy udržuje na výstupu téměř konstantní úroveň signálu, bez ohledu na velikost signálu vstupního. Naproti tomu kompresor realizovaný běžným napěťově řízeným zesilovačem (VCA) zesiluje signály v určitém nastaveného poměru, který je znám jako kompresní poměr. Úroveň na výstupu kompresoru pak v nastaveném poměru stoupá, nebo klesá souhlasně s vzestupem, nebo poklesem úrovně na vstupu. Abychom se ale vrátili k Three Q: k ovládání fotooptického kompresoru zde slouží tři potenciometry. První, označený Compress funguje naprosto jednoduše. Čím větší nastavená komprese, tím více svítí LED dioda optoprvku a tím větší je omezení procházejícího audiosignálu. V tomto ohledu má fotooptický kompresor spíše vlastnosti limitéru, který, jak už jsem naznačil, udržuje na výstupu konstantní úroveň signálu. Zbývající dva potenciometry jsou klasické ovladače časů náběhu (Attack) a doběhu (Release). Čas náběhu kompresoru se dá nastavit v rozpětí od 1ms do 100ms a čas doběhu, nebo také regenerace, v rozpětí 0,1s až 3s. A nyní tedy prakticky.
Opto provoz
Při provozu se ukázalo, že při nasazení kompresoru je třeba dát velký pozor na rychlé a velké změny vstupního signálu. Pokud je signál komprimován tak, že indikátor zobrazuje občasnou redukci zisku v rozmezí 2 až 4, je vše v pořádku. Pokud ale přijde signálová špička a redukce zisku na indikátoru dosáhne 8, dojde, následkem plného rozsvícení LED diody optoprvku, k náhlému a hlavně slyšitelnému omezení hlasitosti na výstupu. Kompresor po odeznění takové špičky vyrovná svůj zisk a další příchozí špička opět způsobí rychlé snížení hlasitosti. Fotooptické kompresory mohou být díky použitému principu k takovému chování náchylné i když ne nezbytně. U kompresoru, který je použit v Three Q tomu tak bohužel je. Jakákoliv perkusivní signálová špička (náběh u bicích, náběh drnknutí na strunu akustické kytary, „p", „b" u zpěvu), která výrazněji přesahuje průměrnou hlasitost procházejícího audio signálu může takové náhlé omezení (snížení) hlasitosti způsobit. Mé zkušenosti z provozu ukázaly, že se dá tento problém eliminovat dvěma způsoby. Jednou možností je nastavení komprese tak, aby kompresor při nejhlasitějších pasážích procházejícího audio signálu na indikátoru redukce zisku zobrazoval hodnotu 2. Tím se vytvoří dostatečná rezerva pro případnou signálovou špičku. Druhou možností je nastavení delšího času náběhu kdy, jak se ukázalo na osciloskopu, už obvod redukce zisku nereaguje na signálové špičky, ale pouze na změny v průměrné hladině signálu, které jsou pozvolnější. Signálové špičky procházejí téměř nedotčeny, takže při eventuálním buzení AD převodníku je nutné mít toto na paměti. Při sledování kompresoru na osciloskopu se také ukázalo, že redukce zisku začíná o něco dřív než se rozsvítí první LED dioda indikátoru redukce zisku, který by podle mého zasloužil, vzhledem k uvedeným skutečnostem, trochu jemnější rozlišení. S uvedenými vlastnostmi na paměti se pak s fotooptickým kompresorem pracuje celkem pohodlně, vzhledem k minimu nastavovacích prvku jsou výsledky předvídatelné a okamžité. I když od pionýrských dob komprimace audiosignálu uplynulo hodně vody a mnohé se změnilo, řízení zisku pomocí fotooptického prvku je stále živou alternativou, která má dost svých příznivců jak mezi konstruktéry, tak mezi uživateli. Nelze říci, je-li tento způsob řešení lepší, nebo horší. Prostě je to jen jiný způsob. Tolik tedy Three Q.
Resumé
Závěrem už jen několik hodnotících myšlenek. Studiový kanál Three Q od firmy JoeMeek je jednoduchým, šikovným, příručním zařízením, které má dostatečnou variabilitu a zvukovou kvalitu, aby se dalo využít všude tam, kde při snímání zdrojů zvuku potřebujeme plnohodnotnou „šavli" mixážního pultu, ale přitom nepotřebujeme rovnou celý mixážní pult. Ovládání mikrofonního předzesilovače a třípásmového ekvalizéru je naprosto běžné, standardní. Obsažený fotooptický kompresor sice vyžaduje trochu nácviku v zacházení, ale na druhou stranu uživateli, slovy výrobce, přináší charakteristický, otevřený „vintage" zvuk.
