Kustom HV100

Hybridní kytarový zesilovač

Koncepce

Nevím, jestli Marshally byly první aparáty obsahující spojení lamp a tranzistorů, každopádně jejich řady Valvestate jsou dodnes ceněné, nebo proklínané. Kromě Jima Marshalla se kombinacím lamp a tranzistorů věnovali i ve Voxu (technologie Valve reactor) a pozadu nezůstala ani firma Kustom, která se hybridům věnuje také již nějakou dobu (viz také test v Music Store 12/07). Cílem všech je jedna věc, a sice zvuk podobný tomu, který produkují lampáče a cena, kterou si může dovolit i student.

Provedení

Základem hlavy HV100 je tedy tranzistorový koncový stupeň a předzesilovač, který obsahuje známou elektronku 12AX7 (ECC83). Tuto dvojitou triodu používají rovněž i firmy Marshall, Vox a Laney, zatímco třeba Randall nebo Hartke dali přednost jiným lampám. Kustom se rozhodl nabídnout v této kategorii stowattový dvoukanálový zesilovač se samostatnými pasivními korekcemi pro každý kanál. Hlava je doplněna šestnácti digitálními efekty (24-bit). Výrobce zvolil celkem neotřelý vzhled, který mě osobně připomíná staré lampové rádio. To vše díky svému zaoblenému tvaru, tkanině na předním panelu a umístěním ovládacích prvků. Ještě tak kdyby byly na okrajích tohoto panelu větší volume knoflíky, tak to s klidem donesu dědovi, ať zkusí něco naladit. :-) Částečně ale nese zesilovač i nějaké moderní designové prvky, takže je to hybrid i v tomto směru. Aparát je jinak relativně velký, pokud znáte starší Valvestaty (8000/VS), tak Kustom je masivnější a svojí velikostí nezůstává pozadu za elektronkovými hlavami.

Ovládání

Na čelním panelu najdeme logicky seřazené korekce obou kanálů. Kromě zmíněných ekvalizérů má každý kanál vlastní Gain a Volume. Hlasitost lze footswitchem skokově zvýšit na předem nastavenou hodnotu – k jejímu nastavení slouží knoflík pojmenovaný Boost (mně by se líbilo více Jump nebo Solo). Oba kanály dále disponují dvěma mini přepínači. Jedná se o „Gain boost“ a „EQ mod” u Lead kanálu, „Bright“ a “Overdrive“ u Rhytm kanálu. V pravé části panelu najdeme sekci sloužící pro nastavení digitálních efektů, kterou tvoří otočný přepínač pro výběr konkrétního efektu, knoflík Level (mixuje efekty do původního zvuku) a samozřejmě vypínač Active. Některé vlastnosti efektů lze nastavit pomocí minispínače „Toggle Tap“.

Osobně bych uvítal, a firmě Kustom doporučil, vyšší využití LED diod. I když se dají některé stavy zesilovače rozeznat poslechově, já mám rád i vizuální kontrolu. Kdyby byly minipřepínače páčkové, tak aspoň zblízka poznám, že je zapnutý Overdrive. U použitých „zatlačovacích“ přepínačů to ale vizuálně nepoznáte ani z půlmetrové vzdálenosti. Být tvůrcem zesilovačů, stoprocentně toto ošetřím LEDkami . Když už nic, jednu diodu bych přidal na indikaci toho, že jsou zapnuty efekty. Při menší úrovni efektovaného signálu a, dejme tomu, malému zpoždění delaye to ani poslechově nemusí být hned zřejmé. Navíc by dioda mohla blikat v takovém intervalu, jaký byl nastaven Tap tlačítkem. Nicméně, trochu více mě mrzí absence nožního ovladače (footswitch), tedy přesněji to, že je potřeba jej dokoupit až dodatečně. Jsou firmy, které footswitche k zesilovačům automaticky přikládají a tak by to mělo být vždy. Chápu, že od výrobců je tato finta snahou o lépe vypadající cenu zesilovače, avšak bez footswitche je aparát funkčně omezený. Na pódiu si přískoky k zesilovači za účelem přepnutí kanálu opravdu nedovedu představit. To samé platí pro aktivaci efektů, nemluvě o tom, že funkci Boost nevyužijete bez footswiche vůbec. Další footswitch si navíc musíte pořídit, pokud chcete „dálkově“ nastavovat Tap Toggle. Tohle je sice trocho nadstandard, ale i tak by bylo skvělé, kdyby všechny tyto funkce byly v jednom ovladači dostupném hned při koupi zesilovače, byť by jeho cena nepatrně stoupla.

Uvedené footswitche se k zesilovači připojují zezadu, stejně jako dvojice reproduktorů, nebo efekty do paralelní smyčky. Pro přímé připojení aparátu do PA systému je zde konektor XLR.

Zvuk

Pokud bych chtěl na tuto hlavu hrát co nejčistší zvuky, přibral bych si na pomoc kanál Rhytm a kytaru se singly. Můj stratocaster připojený k zesilovači při nejvyšší hlasitosti (ale nulovém gainu) produkoval krásné cinkavé velmi čisté zvuky, ve kterých byl slyšet charakter kytary. Zapnutím Brightu došlo k projasnění zvuku a ten zněl ještě o něco perkusivněji. Čistý zvuk jsem alespoň orientačně srovnával s Rolandem Cube a Blackheartem BH15 a zjistil jsem, že když Kustom produkuje ty nejzřetelnější nejpěknější čisté tóny, má oproti těmto dvěma zesilovačům o něco méně basů a i při použití 4x12“ reproboxu je objem zvuku malinko menší. Tón tedy sice není tak rozložitý, ale zato je konkrétnější (Roland měl příjemné basy, ale malinko rozpitý zvuk). Ekvalizérem se basy daly sice ještě nějak „nahnat“, ale to už se mi pak výsledek nezdál tak krystalický.

V kombinaci s humbuckerem produkoval zesilovač s maximální hlasitostí už nějaké nesmělé náznaky zkreslení.

Zajímavě se choval aparát ke kytaře s aktivními snímači (ověřeno na Schecteru s EMG i Washburnu s Blackouty). Podle předpokladu kytarista dostává silnější nakreslený zvuk, ale Kustom jako by signál uměl využít lépe než srovnávané zesilovače, protože při stejném nastavení zesilovačů se právě z Kustomu linul nejhlasitější a nejprůraznější zvuk. Zatímco se stratem hrály všechny aparáty stejně hlasitě, s aktivkama prostě Kustom dělal největší kravál.

Vlastnosti zesilovače jsou ale jednoznačně závislé na jeho vybuzení. Když jsem si na Rhytm kanálu pohrával s gainem, nědelo si nic tak úplně převratného. Ano, zvuk byl samozřejmě zkreslený podle toho kolik gainu jsem mu poskytl, ale nebyl až tak výrazný, jak bych si osobně představoval. Možná trochu tupý, nejasný, špinavý. Netroufám si ani říct, že se v takových chvílích jednalo o „Crunch“. Avšak současnou aktivací tlačítek Overdrive a Bright nakopneme zesilovač k zajímavějším výkonům.

Tlačítko Overdrive přiostří a nakreslí původní zvuk (možná by mu proto více slušelo označení Boost). Není to žádná extrémní změna, ale nárůst zkreslení, objemu a síly zvuku je skokový, jako by byl aktivován nějaký vnitřní booster (ve skutečnosti se zvyšuje gain v druhém stupni preampu).

„Pořádná mela“ ale začíná až při vysokém gainu a při vyšší hlasitosti. Zvuk se ještě víc projasní, zaostří a podle nastavení gainu je buď nakřáplý nebo už přímo burácí. S vyšším gainem lze tedy už opravdu produkovat jak Crunch tak Higain. Tady musím kvitovat, že si zde kytarista pomocí všech dostupných ovládacích prvků může s výsledným zkreslením opravdu vyhrát a nastavit jeho míru přesně podle svých požadavků!

Pokud půjdeme s hlasitostí ještě dál (někam za její půlku) zvuk zmohutní, „nacucne“ do sebe basy a rozepne se natolik, že už je o něco méně pevný, méně konkrétní a pomalu se začíná vytrácet jakási ukřičenost, která mi byla sympatická.

I ten největší HiGain, který lze z Rhytm kanálu dostat se ale nemůže rovnat brutálnímu zvuku Lead kanálu. Tento druhý kanál nabízí tu správnou chlupatost, zubatost, pilovitost. Je vhodnější třeba pro rychlejší thrashové pasáže, zvláště pokud je zapnutý Gain Boost (což mi připadá podobná funkce jako knoflík overdrive na Rhytm kanálu). Gain boost totiž zase pomocí menšího skoku zvýší zkreslení signálu (už je z toho „pila“) a kytara pak mnohem lépe „džadžuje“, což jsem velice ocenil zejména při hraní palm mutingových riffů.

Kromě tohoto nenápadného knoflíku je tu ještě další vzhledově stejný přepínač EQ mod. Zjednodušeně můžu říct, že v základní poloze produkuje zřetelný, kousavý a průrazný zvuk, zatímco jeho druhý režim produkuje „metalové véčko“. To je na první poslech příjemnější, pocitově rychleji reaguje na údery trsátka, ale je plošší a je tu velká pravděpodobnost, že v kapele spíše zanikne, protože chybějí ty průraznější frekvence. Ostatně, tak tomu bývá vždycky.

Efekty

Už pohled na efektovou sekci sám o sobě vypoví, jaké asi budou výhody a nevýhody tohoto řešení. Stejně jako u jiných aparátů je celá sekce řešena relativně efektivně, možná však více z pohledu výrobce. Aparát nabízí spoustu efektů, na druhé straně možnost jejich nastavení je omezená. Kromě možnosti mixování původního signálu s efekty už nám zbývá pouze jedna vlastnost, kterou můžeme ovlivnit přepínačem Toggle Tap. Ten je buď schopný přepnout u některých efektů nějakou jejich variantu (například u oktaveru přidává vyšší nebo nižší oktávu) nebo podle frekvence našeho „dvojzmáčknutí“ nastaví například čas dozvukových efektů. Osobně mám nejradši, když lze tyto parametry nastavit nejen Tap tlačítkem, ale jemně doladit i nějakým otočným ovladačem. U tohoto Kustomu nelze použít vlastní kombinace efektů (aparát nabízí jen několik vlastních kombinací (např. chorus/reverb)), jako pozitivum bych však viděl paměť, která si uchovává poslední nastavení každého efektu, takže svoje „presety“ nemusíte nastavovat znovu a znovu.

Hodnocení

V rámci srovnávání jsem se poohlédl po tom, co je aktuálně na trhu v oblasti hybridních zesilovačů k dispozici. Musím říct, že spíše najdu model Škody Fabie, který je cenově a výbavou podobný jinému modelu od Hyundaie, než srovnatelné hybridní zesilovače. Ty, které nyní v eShopech najdete se totiž liší jak cenami, tak svými specifikacemi a vyloženě podobný model zde nenajdete (2000,- Kč už v této kategorii beru jako podstatný rozdíl).

Takže, co se týče závěrečného hodnocení, jednoznačně můžu říct, že zvukově je na tom aparát lépe, než solid-staty a modelingové zesilovače. Dynamika, teplo lamp, nakřáplost – tohle všechno je z aparátu cítit. Jistě, stále platí fakt, že celolampové aparáty touhle hybridní technologií nelze porazit. Takoví bluesmani nejspíš budou hledat ještě jemnější rozdíly ve zkreslení, více jiskrný zvuk při menších hlasitostech, větší dynamiku a jak aktuální trendy naznačují, šáhnou po nějakém méně výkonném lampovém aparátku, který se dá pořídit za podobnou cenu. Podobně se zachová i mnoho rockerů, kteří nepotřebují nutně sto wattů, brutální higain a digitální efekty (ti raději šáhnou opět po méně výkonném kombu, které lze vytavit a následně dokreslit nějakou boutique krabičkou).

Vysoký výkon tak nakonec zbude hlavně pro juniory z oblasti tvrdších stylů, kteří potřebují mít volume vpravo a udržet krok v kapele s ostatními spoluhráči. Těmto začínajícím hráčům mohu hlavu 100HV doporučit k vyzkoušení.

Pokud jde o barvu zvuku, mně osobně aparát připomínal spíše britský náhled na to, jak mají rockové styly znít. Hodně burácivé, zrnité, trhavé zvuky jsem sice nakroutit nedovedl, ale různé riffy od Metallicy, Sepultury či Slayeru zvládal Kustom velice dobře. Je fajn, že korekce jsou řešeny tak, že třeba k extrémně bzučivým zvukům se vůbec nedostanete. I přes zmíněné nevýhody ovládání efektů, má tahle digitální část svoje opodstatnění. Minimálně nějaký dozvuk si přibírají mnozí kytaristé do sól a Kustom jim nabízí hned několik variant, přičemž juniorům ušetří peníze za dokupování dalších krabiček. S celou aparaturou bez dalších komponentů a kabelů je také méně starostí.

Když ponecháme stranou hodnocení zvuku, které je vždy dost individuální, cena a efektová jednotka budou tím, co může vést kytaristy ke koupi tohoto aparátu. Pokud efekty nepožadují, nebo se chtějí spolehnout na krabičky či multiefekt, bude právě tato sekce tím, co aparát prodražuje. V opačném případě je naopak cena Kustom HV100 přijatelná, byť nesmíme zapomenout na pořízení nožního přepínače.