Kytary české značky Lee Hooker zřejmě vzbudí pozornost těch kytaristů, kteří hledají alternativu ke klasickým nástrojům ve stylu Stratocaster -- navíc na dobré úrovni, přitom však cenově zajímavou. Model, který si představíme nyní, však zaujme především ty, kteří používají (nebo o tom uvažují) kytarový syntezátor. Je totiž již od výrobce vybaven vestavěným Midi snímačem.
Nabídku kytar Lee Hooker, dodávaných firmou Alexim, je možné zhruba rozdělit do dvou skupin: na ty „levnější" s cenou pohybující se kolem 17 000 Kč a na ty dražší -- nad 25 tisíc. Následující test by měl být zajímavý v tom, že model Lee Hooker Custom zde představený, je oproti běžné konfiguraci obohacen o Midi snímač určený pro práci s kytarovým syntezátorem či podobným zařízením. A také je dražší zhruba o odpovídající částku, jeho cena tak činí přibližně 34 000 Kč (někde to možná znamená cenové zařazení do střední třídy, v ČR už však pro mnohé téměř luxus).
Proč věnovat pozornost tomuto nastroji? Důvody jsou dva - za prvé patříte k zastáncům nástrojů typu Stratocaster a za druhé často používáte kytarový syntezátor, kdy je pro vás kytara se zabudovaným Midi snímačem velmi praktickým řešením. Na kytaru se tedy zkusíme podívat ze dvou úhlů, na nástroj samotný a na jeho funkčnost při využití ve spojení se syntezátorem. Kytar se zabudovaným Midi snímačem je přitom na trhu obecně málo, navíc na malém českém trhu se s nimi jen tak nesetkáte. To je nicméně logické, syntezátor nepoužívá každý a pro výrobce bývá zajisté výhodnější vyrábět běžné kytary, na které si pár zájemců namontuje speciální snímač. O to zajímavější pak je, když zájemce má možnost se k podobnému nástroji dostat.
Elektronika kytary
Popis kytary začneme u „elektriky". K pickguardu jsou připevněny tři single coil snímače typu Alnico v typickém stratovském postavení, tzn. snímač o kobylky je šikmo. Zvláštnost tohoto modelu je patrná na první pohled, neboť si nemůžete nevšimnout, že za kobylkovým singlem je připevněn ještě jeden navíc. Jedná se o zmíněný Midi snímač (opět ve tvaru singlu), na jehož původ odkazuje nepřehlédnutelný stříbrný nápis Soundgarage. Dva potenciometry slouží oba pro nastavení hlasitosti - jeden pro normální kytarový výstup, který je umístěný šikmo v kovové kolébce na přední straně korpusu (tedy opět typický znak ála Stratocaster), a jeden pro Midi výstup13pinovým konektorem připevněným k pickguardu. Nechybí 5polohový nožový přepínač pro volbu kombinací tří singlů, přibývá však ještě třípolohový switch pro volbu režimu Midi snímače - pouze Midi, kombinace Midi/kytara a kytara. Dvě tajuplná červená tlačítka pak slouží pro funkce spojené s použitým syntezátorem - pro přepínání patchů/zvuků.
Materiál a konstrukce
Použitý materiál kytary je víceméně tradiční - tělo z olše, krk z javoru, výrobce pak nešetřil na hmatníku, který je ebenový. Konstrukce a vzhled kytary zcela odpovídá nástrojům stratocasterovského typu, což mimo jiné znamená, že pokud jste zvyklí na moderní nástroje (označované občas např. jako superstrat), pak zjistíte, že tělo je přece jen o něco masívnější, krk s menzurou 25,5 " kulatější a hmatník širší oproti profilům, jimiž disponují některé nástroje typu Ibanez či Jackson. Podobně i pražce - je jich 22 - nejsou tak „široké", jako bývá u některých moderních kytar běžné. Alespoň zkušenější hráče však něco takového nemůže překvapit. Krk je k tělu připevněn běžným způsobem prostřednictvím čtyř šroubů a kovové destičky.
Kytara je osazena kvalitním hardwarem - sedlový pražec je typu roller nut, nástroj je vybaven mechanikami Gotoh H.A.P. (High Adjustable Post) s možností nastavení výšky trnu pro uchycení struny - můžete jej tedy např. snížit tak, aby struna dobře dosedla na nultý pražec. Mechaniky jsou velmi solidní - při transportu v měkkém pouzdře dodávaném výrobcem sice ladění neudržely, což v případě kytary bez zámků v měkkém pouzdře nepřekvapí, ale podstatné je, že při hře se chovaly vždy dobře. Tremolo je opět klasické jednozvratné, jedná se o značkový Wilkinson. Jinak kovové součásti jsou provedeny v chromu. Pokud tedy jde o použité komponenty jako roller nut a mechaniky typu H.A.P., je patrné, že se výrobce snaží i při zachování klasického pojetí kytary využít moderních vymožeností pro zlepšení spolehlivosti nástroje.
Zastavíme-li se u designu, jde o sunburst laděný do hnědé barvy kombinovaný s pickguardem bílé barvy. Osobně považuji za velmi příjemné pouze velmi jemné lakování krku. Nerad bych konstrukci rozebíral do posledního šroubku, neboť se jedná skutečně o klasický a populární typ kytary, zdůraznil bych ale zejména fakt, že řemeslné zpracování nástroje je pečlivé, přesné a na úrovni, kytara v ruce i na pohled působí velmi dobrým a vkusným dojmem.
Neměli bychom opomenout, že kytara je, jak bylo naznačeno, dodávána s černým poloměkkým pouzdrem, které bych označil za docela praktické.
Zvuk kytarový
Nejdříve se podívejme na kytarový zvuk jako takový. Už konfigurace a typy snímačů předznamenávají, co bychom od kytary měli očekávat - a v tomto směru mne Lee Hooker nezklamal. Pro co je která poloha snímačů vhodná už ponechám na kytaristech samotných, osobně v tomto směru nevidím nějaká omezení. Řekl bych, že všechny polohy jsou dobře použitelné a dají se při citlivém nastavení použít na cokoliv, jak při čistém, tak při více či méně zkresleném zvuku. Škála „stratosférických" zvuků - od krystalicky čistých, přes nakreslené bluesové zvuky, až po ty zkreslenější pro sóla je široká. Kytara se dobře chová při různých stylech hry, tóny, které se z ní linou, jsou konkrétní bez zbytečného slévání, přesná hra s dobrou artikulací nevyšumí do ztracena. Podotýkám, že se mi na kytaru také dobře a pohodlně hrálo, dobře mi sedla do ruky. Pokud jde o využitelnost pro různé hudební a herní styly, existují sice různé předsudky o tom, kam se kytary typu Stratocaster s jejich typickým zvukem nejlépe hodí, polemika tohoto typu se mi však jeví jako bezpředmětná, neboť několik desítek let hudební - záměrně nepoužívám slova jako rockové, bluesové atd. - historie ukázalo, že se tento typ nástroje dá použít zcela bez nadsázky kdekoliv.
Hra přes Midi
Právě zabudovaný Midi snímač Soundgarage je tím, co kytaru odlišuje od běžných modelů Lee Hooker i od mnoha dalších nástrojů v obchodech. Je jasné, že takové řešení je ideální zejména pro kytaristy, pro něž je kytarový syntezátor nepostradatelným prostředkem ke realizaci jejich hudby.
Jak bylo naznačeno, k propojení Midi snímače a syntezátoru slouží 13pinový kabel, přičemž konektor je na kytaře umístěn přímo na pickguardu - zhruba vedle výstupního kytarového jacku. Jeho umístění je poněkud nešťastné - Midi konektor je (na rozdíl od běžného kytarového, který je šikmo) zasazen kolmo k pickguardu, což alespoň v případě běžného kabelu, který jsem měl k dispozici, znamená, že i samotný kabel vyčnívá přímo kolmo ven z těla kytary – a to za praktické řešení nepovažuji (avšak výrobce, jak jsem se dověděl, do kytary montuje již předem zkompletovanou desku osazenou snímači a elektronikou, zřejmě tedy jednoduché řešení tohoto problému neexistuje).
Příslušné ovládací prvky byly popsány již v úvodu, pokud jde o funkci dvou spínačů pro přepínání programů, jejich využití je dáno možnostmi syntezátoru, takže se k nim nebudu podrobněji vyjadřovat. Pro testování jsem měl k dispozici syntezátor Roland GR-33, k jehož kvalitám bych nic nedodával - ať už si o něm myslíte cokoliv, ve své třídě - mezi syntezátory určenými právě pro kytaru jsou produkty této značky klasika a patří mezi kytarovými „synťáky" bez debaty k nejrozšířenějším. Současně jsem ke kytaře provizorně „namontoval" snímač Roland GK-2A (který lze považovat opět za standard). Nyní již k vlastním zkušenostem z testování kytary.
Zvuk samotný závisí spíše na kvalitě a možnostech syntezátoru, pro posouzení snímače jsou tedy směrodatné spíše jeho technické parametry. Bohužel je třeba říci, že kvalita Midi snímače Soundgarage není právě tím, co bych na kytaře Lee Hooker vyzvedl do popředí. Zakopaný pes tkví v tom, že jeho parametry nejsou nijak omračující - a v přímém porovnání s GK-2A bohužel tak docela neobstojí.
V první řadě mne zarazil fakt, že citlivost snímače je (při původním nastavení stejných hodnot citlivosti pro jednotlivé struny v syntezátoru) u každé struny jiná (naproti tomu u GK-2A nebyla téměř žádná odchylka znatelná). Zejména vysoké „e" výrazně vyčnívalo nad ostatní struny. Pokud jde o možnost vyrovnat tyto anomálie mechanicky pomocí nastavení výšky snímače 2 šroubky, jimiž je uchycen (snížením „e" a zvýšením basového „E"), zde asi nepochodíte, neboť už např. struna „h" dávala podstatně nižší signál než „e". Otázkou tedy je do jaké míry vám syntezátor, který používáte, dovoluje tyto rozdíly vyrovnat - abych to s pesimismem nepřeháněl, u GR-33 se tento problém vyřešil do ztracena po nastavení citlivosti pro každou strunu zvlášť. Pokud však používáte jednodušší zařízení (např. levnější Twin pedály Boss), kde taková možnost není, mohl by vám vzniknout nezanedbatelný problém. Zde tedy můžeme doporučit jediné - vyzkoušejte si vše velmi pečlivě. Je také možné, že tato nevyrovnanost není znakem všech snímačů Soundgarage, pro testování však byla k dispozici pouze jedna kytara. Na druhou stranu bych však ještě jednou připomenul, že pokud máte možnost na syntezátoru nastavovat citlivost u jednotlivých strun, tento problém prakticky neexistuje.
Přímým srovnáním snímače Soundgarage s GK-2A jsem (samozřejmě subjektivně, ale i tak to bylo znatelné) zjistil, že prvně jmenovaný má oproti snímači od Rolanda také horší dobu odezvy či snad vyšší zpoždění signálu - tady bych však podotknul, že mluvíme o řádu milisekund. Tento fakt zaznamenáte především při rychlém hraní, kdy mi připadalo nepřeslechnutelné, že snímač „nestíhá" - zatímco u GK-2A jsem žádnou latenci uchem nezaznamenal. Do jisté míry lze u Soundgarage mluvit také o horším přenosu dynamiky hry, to už ale příliš znatelné není. Na druhou stranu bych se pozastavil nad tím, že zde dost závisí, jakým stylem hrajete - hraní rychlých pasáží není zrovna typickým příkladem využití kytarového syntezátoru a při hraní různých „atmosférických" pasáží a zvukových ploch je tento problém opět minimální.
Jak tedy problematiku využití kytary ve spojení se syntezátorem uzavřít? V podstatě jde o to, že po vyrovnání různé citlivosti u jednotlivých strun je využití kytary Lee Hooker v podstatě bezproblémové, i když nelze zamlčet, že snímač GK-2A je zkrátka lepší. K tomu je třeba, říci, že GK-2A je ale prakticky nejlepším výrobkem tohoto typu na trhu a jeho pořízení také něco stojí, jeho instalace je zase dodatečným zásahem do kytary. Je pak třeba se zamyslet, jak vysoké nároky máte (což nepochybně souvisí i s hráčskou úrovní a úrovní vašeho dalšího vybavení) a kolik jste ochotni investovat.
Závěrečné shrnutí
Je jasné, že pokud člověk o podobném typu nástroje uvažuje, nemá chuť dělat kompromisy. Kytara by měla splňovat jeho požadavky ve všech směrech, zvláště v případě, kdy její pořízení nestojí málo. Já se však cítím poněkud rozpolcen, neboť s kytarou jako takovou nemám problém, nicméně ucho zmlsané snímačem GK-2A se těžko vyrovnávalo s poněkud horší kvalitou přítomného Midi snímače Soundgarage. Snad předchozí řádky nepůsobí příliš negativně, neboť by bylo na škodu kytaru zatratit - pokud nebudete mít GK-2A k dispozici, možná si některých zmíněných problémů nevšimnete. Dejte si pozor pouze na zmiňovanou nevyrovnanou citlivost a ověřte si, že váš syntezátor umožňuje její nastavení pro jednotlivé struny.
Rád bych se ještě na závěr pozastavil u skutečnosti, že kytary se zabudovaným Midi snímačem nepatří k tomu nejběžnějšímu typu nástrojů ani v zahraničních obchodech, o specifické podobě českého trhu ani nemluvě. Rozhodně tedy nelze přejít mlčením fakt, že se výrobce snaží nabídnout něco, co u nás v obchodech v podstatě nevídáme.
