Verze X3 představuje zcela novou generaci modelingového zařízení Line6 POD, která se netají ambicemi sahajícími daleko za hranice zpracování kytarového zvuku. Poslední dobou jsme o Line6, alespoň co se týče produktové řady POD, slýchali spíše díky několika obměnám nyní předposlední generace XT, z nichž za zmínku stojí zejména skvělá podlahová verze Live. Po nějaké době – která vlastně trvala docela dlouho – se výrobce ohlásil s novinkou, o níž – jako vlastně u každé verze před tím – tvrdí, že to je opravdu definitivní řešení vašeho kytarového zvuku. Podívejme se tedy, co je na tom pravdy.
POD X3, který jsme dostali k testu, se na první pohled drží rodinné tradice: Tentýž, i když mírně upravený a modernizovaný design, ovšem na první pohled více ovládacích prvků a vstupně/výstupních konektorů. Letmý pohled na specifikace prozradí, že tuto novou verzi charakterizují především v mnoha směrech docela výrazná rozšíření – mimo jiné i taková, která předtím byla dostupná ve dražších verzích POD XT Pro či Live nebo v podobě dokoupitelných balíčků dodatečných modelů. Jsou zde ale i zcela nové, neslýchané, nebo alespoň neslyšené, možnosti. Nosným reklamním tahákem Line6 je v případě verze X3 tzv. Dual Processing, tedy zpracování signálu ve dvou paralelních signálových cestách – přesněji řečeno možnost prohnat vaši (jednu) kytaru dvěma simulovanými aparáty zároveň a na výstupu získat ve stereu dva rozdílné zvuky a ty poté například smíchat či zaznamenat do dvou stop. Není to finta úplně nová, vlastně s ní poprvé zaútočil před pár lety nejmenovaný výrobce, který si tak pomohl v silné konkurenci Line6, když se také začal angažovat ve světě modelingu. Dnes se na to už trošku zapomnělo, takže to vlastně ani moc nevypadá, že by Line6 svého konkurenta zpětně kopíroval. Ale to je vedlejší. Fakt je, že typicky pro nahrávání (ať už domácí, nebo profesionální) to může být velice užitečná funkce.
Pojďme ale dále. Máme zde různých 78 modelů zesilovačů – to je opravdu dost a je z čeho vybírat. Doplňuje je 24 modelů boxů všech možných typů, které můžete (samozřejmě simulovaně) snímat čtyřmi různými mikrofony (zde se používá modeling A.I.R. II). Tuto škálu doplňuje 98 efektů, mezi které se řadí simulované zkreslovaní krabičky, delaye, reverby, modulace (phaser, flanger…) a mnohé další včetně kompresoru, ekvalizéru nebo jednoduchého syntezátoru. Ačkoliv se jedná o kytarový modeler, nabízí X3 taktéž 28 basových modelů a 22 basových beden, potažmo 6 typů běžných preampů. Asi není třeba zdůrazňovat, že to z něj dělá opravdu univerzální nástroj, ideální typicky pro domácí produkci a nahrávání demo snímků. Tomu nahrává i rozšíření možností propojení. V čelní části se po stranách nacházejí standardní vstup pro kytaru a výstup na sluchátka, výstupy typu jack jsou však nyní dva – oba tóny při dvoucestném zpracování signálu lze tedy vyvést zvlášť do sterea. USB výstup je založen na modernějším standardu 2.0 a navíc přibyl také digitální výstup S/PDIF. K dispozici je nově i XLR vstup pro mikrofon s miniaturním potenciometrem pro nastavení citlivosti. Za zmínku stojí (ačkoliv to nesouvisí přímo s tímto testem), že tentokrát je výrobce k zákazníkům poctivý i v tom, že současně s tímto „stolním" PODem uvádí na trh hned také podlahovou verzi Live (analogicky k POD XT Live). Pokud uplatníte POD vestavěný v plnohodnotném pedalboardu, což je cenově nesrovnatelně výhodnější, než jeho dokoupení zvlášť, nemusíte na něj čekat dlouhé měsíce kvůli pokřiveným marketingovým strategiím. Konektor pro nožní ovladač však dovoluje, aby i testovaná stolní verze X3 byla ovládána nohou. Zde stojí za poznámku, že vzhledem k nabízeným možnostem se vyplatí podlahová verze X3 Live s velkým plnohodnotným multiovladačem. Pokud však tolik nožních pedálů, jako obsahuje X3 Live nepotřebujete, vězte, že stolní X3 lze ale využít i s levnějším pedálem Line6 a pak oceníte kompaktní provedení X3 a možnost jej umístit na stole, kde se při domácím nahrávání ovládá pohodlněji.
O něco složitěji
Ovládání se nám oproti někdejším jednoduchoučkým verzím, které těžily z intuitivnosti ovládání, u POD X3 celkově trochu zesložiťuje, ovšem nové funkce a možnosti si žádají svoje, je to nutná daň. Lze už mluvit téměř o „programování" a nemá zde smysl přepisovat manuál, nicméně poznamenejme, že to nejdůležitější zůstává: Po obvodu horního panelu jsou rozmístěny základní prvky Drive, Bass, Middle, Treble, Presence a Reverb, jimiž lze stejně snadno, jako na lampovém zesilovači (či na předchozích PODech), měnit hodnoty těchto základních parametrů kytarového tónu. Zaujme zdvojená hlasitost – potenciometr Tone Volume, předřazený hlavní hlasitosti Master Volume, dovoluje nastavit zvlášť hlasitosti pro dva individuální zvuky, které POD X3 poskytuje. Dobrou zprávou ale je, že hned po zapnutí se nepřehlédnutelnou oranžovou rozsvítí příjemný grafický displej, který v základním režimu zobrazuje řetězec bloků signálové cesty (Gate/Wah/Stomp/Amp/Comp/Eq/Mod/Dly/Verb), které jsou reprezentovány plnými (blok je v daném presetu aktivní), nebo prázdnými (blok je pasivní) obdélníčky. Dedikovaná tlačítka s názvy hlavních efektových bloků pod displejem pak umožňují rychlou práci – jedním stiskem daný blok aktivujete, dvojím se dostanete k jeho parametrům zobrazovaným opět přehledně na displeji. Základní sadu ovladačů doplňují směrová tlačítka pro pohyb mezi stránkami parametrů, miniaturní potenciometry pro jejich změnu, tlačítko Tap (pro delay) a ovladače pro snadnou volbu a změnu základních parametrů vstupů a výstupů. Celý systém je trochu jiný než třeba maticové uspořádání známé z většiny multiefektů a zpočátku může být ovládání trochu matoucí – alespoň pokud nemáte částečný výcvik z předchozí verze POD XT. Poté, co se poučíte z několika chyb (v našem případě vedoucích občas až k tomu, že jsme své nastavení po jediném neuváženém pohybu špatným ovladačem zcela ztratili …), se však do principů práce s X3 poměrně rychle dostanete a práce s ním bude relativně pohodlná – zejména díky onomu grafickému displeji. Fakt, že jsme nakonec vzdali marný boj proniknout do systému intuicí a nahlédli do manuálu, je nicméně pro každého seriózního testera multifunkčních kytarových zařízení nutným signálem k tomu, aby výrobci doporučil se nad ovládáním zamyslet. Dodejme, že nastavené zvuky si lze ukládat do 128 uživatelských presetů v 32 bankách, což by mělo při běžné praxi stačit. K dispozici je také několik desítek továrních presetů s ukázkami, co X3 dokáže – a to včetně zvuků pro basu a zpěv nebo ukázek využití dvojic kytarových zvuků.
Ještě více aparátů
Proč? I tak je možné se ptát, když zjistíte, že namísto dosavadních 40 modelů kytarových aparátů jich nyní výrobce nabízí ještě více. Pod heslem „zesilovačů není nikdy dost” jich POD X3 nabízí 78, tedy téměř dvakrát tolik, co předešlá verze XT a seznam už se může zdát trochu nepřehledný. Nicméně osobně jsem tento tah výrobce ocenil velmi kladně. V první řadě X3 obsahuje kompilaci modelů z předešlých verzí, takže by se neměly ozývat nespokojené hlasy, které si třeba při uvedení POD XT stěžovaly, že nemá některé modely verze 2.0 atd. Ještě zajímavější je, že zde máte přímo v ceně simulace zcela nové. Nejsou zcela neznámé, byly předtím nabízeny za příplatek jako software ke stažení (Model Packs), který se dal do POD XT nahrát přes USB, nebo v hlavách Vetta II (vlajkových lodích Line6). Nyní je tedy vše pěkně v ceně a pohromadě, připraveno přímo k použití. Mezi novinkovými modely jsme ocenili v PODech dříve nedostupný Peavey 5150 II, povedený, pěkně nabroušený a velmi dobře použitelný model populární Eddieho hlavy, nebo třeba poměrně věrohodný ENGL, ve zdejších končinách poslední dobou dost oblíbenou německou značku s velmi kvalitním zvukem. Opravdovou perličkou jsou však některé vychytávky v podobě simulací některých u nás méně rozšířených (rozuměj poměrně drahých, i v zahraničí spíše mezi fajnšmekry rozšířených) aparátů. Najdete mezi nimi Bogner Übershall a Extasy nebo tři verze u nás málo známých, ale velmi ceněných zesilovačů Diezel. Bluesmany by mohly oslovit model zesilovače Cornford i nové simulace Fenderů, Marshallů atd. Modely reproboxů sahají od bedny 1 x 6" až po šest typů boxů 4 x 12" a k nim jsou k dispozici čtyři simulace mikrofonů postavených v ose reproduktoru nebo mimo ni. Promiskuitní X3 pochopitelně umožňuje „spářit” každý s každým, při volbě modelu však máte už automaticky zvolen box a mikrofon, který se pro něj hodí podle výrobce nejlépe a s nimiž mnohdy opravdu nejlépe zní. Fakt je, že ačkoliv každý si rád hraje a experimentuje i se zvuky, které by ve své vlastní tvorbě nepoužil, škála potenciálně opravdu použitelných modelů se rychle zužuje, pokud výběr omezíte na typ zvuku, který hledáte pro použití ve svých „věcech" a ve vaší kapele. Často pak ještě zjistíte, že ze dvou tří simulací, které vám po takové selekci zbudou, zní spolu se zbytkem vaší aparatury používané naživo přijatelně pouze jeden. Právě tady jsou možnosti verze X3 užitečné. Ať hledáte bluesový zvuk ve stylu Fender, hardrockový marshallovský overdrive či moderní high-gain, vždy je k dispozici velmi solidní škála variant, takže je pravděpodobnější, že najdete a budete moci použít to, co hledáte a co bude blízké vašim představám. Dvojnásobná nabídka modelů ve verzi X3 mi každopádně vůbec nepřipadá zbytečná či nafouknutá. Celkově se však dá říci, že Line6 své modely dotáhl na opravdu dobrou úroveň. Čisté a mírně zkreslené zvuky zní velmi příjemně a dynamicky, crunche přirozeně a průrazně, high-gainy byly vždycky silnou stránkou POD. Výrobce nás neděsí žádnou příliš velkou a zbytečně znatelnou vrstvou digitálního nánosu. Je ale třeba říci, že nejde o samospasitelný nástroj, který hraje vždy jen dobře. Zcela bez diskuse jsou přínosy této škatule pro domácí nahrávání – zde můžete dosáhnout výsledků, jakých byste snímáním a nahráváním reálného zesilovače v amatérských podmínkách patrně nikdy nedosáhli (určitě ne s vybavením za 13 tisíc). Dobře se osvědčí při hraní do PA, kde může znít lépe než nekvalitní či mizerně nazvučený zesilovač z pódia. Další kapitolou jsou dojmy z hraní do aparátu, kdy POD X3 použijete jako preamp. Jednoduše řečeno, není to vždy ideální, ale jde to. Samozřejmým předpokladem je deaktivace simulace reproboxu/mikrofonu. Je také potřeba vybrat vhodný model, některé, i když znějí pěkně, mohou být místy méně průrazné třeba kvůli méně důrazným středům, pokud jsou vaši spoluhráči trošku hlučnější. Nezapomínejme také, že modely často vycházejí z určitého kanálu vašeho oblíbeného aparátu a z určitého nastavení některých ovládacích prvků, které napodobovaný zesilovač má a POD ne. Z toho už zjevně plyne omezená flexibilita modelu a často také důvod k nespokojenosti. Daný model se zkrátka nemusí hodit k vaší kytaře či nezapadne nejlépe do vašeho zapojení. Závisí to i na kvalitě zvuku kytary a koncového zesilovače, hodně také na bedně. Pokud model zvolíte ne podle toho, co vám zní nejlíp doma do sluchátek nebo co nese značku vašeho vysněného aparátu, ale podle toho, s čím si nejlépe rozumí zbytek vašeho vybavení, neměla by být snaha marná. Je třeba nepodceňovat důležitost adekvátního, opravdu citlivého nastavení. Často hledáte jeden konkrétní „sweetspot" na gainu, kdy bude kytara pěkně táhnout, či správnou úroveň basů. Pokud to třeba jen trochu přeženete, nikdy se s tím nedomluvíte, zvuk bude zahuhlaný a všeobjímající chlupatost ovládne vaši zkušebnu. Jinak řečeno – POD X3 je velmi dobře použitelný jako preamp, a to i s lampovým koncem, ale musíte tomu věnovat patřičnou péči, není to jako když si vaříte instantní polévku. Je také jasné, že kombinace s jiným aparátem výsledný zvuk ovlivní a posune konkrétní model trošku jinam. Někdy se můžete setkat s problémy – kupodivu hlavně u high-gainů, kde občas ve výškách nelze přeslechnout nepříjemné artefakty nepřirozeného zkreslení (zkontrolujte vysoké E, 12. pražec). Nutno ale podotknout, že s podobnými problémy se lze setkat i u některých lampových protějšků, s vysokým gainem je zkrátka třeba pracovat citlivě a obezřetně. POD je pro cvičené ucho ve výsledném zvuku rozpoznatelný, ne že ne, otázkou především je, zda vám obecně podání Line6 vyhovuje a preferujete jej před jinými značkami – každý modelingový produkt s sebou totiž nese určité stigma svého výrobce, jemné zabarvení zvuku, které lze vysledovat v jakémkoliv jím produkovaném zvuku. Zde samozřejmě rozhodují osobní preference. Pokud byste byli opravdu nároční, je doporučení jednoznačné – kupte si lampový zesilovač. Pokud jste se zvukem svého lampového zesilovače spokojení, ale chcete jej pomocí PODu dále vylepšit, nedělejte to. V těchto případech POD oceníte spíše jako výbornou variantu pro nahrávání a domácí cvičení s malým kombem či sluchátky.
Efekty a další
Ačkoliv se POD postupem doby vyvíjel z přístroje, který byl orientován především na modeling zesilovačů a nabízel jen několik základních efektů pro doplnění, dnes po této stránce nezaostává ani za velmi dobře vybavenými multiefekty. V absolutním počtu 98 efektů, které X3 pojmul do svých útrob, už představuje velmi slušnou zásobárnu možností, kterou, přiznejme si, v plné šíři možná ani nevyužijete. Není tak možné či smysluplné se zde věnovat jednotlivým efektům, opět však platí zejména to, že širší škála možností znamená především větší pravděpodobnost, že tu najdete ty, které se vám budou skutečně líbit a hodit. Vybrat si můžete ze široké škály krabiček typu overdrive/distortion, modulačních efektů, delayů, reverbů atd. Nechybí ani kompresor, šumová brána, několik typů kvákadel (POD X3 Live máte samozřejmě k dispozici zabudovaný pedál, u stolního X3 potřebujete externí ovladač). Užitečný se nám zdál čtyřpásmový semiparametrický ekvalizér umožňující pro každé ze čtyř pásem nastavit frekvenci a úroveň. Nechybí pochopitelně ani nezbytná ladička. Je zde několik zajímavých přírůstků. Mezi modulačními efekty najdete kupříkladu simulace založené na syntezátorech Moog, mezi stompboxy Chandler Tube Driver a řádově desítky efektů z dílny Line6. Samozřejmostí jsou už známé simulace populárních krabiček Boss a dalších. Neměli jsme sice možnost přímého srovnání, ale za velmi povedené považujeme ve verzi X3 například reverby. Efekty lze využít nejen k zefektování jako takovému, ale část i k „pročištění" zvuku – pokud zní váš vysněný model zesilovače s vaší kytarou „zahuhlaně", možná pomůže předřazení overdrivu apod. Většina z vykoušených efektů nás přitom uspokojila, určitě poskytne přinejmenším kvalitu na úrovni běžných krabiček či levných multiefektů. Byť je zde těžké hodnotit věrohodnost vůči všem modelovaným produktům, neměl by být problém najít opravdu dobře znějící variantu. Aby toho nebylo málo, je zde dále zmíněných 28 modelů basových zesilovačů a 22 basových reproboxů – mezi nimi opět najdete zvučná jména jako Ampeg, SWR, Gallien Kruger a další. To vše doplňuje šest simulací mikrofonních preampů vhodných pro zpěv, akustickou kytaru apod. Tyto možnosti jsme vyzkoušeli jen doma a zde je nutno říci, že jsme neměli důvod k nespokojenosti – pro praktické domácí nahrávání si zručný kytarista pro dobře znějící demosnímky nemůže přát víc.
Recording
Za klíčové novinky verze X3 lze označit možnosti pro nahrávání. Ty začínají už u vybavení vstupně/výstupními konektory. V prvním případě je vedle kytarového jacku k dispozici i mikrofonní XLR se samostatnou regulací citlivosti, na výstupu pak můžete využít dva jacky ve stereu a dále dva digitální výstupy. Prvním z nich je už z předešlé verze známý USB port, ovšem nyní v modernější verzi 2.0 s vyšším datovým tokem – s ním POD slouží spolu se softwarem Line6 jako externí zvukovka (ovšem pouze jednocestná, pro přenos dat do PC). Druhým je nově S/PDIF, digitální výstup pro přímé připojení ke stávající zvukové kartě, který podporuje vzorkování až 96 kHz. Tato varianta je ideální pro direct recording v profesionálním studiu či v prostředí, kde už je k dispozici kvalitní zvukovka a nemusíte se tedy trápit s instalací softwaru pro práci přes USB, případně řešit problémy s latencí, kterým je (ač jsou k dispozici ovladače s podporou ASIO) někdy těžké se vyhnout, pokud nemáte opravdu nadupaný stroj s rychlými disky. Převodníky zařízení pracují s dnes standardním rozlišením 24 bitů. Výše jsme naznačili možnost zpracování signálu ve dvou samostatných kanálech – což je zjevně funkce ideální právě pro nahrávání, ale samozřejmě nejen pro ně. Zajímavé je především to, že lze zpracovávat také dva různé vstupní signály – kytaru z Input jacku a například vokál či akustickou kytaru sejmutou mikrofonem připojeným k XLR (samozřejmě s možností jeden signál „zefektovat" a druhý ponechat čistý či na něj aplikovat preamp). Tlačítkem Inputs se dostanete k možnosti snadno přiřadit jednotlivým kanálům vstupy, kde si nastavíte, zda budete zpracovávat jeden signál ve dvou cestách, nebo dva signály ze dvou vstupů. Přes tlačítko Outputs se pak dostáváte k možnosti pracovat s výstupními signály – pro výstupní jacky si zde můžete nastavit režim pro studio/recording nebo pro „živé" zapojení před kytarovým aparátem. USB a sluchátkový výstup vždy poskytují jen signál se simulací reproboxu/mikrofonu. Tón 1 a 2 můžete plynule přiřadit přes ovladač Pan do požadovaného kanálu ve stereu nebo některý z nich naopak utlumit.
Na závěr
POD X3, nová verze dnes už živoucí legendy na poli modelingu kytarových aparátů, přináší další, a nutno říci výrazné, rozšíření dosavadních možností, ať už co do škály zvuků, tak co do možností práce se signálem při nahrávání či živém hraní. Lze se setkat s ohlasy, které tvrdí, že jde o relativně malý upgrade z verze XT, kdy za zmínku stojí pouze zdvojená signálová cesta. Naše dojmy z testování jsou však opačné – funkce jsou podobné, ty zvuky, které jsou oběma verzím společné, jsou prakticky shodné (výrobce uvádí, že u X3 jsou některé inovovány), ovšem nové možnosti pro nahrávání, podpora zpracování dvou různých signálů, šíře nabídky modelů včetně těch basových, či preampů použitelných pro práci s mikrofonním signálem, tedy pro vokál či akustickou kytarou, hodnotíme velmi kladně.Spory o to, zda takové zařízení nahradí lampový zesilovač, tady opravdu nebudeme po tisící řešit – jestli chcete Mercedes, vražte do něj všechny peníze, co máte, zbytek si půjčete a nestěžujte si, že už vám nezbylo na Porsche, protože v něm přece také stojí za to se občas projet. Snad je definitivně pryč doba, kdy se vedly nekonečné spory o to, zda obyčejný POD může dokázat i nemožné. Samozřejmě, cvičené ucho dokáže při přímém srovnání se skutečnými okamžitě a bezpečně rozpoznat, odkud vítr vane. Zvuk vždy ponese byť jen sotva rozpoznatelnou stopu digitálního zpracování a při ledabylém nastavení mohou být výsledky i opravdu špatné. Pokud si ale dáte tu práci, lze z PODu X3 získat výborné výsledky při direct recordingu či zapojení do PA, i velmi dobré výsledky při hře naživo přes aparát. Škála možností vzhledem k ceně je přitom působivá, takže pokud je Line6 a jeho variace na téma modeling vaší preferovanou značkou, neměli byste litovat.
