Zajímá-li vás současná nabídka poslechových monitorů, můžete přibrzdit své pátrání, protože máme pro vás jeden typ. Jedná se o malé aktivní „bedýnky“, které pochází od ne již neznámého výrobce.
Volba poslechových monitorů ve studiu, ať již malém domácím, nebo velkém profesionálním, je vcelku zapeklitá záležitost. Jedny hrají dobře pouze v určitém místě poslechu, což pro početnější osádku, více jak jednoho člověka a bez vzájemného tulení, je vždy určitým kompromisem. Jiné bedny mají výborný přednes klasické hudby a s něčím jiným mají určité dílčí problémy, i když mohou být z řad nejdražších produktů, ale v čem je asi největší problém a také kus sebezničující odvahy, je ve výměně stávajících monitorů za jiné. Samozřejmě pokud nepracujete pouze pro sebe a do šuplíku. Také se traduje, a já myslím, že je na tom něco pravdy, že dobrou nahrávku lze udělat téměř (?!) na čemkoli, pokud (!!!) jsou dané monitory nebo sluchátka dobře naposlouchané. A to vlastně podtrhuje problém, který jsem nastínil – totiž naposlouchanost. Další úskalí tkví v rozehrání beden. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že bedny jsou třeba nějaký čas rozehrát. Jsou na to i speciální CD a pak opravdu lépe prokreslují detaily a znějí jakoby kompaktněji. Ani jednu z těchto věcí nelze provést při takovémto testování výrobku. A tak je dobré velmi uvážlivě vybírat. Naštěstí fy. M-Audio dodává různé modifikace pro optimální prostor. A také i další firmy mají v nabídkách mnoho produktů, o kterých před nějakým časem by se mohlo pouze zdát. Vrátím-li se k BX5, tak našlapat do tohoto fyzického objemu dva zesilovače, reproduktory, spoustu ovládacích prvků, dát tomu velmi elegantní zjev podpořený precizní prací a dobrým zvukem, a ještě to poslat do světa za takové peníze, by opravdu před časem byl bláznivý sen.
Dvojici monitorů obdržíte v dobrém balení společně s napájecími kabely a brožurou „jak na to“, bohužel bez češtiny. Nemyslím si ale, že by to měl být fatální problém, i když umístění a navolení správných poslechových podmínek asi chvíli zabere, protože nejen, že je třeba zvolit správné umístění (bedny jsou konstruovány na výšku, ale při těchto rozměrech to není problém ani pro stínění hlavním monitorům, ani pro průhled do studia), ale také upravit poslech regulátory na zadní straně monitorů. Pokud si budete jisti, že kromě zasunutí kabelů není třeba nic měnit, také dobře, ale můj názor je, že i v malém, velmi zatlumeném „kamrlíku“, budou více výškovat. Je asi fakt, že ideální je nemít možnost „šťourat“ do charakteristik poslechu a přitom, aby poslech byl už ideálně vyrovnaný od výrobce. Jenže, M-Audio dává tímto možnost i těm, kteří potřebují poslouchat v prostorách, které nejsou akusticky vyvážené, a ani z jakýchkoli důvodů být nemohou. Popis bedýnek jistě vyskenujete z obrázků, a tak jen některé body. Na svůj rozměr jsou celkem těžké, ale přesto doporučuji postavit na pevnou podložku, nejlépe s audiofilskými hroty pro minimalizaci rezonančních přenosů. Chválím i dobrou oblost přední strany pro nízkou tvorbu nežádoucích harmonických. Středobasový reproduktorek má, jak se zdá, dosti tvrdou membránu zavěšenou pružně, což i při jeho rozměrech dává velmi slušnou odezvu na perkusívní signály. Jen si myslím, že vzhledem ke zvolenému, celkem frekvenčně vysokému „crossoveru“ a výkonu zesilovače, by mohla být slušná dynamika hudby ještě lepší. Tedy pokud by byly zesilovače koncipovány např. 50 + 20 W. Oba dva reproduktory jsou magneticky stíněny, ale jejich imunita na „mobilátorové“ synchronizace není přeci jen stoprocentní. Rozhodně bez toho by jste s Vašim PC museli sedět někde daleko na WC, ale to by jste toho zase moc neslyšeli. Celkově bedýnky vypadají výborně. Možná, krásná modrá LEDka na horním okraji středobasového reproduktoru, by mohla trochu méně žhnout do oční sítnice, ale není to zas až tak mnoho. Tak to by bylo něco pro potěchu sluchu, oka i ducha, a teď ryze technická stránka bedýnek, tedy zadní strana. Kromě pěkně zpracovaného basreflexu se jedná o spoustu „čudlíků“, s kterými bude nutno připojovat a následně možno ovlivňovat poslechovou charakteristiku. Zaprvé: vzhledem k aktivnosti bedýnek je třeba připojit energetický okruh, k čemuž slouží naprosto standardní eurokabel a eurozástrčka s pojistkovým pouzdrem, vedle které se nachází volič síťového napětí. To pro ty, kteří disponují pouze dietním napětím sítě, např. v zámoří. Hudební signál je možno přepravit jak přes zástrčku XLR-3, tak symetricky, či nesymetricky (velmi dobré – i takto není brum) 6,3 mm jackem. Celkově je pak možné bedýnky umlčet kolébkovým síťovým vypínačem. Za druhé je dobré zajistit stejnoměrný „kravál“, od čehož je instalován otočný potenciometr. Řekl bych, že několikapolohový přepínač nebo alespoň aretační potenciometr by byl nejen mnohem pohodlnější, ale také profesionálnější. Vždyť na jemné nastavení poslechových podmínek, tedy pro práci zvukaře a většiny(!) režisérů doleva, pro kontrolní poslech muzikantům pro změnu maximálně doprava, slouží na pultě čudl nazvaný „Control Room“ a basta. Pod konektory a volume regulátorem se nachází čtveřice posuvných přepínačů, s kterými se nastavují poslechové podmínky pro specifické prostředí. Prvý, nazvaný Acoustic Space, je možné nastavit ve třech stupních, a to rovný průběh, dvoudecibelový útlum od 900Hz a čtyřdecibelový útlum od téže frekvence. Použití je rozdílné od velikosti a difúznosti daného prostředí. Druhý přepínač má taktéž tři polohy s tím, že prostřední zachovává rovný průběh a obě krajní přidávají nebo ubírají dva decibely nad 5kHz. Všechny tyto regulátory je třeba nastavovat při naprosto naposlouchaných hudebních materiálech, což je asi zbytečné připomínat. Další, dvoupolohové šoupě, je trefně nazváno Mid-Boost In, a má za úkol lehké vyzdvihnutí horních středů. Technickou řečí: celkem široké Q, cca o dva dB na 1,8kHz. Nejsem si jist, zda-li tento prvek nalezne lidové uplatnění, když i ve „flat“ režimu bedýnky lehce preferují vokály, alespoň tedy oproti B&W, které rozhodně nelze považovat za basovýškový loudnes aparát. Poslední, nyní opět třípolohový přepínač, slouží pro omezení spodní frekvence. Tedy rovně – co to dá, je na 56Hz (i tak si myslím, že na takové diblíky je to velmi slušné), a další dvě polohy 80 a 100Hz poslouží nejspíše při přidání subwooferu nebo pro nasimulování „jezevčíkového“ poslechu.
Není nad to popsat řečí kulturní abstraktní vlnové délky, podpořené momentálním úsudkem jednotlivce. A tak jsem prohnal přes zesilovací soustrojí zvané BX5, různé druhy hudebního materiálu. Prostě tolik, kolik jsem snesl před přepravou do nejbližšího blázince, kde jsem si poznačil následující: Nosič mé oblíbené hudební modlitebny v oblasti populární hudby Amused To Death od Rogerse Waterse jevil velmi dobrou stereo bázi. Basy samozřejmě abstinují, i když na téhle nahrávce je i tak velmi dobře znát jednotlivé basové party. Fakt je, že kdybych na nich měl teprve tvořit, mohl by nějaký problém zůstat utajen, a tak bych kontroloval přes sluchátka. Velmi zajímavá by také byla kombinace se subwooferem nebo alternativa - větší kolegyně BX8. Monitory na svůj výkon velmi dobře přenáší dynamiku, lépe než B&W, takže jsou dobře pod kontrolou vyčnívající perkusívní náběhy. Zpěvy i některé sólové party, jak jsem již naznačil, nejsou na BX5 utlačované, a tak je třeba si pohlídat, aby ve výsledném mixu pak jich nebylo méně, než by se slušelo. Dále mimo jiné jsem si poslechl Metallicu a jejich „live“ nahrávku S&M, kde vše jmenované se jen potvrdilo, tedy pouze, co se týče nástrojů pro Metalicu typických, a ostatní je už věc pro oblast klasické hudby. V tomto žánru jsem vyslechl jak komorní, tak symfonická tělesa. BX5 se i zde nechají samozřejmě použít jako kontrolní poslech a nebo i hlavní „terénní“ poslech, ovšem B&W přeci jen vítězí v probarvenosti nástrojů a jejich umístění, ale ani ne tak v pravolevém prostorovém vjemu, ale v předozadním obraze. Například nahrávka Dvořákovi Novosvětské z Obecního domu, která vyšla z rukou M. Mareše, a kterou považuji za vynikající, jsou jednotlivé sólové party, a to ať pianissim hobojů a smyčců, a nebo fortissimo trumpet v závěru symfonie jaksi plnější, probarvenější a dávají lepší obraz o skutečném umístění v orchestřišti. Z BX5 jsou o poznání desaturované a sušší. Nebo zajímavý poznatek je i při poslechu další výborné nahrávky, tentokrát klavírního tria Kubelík Trio z výbornou Shizuky Ishikawou od T. Zikmunda, kde v povětšině jsou použity B&K4011. Jak známo čtenářům mých článků, jedná se o mikrofony s velmi suchým a tvrdým zvukem. Monitory B&W předávají tento charakter posluchači, kdežto BX5-tky mají tendenci např. zvuk houslí a violončela poněkud zjemnit. To jim však vůbec nebrání v tom, že dělat se na nich dá i podobná hudba, pokud je to třeba, a my víme, jak se chovají. Pravda je, že určitě nejlépe se osvědčí na populární žánry různého stylu, ať už jako doplňkové ve větším studiu nebo hlavní v malém domácím studiu. Zcela bez diskuzí mohou fungovat jako kvalitní součást domácího kina i mobilní nahrávací aparatury, kde bude mnohokrát zhodnocena jejich kompaktnost a skladnost bez nutnosti dalších zesilovačů (jakých?!), kabelů (jakých?!).
Zhodnocení
BX5 jsou malé kompaktní monitory určeny na blízký poslech do studií, ale jak jsem pravil. Dobře a rád bych si je představil i pro dobrý domácí poslech. Protože…. jsou dodávány i ve verzi 5.1 se subwoferem SP 8 Sub. Dokonce myslím, že není tak daleko doba, kdy i ve studiích bude požadována výroba v tomto, nebo podobném formátu, a zde je myslím cesta i možný cíl, třebaže nemusíte obdržet certifikát THX.
