Italský matematik Leonardo Pisano přezdívaný Fibonacci vymyslel na přelomu dvanáctého a třináctého století tajemnou řadu čísel jdoucích po sobě tak, že součet předcházejících dvou tvoří pak číslo další a tak pořád dál. Tedy 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34… Pokud si někdo řekne „hezký rébus, ale k čemu to je dobré?“, tak vězte, že tato posloupnost zaujala později dalšího neméně významného vědce Johannese Keplera, který ji použil při své práci a dalším pozorování…
Mangini Code - Prolog
O tom, že nejenom doba předrenesanční a renesanční plodí osobnosti velkého formátu zasahující do všemožných oblastí lidské činnosti asi nikdo nebude pochybovat. I náš obor (tedy hudba) disponuje těmito „mozky“. Mozky, které dokáží přinést něco nového a nebojí se experimentovat. Jedním z nich je světově uznávaný pětačtyřicetiletý Mike Mangini. Už jako chlapec se zamiloval do bicích nástrojů a dokázal cvičit mnoho hodin. Jeho prvním vzorem se stala živoucí legenda Buddy Rich. Mangini posléze absolvoval vysokou školu a začal pracovat v softwarové firmě, která se mimo jiné zabývala též softwarem pro rakety Patriot. Kromě tohoto jobu též intenzivně studoval (a stále studuje) vztahy mezi mozkem a tělem, konkrétně jeho schopností tělo koordinovat. Tato činnost je pro hru na bicí zcela nezbytná. Mike spolupracoval s celou řadou významných hudebních osobností a kapel. S trashmetalovými Annihilator, s kapelou Extreme, posléze s kytarovou hvězdou první velikosti Stevem Vaiem. V roce 2000 se Mangini přestěhoval (zpět) do Bostonu a začal vyučovat na prestižní Berklee College jako docent. V roce 2005 zde vyučuje již na plný úvazek jako prominentní pedagog fakulty. Preferuje bicí značky Pearl a činely Zildjian. Na svém kontě má kromě své pedagogické práce též stvoření malého efektového bubínku.
Intermezzo
Johannes Kepler zjistil, že Fibonacciho posloupnost má cosi společného se symetrií jako takovou a v přírodě se objevuje téměř všude. U žilkování listů stromů, u schránek šneků, u zatočení zvířecích rohů či u semen rostlin. Jedná se o poměr nekonečných Fibonacciho čísel nazývaný také jako „Zlatý řez“ (Golden Ratio). Je užíván ve výtvarném umění či v architektuře, v počítačových programech, ale jako multiseriální techniku ho použil ve svých dílech též maďarský skladatel Béla Bartók. Není však tvorba nových hudebních nástrojů taktéž architekturou či uměleckým dílem?
Mangini Code - Part I
Každému je pravděpodobně jasné, že signature model žádná firma nevyrobí jen tak nějaké holohlavé či vlasaté mlátičce s bradkou, mydlící kdesi v garáži do starých škopků. Pokud ano, bude to zaručeně zabiják první kategorie. Signovaný model by rozhodně měl mít nějakou pečeť originality, protože je v něm obsažena duše jejího otce. Jak jsem již psal, v případě dnešního testu se jedná o speciální efektový snare velikosti 10“ x 6.2“, jinak spočítáno 25,4 cm x 15,75 cm. Zajímavá míra, že? Jedná se vlastně o sopránový buben, kterým povětšinou bubeníci doplňují svůj set. Charakteristickým zvukem daným jeho velikostí je velmi ostrý a vysoký tón. Tento zvuk bývá nazýván „pop“, proto bývá bubínek označován termínem „popcorn“ (praskavý zvuk). Praváci ho mívají umístěný povětšinou na levé straně od hi-hatky. Průrazný zvuk často kontrastuje s hlubokým šlapákem. Tato kombinace je výborná zejména ve více „taneční“ hudbě nebo zkrátka všude tam, kde je potřeba vytvořit bytelný groove a často se užívá též v popových skladbách.
Náš signovaný model (jediný svého druhu) je vyroben z šestivrstvé břízy produkující pevný zvuk. Povrchová úprava je v elegantní hnědošedé metalíze s černobílým potiskem sítí geometrických tvarů, tajemných ornamentů, vzorců a číselných řad. Potisk je velice vkusný a nepůsobí pouťovým dojmem. Precizně je též proveden veškerý hardware. Jako ráfky byly použity Pearl Super Hoop II o síle 2,3 mm; zajišťující správně průrazný a slyšitelný rimshot a rim click. Šesti zlato/chromovanými trubkovými mušlemi prochází dvanáct šroubů s plastovými podložkami a drží pevně obě dvě blány. Bubínek je opatřen horní pískovanou Remo Weatherking Coated Ambassador a spodní průhlednou blánou Remo Weatherking Ambassador Snare.
Struník je též značkový Pearl disponující šestnácti pružinami. Je samozřejmě užší než na standardním malém bubnu. Mechanismus struníku funguje naprosto perfektně, nic se nikde neviklá; po zapnutí dolehne strunění pevně k bláně. Samozřejmostí je šroub na seřízení přítlaku ke spodní bláně. Mistr Mangini má svůj bubínek umístěný nikoliv vedle hi-hatky, ale v místě prvního tomu. Proto je jeho bubínek vybavený úchytným systémem - Optimount Suspension System. Jedná se o složitý upínací systém vložený mezi dvě mušle, které ho drží. Systém je odpružený pomocí gumových měkkých podložek zabraňující přenosu nechtěných vibrací. Bubínek lze pak pevně přichytit například ke stojanu. Postavit ho do normálního stojanu pro 14“ snare je trochu problém, záleží na typu stojanu. Mušle jsou z vnitřní strany k bubnu přichyceny pomocí křížových šroubů s kovovými podložkami. Tyto opět zabraňují vibracím a znemožňují uvolnění mušle.
Mangini Code - Part II
Bubínek již na první pohled vypadá velice bytelně. O tom vypovídá též jeho hmotnost, která není zanedbatelná. Všechny částí jsou naprosto precizně opracovány bez známky jakýchkoliv nedotažeností. Když dorazil, byl naladěný zhruba o tón výše než můj malý buben. Vyndal jsem ho a místo něho dal náš Mangini snare. Po prvním úderu mi bylo jasné, o co jde. Vybavila se mi okamžitě nahrávka Jamieho Culluma. Obdivoval jsem na ní především naprosto dokonalou barvu bicích. Onen výše zmiňovaný odstup snare od bass drumu. Ale především onen vysoký, suchý, natlakovaný zvuk malého bubnu. Tato nahrávka je velmi moderní i svou hlasitostí bicích v celkovém poměru nástrojů. Vůbec nepochybuji, že v nahrávce byl použit snare podobných rozměrů. Náš model se mi po několika pokusech podařilo dostat o pěkný kousek nad 14“ snare. (pro hudebníky - o kvintu). Byl stále zvukově plný a nic neztrácel ze své barvy. Sakra proč? Co se herní techniky týče, je vše stejné jako u větších modelů. Bubínek má výborný odskok, parádně reaguje na víření a dvojky (ehm, tedy na mé pokusy tyto technické záležitosti zahrát). Je skvěle použitelný i s alternativním vypnutým struněním. Zde zní téměř až Wecklovsky. Nemohl jsem bohužel bubínek připevnit pomocí Optimountu, takže jsem použil druhý stojan na snare. Myslím si, že v určitém stylu by ho někdo při podladění mohl používat jako hlavní snare; jen by si musel zvyknout na menší herní plochu. Ale jak jsem již řekl, i zde zní všemožné dynamické odstíny naprosto věrně a přesvědčivě.
Intermezzo II
„Zlatý řez“, jak potvrdil Kepler, se tedy opravdu vyskytuje téměř všude v našem okolí. Pokud lidské ruce podle tohoto pravidla něco vytvoří, je pak tento objekt symetrický, prostorově uspořádaný. Při vzniku strunných smyčcových nástrojů nebyly největším problémem kupodivu housle, ale viola a kontrabas. S rozměry violy se dlouho hýbalo, než začala trochu znít a kontrabas, ten byl nejprve velký jako jednopatrový dům a dalších změn jeho konstrukce bylo bezpočet. Proč u houslí a violoncella (jakoby byly sestaveny podle pravidla zlatého řezu) zvuk hned plně odpovídal požadavkům na znění sopránového a tenorového nástroje?
Mangini Code - Epilog
V úvodu uváděná číselná řada má tedy vztah k „zlatému poměru“. Jen jsem zatím neprozradil maličký detail. Tento zlatý řez je označován řeckým písmenem fí neboli Phi. Náš bubínek má na svém korpusu toto písmeno několikrát vytištěno. Je to náhoda, nebo jen hra se slovíčky? A proč ty divné rozměry, které žádný jiný snare nemá? Proč 25,4 na 15,75 cm? Proč zní tak pevně a skvěle? Co se asi honilo hlavou chlápkovi, který je schopen podílet se na softwaru pro rakety, a tudíž musí být s matematikou velmi zadobře? Nevím, zkuste mu napsat, třeba vám odpoví…..
