Shure PGX Beta58A

Svoboda všem
Distributor: 
Cena: 
19 490,00 Kč

U Shurů se utrhli ze řetězu… pardon, vlastně z drátu. Ano je to tak, proslulý americký výrobce mikrofonů se zřejmě pod vlivem reklamního sloganu „nevaž se, odvaž se" rozhodl zaplavit trh bezdrátovými systémy a v současnosti nabízí neuvěřitelných 11 základních řad určených pro bezdrátový přenos, z nichž některé mají až 15 dalších podvariant lišících se použitou mikrofonní vložkou, nástrojovým vysílačem a diverzitním či jednoduchým přijímačem.

Z rozhodnutí vyšší moci, jsem byl shledán tím jediným správným a vyvoleným, který dokáže ocenit (či očernit) ještě poměrně žhavou novinku v podobě bezdrátového systému řady Performance Gear, konkrétně univerzální diverzitní přijímač PGX 4 a vysílač „do ruky" PGX 2, doplněný o poměrně exkluzivní „bambuli„ Beta 58 A. Celá řada Performance Gear je považována za „budgetovou", nebo-li levnou a tedy je určena těm, kdo touží mít na svém mikrofonu nápis Shure, ale zároveň se kvůli své vytoužené značce nechtějí až po uši zadlužit. Naopak mikrofonní vložky série Beta patří ke standardnímu vybavení mnoha špičkových profesionálních zvukařů a samotná Beta 58 A je dle mého názoru jedním z nejlepších dynamických vokálních mikrofonů určených pro „live" použití. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se spolu obě dosti odlišné řady budou „kamarádit".

Zkouška očima

První pohled často rozhoduje o vzájemných sympatiích či antipatiích a tak i my se hned ze začátku zaměříme na estetickou stránku věci, čili design. Celá souprava (mikrofon s vysílačem, přijímač a napájecí zdroj) je dodávána v praktickém plastovém kufříku. To je rozhodně bodík k dobru. Po jeho otevření máme možnost spatřit diverzitní přijímač přibližně „půlrackového" formátu. Na čelním panelu jsou pevně namontovány dvě krátké „čtvrtvlnové" antény. Čelo přístroje rovněž zdobí LED indikátor síly příchozího signálu, číselný displej, zobrazující aktuálně používaný kanál, tlačítko „Channel" jímž onen kanál můžeme vybrat, LED indikátor informující o připravenosti zařízení k provozu a velké tlačítko „Sync", po jehož stisknutí a pohlédnutí do vedlejšího infračerveného oka, se přijímač s vysílačem domluví na kterém kanále spolu budou komunikovat. Vše je jednoduché a přehledné, ovšem ještě jednodušší je výbava na zadním panelu. Zde najdeme pouze vysokoimpedanční nesymetrický linkový výstup, realizovaný konektorem TRS, kterýžto je v muzikantském podsvětí znám pod přezdívkou „Velký Jack" a výstup symetrický mikrofonní XLR, přezdívaný „Canon". Vedle těchto dvou slavných a významných konektorů se krčí zdířka pro 12 - 18 V napáječ, jež pokud vím, zatím žádnou přezdívku nemá. Poslední zajímavostí zadního panelu je plastové oko, které má zřejmě dle připojeného nákresu sloužit k přivázání napájecí šňůry, ovšem obávám se, že zobrazený krkolomný uzel by neuvázal ani proslulý pirátský kapitán Flint a tak jsem se o to nepokoušel ani já. Přijímač je proveden v černé barvě s šedými bočnicemi v odolné gumové úpravě. O existenci adaptéru pro montáž do racku jsem nenašel žádnou zmínku, ale věřím, že by to určitě šlo.

Mikrofon s vysílačem má hladký tvar a rozměr (25,4 x 5,1 cm), jenž by v leckteré náročnější dámě mohl vyvolat myšlenky zcela jiného, než uměleckého charakteru. Na jeho povrchu se vyskytuje pouze LED indikátor, který změnou své barvy a rychlosti poblikávání dokáže signalizovat různé stavy mikrofonu, dále vypínač, jenž podle délky stisku pozná, zda chceme mikrofon vypnout, zapnout, zamutovat či uzamknout. Komplet se dá na třech místech rozšroubovat. Prvním styčným bodem, je klasická „Betová" modrostříbrná bambule kryjící mikrofonní vložku, přibližně o 2,5 cm níže najdeme přístup k přepínači útlumu 0/-10 dB a poslední demontovatelnou součástí je plastikový „kelímek" s gumovým spodkem, ukrývající dvě tužkové „AA" baterie a infračervené oko určené pro synchronizaci s přijímačem.

Napájecí zdroj vypadá jako každý druhý napájecí zdroj a tudíž ho snad není nutné popisovat.

Zkouška hlavou

Funkčně řada PGX vychází z dražší řady SLX, od níž přebírá laditelnou frekvenci (výrobce garantuje možnost nasadit až 12 bezdrátových zařízení PGX najednou) a především funkci Audio Reference Companding, což je nový, lepší a inteligentnější způsob komprese a následné expanze signálu, který údajně zajišťuje dynamický rozsah až 100 dB.

Po zapojení přijímače do elektrické sítě, nezbytném mixpultovém zadrátování a nakrmení vysílače tužkovými bateriemi je nejprve nutno celý systém rozchodit. To provedeme tak, že nejprve stiskneme tlačítko „Channel" na přijímači. Systém vyhledá nejvhodnější volnou frekvenci, což je doprovázeno zábavnými světelnými efekty na číselném displeji. Následně odšroubujeme z vysílače spodní „kelímek" kryjící baterie a infračervené čidlo namíříme na přijímač. Po stisknutí tlačítka „Sync" můžeme pozorovat zázrak moderní vědy a techniky - infračervenou komunikaci. V okamžiku, kdy LEDka na mikrofonu dá krátkým červeným probliknutím najevo, že se vysílač i přijímač domluvili, je celý systém připraven k použití. Pro ty, kdo moderní technice příliš nedůvěřují je zde ještě možnost manuálního nastavení používaného kanálu.

Zkouška ušima

Už od první chvíle jsem byl rozhodnutý, že srovnám zvuk této bezdrátové Bety s klasickou „drátovou", kterých máme ve skladu hned několik. Šťastná náhoda mi ovšem do ruky ve stejnou dobu přihrála ještě další bezdrátové mikrofony Shure, konkrétně výrobky starší řady „T" s vložkami SM 58 a PG 58. A tak jsem se rozhodl využít této příležitosti k hlubšímu srovnání.

Řeknu rovnou, že při testování ve zkušebně mě testovaný komplet PGX + Beta 58 mírně překvapil. Proti „drátové" verzi Bety 58A ztrácel hodně z typické „Betové" brilance a srozumitelnosti, zvuk byl spíše zastřený a rovněž dynamika a hloubka přednesu se mi zdála trochu omezená.

Navíc indikátor přebuzení přijímače na mne co chvíli pomrkával červeně a tak bylo nutno téměř trvale využívat přepínač útlumu mikrofonu v poloze -10 dB, což ovšem na druhou stranu způsobovalo, že funkce Squelch (obdoba Gate), která je u řady PGX automatická a nedá se na rozdíl od řady „T" nijak nastavit, byla při tišších pasážích již poměrně slyšitelná.

Jako jeho největší devizu bych označil téměř nulový „Handling Noise", čili citlivost na ruchy vznikající při pohybu (doteky rukou apod). V této disciplině zase úplně propadl PG58, který měl sice brilantní srozumitelný zvuk, ale nízkou odolnost vůči otřesům, což je u bezdrátového mikrofonu docela nepříjemné.

Rodinná rošáda

Celkově slabší dojem z testované Bety mi nedal spát, jelikož zvuk klasické Bety mám hodně "v uchu" a tady mi stále něco nesedělo. Využil jsem tedy vzájemné kompatibility systémů Shure a jal se vzájemně přešroubovávat mikrofonní vložky. Při tomto testu se ukázalo, že problém bude spíše v samotné mikrofonní kapsli Beta 58, než přímo v systému PGX. Například s vložkou SM58 fungoval celý systém PGX velice dobře a naopak Beta na Téčkovém systému vykazovala v podstatě stejný problém.

Troufám si tedy tvrdit, že jsem měl prostě smůlu na konkrétní kus kapsle, která se ve výrobě vydařila méně, než je běžný průměr u řady Beta, zatímco bezdrátový komplet PGX fungoval výborně, snad až na onen, občas přehnaně aktivní Squelch. Na druhou stranu přináší automatický Squelch nespornou výhodu ve zjednodušení a zrychlení obsluhy a jeho vliv na eliminaci zpětné vazby je taktéž dosti zřetelný.

Všechny výše uvedené „mouchy" jsou ovšem zřetelné spíše při „laboratorním" testování ve zkušebně, na mixu s „rovnými" korekcemi, bez kompresoru a dalších zařízení upravujících zvuk.

Zkouška v praxi

Při živém hraní se vše v dobré obrátí a některé zdánlivé slabiny se dokonce změní v přednosti. Především poněkud zastřená barva zvuku mikrofonu dokázala upravit uječený hlas hardrockového zpěváka do podoby, ve které jeho projev netrhal uši. Menší hloubka přednesu omezila na minimum hluk pozadí a díky prve kritizovanému Squelchi téměř neexistoval problém se zpětnou vazbou. Celkově lehce zkomprimovaný zvuk se koneckonců také může hodit.

U bezdrátových systémů jsou důležité ještě dva parametry - dosah a výdrž baterie. Výrobce udává akční rádius zařízení na 100 m. Jelikož testování probíhalo v zimních měsících a já neměl to srdce honit zpěváky z malých vytopených klubů ven na mráz, jen proto abych si ověřil kam až doběhnou než s nimi ztratím spojení, nezbývá nám než výrobci věřit. Každopádně se ani v hodně členitých místnostech nevyskytly žádné problémy s přenosem a to ani v okamžiku, kdy se umělec omámený nově nabytou bezdrátovou svobodou rozhodl navštívit v průběhu vystoupení bar ve vedlejší místnosti.

Co se týká druhého bodu, tedy trvanlivosti baterií, zaslouží PGX velikou pochvalu, protože s přibalenými alkalickými bateriemi vydržel 3 zhruba čtyřhodinové akce + nějaké to nezbytné zkoušení, což je výdrž o více než 1/3 delší, než udává výrobce v návodu (8 hodin). Při použití obyčejných levných „tužkovek" na mě hladová signalizační LEDka na mikrofonu poblikávala červeně přibližně po necelých čtyřech hodinách. Vezmeme-li v úvahu přibližně trojnásobný cenový rozdíl mezi obyčejnými a alkalickými bateriemi, vyjde nám to zhruba nastejno. A pak že není na světě žádná spravedlnost...

Jak to vidím já

Z celkového pohledu na mne tento set působí jako záležitost vhodná spíše pro ukřičenější zpěváky a hlučnější hudební styly, kde potlačení na –10 dB v interakci s automatem Squelch nebude mít žádný vliv na produkci a kladně se projeví i ve zpětné vazbě. Přestože se z něj dá snadno dostat i plný jazzový či popový vokál se sametovými hloubkami - je možné, že v tišších pasážích by ale již byly trochu zřetelné hrátky bezdrátového přenosu s dynamikou. Pokud by někomu vadila menší brilance, kterou podle mého názoru stejně způsobovala konkrétní mikrofonní vložka u testovaného kusu, existuje vždy možnost zvýraznit korekcemi na mixu zhruba oblast kolem 3 kHz či s vložkami u distributora za drobný poplatek trochu laborovat.

Rovněž bych rád ocenil poměrně jednoduché ovládání a nastavení, jež funguje víceméně samo, bez nutnosti uživatelského zásahu a oproti starým UHF řadám, obdobně jako u SLX modelů vyšší celkovou kvalitu přenosu a tím i výsledného zvuku.

Prostě na tento „bezdrát" se živě rozhodně zpívat dá a to dokonce velmi dobře. Howgh…