Superlux DRK-F5H3

První pohled platí…
Distributor: 
Cena: 
7 500,00 Kč

„Zatracená práce, tak dneska tady děláme zadarmo…" Poznamenal jsem letos v létě směrem k bedňákovi poté, co na malém festivalu regionálního významu, zasáhl bubeník jedné bezejmenné kapely přesně mířenou ranou miniaturní kondenzátorovou „pecku" AKG C418 snímající „rytmičák" a tímto výkonem hodným ostrostřelce Viléma Tella ji navěky poslal do království věčného ticha…

Uvedená událost (opravdu se stala) mě přiměla k zamyšlení nad tím, jak to my zvukaři máme vlastně docela složité. Na jednu stranu by byli pořadatelé nejradši, kdyby zvukaři na jejich akcích pracovali pokud možno zadarmo, dopravovali se vozidly tankujícími vodu a zároveň přivezli aparaturu, která bude mít lepší zvuk a větší výkon, než měli minulou sobotu ve vedlejší vesnici na zábavě, co jí pořádali místní hasiči. Vážení kolegové zvukaři, přiznejme si sami, že spoustu „kšeftů" netvoří prestižní akce na nichž by hráli špičkoví umělci významných jmen, nebo alespoň méně známí, ale přesto schopní muzikanti s kvalitními nástroji. Opravdu je tedy nutné, aby na každé akci měl zvukař techniku nesoucí loga předních výrobců? Je nezbytné, aby kolem každé rozpadající se bubenické soupravy Amati zvukař rozestavěl mikrofonní sadu, jejíž celková hodnota dosahuje několika desítek tisíc korun? Odpověď na uvedenou otázku vám možná dá následující test sady mikrofonů Superlux taiwanské výroby.

Sada osmi mikrofonů mi byla doručena v lehkém plastovém transportním kufříku, vyplněném pěnovou hmotou. První co mi padlo do oka při jeho otevření byl design. Sice se nepovažuji za nějakého krásnomilce či estéta, a obzvláště u mikrofonů mi může být vzhled ukradený, ale musím uznat, že tato sada se designérům Superluxu opravdu vydařila. Kombinace grafitově šedého těla s matnými černými ochrannými mřížkami a zlatými doplňky upoutá a zaujme. Všechny mikrofony až na jeden jsou vyrobeny z odolného plastu, který je na „asijské" poměry velmi dobře zpracován, nikde se nedají nalézt otřepy ani zbytky po lisovacích formách. Navíc je povrch opatřen na dotek příjemnou a zřejmě nepoškrábatelnou povrchovou úpravou, kterou mají i krycí mřížky. Krátce, prostě pastva pro oči.

Set se skládá celkem z osmi kousků – pěti dynamických a tří kondenzátorových (elektretových). Dynamické mikrofony jsou určeny pro snímání velkého (FK-2) a malého (FS-6) bubnu a přechodů (FT-4), dva kondenzátorové slouží jako „overheady" (HO-8) a malá tužtička (HI-10) pro snímání hajtky.

Pro přehlednost bude asi rozumnější, když se budu každému jmenovanému kousku věnovat samostatně. Předesílám, že se nevyhnu jistému srovnávání s tím na co jsem zvyklý (mikrofony AKG a Shure Beta) a tak se může stát, že budu občas srovnávat „jablka s hruškama", leč nevím jak by se tomu dalo vyhnout. Tak tedy jdeme na to.

FK-2

Začneme pěkně od podlahy, mikrofonem určeným pro velký buben, neboli Kick Drum (šlapák, kopák, Vašek, dupák…dodejte si název, který je ve vašem kraji běžný). Stejně jako všechny ostatní dynamické mikrofony této sady má tvar protaženého vajíčka, v tomto případě poněkud většího. Součástí plastového těla je integrovaný držák s jednoduchým kloubem, jištěný plastikovým křídlovým šroubem, určený pro našroubování na stojan. Držák je k tomuto účelu vybaven redukcí, nabízející možnost našroubování na mikrofonní stojany s různým průměrem závitu. Konektor XLR je umístěn v zadní „špičce" vajíčka. Z hlediska manipulace, instalace a možnosti nastavení je to ideální řešení a já jsem byl velmi spokojen. Rozhodně se mi s ním pracovalo lépe, než s klasickým „vajíčkem" AKG D-112, jehož instalace do útrob bubnu mnohdy připomíná práci gynekologa.

Nyní se podívejme na tabulkové hodnoty udávané výrobcem. Směrová charakteristika je superkardioidní, frekvenční rozsah 30 Hz – 10 kHz, citlivost –62 dBV/Pa, impedance 200 Ohm, maximální snesitelný akustický tlak 147 dB při zkreslení menším než 1% na 1 kHz a hmotnost 210 g. Srovnáme-li tabulku a přiložený graf, vidíme, že si výrobce ani příliš nevymýšlí, frekvenční rozsah je směrem k výškám dokonce nepatrně větší než udávaný s mírným zesílením v oblasti 70 Hz, lehce potlačenými nižšími středy a výrazným zesílením v oblasti 4 kHz, což dává tušit, že dosažení oblíbeného mlaskavého zvuku bude hračkou.

A jak ve skutečnosti hraje? Osobně se mi tento mikrofon spolu s overheady HO-8 líbil asi nejvíce. Ve srovnání se mnou používaným AKG D-112 má poněkud méně výrazné basy (u AKG jsou basy a vyšší středy více v rovnováze) a větší důraz dává na pronikavé a mlaskavé vyšší středy a výšky. Tím rozhodně nechci říci, že by basů bylo málo, spíše je jich akorát. U AKG naopak musím basy často mírně ořezávat. V souhrnu je to skvělý mikrofon pro moderní rock, metal a podobné styly. V této hudbě jeho zvuk nevyžaduje žádné výrazné „prznění" korekcemi, pro hudební styly jako jazz, country apod. stačí jen mírně přidat basy a oříznout výšky. Maximální snesitelný SPL má sice tabulkově oproti AKG o cca 13 dB nižší, ale v praxi je rezerva stále dostatečná a nestalo se mi, že by ho některý bubeník dokázal mocným kopnutím vybudit až na hranici zkreslení. Spolupráce s „Gatem" v insertu příslušné „šavle" byla příkladná a není k ní co dodat. Celkově mám pocit, že „můj" zvuk šlapáku jsem s tímto mikrofonem zvládl nastavit snadněji a rychleji než s AKG. Je to kacířská myšlenka, vím to.

Bohužel jsem vzhledem k velmi krátkému času zapůjčení sady neměl možnost vyzkoušet ho při snímání basy ani tuby (ono kolikrát do roka já vlastně snímám tubu?), takže zkušenostmi v tomto směru neposloužím.

FS-6

Druhým v pořadí důležitosti je mikrofon pro malý buben (céčko, rytmičák, esák, šroťák, rachoťák či virbl…opět doplňte dle krajových zvyklostí). Tvarově je stejný jako předchozí, jen o trochu menší. Od mikrofonů pro snímání přechodů FT-4 jej kromě nápisu na těle odlišuje i antracitově černá ochranná síťka. Způsob montáže na stojan a připojení konektoru XLR je rovněž totožný s FK-2.

Tabulkové hodnoty jsou následující: Směrová charakteristika opět superkardioidní, frekvenční rozsah 50 Hz – 16 kHz, citlivost –55 dBV/Pa, impedance 200 Ohm, maximální snesitelný akustický tlak 140 dB při zkreslení menším než 1% na 1 kHz a hmotnost 130 g.

Zde už srovnání s grafem naráží na „asijský" způsob výkladu grafické křivky. Zdejší výrobci zřejmě neuznávají věci jako je dynamický rozsah a podle jejich názoru frekvenční charakteristika mikrofonu začíná na takové frekvenci, kde se v grafu poprvé objeví čára. Vezmeme-li v úvahu poměrně tolerantní rozkmit +/- 6 dB, snímá mikrofon nejnižší frekvenci 100 Hz, ale útlum začíná ve skutečnosti již na 200 Hz, dále je charakteristika vyrovnaná, jen od 1200 Hz do oblasti 2-3 kHz se projevuje výrazný zdvih a další o něco menší i na 5,5 kHz.

Celkově je mikrofon posazen spíše „nahoru" a dává vyniknout ostrosti a zvuku síťky nástroje. Hodnotit zvuk se dá v tomto případě jen velmi těžko, protože málokterý nástroj se vyznačuje tak velkou zvukovou variabilitou, množstvím ladění, nastavení a závislosti na způsobu hry jako právě malý buben. Jakýkoli objektivnější závěr by vyžadoval mnohem delší testování, protože celkový zvukový dojem je vždy ovlivněn především konkrétním nástrojem a konkrétním hráčem, který za ním sedí.

Přesto svoje zkušenosti s FS-6 mohu shrnout takto: Při troše laborování s pozicí mikrofonu, nastavením korekcí, kompresoru a gatu se dá vždy udělat poměrně snadno zvuk, který má duši (výraz našeho bubeníka, který tím myslí hloubku nebo-li spodek) i ostré a průrazné výšky. Pokud za bubnem sedí hráč s nevyrovnanou dynamikou úderů a vy již nemáte volný kompresor, dá se u tohoto mikrofonu s výhodou využít trik s lehkým zalimitováním zvuku, pomocí zesílení Gainu na příslušné šavli na úroveň, kdy LEDka „Clip" začíná lehce problikávat. Většina pultů tenhle fígl snese bez slyšitelného zkreslení.

Srovnávat tento mikrofon se mnou používanými AKG C-418 a Shure Beta 57 nemá smysl, protože ke každému z těchto tří mikrofonů jistě lze najít konkrétní nástroj se kterým dohromady bude znít lépe než zbývající dva soupeři.

FT-4

Následují tři kousky mikrofonů určených pro snímání přechodů nebo-li tomů. Designové provedení i způsob montáže a připojení je opět shodný s předcházejícími, jen ochranná síťka má barvu grafitově šedou, stejně jako tělo. Výrobce udává tyto hodnoty: Směrová charakteristika je superkardioidní, frekvenční rozsah 20 Hz – 12,5 kHz, citlivost –55 dBV/Pa, impedance 200 Ohm, maximální snesitelný akustický tlak 150 dB při zkreslení menším než 1% na 1 kHz a hmotnost 130 g. Pokud si vezmeme k ruce graf, zjistíme, že výrobce se při přepisování hodnot do tabulky řídil zřejmě zcela jiným grafem, než otiskl v přiloženém infomateriálu. Použitelný frekvenční průběh podle náčrtku začíná přibližně na hodnotě 100 Hz s lehkým zdvihem kolem 180 Hz. Kolem 1 kHz nabíhá značný zdvih vrcholící v oblasti 4-6 kHz, poté již úroveň klesá směrem k 15 kHz s drobným vzestupem kolem 9 kHz.

Ať už graf vypadá jakkoli, důležitý je především zvuk. Ten je v tomto případě opět spíše moderní, výškově-basový s pronikavým a výrazným „plesknutím" na hutném základě, které je v současné době mezi zvukaři i bubeníky velmi oblíbené. Oproti mému AKG C-418 má o něco nižší citlivost a tak nejlepší výsledky dává s bubny, které alespoň trochu zní. S „mrtvě" utlumenými soupravami si příliš neví rady, na druhou stranu mu nedělají problém bubny přeznívající a dunivé. Podobně jako u FK-2 mám pocit, že je potřeba zvuk méně prznit korekcemi a postačí lehké „přivření" Gatem.

Dle údajů výrobce je mikrofon použitelný i pro snímání kytary což jsem vyzkoušel a mohu říci, že v této roli se FT-4 příliš neosvědčil. Už letmý pohled na graf napoví, že tento mikrofon zvýrazňuje příliš ty frekvence, na kterých kytara zní již poněkud jedovatě a nepřirozeně a naopak tlumí pro kytaru typické středy. Přesně tak jak napovídá graf pak zní i výsledek a bez extrémního zkroucení ekvalizéru by zvuk kytary utrhl uši. Pro tento účel existují rozhodně vhodnější mikrofony a tak si FT-4 ponechejme pro snímání bubnů, což je jeho domácí půda na níž se mu skutečně velmi daří.

HO-8

Na řadu přichází dva zástupci kondenzátorových (elektretových) mikrofonů určených ke snímání činelů a ambientního zvuku. Výrobce zvolil opravdu efektní design vycházející ze vzhledu velkomembránových studiových mikrofonů. Plastové tělo s vnitřní kovovou kostrou je opět v barvě grafitové šedi, ochranná mřížka antracitová a celkově luxusní vzhled doplňuje zlatá značka se symbolem směrové charakteristiky na přední straně. Konektor XLR se logicky nachází na spodní straně těla a k mikrofonu je dodávána upevňovací objímka s jednoduchým kloubem, která se šroubuje na kovový dřík XLR konektoru pomocí velké kulaté matice.

Ze zkušenosti vím, že pokud takto vypadající mikrofon použijete na živé akci, získáte ihned image profesionála a znalce, který si přinejmenším tyká s nejznámějšími světovými producenty v předních studiích. Nevím čím to je, ale mnoho muzikantů zvláště na amatérské scéně považuje „bokem" snímající mikrofony automaticky za něco „lepšího" ať už je jejich značka jakákoli.

Podívejme se, co nám říká tabulka s parametry: Směrová charakteristika opět superkardioidní, frekvenční rozsah 40 Hz – 18 kHz, citlivost –33 dBV/Pa, impedance 200 Ohm, maximální snesitelný akustický tlak 136 dB při zkreslení menším než 1% na 1 kHz a hmotnost 320 g.

Mikrofon ke svému provozu samozřejmě potřebuje Phantomové napájení o napětí 36-52 V a jeho odběr činí 3 mA. Pohled na graf ukáže vcelku vyrovnanou charakteristiku víceméně odpovídající tabulkovým hodnotám s mírným zdvihem začínajícím přibližně na 4,5 kHz a vrcholící mezi 8-10 kHz, což je pro zvuk činelů velmi důležité pásmo.

Ve srovnání s mým AKG C-1000 je jeho zvuk na činelech o něco brilantnější, jasnější a příjemně ostrý. Koneckonců C-1000 je ve skutečnosti univerzální mikrofon a na rozdíl od HO-8 se na činely přímo nespecializuje. Na druhou stranu má oproti AKG menší hloubku a citlivost na rozlišení zvuků v pozadí. To je ovšem pro overhead spíše pozitivum, protože kdo by byl zvědavý slyšet v PA „kecy" muzikantů v zákulisí že? Celkově jsem byl s HO-8 velmi spokojen a konstatuji, že účel pro který je určen zvládá na výbornou.

HI-10

Na závěr jsem si nechal lahůdkový kousek, parádní tužtičku určenou ke snímání hi-hatky, nazvanou HI-10. Drobný, cca 9 cm dlouhý mikrofon má jako jediný z celé sady kovové tělo, zakončené exkluzivně vyhlížející zlatou elektretovou kapslí. Moje přítelkyně o něm prohlásila, že vypadá jako luxusní voňavka a řekl bych, že na tom něco je. O uchycení k mikrofonnímu stojanu se stará běžná „packa" vyrobená z velmi houževnatého materiálu. Tento mikrofon díky designu zřejmě před účinkujícími hudebníky opět posílí vaši profesionální image.

Parametrické údaje jsou následující: Směrová charakteristika pro změnu kardioidní, frekvenční rozsah 50 Hz – 18 kHz, citlivost –38 dBV/Pa, impedance 200 Ohm, maximální snesitelný akustický tlak 134 dB při zkreslení menším než 1% na 1 kHz a hmotnost 120 g. Ani zde se neobejdeme bez Phantomového napájení o napětí 9-48 V, jehož mikrofon spotřebuje 5 mA.

Co na to říká graf? Opět je vidět poněkud „asijský" výklad křivky, která ač není příliš kostrbatá dosahuje hodnoty alespoň –6 dB až někde nad hodnotou 100 Hz. Nižší frekvence jsou již přeci jen poněkud utlumené. Ve středech se charakteristika zdá být vcelku vyrovnaná, mírný zdvih o 5 dB nastává v oblasti 6-8 kHz, odkud křivka směrem k vyšším kmitočtům pomalu a plynule padá.

Výrobce mikrofon předurčil ke snímání hajtky, což jsem si vyzkoušel (úspěšně), ale jelikož jí nemám ve zvyku „live" snímat samostatně, protože je jí podle mě všude dost, vybral jsem HI desítce jiný úkol. V nouzi jsem HI-10 využil ke snímání tahací harmoniky, která při rovných korekcích, světe div se, zněla úplně přesně jako tahací harmonika. Mikrofon nemá tendenci zvuk nějak zabarvovat a vnucovat nástroji nějaký jiný charakter. Neváhal bych ho použít i pro snímání flétny, klarinetu, či jiných méně hlasitých dechových a smyčcových nástrojů (trubku a saxofon radši ne prosím). Dokonce nenastaly ani žádné problémy se zpětnou vazbou, ovšem zmíněná jazzová kapela vybavená harmonikou nehrála příliš nahlas.

Závěrem

Závěr by se dal shrnout do jedné již několikrát použité a otřepané fráze, která říká, že „…neexistuje mikrofon, který by se na něco nedal použít…" a připusťme, že vývojáři Superluxu vybrali pro daný účel opravdu vhodné mikrofony. Pro srovnání jsem jim vybral dosti těžkého soupeře, jimiž jsou mikrofony AKG a z hlediska zvuku proti nim Superluxy uhrály prakticky „plichtu". V něčem jsou lepší, v něčem horší, záleží na okolnostech. Výhodou i nevýhodou AKG je, že díky kondenzátorové konstrukci snímají občas i to, co ve zvuku není, takže dokáží ve spojení s korekcemi oživit i zvuk „domrtva" utlumených bubnů, Superluxy na druhou stranu zvládají velmi přirozeně přenášet zvuk kvalitně vyladěné soupravy a nerozhoukají je ani přeznívající a špatně vyladěné korpusy s povolenými blánami.

Superluxy ovšem nejsou tak univerzální. Zatímco např. AKG C-1000 se dají bez problému použít na cokoli včetně zpěvu o jejich soupeři HO-8 se totéž říci nedá. O to lépe si však poradí se svým hlavním úkolem jímž je snímání činelů. Neměl jsem možnost vyzkoušet tento set ve studiu, ale myslím, že i tam odvede dobrou práci.

Diskutabilní otázkou, na kterou dá odpověď až dlouhodobější užívání je trvanlivost, spolehlivost a servis. Zkusil jsem ze zvědavosti jeden FT-4 rozšroubovat a tenoučké drátky použité uvnitř mě přesvědčily o tom, že druhé rozšroubování už by nemusel přežít. Navíc je kapsle zalitá s ochrannou mřížkou v jeden celek, což pravděpodobně vylučuje možnost opravy v případě poškození membrány.

V čem ovšem Superluxy válcují konkurenci silou sovětských tankových vojsk je cena. Za 7500,- Kč koupíte sotva „kopákový" mikrofon či kondenzátorový „overhead" renomované značky a zde se vám v této ceně nabízí celých 8 mikrofonů s velmi slušným zvukem, což plně vyvažuje všechny případné nevýhody. Myslím, že jsou ideálním řešením pro situaci zmíněnou v úvodu a rovněž by mohly oživit mikrofonní park různých amatérských zvukařů, kteří často kvůli nedostupnosti vhodnějšího vybavení používají ke snímání bicích nástrojů „vystřílené" zpěvové mikrofony, případně pozůstatky výrobků někdejší Tesly.