Warwick THUMB SC 6

Šestistrunná baskytara
Autor: 
Cena: 
Na dotaz u distributora

Předmětem tohoto „testu“ je lahůdka pro opravdové basové fajnšmekry – model Thumb SC 6 firmy Warwick. V řadě baskytar Thumb (Palec) zaujímá model SC (Single Cut) výsadní postavení tvarem korpusu i provedením, použitými dřevinami, snímači apod. Zvláště v šestistrunné variantě se jedná o povedený kousek, se kterým jeho potenciální majitel nebude na pódiu přehlížen. Trochu jinou otázkou ovšem bude, jak dokáže potenciálu šesti strun využít.

Thumb Bass a to před tím

Nad nabídkou vyzkoušet šestistrunnou baskytaru jsem poněkud váhal, přeci jen se jedná o poměrně neobvyklou konfiguraci; vždyť drtivá většina kolegů baskytaristů preferuje čtyř- nebo pětistrunné nástroje. Důvody jsou zřejmé – „čtyřka“ s kontrabasovým laděním E1-A1-D-G o oktávu nižším proti kytaře je ideální zejména pro hráče přecházející na baskytaru z kytary nebo kontrabasu, zatímco „pětka“ s laděním H2-E1-A1-D-G, tedy se spodní přidanou kvartou - strunou H (vrní kolem 31 Hz), předpokládá vyšší technickou a hudební zběhlost. Šířka hmatníku je zvětšená a také proporce krku jsou mohutnější. A teď si k pětistrunné baskytaře přidejte ještě vrchní kvartu ke struně G! Dostaneme ladění E1-A1-D-G-c. Šířka hmatníku na prvním pražci u testovaného Thumb SC dosahuje úctyhodných 55 mm, na dvanáctém již 73 mm. Proto ovládnutí tohoto nástroje předpokládá i přiměřenou fyzickou dispozici levé ruky. Tyto předpoklady nesplňuji a možná nejen proto by mě osobně ani nenapadlo se pokoušet o něco tak „šíleného“, jako je zvládnutí šestistrunné baskytary. Když máte takový nástroj v ruce, váš respekt k hráčům jako jsou Steve Bailey (který navíc ovládá bezpražec), John Patittuci, John Myung či Larry Wilson ještě vzroste. Následující řádky berte spíše jako „pokus o sondu“ poučeného baskytaristy, který nemá ambice na tento nástroj systematicky hrát, ale spíše ho zajímá, v čem vlastně tkví jeho kouzlo, komu by se mohl hodit a v neposlední řadě také to, jaký je poměr „hodnota za peníze“. (I když v tomto případě půjde spíše o hypotetické úvahy, neboť přímých konkurentů v této relaci asi mnoho nenajdeme). Důvodem, proč pořizovat baskytaru s více než čtyřmi strunami, je hlavně rozšíření basového rozsahu nástroje směrem dolů, což se projeví zvukově jednak ve hře s ostatními nástroji v kapele, a druhak - mnohé prstoklady, laufy, chorusy či basové figury v některých tóninách na běžnou čtyřku pohodlně zahrát ani nelze. Výhody baskytary s přidanou spodní kvartou se projeví zejména v tóninách H, C, Cis, D, Dis, E, F, Fis, G, Gis, A… To není zrovna málo, vždyť C, D, E, F, A nebo G patří nejen v kytarových skupinách mezi nejužívanější a nejoblíbenější. Pro objektivitu a úplnost je nutné na tomto místě přiznat, že hlubšího rozsahu lze dosáhnout také mírným podladěním čtyřstrunné baskytary (obvykle o půl až jeden celý tón) nebo pořízením čtyřstrunné baskytary s laděním H2-E1-A1-D. Někteří výrobci to řeší speciálními modely, které tah silnějších strun i na relativně tenkých krcích (tedy proti pětce) vydrží. To ale není náš dnešní případ. Osazovat běžnou čtyřku strunami H-E-A-D z vlastní zkušenosti vřele nedoporučuji, málokterý krk to vydrží a většinou to vede k jeho destrukci. (Poznámka: Všechna ladění v textu jsou uvedena s souladu s označením oktáv na klavíru, tj.: X2 – „subkontra“, X1 – „kontra“, X – „velká“, x - „malá“, x1 - „jednočárkovaná“, x2 – „dvoučárkovaná“ atd., nikoliv podle komerčního označení pomocí tloušťky strun v palcích (inch) nebo zažitého označování strun H, E, A, D, G, C.) Šestistrunné baskytary se objevují již v počátcích elektrických baskytar v raných šedesátých letech, nezřídka byly ovšem laděny jako běžná kytara E-A-D-g-h-e, ale o oktávu níže (Jolana Pedro, Danelectro LongHorn 6). Nový impuls pro baskytaristy paradoxně znamenal nástup syntezátorů v osmdesátých letech, které barvou i rozsahem v moderní taneční hudbě (u nás také nazývané „disco“) překonaly běžné čtyřstrunné baskytary. Naproti tomu v tehdejší jazzové hudbě a jejich odnožích (fusion) někteří instrumentalisté využívali baskytaru k sólové a improvizační hře i v předchozí dekádě (např. Stanley Clark, Jaco Pastorius, Jeff Berlin aj.) a požadovali nástroje s větším rozsahem. (Odpovědi se jim dostalo od firem Alembic a Tobias). Když už to pomalu vypadalo, že baskytaristé jako druh vyhynou a basové party ovládnou klávesové nástroje, vyrovnat se „basovým syntezátorům“ pomohly právě pětistrunné a šestistrunné baskytary.

Popis, konstrukce, zvuk

Thumb v provedení SC bez charakteristického výřezu korpusu si asi nespletete s žádnou jinou baskytarou Warwick. Mimořádně dlouhá „horní“ část korpusu zasahuje až ke třináctému pražci. Basa je sice náležitě těžká, ale na druhou stranu překvapivě dobře sedí na řemenu, hmota korpusu bez problémů vyvažuje široký krk. Pokud by totiž mělo docházet k převažování krku, pak by byl při jeho úctyhodných rozměrech komfort hry více ohrožen. Celkové rozměry jsou ale standardní a zcela odpovídají „běžným“ modelům Warwick: celková délka je včetně zámků cca 116 cm, šířka korpusu cca 32 cm.

Nevím, zda má smysl na tomto místě opakovaně hovořit o kvalitě dřeva a komponent a o řemeslném zpracování. Stručně řečeno: Jedná se o nástroj té nejvyšší kvality, a to i v rámci vysokých standardů firmy Warwick. Základ korpusu tvoří americký bahenní jasan, vrchní deska stejné tloušťky se pyšní exotickou „Bubingou Pommele“. Tipnul bych, že bahenní jasan dává baskytaře středovou konkrétnost a hřejivost, zatímco bubinga poskytuje hutný a temnější spodek. Krk je samozřejmě průchozí a je tvořen celkem z 5 dílů fládrovaného javoru proložených svitky tmavého dřeva (snad mahagonu). Hmatník tvoří eben nejvyšší kvality. Co tato kombinace přinese ve zvuku? Pro baskytaristy představují tyto ingredience nirvánu – absolutní basovou blaženost! Zvuk je vzorně vyrovnán v celém frekvenčním pásmu, baskytara zní pevně, ale přitom ne tvrdě, i v nejvyšších polohách je zvuk brilantní a zní velmi vyrovnaně na všech strunách. Překvapí 26 (!) jumbo pražců, dobře přístupné jsou i nejvyšší polohy. Menzura krku je „pouze“ 34“, tj. 864 mm, tedy nikoliv 35“, jak někdy bývá upřednostňováno u pěti a vícestrunných baskytar. Hluboké „H“ přesto zní dostatečně masivně.

Po designové stránce nemá Thumb bass chybu. Jedná se (jak designem, tak zpracováním) o jednu z nejkrásnějších baskytar, ne-li vůbec o nejpůsobivější. Dokonalé slícování všech částí a spojů musí potěšit srdéčko každého hudebníka. Černý hardware (snímače, kobylka, ladicí mechanika a ovladače potenciometrů) ladí se zlatavě svítivými „jumbo“ pražci ze zvonové mosazi, ze stejného materiálu je vyroben i nultý pražec Just-A-Nut III. Na dlouhém tónu se nepochybně podílí i typická dvojdílná kobylka. Díky skoro dvojnásobnému přesahu horní části korpusu do krku (viz pohled na spoj desky a krku) se rezonance krku lépe přenášejí do korpusu, což se projevuje impozatním zvýšením sustainu. Velice praktickým a zřejmě zcela nevyhnutelným konstrukčním prvkem je „úbytek“ hmoty na krku a zádech cca již od třináctého pražce. Ruka hráče se tak velice pohodlně dostává do nejvyšších poloh hmatníku.

Pro baskytaru byly firmou MEC vyvinuty pasivní humbuckery, které umožňují prostřednictvím dvou minipřepínačů a aktivní elektroniky volit paletu různých zvuků. Každý humbucker lze příslušným trojpolohovým přepínačem rozpojit na singly, nebo zapojit paralelně či sériově. Třípásmová aktivní elektronika vyžaduje napájení jedním 9V hranatým „monočlánkem“, lehce přístupným pod černým plastovým krytem „odloupnutím“ prstem bez použití vrutů. Zvláštností, která není zcela obvyklá ani u jiných baskytar Warwick, je instalace podobného patentovaného krytu i na hlavici, kde zakrývá přístup k výztuži krku. Seřízení a ladění byly vždy silnou stránkou baskytar Warwick. Ani v tomto případě nebylo nutné cokoliv seřizovat nebo dola- ďovat. Při tloušťce struny H 0.135“ bylo vhodné pouze mírně přizpůsobit dynamiku pravé ruky jejímu rozkmitu, aby nedocházelo k úderům o pražce i při běžné prstové technice. Jirka Maisner (ex Druhá Tráva) v úvodu písně Odpočiň si Sáro, kterou nenapodobitelně zpívá Robert Křesťan, má intro na baskytaru v F dur, hrané až od třinácté polohy. Tato působivá akordická sekvence umožní prověřit ladění a seřízení v nejvyšších polohách. Na Thumb SC ladí a zní bez kompromisů.

Zvukové možnosti jsou dané konstrukcí, snímači i rozsahem baskytary. Ten si nejlépe uvědomíme porovnáním se „standardní“ 20pražcovou baskytarou třeba typu Jazz Bass. Ta zaujímá tónový rozsah E1 až dis1, tj. bez jednoho půltónu skoro 3 oktávy, naproti tomu Thumb SC zabírá od H2 až po d2, tj. více než 4 oktávy. Další možnosti se nabízejí při podladění, např.: B2-Es1-As1-Des-Ges-B nebo dokonce A2-D1-G1-C-F-A. A samozřejmě při šesti strunách můžeme použít i běžná „kytarová“ ladění H2-E1-A1-D-Fis-H nebo H2-E1-A1-D-G-H, včetně alternativních do otevřeného akordu. Zvukovým experimentátorům se v tomto směru na šestistrunném Thumb SC otevírají nové světy. Akordická hra nebo techniky, jako tapping nebo hammering, se na tomto nástroji mohou uplatnit v plné míře. (Užitečné informace k ladění baskytar i elektronickou ladičku spouštěnou na PC najdete mj. na těchto stránkách: http://www.tunemybass.com/). Na živé hraní jsem se neodvážil tento kousek za cenu nové motorky slabší kubatury vzít, přece jenom hrát na Thumba po dobu 5 až 6 hodin bez větších zkušeností by nemuselo dopadnout dobře. Ani pro posluchače a ani pro moje záda a ruce. Ale na zkoušce jsem si to užil. Zvuk je naprosto neuvěřitelný, prostě při rovných korekcích na baskytaře při jakémkoliv zapojení snímačů (tj. rozpojení na singly nebo zapojení sériové nebo paralelní) se z aparatury line pevný konkrétní komprimovaný vyrovnaný zvuk. Kompresor mám na zesilovači prakticky stažený skoro na „nulu“. Ani s ostatními korekcemi nebylo třeba nijak laborovat, což je vždy znakem výborného nástroje. Pasivní snímače neposkytují zvlášť silný signál, zato pomohou vyniknout akustickým vlastnostem použitých dřevin. Povytažením hlasitostního knobu lze hrát pasivně, tj. bez aktivních korekcí, což může být někdy předností. Korekce na baskytaře jsou ovšem v tomto případě nefunkční. Pro delší hudební produkci by se nepochybně velmi uplatnil patentovaný popruh nejmenovaného českého výrobce, který nemalou váhu nástroje rozloží rovnoměrně na obě ramena.

Souhrn

Baskytara Warwick Thumb SC se dodává v masivním „leteckém“ kufru RockCase, který obsahuje veškeré příslušenství ve standardu Warwick, tzn. včetně sady náhradních nejkvalitnějších strun Warwick EMP. Pokud uvážíme, že jen samotný kufr váží cca 10 kg, potom spolu s 5,3 kg baskytary a nějakým tím příslušenstvím máme hned nejméně 16 kg v jedné ruce… Tímto oslím můstkem bych rád naznačil, že Thumb SC není nástrojem pro každého. Hra i stěhování vyžaduje přiměřenou fyzickou dispozici.

Kvality nástroje jsou nezpochybnitelné a o zpracování a zvuku lze hovořit jen v superlativech. Určitou pochybnost mohu mít o praktické využitelnosti v „běžné“ kapele, přeci jen více než 4 oktávy nevyužije každý. Ale pro „běžné“ hraní si tuhle baskytaru asi nepořídíte. Výrobce má úplnou pravdu v tvrzení, že se Thumb svým průrazným a přitom uhlazeným projevem uplatní v jakémkoliv stylu, jako funky, rythm and blues, jazz, rock nebo blues. Basoví zarputilci, pro které je baskytara náplní života, nebo zvukoví experimentátoři od rocku po jazz budou nástrojem nadšeni. Ovšem každá sranda něco stojí a za zaručenou kvalitu si nechá výrobce dobře zaplatit. Přímých konkurentů v této cenové relaci však mnoho není. Samozřejmě, řada výrobců má svůj šestistrunný „top“ model. (Za všechny uvádím značky: Yamaha TRB6, Schecter Stiletto, Ibanez SR, BTB, CVB, dále LTD-ESP, Fender samozřejmě, MTD, Mayones, K+K, či Ernie Ball Bongo aj.) Na závěr malý postřeh z testování. Zkuste si na podobný nástroj zahrát aspoň dvě hodiny v kuse. Možná se vám stane to, co mně: Až se vrátíte ke své letité čtyřstrunné baskytaře, najednou se vám budou zdát čtyři struny hrozně málo. A pokud je těch 6 strun na krocení přeci jen moc, SCéčko se dodává také v pětistrunném pražcovém i bezpražcovém provedení.