Tihle Dánové (bratři Rishojovi, zakladatelé t.c.) nechybí snad v žádném pořádném racku významné hudební osobnosti, a to nejen kytarové. Je to především díky nekompromisní kvalitě jejich přístrojů. A svou „t.c. kvalitu" přinášejí na trh už 30 let.
Povětšinou jsem se jako kytarista potkal s předchozími výrobky řady G, určenými pro kytaru: Famózní G-Force se skvělými možnostmi nastavení řazení efektů a ve studiové zvukové kvalitě, cenově dostupnější G-major (s Minorem jako MIDI pedálem) nebo zajímavě řešený podlahový G-system. G-sharp nyní tuto sestavu doplňuje jako modulační + reverbový procesor.
Na první pohled jsem si říkal co že budu dělat s krabicí, která má „jen" modulace a pár reverbů a žádné zkreslení k tomu, ale mýlil jsem se. Úžasně se dá vyhrát se zvuky a i na poměrně „vintage" kytarové sestavě jsem poznal rozdíl mezi Sharpem a běžnými stomp boxy například.
Konstrukčně vychází z M350, což je také efektově-reverbová jednotka, ovšem Sharp je svými přednastaveními naladěn přesně pro kytarové použití. V jednoduchosti a intuitivním ovládání (na rozdíl od předchůdců G Force s tlačítky) vidím právě velkou výhodu G-sharpu.
Takže když začneme popořádku, máme tu v podstatě plně vybavenou jednotku s dvěma vnitřními moduly, tzv. „dual engine" procesor, v kterém se kombinuje špičková kvalita T.C., a „user-friendly" ovládání a přístup. První jednotka je modulační, druhá je vrchovatě naplněna reverby. Každá z jednotek obsahuje celkem 15 továrních presetů, primárně nastavených pro nejširší kytarové využití (to platí zvláště o reverbech, kterými jsou t.c. proslulí), a každý preset pak máte možnost jednoduše otočnými potenciometry editovat podle pravidla „když se mi to líbí, je to to pravé pro mě". Bez nutnosti nějak obsáhle studovat manuály a pronikat do tajů sestav a nastavení. Hned jsme byli kamarádi, protože jak jsou tu jen „čudlíky", je to hračka - radši totiž kroutím než naťukávám hodnoty po desetinách.
Popisovat začnu netradičně zadní panel. Viděno zleva, nejdříve tu máme minispínač s názvem „killdry", jehož činnost je samozřejmě indikována LEDkou na čelním panelu. Zabíjí „dry" složku signálu, takže pokud je G-sharp zapojen do paralelní smyčky jiného přístroje nebo na send/return mixpultu, neprojde díky tomuto obvodu přes přístroj žádný neefektovaný signál. Dále tu máme dvojici L/R analogových vstupů a výstupů, digitální S/PDIF vstup a výstup, MIDI vstup a výstup a konektor pro footswitch. Footswitch je třítlačítkový a můžete navolit 2 režimy jeho funkce: v režimu A budou tlačítka pracovat jako preset up/down a celkový bypass, v režimu B jako bypass modulační sekce, bypass reverbů a tap tempo. Příjemný nadstandard, mít vedle plného MIDI řízení i adaptabilní footswitch.
Vrátíme se k přednímu panelu. Krásné provedení s mohutnými úchyty pro snadnou manipulaci ve vaší rackové „lednici" a povrchová úprava imitací broušeného nerezu působí skvěle. Není tu žádný vstup pro kytaru, neboť procesor je zkonstruován výhradně do smyčky; zpracovává signál, který prošel již nějakým preampem (alespoň). Na začátku panelu hned zleva jsou dvě diody informující o úrovni vstupního signálu levého a pravého kanálu; indikace probíhá tříbarevně – zeleně svítí v rozmezí –40 až -6 dB, žlutě do -1dB a nad tuto hodnotu svítí červeně. Pro běžné nastavení a většinu aparatur by měl být input nastaven mezi 12 a 15 hodinou. Další dvě diody se spínači slouží k volbě celkového bypassu a paralelního režimu procesoru. Spínač paralelního modu nám otvírá zajímavou a užitečnou možnost tzv. „routingu", tedy jestli budou obě jednotky pracovat v sériovém (standardně nastaveném) propojení nebo paralelním. V sérii je nejprve signál zpracován modulačně a teprve potom poslán do sekce reverbů. V paralelním provozu se signál rozdělí a současně jde jak do sekce efektů, tak do sekce reverbů. Na výstupu potom obě části signálu používají levý a pravý výstup společně. Rozdíl mezi těmito dvěma režimy je například ten, že pokud máte nastaveno relativně dlouhé a hlasité delayové opakování, můžete se rozhodnout, zda mít reverb přidán u každého opakování nebo ne. A je-li potřeba mít opakování čitelná a čistá a zároveň mít na základním zvuku reverb, je lépe zvolit paralelní režim. Tento režim je možný jen na analogovém vstupu, což je logický detail.
Ve vstup-výstupní sekci jsou nakonec dva masterové ovladače, jeden pro efektovou a druhý pro reverbovou sekci, kterými přimícháme celkové množství efektované části signálu k původnímu na výstupu. V polovině rozsahu je pozice „normal", kterou najdeme i na všech ostatních ovladačích a kterou považují u t.c. za „standardní", výchozí a optimální. I když nemusí tato představa optimálnosti vyhovovat každému, je to rozhodně dobré pro rychlou orientaci a snadnou editaci jako výchozí bod pro úpravy.
Efektová sekce obsahuje ovladač volby modulačního efektu, dva potenciometry pro delay/timing a feedback (delay efekt) či depth (ostatní modulace). Uprostřed je ještě vše usnadňující tlačítko pro naťukání tempa dle libosti. Ovladač delay/timing pracuje v rozsahu 0,5 až 2 násobku zvoleného tempa. To v reálu znamená, že naklepeme-li čtvrtiny v tempu 120 bpm, každá čtvrtina je dlouhá 500 msec a delay time je potom v rozsahu od 250 msec do 1000 msec. Jak jednoduché a prosté. Pokud je timing ovladač v poloze „normal", tak jsou nastaveny právě čtvrtiny tempa jako výchozí hodnota, takže úplně doleva je to polovina, úplně doprava dvojnásobek.
Zajímavá je volba Dynamic Delay, se kterou souvisejí 3 malé diody s indikací gain reduction. Dynamický delay redukuje celkovou úroveň opakovaní během hry - pokud stále hrajete, redukuje výstupní feedback a vrátí se na původní hodnotu v pauzách, kdy nehrajete a delay se tak naplno rozvine. Takto se krásně projasní hra i při vysokých nastaveních feedbacku. Tato „ducking" funkce je vzata z legendárního (a hodně drahého) modelu TC2290 a naživo to skoro nemá chybu.
Celá modulační sekce má nádhernou artikulaci. Mými největšími favority se staly soft chorus a delay a samozřejmě dynamický delay s feedbackem tak na tři čtvrtiny, to je opravdu paráda. Tremolo a vibra mi sice moc neříkají, ale to je subjektivní a je pravda, že zvláště sweet tremolo má v sobě vintage kouzlo, které hodně inspiruje. Modulace v této sekci v sobě mají krásný prostor a čisté zpracování signálu i jeho doznívání. To se mi projevilo při prostém nahrání do PC, „natvrdo" přes zvukovku, nedělal jsem s tím žádné cavyky. Ve sluchátkách potom oceňuji čistotu, prostor a rozsvícení tónu. Na co jsem byl ovšem nejvíce zvědavý bylo přelévání, „delay spillover" – tedy jestli při změně presetu dozní předcházející efekt nebo zda se utne. Takže – dozní. Pochvala!
Ještě více mne nadchla a inspirovala sekce reverbu. Ovladače jsou celkem tři – ovládání zpoždění před zpracováním signálu reverbem, dále čas, po který se reverb bude „rozprostírat" vesmírem vašeho aparátu a poslední color dává reverbu jiskrnost či temnotu. Opět platí, že poloha „normal" je neutrální. Už jen trojice spring reverbů vás nadchne; mě se líbil „obyčejný" spring nejvíce, čím je to čistší a prostší zvuk, tím podle mě lépe. Měl jsem v rukou pár procesorů od Digitech či Roland a při srovnání se mi zdají reverby t.c. o stupínek hezčí, učesanější, ušlechtilejší, s hezčím dozníváním a prostorem. Pokud se týká barvy tónu, reverby vychází jak ze svých klasických firemních předloh (TC classic), tak z reverbů používaných například u starých aparátů (vintage spring).
Typický a přísný test reverbu je u typu room, kdy mnozí výrobci tento reverb pojmou jako jakési plácnutí do vody. Což není případ Sharpu a o něčem to svědčí. Celkově mne opravdu překvapilo, jak dobře je Sharp naladěn pro kytarové rejstříky, skoro tu nejsou polohy, které by byly nepoužitelné a jen pro okrasu.
Velkou pomocí v ovládání je multi-funkční displej. Sharp nemá žádné „tovární" presety, výrobce to pojal tak, že celý procesor nějak naladil a zbytek je na nás, což se mi líbí. Takže všech 99 presetů je volných pro vaše osobní nastavení. Presety se dají vypnout, můžete zpracovávat signál jen ovladači, a co vidíte, to i slyšíte (WYSIWYH je muzikantská variace na známé computerové wysiwyg). Při aktivaci již uloženého presetu máte zjednodušenou práci pokud chcete preset editovat nebo zjistit, co jste tam vlastně nastavili. Nejsou tu žádné číselné hodnoty jako na procesorech předchozích generací, a tak nám to t.c. usnadní tím, že nad číslem presetu jsou diody indikující otočný ovladač a jeho polohu – pokud jste „in tune", příslušná diodka se rozsvítí a jste na hodnotě, kterou jste si uložili. Je ohromně jednoduché a ohromně funkční a přehledné. MIDI funguje bezchybně a procesor si rozuměl i s mým starým Digitechem RP-1, což je dnes už vintage mašinka, ale stále funguje. Jen snad na t.c. občas závistivě pokukoval... přes MIDI můžete také poslat všechny své presety do dalších zařízení, například sekvenceru apod. a dále s nimi pracovat, ale to je každému „midistovi" známo.
Takže pokud si to shrneme – vysoká kvalita a ušlechtilost zvuku, plná vybavenost a nabídka možností, „guitar + user friendly" a hezky vypadá. A jelikož si právě dávám dohromady svou budoucí rackovou sestavu a zbývá mi 1U volná, možná tuším, čím to doplnit…
