Traveler Guitar Escape EG-1

Cestovní elektrická kytara

Kam já tu kytaru jenom dám? To jsi toho musela zabalit zase tolik? Podobné otázky padají z úst nejednoho mrzutého kytaristy, který těsně před odjezdem za víkendovým rodinným dobrodružstvím bezradně hledí do zcela zaplněného zavazadlového prostoru svého vozu třímajíce v ruce kufr se svou „druhou manželkou“.

Takový kytarista turista, jež ke svým dalekým cestám volí dopravní prostředek jako autobus či vlak, se ocitá v jiné svízelné situaci. Rád by si během cesty procvičil své prstíky, rád by si naběhal pár stupnic, ale přece nemůže tím dlouhým krkem šermovat spolucestujícímu před obličejem. „Kdyby ta kytara byla o trochu menší“, povzdechne si. No, a co si takhle pořídit Traveler Guitar?

Tuto americkou firmu zastupuje v Evropě firma Warwick. Ačkoliv výrobce působí na trhu teprve od roku 1992, ve svém portfoliu má již několik zajímavých „cestovních“ nástrojů s nezmenšenou menzurou. Sem nepatří jen odlehčené a zmenšené elektrické kytary, ale rovněž baskytary, akustické kytary či nylonky. Vizitka, která k nám zpoza oceánu doputovala, nese označení Escape EG-1. Pojďme se na ni společně podívat…

Vzhled a konstrukce

Po otevření pěkně zpracovaného gigbagu, který svou velikostí připomínal futrál na mandolínu, jsem konečně vysvobodil ze zajetí malé černé tajemství - tedy vskutku miniaturní bezhlavou elektrickou kytaru. Pojďme se tedy nejprve seznámit podrobněji s jejími technickými parametry. Tělo, jehož křivky jsou dobře patrné z fotografií, je zhotoveno z afrického mahagonu a stejně tak je tomu u tohoto modelu i v případě krku. Díky použité konstrukci a rozsáhlejšímu frézování v zadní části korpusu je nástroj značně odlehčen, což má velmi pozitivní vliv na výslednou hmotnost. Na první pohled zaujme především nezvyklé umístění ladících mechanik zapuštěných přímo do korpusu. Výrobce to vymyslel vskutku zajímavě. Hlavním kritériem tohoto řešení bylo dle mého názoru zejména použití naprosto běžných strun se standardní koncovkou.

Teď ale podrobněji. V přední části krku, kde obvykle začíná hlava kytary, je našroubovaný držák strun (něco jako takový malý struník) z lehké slitiny, v němž ústí i matice výztuhy krku. Odtud vedou struny přes klasický nultý plastový sedlový pražec ke kobylce typu tune-o-matic. Kobylka samotná je připevněna k tělu pomocí dvojice zapuštěných pouzder s výškově stavitelnými šrouby. Kameny jsou válcového průřezu a mají možnost stranového nastavení. Můžete si jimi jednoduše upravit rozteče strun. Do spodní části korpusu je vsazen plastový válec na kovové hřídelce, přes nějž se struny ohýbají do vyfrézované kapsy na zadní ploše těla, kde tyto směřují přímo k ladícím mechanikám. Ladící strojky jsou upevněny vždy po třech kusech z každé strany v samo-statných dřevěných držácích, přičemž otočné rondelky mechanik prochází skrze tělo a jsou tak pohodlně přístupné k vlastnímu ladění strun z čelní strany korpusu. Detailně je vše patrné z fotografií. Zde bych jen podotknul, že výrobce přiřadil struny k jednotlivým ladícím strojkům zcela logicky – tj. že je to seřazeno úplně stejně jako u klasické hlavy, kterou byste jakoby posunuli nad tělo. Protože je však zde nutné ladit pravou rukou, což je dost nezvyklé, má levačka několikrát marně máchla do vzducho- prázdna před konec krku. Vše je samozřejmě jen otázka zvyku. Jedním velkým pozitivem je fakt, že díky takřka skrytým mechanikám nedochází k rozladění nástroje při jeho „pobytu“ ve futrálu. Spojení krku s tělem je provedeno klasickou formou pomocí čtyř vrutů a kovové destičky.

Samotný krk je rozměrově zcela dospělý a užitá menzura odpovídá našim cca 648 mm. V palisandrovém hmatníku je zasazeno 22 masivních pražců. Pro lepší herní orientaci jsou i kruhové perleťové značky v klasických pozicích. Průřez krku bych charakterizoval jako poctivé macatější „D“. Korpus byl opatřen černým netransparentním matným lakem, pod nímž je lehce patrná mahagonová žilková textura. Zadní část krku je naopak opatřena vrstvou transparentního laku. Nesmím zapomenout na decentní frézované firemní logo a označení modelu kytary, které naleznete zcela uprostřed korpusu pod strunami. Pokud bychom chtěli nástroj pověsit, nainstaloval výrobce na konec krku jakési poutko s reklamou na firemní webové stránky.

Hardware a elektronická výbava

Kovových částí, jako jsou ladící mechaniky a kobylka, jsme se už výše v textu dotkli. Jen pro úplnost dodejme, že veškeré kovové komponenty jsou v chromované povrchové úpravě. Přejděme tedy k vlastní elektronické výbavě. O snímání zvuku pečuje u tohoto modelu pouze jeden humbucker typu zebra bez označení. Ten je osazen v těsné blízkosti kobylky pomocí klasického plastového rámečku černé barvy. Dvojice potenciometrů s válcovými kovovými knoflíky zajišťuje ovládání celkové hlasitosti a určitou tónovou clonu nebo chcete-li ekvalizační prvek. Elektronickým srdcem nástroje je osazený předzesilovač napájený 9V baterií, která je umístěná v plastovém battery boxu na spodní straně těla, hned vedle kapsy. Zde se skrývá zmiňovaný předzesilovač společně s potenciometry. Abychom mohli tuto kytaru plnohodnotně využívat právě na takových místech, kde je nemyslitelné užití přídavného kytarového aparátu, stačí pouze vytáhnout z kapsy futrálu přibalená sluchátka, ta následně zapojit do 3,5 mm jackového výstupu, a na třípolohovém přepínači navolit buď čistý nebo zkreslený zvuk. Na přepínači označeno zkratkami ´cln´ a ´dst´.

Kytara má pochopitelně i klasický 6,3 mm konektor, takže ji můžete zapojit „napřímo“ i do běžných kytarových aparátů. Zde pak máte možnost využít přednastavenou dvojici zvuků, a nebo zvolit třetí polohu přepínače označenou jako off. Tím vypnete vnitřní eletroniku a využijete klasické pasivní zapojení HB snímače.

Hra a využití

Ohledně samotné hry ani nemusíme dělat okolky a můžeme rovnou bez obalu přiznat, že kytara hraje! Ale od začátku. Při hře na sucho se ozývá jasný a konkrétní zvuk, který hodně napoví. Nástroj, díky své velikosti, velmi pěkně rezonuje a drží překvapivě dlouhý sustain. Na to, že nemá hlavu a disponuje jen miniaturizovaným tělem, nabídne skutečně překvapivý sustain! Po zapojení do aparátu, tedy pasivní cestou, se člověk neznalý série Traveler nestačí divit. Díky mahagonovému dřevu má nástroj plný až překvapivě agresivní sound, na který lze zahrát i brutální nářez v plné kvalitě! Prostorem se line fantastický zvuk, který regulérně obstojí i ve srovnání s klasickou elektrickou kytarou. Vynikající je použití naladění do Drop D, kde struna E6 zní konkrétně, basově a ve flažoletu jedovatě. Opravdu, „drsněmetalověrockový“ kytarista bude v úžasu sledovat, co se děje, a někteří mohou dokonce chrochtat blahem! V jemnějších nuancích, jako je čistý kanál nebo jemnější hudební styly, lze hovořit o optimální zvukové charakteristice, která zcela postačí na procvičování prstů před koncerty nebo cvičení „oblíbených“ etud. ;o)

Je skutečně s podivem, když se z aparátu ozve hodnověrný elektrifikovaný zvuk a v ruce držíte de facto hračku. Díky klasické menzuře krku se na nástroj hraje naprosto bez problémů, včetně všech možných kytarových technik. Jinak řečeno, za herní pohodu máme první jedničku. Nyní můžeme opět zmínit konstrukční zvláštnosti a znovu potvrdit, že ač kytara vypadá velmi netradičně, dá se na ní zahrát opravdu téměř vše. A hlavně na jakémkoliv místě, kde vás napadne. Například, v pracovně nemám pohovku, jen křesla, a ač bych rád v pohodlí měkkého polstrování jen tak preludoval, díky standardní velikosti nástroje nemohu. S „travelerkou“ se ale dokonce mohu labužnicky rozvalit. :o)

Ano, mám i pár drobností, které mi zase tolik nevyhovují. Je fajn, když máme cestovní kytaru bez hlavy a ladící mechaniku schovanou v těle, ale jestliže mi vadí kolíky při hře pravou rukou, už jde o malou nepohodlnost. Mám na mysli typické metalové držení malíkovou hranou, kdy se můj malík dotýká ladících kolíků a také se jich nechtěně dotýkám při tvorbě houslového tónu. Tím samozřejmě dochází k častějšímu rozlaďování nástroje než bych chtěl. Abych však nebyl za takového škarohlída, jde spíše o zvyk a po čase jsem si hrál se vším komfortem.

Abychom se vrátili k pozitivům. Dalšími plusy Escape EG je doplňková výbava. Již jsme se zmínili, že díky možnosti připojení firemních sluchátek lze hrát v podstatě kdekoliv a bez rušení kohokoliv. Ta jsou ergonomicky tvarovaná „za ucho“, v bílé barvě se stříbrným lemováním. Po zapojení do kytary a aktivaci elektroniky (poloha ´cln´ nebo ´dst´) se ze sluchátek ozve výše zmíněný zvuk, ničím nepřikrášlen a ničím neničen. Volume potenciometr na kytaře snižuje nebo zvyšuje zvuk dle potřeby a hlavně bez úbytku signálu – jako klasická hlasitostní korekce v zesilovači. Sluchátka tedy celkem věrně zachovávají zvuk nástroje, jehož vlastní zesilovač produkuje doslova výborný zvuk! Tento dojem ještě více umocní použití nějakých kvalitnějších/dražších sluchátek. Použil jsem svá domácí sluchátka Koss, ze kterých se linul šťavnatý sound nepostrádající ono pověstné ´dža dža, ňuf ňuf´ - fakt paráda. Rozdíl mezi pasivním a aktivním zapojením je snad jen v prostorovém vnímání – prostě skutečně vychytaná záležitost. Dalším vhodným doplňkem je sada imbusových klíčů, bez kterých by šlo asi těžko tento specifický nástroj případně upravovat/opravovat.

Závěr

Použijeme-li slova z úvodu; cestovní kytara, kterou můžeme vzít a hrát na ní v jakémkoliv dopravním prostředku (nebo při čekání na onen dopravní prostředek); zvukově i prostorově nástrojem nikoho neomezovat, a to vše v neobyčejně dobré kvalitě bez nadsázky srovnatelné se standardními nástroji. Myslím, že je mezi řádky jasně čitelný názor dvou autorů: konstrukčně i herně jde o zajímavou a vychytanou záležitost, která jistě osloví nemalou část muzikantské populace…