Vox Valvetronix ToneLab

Vox asi nejdál…
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

Od šedesátých let, kdy jsem začínal s bigbítem, jsem používal nejen různé „udělátory", ale taky mnohé dnes znovu obdivované nástroje a aparatury. Dnes nebude řeč o kytarách, tak připomenu jen pár těch slavných aparatur jako třeba Vox AC 30, Fender Twin Reverb nebo Super Reverb, nejrůznější typy Marshallů, ale třeba taky Orange, Laney, Hiwatt a určitě mnoho dalších, na které si už ani nevzpomínám.

Dnešní výrobci reagují na tuto obnovenou oblibu lety ověřených, ale dnes už velmi drahých archivních aparatur, poměrně velkou nabídkou efektových zařízení, které metodou tzv. modelingu simulují zvuk různých sestav těchto věhlasných aparatur.

Vox Valvetronix ToneLab je jedním z posledních. Dvou a půl kilová „krabička" o rozměrech 319 x 213 x 79 mm - efektové zařízení pro kytaristy, takto modeluje 16 typů zesilovačů, 10 typů reproboxů plus 10 efektových pedálů před zesilovačem a 5 za zesilovačem. Tedy vše co většina kytaristů potřebuje.

Zařízení využívá patentované technologie ValveReactoru, kterou se pokusím stručně vysvětlit.

Na rozdíl od většiny výrobců, kteří modelují zvuky jenom v předzesilovači - Vox používá skutečnou elektronku - dvojitou triodu 12AX7 (ECC 83) - tedy vlastně nízkovýkonný miniaturizovaný elektronkový zesilovač s patentovaným virtuálním výstupním transformátorem a speciálním obvodem „němého" reproduktoru, který simuluje změny impedance skutečného reproduktoru. Výstup zesilovače je navržen tak, aby četl konstantní změny impedanční křivky „němého reproduktoru" a zpětnou vazbou posílá tyto informace zpátky do virtuálního výstupního trafa jako skutečný „lampáč". Většinou se tvarování zvuku řeší v digitálu, ValveReactor je 100% analogový.

K tomu samozřejmě sestava všech potřebných pedal efektů, tedy kompresor, wah wah pedal (modelováno z legendárního Vox V847), z Univox Uni-vibe je vybrán phaser/vibrato, dále Octaver, Treble Boost (Vox AC30), klasický Tube Overdrive, Fat Overdrive, Fuzz.

Taky modulační efekty jako Chorus, Flanger, Phaser, Tremolo, Rotary. A samozřejmě je Delay, Tape Echo, Multi Head (simuluje echo s třemi hlavami) a různé reverby (Spring, Room, Plate).

Zařízení obsahuje ladičku, lze přidat nožní pedál. Dnešním nutným standardem je i MIDI nebo digitální výstup (S/PDIF).

Ačkoliv hraji už od těch dřevních let v bigbítu a dnes používám většinou už zase jen kytaru, zesilovač a bednu, nejsem staromilec- purista a uznávám výhody podobných zařízení pro muzikanty, kteří potřebují rychlé změny zvuků na koncertech, ve studiu nebo třeba v baru. Právě pro ně je tento přístroj určen. V presetech má nastaveno 48 zvuků, dalších 48 pamětí lze obsadit vlastními zvuky.

Ve studiu mi často vadí, že spoluhráči „vychladnou" během dlouhé doby, než kytarista přeprogramuje sebemenší změnu zvuku ve svém digitálním racku (například datovým kolečkem). Tady je hlavní výhodou právě to, že v kteroukoliv chvíli lze jakýkoliv zvuk měnit hned téměř stejně jako u analogových aparatur. Prostým otočením příslušného anologového knoflíku můžeme měnit okamžitě korekce, sestavy zesilovačů i reprobeden, zkreslení nebo efekty.

Tak a konečně k samotnému zvuku. ToneLab jsem testoval na několika kytarových kombech, přes pult na studiovém poslechu a taky jen na sluchátka. Používal jsem staré i nové kytary Fender a Gibson.

I když výrobce většinou neuvádí z licenčních důvodů názvy původních předloh, lze dobře rozpoznat téměř všechny legendární značky. V základním modelingu lze tedy simulovat zesilovače jako Vox AC 15 nebo AC 30, starý Fender Vibrolux, Twin nebo Super Reverb nebo všechny významné Marshally. Nabízejí se zvuky starých reproduktorů Blue Celestion, charakteristické pro AC 30, ale taky zvuk starých tvídových Fenderů až po velké Marshally se čtyřmi 75wattový reproduktory. Najdeme zde i některé známé současné sestavy nebo velmi drahé speciály na zakázku.

Ačkoliv dnes užívám všech výhod současné techniky, nemám moc rád tu technickou stránku nastavování vlastních zvuků v syntezátorech a vlastně ani v podobných efektových zařízeních. Osloví-li mně už nastavené zvuky továrních specialistů, jsem rád, že nic už nemusím sám vymýšlet. V případě ToneLabu mi většina zvuků připadala velmi věrná předlohám. Samozřejmě je nutné pokusit se zahrát trochu i stylem co nejblíže předloze.

Například zvuk Jimmiho Hendrixe - zahrajeme-li kousíček jeho staré skladby, pokud možno v jeho stylu a na Stratocastera - zvuk je překvapivě podobný. Korekce jsou v tomto případě už nastavené podobně jako u staré „marshallské" osmistovky, se zdůrazněnými středy a prezencí.

Technici Voxu opravdu velmi věrně dodržují původní předlohy včetně toho, že třeba starý Fender Vibrolux měl jen dva knoflíky, Volume a Tone (podobně vlastně i původní Vox AC 30). Zde jsou samozřejmě i ostatní knoflíky sice funkční, ale pro ten správný originální zvuk zůstávají v neutrální poloze. Použijí-li se v tomto případě jen knoflíky Volume a Treble, je iluze třeba staré AC třicítky téměř dokonalá.

Pro technicky zručnější muzikanty , a taky hlavně pro ty, které to baví, skýtá toto zařízení nepřeberné možnosti nastavení vlastních zvuků nebo modelování zvuků podle svých hudebních vzorů.

Všechny parametry lze velmi rychle a přehledně měnit, k dispozici je kromě 48 presetů také 48 volných pamětí. Z internetových stránek lze stáhnout zdarma editační software, který dále rozšiřuje možnosti kontroly zvuku.

Zdá se mi, že se Vox Valvetronix ToneLab dostal zatím v modelingu skutečných starých zvuků nejdál. Je velmi přehledný, jednoduchý a jeho využití velmi mnohostranné.