Warwick Corvette Standard 4 Bubinga

Basová kytara
Autor: 
Cena: 
31 620,00 Kč

Corvette Standard je jedním z pilířů výrobního programu firmy Warwick. Nabízena je v několika modifikacích (korpus z bahenního jasanu nebo z bubingy) a úpravách (tento model si můžete dopřát i v 5/6strunné variantě, bezpražcový, na levou ruku, či se dvěma odlišnými aktivními elektronikami), ale k testování se nám „dostavila" základní pasivní čtyřstrunná verze Corvette Standard Bubinga. Základní až na maličkost. Tato dřevina v Evropě opravdu neroste.

Tělo tvoří jediný kus dřeva zvaného bubinga, na krk byl použit již v podstatě pro firmu tradiční ovangkol, a na hmatníku najdeme další exotický kus dřeva – wenge. Výběr materiálu odpovídá warwickovskému heslu „the sound of wood". Každé dřevo dodává dle firemních informací nástroji určitý charakter: rezonanční bubinga čisté hloubky a jasně definované výšky, ovangkol má podobné vlastnosti, ale je těžší a má výraznější kresbu a společně s tvrdým a stabilním wenge hmatníkem prý tvoří hlavní ingredienci zvuku.

Každopádně je dřevo je hezké na pohled, jeho hmotnost na krku rozhodně pocítíte a v neposlední řadě je jeho hustota a kvalita i slyšet :o) Můj kousek vážil 4,7 kg, což je o 60 dkg víc, než můj olšový jazzbass. Na řemenu drží dobře a nepřepadává, zejména kvůli typickému hodně protáhnutému oblému hornímu rohu.

Co se týče dalších použitých materiálů, hardware je chromový a pražce ze zvonařského bronzu. Tělo má přírodní olejovou úpravu v kaštanové barvě. Ono by taky bylo škoda to tmavé jemné husté vlnkování schovávat pod barevný lak…

Příslušenství

Majitel Corvetty nezíská jen nástroj, ale i bohaté příslušenství. V první řadě kvalitní pouzdro značky Rockbag. Pouzdro je solidně vypolstrované, nalezneme v něm pět kapes a další dvě na schování popruhů (!), které se dají pomocí karabin zcela odepnout. Na zadní straně futrálu je ještě kapsička krytá průhledným plastem zřejmě pro identifikaci majitele nebo čísla basy, v případě, že byste podobných měli více :o) Celý futrál můžete i zavěsit na kovové poutko. Pohodlí při přenášení slouží ještě bytelná držadla z boku i přední strany.

Co platí o důkladném provedení futrálu, platí neméně i o samotné base. Než ji zapojíme, můžeme otevřít „velký techničák" a pro začátek si prostudovat manuál. Kdo se nechce prokousávat angličtinou (jako já, v přesvědčení, že češtinu těžko najdu), může se rovnou dát do české verze na konci knížky... Kromě knížky obsahují dále pevné desky klíč na utažení krku, držadlo na imbusy, plechovku s voskem na ošetření těla, pouzdro na struny (ty už si musíte pořídit sami), hadřík na leštění a protokol o výbavě a nastavení basy, podepsaný příslušnými techniky. Kdyby se vám něco nelíbilo, víte, komu máte vynadat. Jaká úleva v dnešní anonymní tovární produkci čehokoliv!

Preciznost od hlavy k patě

Hlavu kryje decentní černý plast a zdobí tradiční W ve stříbrném provedení. Chromové ladicí kolíky trčí po dvou na každou stranu v úhlu 45 stupňů. Možná detail, ale odpovídá to úhlu natažené ruky, nemusíte nijak nepřirozeně kroutit zápěstím. Kdyby vám nevyhovoval chod mechaniky, můžete její tuhost dotáhnout malým křížákem dle libosti. Mezi strunami je schovaná snadno, bez šroubováku, odmontovatelná krytka „krčního šroubu", kterým můžete regulovat jeho napnutí. Pravděpodobnost, že se vám krk hne, ale není velká; zkušenosti jiných uživatelů potvrzují jeho dost velkou stabilitu i při střídaní teplot a podnebí (až budete na celosvětovém turné). Kdyby k dotahování přeci jen došlo, radši to nezkoušejte jako P. J. Ryba během koncertu (a dokonce během hraní!) – krk si může definitivně sedat i pár dní. Ještě nejsme ani u prvního pražce a je tu další vychytávka: mechanismus „Prostě-Vořech II", v originálu „Just-a-nut-II". Stručně řečeno je to nultý pražec s jednoduše nastavitelnou výškou na každé straně. K jeho úpravě vám poslouží jeden z dodaných imbusů.

Na hmatníku se můžete rozeběhnout po dvou plných oktávách, tedy čtyřiadvaceti pražcích, ze zvonařského bronzu. Ten má výhodu ve vzhledu - zlatě se leskne, a ve zvuku – je to zkrátka znělý materiál, který zvlášť ve výškách přispívá k čistotě a průzračnosti tónu. Malá nevýhoda je, že po čase povrch pražců ztmavne. Stačí ovšem použít leštidlo s hadříkem a vše uvést do původního stavu. Podobným způsobem je nutné ošetřovat i tělo nástroje a občas ho přeleštit voskem, aby se zabránilo vzniku fleků a nerovnoměrného zabarvení. Tomu se v místech dotyku pokožky s nástrojem nevyhnete.

Polohy na hmatníku jsou značeny z boku malou světlou perleťovou či plastovou tečkou, a to již od první polohy, každá celá oktáva má potom tečky dvě.

Šroubovaný krk je zasazen poměrně hluboko do těla, takže hráči zvyklí na větší rozlet z jednadvacetipražcových kytar si musí chvilku zvykat. Osobně bych ty tři pražce oželel, stejně se na ně nedá dosáhnout moc pohodlně, protože base chybí výraznější vykrojení.

Zvuk Corvetty a vašich prstů snímají dva jazzbassové singly MEC „Dynamic Correction". Protože jsou stejně jako elektronika pasivní, možnosti jejich ovládání jsou prosté. Prvním knoflíkem (samozřejmě chrom) ovládáte celkovou hlasitost nástroje, druhým mícháte poměr mezi snímači, přičemž ve středové poloze si knoflík „sedne", a konečně posledním ovladačem kontrolujte poměr basů a výšek. Svůj zvuk si uděláte tak, jak potřebujete, a to během okamžiku, přesně podle stylu hry, žánru nebo konkrétní písničky. Žádné spekulace a nepřeberné možnosti, prostě zapoj a ukaž, co umíš. Beztak jsou nejdůležitější prsty, že!? Pokud by někomu vadil šum při nastavení výšek naplno, může si snímače nechat vyměnit za jiný typ.

Výrobci natáhli na Corvettu struny Warwick Black Label 0.45 (ani po tomhle údaji nemusíte složitě pátrat, prostě si přečtete visačku!), které končí v typické dvojdílné kobylce. V jedné části jsou uchyceny struny, druhá slouží k jejich nastavení ve všech myslitelných směrech. Nejjednodušší je celou kobylku zapustit pomocí šroubů hlouběji do těla, nebo ji naopak zvýšit. Pokud by vám to nestačilo, můžete individuálně nastavit výšku každé struny zvlášť, dále rozteč mezi strunami (!) a samozřejmě doladit intonaci pohybem vpřed či zad.

Protože jsem zvyklý na nízký dohmat, snížil jsem si o něco nultý pražec a celkově kobylku a byl jsem spokojený. Přizpůsobit se dá jednoduše i výška snímačů.

Na to, že tento model je vlastně úplně nejjednodušší variantou standardních Corvett, je výčet jeho „vychytávek" impozantní a je prakticky nemyslitelné, abyste si basu nenastavili k obrazu svému. „Zaplaťpámbu" za takový standard!

Zvuk

A co můžete od basy očekávat? „Nadstandardně" ušlechtilý dřevěný pevný konkrétní tón, znělý po celém hmatníku bez hluchých míst, s typickým „vrčením" ve spodku a kovovými výškami. Corvetta má skvělý říz a rychlou odezvu, takže se hodí na slap (to je fakt maso), ale můžete si namíchat i decentní kulatý zvuk na prsty, nebo cokoliv jiného; tento model používá např. široká skupina „metalistů", kteří Corvetty nekompromisně drtí trsátkem.

Závěr

Ze všech výše uvedených skutečností jasně vyplývá, že se jedná nástroj tvořící dobrý univerzální základ do každé muziky s jasně rozpoznatelným charakterem, doplněný o nadstandardní a maximálně účelnou výbavu. Jak bývá v Čechách obvyklé, každý hledá spíše výtky směřující na adresu jakéhokoliv zařízení, než jeho přednosti. Budiž, pro škarohlídy může být nepříjemností hmotnost, ovšem to je daň za krásné a znělé dřevo, někomu vadí nultý pražec z plastu (prý může prasknout – určitě ale maximálně stejně pravděpodobně jako ten na sériovém „americkém" Fenderu či tuctové Ibaneze) a nahrazuje ho pevným z bronzu. Zdířka pro jack je z boku v místě, kde se obvykle basa dotýká stojanu – toto téma věčných dohadů zpravidla vyřeší úhlový jack či prostě vhodný nastavitelný stojan.