Popis & konstrukce
Na první pohled mě na tomto modelu zaujal velmi neobvyklý až excentrický tvar těla. Přitom není nijak revoluční a vychází v podstatě ze základního tvaru baskytary. Jen je podstatně štíhlejší, přední horní roh výrazně ční směrem k hlavici, dolní roh je krátký a zakulacený a v zadní části tělo vybíhá směrem dolů do jakéhosi laloku. S notnou dávkou nadsázky lze říct, že je to v podstatě JazzBass, ale z roku 2112.
Hned na druhý pohled nástroj zaujme precizně zpracovaným přírodním dřevem. Tady bych si dovolil malou modifikaci v překladu firemního motta: The Sound Of Wood = zvuk pralesa. Slovo wood lze totiž přeložit jako les, ale v případě tohoto modelu bych se klonil spíš k výrazu prales. Baskytara je totiž zkonstruována výhradně z exotických dřevin.
Na tělo baskytary bylo použito dřevo aflezia, což je dřevina pocházející z rovníkové Afriky. Nutno dodat, že podle výrobce nejde o ohrožený druh. Toto dřevo vyniká značnou pevností a tvrdostí. Po zvukové stránce se vyznačuje hutnými basy, konkrétními středy a jasnými výškami. Do zvuku nástroje výrazně promlouvá také sendvičová konstrukce těla s dutinami. To znamená, že tělo je slepeno ze dvou desek aflezie, do kterých byly před slepením vyfrézovány z jedné strany ony dutiny. Tento patentovaný systém se nazývá TCS = Tone Chamber System, což bych si dovolil přeložit jako „systém zvukových dutin". Povrchová úprava je přírodní olejová a dává tak vyniknout jemné světlejší hnědé barvě dřeva.
Typický „warwičí" krk, rovněž s přírodní povrchovou úpravou, je podélně slepen ze 3 ks dřeva ovangkol. Je to ekonomičtější alternativa dříve používaného wenge, která navíc nabízí uzavřenou strukturu dřeva (wenge je poněkud více pórovité). Vlastnostmi se však wenge vyrovná – je tvrdé a pevné – ideální pro krk baskytary. Jeho prolínající se odstíny hnědé až žluté barvy jsou i na pohled velmi estetické. Konstrukčně zajímavé je ovšem připojení krku k tělu. Jde o tzv. „set neck" (viz zkratka SN v názvu modelu), což v praxi znamená, že krk je vlepen do těla nástroje 14 cm hluboko. Toto spojení je ekonomicky i funkčně kompromis mezi šroubovaným a průchozím krkem. Tzn., že attack tónu nebude tak rychlý jako u šroubovaného krku, ovšem susatin bude delší. WW klasikou je wenge hmatník, do kterého je vsazeno 26 bronzových pražců (více než 2 oktávy!) a na boční straně perleťové tečky, coby orientační značky. Hlava nástroje je také firemní klasika – černý povrch s perleťovým logem, patentovaná dvířka pro přístup k výztuze krku bez použití šroubků a výškově nastavitelný nultý pražec z černého plastu.
Firemní mechanika zlaté barvy je na hlavě umístěna 2+2. Rovněž zlatá kobylka je dvoudílná: 1. struník slouží pouze k uchycení strun (zaháknutím – bez protahování), 2. vlastní kobylka s kameny umožňuje široké možnosti nastavení: celková výška kobylky, individuální nastavení výšky jednotlivých kamenů -> strun, rozteč strun, ladění oktáv.
Na závěr této pasáže několik technických dat: rádius hmatníku 500 mm (20"), menzura 34" (long scale), tloušťka těla 4 cm, hmotnost: 3,9 kg. Základní rozměry vidíte doplněny ve fotodokumentaci, připojím tedy jen informace o šířce hmatníku 63 mm na 24. pražci.
Elektronika
Delfín je osazen dvěma snímači německé firmy MEC (Music Electronic Company), což je u WW klasika. U kru najdeme klasický „jazz" neboli zkráceně J snímač, u kobylky je tzv. TwinJazz, což je specialita firmy MEC. Jde o dva spojené J snímače, zapojené jako humbucker. V obou případech jde o snímače aktivní, tzn., že obsahují miniaturní předzesilovač. Kromě aktivních snímačů je basa osazena také aktivní elektronikou MEC, která je spolu s baterií zabudována v dutině na zadní straně těla. Ta je překryta plastovou destičkou, která se pouze zaklapne – žádné šroubování. Ovládací potenciometry jsou jen dva a jsou dvojité (tedy souosé - koaxiální). Horní část předního knoflíku je hlasitost, zatímco dolní balance snímačů. Zadní „poťák" je dvoupásmový ekvalizér – nahoře jsou výšky, dole basy. Díky této koncepci se ušetří místo a nástroj pak nevypadá jako řídící panel raketoplánu. Má však jeden háček: spodní kroužek potenciometru je docela nízký, takže při otáčení se většinou podaří otočit současně i horní čepičkou (anebo je to rukama). Ovladače balance, basů i výšek mají samozřejmě aretaci ve střední pozici. Specialitou je tzv. push/pull volume, což znamená, že čepička potenciometru ovládajícího hlasitost se dá použít jako přepínač. V tomto případě slouží pro přemostění obvodů aktivní elektroniky, lépe řečeno obvodu ekvalizéru. Povytažením jej vypne a opětovným stlačením znovu zapne.
Pozor - to ovšem neznamená, že v režimu „pasiv" můžeme vyndat baterii. To bychom rychle dohráli. Nesmíme zapomenout, že i snímače jsou aktivní a potřebují napájení. Každopádně použitá elektronika má silný výstupní signál, který není tak náchylný na chytání brumů a neztrácí se ani v dlouhém kabelu. Jediné co mi chybí a co by rozšířilo zvukovou variabilitu, je přepínač pro rozdělení TwinJazz snímače, pro klasický čistě singlový zvuk.
Hratelnost
Dolphin je po stránce ergonomie dokonalým nástrojem. Tělo je tvarováno tak, aby jeho křivky kopírovaly křivky basistovy. Je klenuté a pasuje na basistovo břicho. Pokud břicho nemáte, tak si ho určitě pořiďte, alespoň malé – u Dolphina se vám bude hodit. Vyvážení je perfektní a to jak na popruhu v různých polohách, tak i na koleně. Krk je opravdu štíhlý a dovoluje rychlý pohyb po hmatníku. Řekl bych, že je jen nepatrně širší než u Jazz Bass. Velký rádius hmatníku se v praxi projevuje tím, že hmatník je poněkud plochý, zdaleka ne tak klenutý jako u Jazz Basse. Mě osobně takový hmatník vyhovuje a považuji jej za pohodlnější. Nemluvě o zachování stejné vzdálenosti strun od snímačů při nastavení co nejnižšího dohmatu. Když jsme u dohmatu, tak delfín ke mě připlul s luxusně nízkým dohmatem, při opravdu minimálním drnčení o pražce. Dostupnost i těch nejvyšších poloh (a že jich Dolphin má!) je výborná. Dokonce i hra na posledním 26. pražci je bezproblémová, což se vidí je u málo nástrojů. Bezesporu k tomu přispívá právě lepený krk, který stejně jako krk průchozí, přechází do těla naprosto hladce, bez jakýchkoli masivních spojů jako u šroubovaného krku. Hernímu komfortu také napomáhá matná přírodní úprava krku i těla. Ruka po takovém povrchu klouže snadněji a rychleji. Z pohledu herních technik nástroj neklade žádná omezení. Při prstové technice se dá výborně opřít o poměrně široký TwinJazz snímač, hra slapem je snadná díky široké rozteči strun (19 mm – standardní u čtyřstrunných bas) a tapping na plochém hmatníku je opravdu radost.
Zvuk
Již na první poslech je jasné, že jádro zvuku je ve středových frekvencích. Už na sucho na mě tento delfín vrčel jako zuřivý rotvailer. Nástroj má opravdu pevný, konkrétní, sytý a jasně definovaný tón. Také je dobře slyšet, jak se na zvuku podepsaly tónové dutiny. Dávají mu jakýsi objem a mohutnost. Sustain (dozvuk) je velmi dlouhý a tón je vyrovnaný ve všech polohách.
Po zapojení do aparátu(ů) sebou začne „kytovec" teprve pořádně mrskat. Základní zvuk s rovnými korekcemi by se dal popsat přívlastky jako: pevný, sytý, vyrovnaný, vibrující a barevný. V celku je to opravdu nekompromisní nářez. Taková baskytara se hravě prosadí ve zvuku jakékoli kapely. Spíš je problém nastavit nějaký hodný a teplý basový tón. Ale i ten se dá za použití korekcí vykouzlit. Snímače s elektronikou nabízí mnoho různých zvukových kombinací. Krkový snímač produkuje hodně basů, čitelných a nabručených, spolu s prkennými středy. Je to takový hodně luxusní Precision Bass. Kobylkový TwinJazz se vyznačuje především konkrétními středy a jasně definovanými výškami. Stačí přidat na ekvalizéru trochu basů a máte typicky ukňouraný zvuk ala Jaco. Obecně lze říct, že Dolphin nemá moc těch hlubokých zahuhlaných basů. A to je velmi dobře, protože právě tyto frekvence lze vždy snadno přidat ekvalizérem. Na rozdíl od konkrétních středů a středobasů, které z nekonkrétního nástroje nikdy nedostanete.
Hodně také záleží na použitém aparátu. Při zapojení do lampového Ampega SVT se z delfína stává predátor s nekompromisním tvrdým a navrčeným soundem, zatímco ve spolupráci s Eden Traveler se poněkud zklidní a hraje jako poslušná HiFi basička – při slapu hraje hutný spodek a cinkavé výšky, při hře prsty pak poslušně a vyrovnaně brouká funkové groovy. Každý aparát prostě jen zvýrazní určité frekvence nástroje a protože Dolphin je hraje prakticky všechny, stačí jen vybírat a modifikovat výsledný zvuk.
Ještě bych se rád zmínil o rozdílu ve zvuku, při přemostění aktivní elektroniky. Pokud jsou korekce (basy, výšky) ve střední pozici, nedojde při vypnutí elektroniky ani k zeslabení ani k zesílený signálu. Není divu, vždyť vlastně jen odpojujeme ekvalizační sekci. Ke změně zvuku přesto dojde. Stane se ještě konkrétnější a dynamičtější a zvýrazní se středové a výškové frekvence na úkor basů. Zvuk se zapnutou elektronikou je proti tomuto „suchému" jaksi umělejší, dynamicky vyrovnanější, učesanější, měkčí, má více basů, prostě zní jakoby byl jemně komprimovaný, celkové moderně.
Oba režimy samozřejmě najdou své uplatnění a rozšiřují zvukovou rozmanitost nástroje.
Závěr
Dolphin SN je luxusní profi nástroj z dílen spolehlivého a léty prověřeného výrobce. Vysoce kvalitní materiály – především dřevo – propůjčují nástroji pevný a konkrétní zvuk. Aktivní snímače a elektronika už jen umocňuje vlastnosti dřeva a poskytuje silný signál a zvukovou barevnost. Design baskytary je poněkud extravagantní a bude vyhovovat podobně laděným umělcům, kteří se rádi vzpírají konvencím a odlišují od šedi průměru. Nadprůměrná je samozřejmě i cena, ale za kvalitu se prostě platí. Na druhou stranu Dolphin je v podstatě doživotní investice. Je to vynikající nástroj do studia, při živém hraní by mohl kvůli přírodní povrchové úpravě trochu trpět.
Na trh se dodává v pouzdře RockBag® "Premium Line Plus". Součástí příslušenství jsou kromě šestihranných klíčů (ten na nastavení výztuhy krku je velký masivní tvaru T) také zámky na popruh Warwick Security Locks, plechovička s olejem na ošetření přírodního povrchu nástroje, spolu se speciálním hadříkem a manuál. To vše v sympatickém a praktickém balení – ve speciální tašce. Levorukou i bezpražcovou verzi lze pořídit bez navýšení ceny.
