Pohodlně se usaďte do svého léty vysezeného houpacího ratanového křesla, nalijte si teplou whisky, zapalte si ten nejtlustší doutník, který doma najdete, pusťte si starou bluesovou desku ve stylu Lee Hookera, zavřete oči a pomalu se přesuňte do příšerně zakouřeného, tak zakouřeného, že kdesi na konci místnosti jen letmo rozeznáváte obrysy lidí, chicagského jazzového klubu, kde hraje utahaně jakýsi černošský kytarista své plačtivé blues. Hustý dým z cigaret, který štípe do očí tak moc, že je musíte mít přivřené, se drží nízko, někde kolem výšky vašich ramen, a vy se jen necháváte unášet atmosférou a feellingem, který se pomalu šine z pódia.
Omlouvám se, že si tady vylívám své srdíčko, ale toto jsou opravdu mé první pocity z nástroje, který mi z redakce poslali k otestování.
Americkou firmu, která tuto zakouřenou pololubovku vyrábí, nebo přesněji, jejichž logo tento nástroj nese, myslím není třeba nějak zvláště představovat, vždyť kytary vyrábí více jak sto let! Mně osobně byl Washburn znám především produkcí svých akustických kytar, které sem dovážela fa Amistar hned po revoluci, a samozřejmě a neodmyslitelně je spojena se jménem Nuno Bettencourt, kterému společnost postavila signovaný model (mimochodem moc pěkný nástroj). Poslední dobou, vzhledem k možnostem vyrábět nástroje za podstatně nižší náklady (tím také výrazně snížit cenu) v asijských zemích přesunují svou výrobu snad všechny velké značky. Ani Washburn není výjimkou. A právě z této jedné korejské továrny připutoval i tento testovaný model Washburn HB-30.
První pohled a stavba nástroje
Pro encyklopediky a škatulkáře bychom nástroj mohli zařadit mezi tzv. semi-akustické nebo chcete-li polo-lubové. Rozdíl od klasické lubovky je v tom, že středem těla prochází dřevěný masivní špalek (center blok). Ten je v tomto případě vyroben z javoru. Důvod umístění špalku je víceméně jasný. Jednak jsou díky jemu částečně eliminovány problémy se zpětnou vazbou (přední deska se při hraní tolik nechvěje), a jednak se nám zvětší celkový sustain nástroje. Naproti tomu od celomasivních nástrojů (solid body) si polo-lubovka díky lubům zachovává přirozený, dřevěný a velice barevný tón. Dá se říci, že je jakousi střední a optimální cestou mezi lubovkou a celomasivem s neuvěřitelnou univerzálností a možností variací barvy zvuku. To, že tato konstrukce, kterou kdysi vynalezli u Gibsonů pro požadavky rockenrolových a rythmbluesových hráčů, funguje, svědčí fakt, že zůstává již několik desítek let bez větších úprav takřka nezměněná a je stále velmi oblíbená. Zvláště v posledních letech, kdy nastává boom po vintage zvuku a vzhledu nástroje. Někteří kytaristé zastávají názor, že pokud vlastníte kvalitní pololub, nepotřebujete další nástroje. Já raději vlastním nástrojů několik. Mám tak alespoň dobrý pocit, že ve svých 30-ti letech přece jen něco mám (jestliže nepočítám do svého majetku jednu matraci a darovanou ledničku). Ještě bych se zmínil, že se kytary této konstrukce vyráběly dokonce i u nás, a to mám dojem pod názvy Tornádo a Alexandra. Že by přece jenom zlatá 60. léta?
Tvarem HB 30 připomíná legendární a lety osvědčený Gibson 335 (možná, že právě on byl pro HB 30 jakýmsi vzorem) nebo u nás dosti známý a oblíbený, o něco levnější model, Gibsona Epiphonem Sheraton.
Tělo kytary tvoří výše zmiňovaný středový špalek, který je jakýmsi volným pokračováním krku, cca 4,5 cm silné luby, a dvě klenuté javorové desky, přičemž ve vrchní jsou vyřezány dva klasické „ef" otvory. Proti poškrábání trsátkem je deska opatřena černým krytem z plastu. Krk vyroben rovněž z javoru je k tělu precizně připevněn klasickou Gibsonovskou technikou lepením. Nese na sobě palisandrový hmatník osazen 22 silnými jumbo pražci a je opatřen perleťovými orientačními značkami. Nemůže chybět ani výztuha krku zakončena na hlavě nástroje a ukryta pod zvonečkovým plastovým krytem. Hlava nástroje je laděna dočerna, a nalezneme na ní logo firmy Washburn, sériové číslo a informace o místě původu. V tomto případě Made in Korea.
Skvělá barva celého nástroje je provedena v tzv. „tabákovém sumburstu" (viz foto), včetně jakoby kouřem zažloutlého olemování těla, „ef" otvoru a krku. Povrchová úprava působí opravdu jako kdyby kytaru zavřeli na několik let do místnosti s otevřeným ohněm a několika vášnivými kuřáky kubánských doutníků. Óóó, to musí být krásné povolání „zakuřovač kytar". Tady musím dát designérům Washburnu opravdu pochvalu.
Pokud by vám tato úprava laku i přesto nevyhovovala, nabízí firma tento nástroj v červeném tzv. cherry provedení. Celkovou vyrovnanost a čistotu designu doplňuje navíc stříbrný a perfektně chodící hardware firmy Grover. Kobylka je notoricky známé konstrukce Tune-o-matic, stejně jako např. Les Paul, se dvěma stavitelnými šrouby zapuštěnými do korpusu nástroje a s 6 posuvnými kameny, kterými dolaďuje oktávy. Nemůže chybět ani klasický výškově nastavitelný struník systému Stop Bar. Výška nastavení struníku nám samozřejmě ovlivní celkovou barvu tónu nástroje. Tato mechanika mi přijde velice praktická, a to díky své jednoduchosti a bezproblémovosti.
Pro snímaní zvuku jsou zde použity dva humbuckery open coil (bez krytu) firmy Washburn. Typ 621 u krku a typ 623 u kobylky. Ovládat je můžeme čtyřmi potenciometry opatřenými číselnicí, která je sice díky barevnému provedení dost špatně vidět, ale ruku na srdce, kdo z vás si pamatuje nastavení clony a hlasitosti podle čísel? Hlasitost a tónová clona je pro každý snímač samozřejmě zvlášť. Pro přepínání obou snímačů nemůže chybět klasický páčkový třípolohovým přepínač (krk, kobylka a obojí).
Zvláštností HB 30, nebo vlastně všech nových kytar firmy Washburn, je tzv. The Buzz Feiten Tuning systém, který by měl řešit některé problémy temperovaného ladění pražcových nástrojů. Washburnským inženýrům se podařilo přepočítat a upravit vzorec rozteče pražců a zdokonalit tak, díky tomu, ladění pražcových nástrojů ve všech polohách. Tento nový vzorec používá na svých nástrojích např. Eddie van Halen, Steve Wai, Andy Summers a Joe Satriani. Musím přiznat, že kytara po seřízení oktáv opravdu perfektně ladila po celém hmatníku. Sílu promáčknutí struny o pražec si však musíte nadále hlídat zvlášť v prvních polohách, ale to už určitě všichni znáte.
Subjektivní pohled na herní vlastnosti a zvuk
První, co mne na kytaře mile překvapilo, byl krk ve tvaru U, který mi perfektně padl do ruky, a na který se s pohodlím dalo hrát ve všech polohách. Pokud pověsíte nástroj na řemen, nikde nepřepadává a vy se můžete dokonale soustředit pouze na svou hru. Natahuji tedy místo továrních, nejspíš desítek, jedenáctky struny (kytara je dodávána s .011 - .049 s vinutým G, které byly před předáním na test vyměněny – pozn. redakce), trochu si upravuji výšku strun (action), nechávám nažhavit lampy svého Peavey classic 50 a pouštím se do hraní. Nejprve jsem si zahrál jen tak na sucho. Tady mě zvuk maličko zklamal. Na můj vkus trochu tenčí, středový, poněkud kovově, dá se říci benjově, znějící tón. Na druhou stranu však jde dřevo, díky lubům i nasucho cítit, projevuje se velký sustain a úžasná dynamika. Zapojuji kytaru do zesilovače. Tam, dle mého názoru, tkví síla HB - 30. Nejprve tedy čistý kanál. Díky snímačům nástroj dostává potřebné basy a výšky. Obzvlášť snímač u krku bych pochválil. Výsledný tón je teplý, kulatý s velice dřevěným charakterem tónů. Kytara zní velice vyrovnaně a skvěle reaguje na styl vaší hry, ať už trsátkem nebo prsty, a dynamiku úhozu. Pomocí tónové clony si můžete nastavit barvu zvuku podle vašich potřeb, od utlumeného jazzového soundu až po výškově znějící průrazný tón, použitelný například do funky. Přepínám na zkreslený kanál. I zde nástroj nezklamal. Tón příjemně táhne za rukou a výsledná barva opravdu lahodí mému uchu. I při větším zkreslení (teď tím nemyslím vyloženě metalovou pilu) si pořád zachovává onen dřevěný tón, hutnost, srozumitelnost a dynamiku. Trochu problém nastává díky lubům při větším vybuzení aparátu ze zpětnou vazbou, ale dá se to zvládnout. Nejvíce kytaře sluší spíše mírně zkreslený, řekněme bluesový zvuk. Na metal nebo tvrdší rock, kde je zapotřebí velkého zkreslení a vybuzení zesilovače, bych asi raději použil celomasivní kytaru. I když při dnešní fúzi hudby použití HB 30, například v hard core, vyloučit samozřejmě nejde.
A ještě něco na závěr
Kdybych měl tohle vše shrnout, jde o opravdu velice univerzální nástroj, navíc v dalších kusech (vzhledem ke změně výrobního závodu) dostupný bez pouzdra za velmi přijatelnou cenu necelých 16 tisíc (15.750,- Kč), řemeslně dobře zpracován, který bych doporučil především všude tam, kde je zapotřebí čistého nebo mírně zkresleného zvuku a všem těm, kteří jsou zvyklí nebo které baví tvořit svůj tón pomocí rukou, pohrávat si s ním a tím třeba pomáhat vytvářet právě tu výše zmiňovanou kouzelnou atmosféru zakouřeného a útulného jazzového klubu…
