Koncem ledna se mi naskytla příležitost nahlédnout pod pokličku výroby signálových procesorů firem dbx, DigiTech a DOD.
Jelikož šlo o zkušenost po všech stránkách zajímavou, rozhodl jsem se podělit se s vámi o ní na stránkách časopisu Music Store.
Většině muzikantů a zvukařů asi není třeba trojici těchto firem představovat, pro nováčky tak ve zkratce učiním. Začněme podle abecedy.
dbx, psáno opravdu malými písmeny, je jedním z nejznámějších výrobců signálových procesorů pro ozvučovací i studiové aplikace. Firma vznikla již počátkem sedmdesátých let a jako první přišla s využitím VCA (Voltage Control Amplifier) v obvodech procesorů pro automatickou kontrolu dynamiky signálu, tedy kompresorů. Hned první produkt, dbx 160, zaznamenal obrovský úspěch a dodnes je de facto studiovým standardem. Společně s modelem dbx 166 jde o nejrozšířenější kompresor na světě, který se navíc stále s úspěchem vyrábí.
V roce 1997 představila firma dbx první digitální procesor, model DDP (Digital Dynamic Processor), ve kterém převedla to nejlepší z analogového signálového procesingu do nejmodernější digitální podoby se všemi výhodami této technologie, jako je ukládání přednastavení, bezplatný upgrade po internetu, libovolné řetězení efektových modulů, patentovaná simulace magnetického záznamu či začlenění do digitálních audio workstationů bez degradace signálu převodem na analog a zpět.
Současný vývoj ukázal, že rozhodnutí vydat se digitální cestou již před čtyřmi lety bylo správné. Výkon moderních DSP procesorů dovoluje provoz vysoce komplexních algoritmů, jejichž zvukový výsledek si kvalitativně nezadá s tradiční analogovou technologií. Díky tomu lze konstruovat vysoce univerzální zařízení nahrazující i několik analogových ekvivalentů za podstatně nižší ceny, nehledě na úsporu místa v racku a nesrovnatelný ovládací komfort. Dokladem toho je např. masteringový procesor dbx Quantum nebo speaker management system dbx Driverack.
Již samotný název firmy DigiTech je poměrně všeříkající. Doplňme, že přes velmi úspěšné digitální studiové efektové procesory a harmonizéry jsou těžištěm produkce kytarové multiefektové procesory od chytřejších krabiček po špičkové studiové modely.
V roce 1989 přišel na svět první kytarový podlahový multiefekt, legendární RP1. Narozdíl od mnoha jiných firem si DigiTech navrhuje vlastní DSP procesory, optimalizované pro audio procesing. V devadesátých letech to byl známý S-Disc procesor, který se dočkal celkem čtyř generací. Srdcem většiny současných produktů jsou procesory AudioDNA, taktéž přímo z dílny DigiTech. Výhodou vlastního vývoje procesorů je za prvé podstatně efektivnější využití jeho výkonu, kdy je narozdíl od univerzálních procesorů (Motorola, Texas Instruments či Analog Devices) jeho návrh šit přímo na míru jeho aplikaci, a za druhé nezávislost na dodávkách druhé strany. Nehrozí pak například nedostatek procesorů při pokulhávajících dodávkách nebo problémy s adaptací softwaru při ukončení výroby čipu.
Poslední z trojice, firma DOD, se specializuje na signálové procesory nižší cenové kategorie. Přibližně polovina produkce zahrnuje efektové procesory pro muzikanty. A to jak klasické analogové „krabič-ky", tak digitální multiefektové procesory na podlahu. Sympatické je, že u DOD nemyslí pouze na kytaristy, ale na své si přijdou i baskytaristé a zpěváci.
Druhá část výrobních kapacit je věnována signálovým procesorům pro ozvučovací aplikace. Dobře známé jsou hlavně grafické ekvalizéry, v programu je i celá řada příslušenství jako jsou D.I. boxy, testovače kabelů atd.
Všechny tři firmy jsou od poloviny 90. let součástí skupiny Harman Music Group, pod kterou patří renomované značky jako např. Crown, JBL, Allen&Heath, Soundcraft, Lexicon a další.
Pod jednou střechou se nachází i jejich „centrála" a výrobní závody v americkém Salt Lake City. Sportovní fanoušci určitě vědí, že se toto město zanedlouho stane dějištěm zimních Olympijských her.
Město leží na náhorní planině a je obklopeno hradbou, pro našince celkem vysokých hor. Když do něho přiletíte ze slunné Californie, kde je i v lednu příjemných 20 stupňů C, zažijete pochopitelně docela šok. Samotné město má na můj vkus až příliš poklidnou atmosféru amerického středozápadu. Prohlídku downtownu zvládnete ani ne za hodinu a pak můžete jít tak maximálně do kina, což jsme také učinili. Jak nám doporučila jedna místní, mimochodem docela pohledná slečna, v jednom kině si prý můžeme dát dokonce i pivo. Na místní poměry učiněná atrakce. Bohužel zmíněné kino bylo asi deset mil od našeho stanoviště, takže jsme zbaběle zvolili bližší model a trpěli u obligátní koukakoule.
Vraťme se ale k práci, nejsme tady za zábavou.
„Základna" se nachází v industriální zóně na okraji města ani ne půl hodiny autem z centra. Kdo by čekal klasické tovární komíny ve stylu Kolben a Daněk, bude zklamán. Tovární architektura připomíná spíš Centrum Černý most, tedy unifikované, ale úhledné jednopatrové haly tak trochu jako z Lega. Každá „fabrika" má své parkoviště a u vchodu vás obvykle uvítá místo vrátného důchodce sličná recepční.
Ve vstupních prostorách narazíte na nostalgickou výstavku pro pamětníky. První digitální zpožďovací linky DOD z konce sedmdesátých let, multiefektové procesory DigiTech z let osmdesátých, blokové schéma prvního procesoru S-DICS, dobové plakáty s významnými umělci, zkrátka malé Národní technické muzeum. V přední části objektu se nacházejí kanceláře a dvě prezentační místnosti, ve kterých jsme také strávili velkou část našeho setkání distributorů. V zadní části se nacházejí vlastní výrobní haly a závodní jídelna, ve které „vaří" bezva sendviče. V podzemních prostorách je dobře ukryto vývojové oddělení a výrobní linka procesorů a kytarových aparátů Johnson.
V přizemí jsou tři nezávislé výrobní linky, kdy na každé může běžet výroba jiného produktu, tzn., že firmy mohou velmi rychle reagovat na zvýšenou poptávku po konkrétních produktech.
Zkompletované, otestované a zabalené produkty se pak setkávají v expedičním oddělení.
Všechny současné produkty jsou vyráběny nej-modernější technologií tzv. povrchové montáže, která je plně automatizovaná. Zajímavé je, že produkty všech tří firem jsou vyráběny na stejných linkách a podléhají i stejné, velmi přísné kvalitativní kontrole. Součástky jsou nejprve „položeny" na svá místa vysokorychlostním „sazečem", poté putují do pece, kde jsou zataveny a pak následuje kontrolní počítačově řízená linka pracující na bázi optického srovnávání osazení desky s virtuálním „originálem". Při sebemenší odchylce upozorní linka kontrolní personál, který rozhodne, zda jde o skutečnou chybu, a případně vadnou desku vyřadí. Poté desky putují do oddělení ruční kompletace. Šasi přístrojů mají samozřejmě také vlastní linku, která končí víceméně automatizovanou lakovnou. Po zkompletování přichází další kontrola. Měří se jak tradiční parametry, jako např. odstup signál/šum či elektrická bezpečnost, tak funkčnost praktickou zkouškou základních funkcí. Při naší návštěvě byly hlavní náplní výroby nové kytarové procesory DigiTech RP100 a RP200. V kontrolních kabinách si na každé „erpéčko" skutečně zahráli dva testovací hráči. Pak už následuje balící linka a expediční sklad, ve kterém se procesory většinou stejně moc neohřejí. Konkrétně RP100 získaly primát nejrychleji se prodávajícího kytarového procesoru v historii. Nenavštěvuji továrny zrovna každý den, v svém životě jsem byl tak akorát u Martin Audio, kde vyrábějí reproboxy, a v Solo Sušice, kde řežou sirky a sololit, takže se nepovažuji za věhlasnou kapacitu v oblasti technologie výroby. Nicméně co mne opravdu zaujalo, byl skutečně velký důraz na proces kontroly kvality, a to jak u výrobků za pět tisíc, tak u procesorů za desetitisíce. Jako fanouška počítačů mne samozřejmě potěšil prakticky výhradně počítačově řízený provoz výroby i kontroly.
V teoretické části naší exkurze nám byly představeny nové procesory DigiTech postavené na revolučním DSP procesoru AudioDNA. Tento čip je v současnosti nejvýkonnějším audio procesorem na světě. Jeho výkon v plovoucí desetinné čárce by mohly v docela nedávné době závidět i leckteré osobní počítače. Díky němu došlo k radikálnímu skoku v technologii amp modelingu. Bylo možné napsat podstatně kvalitnější algoritmy se skutečně věrným zvukem, srovnatelným s originály, i bez zamhouření oka. Od nynějška ovšem nejde už jen o pouhou simulaci. S masivním DSP výkonem je možné uživatelsky modelovat i vlastní hybridní modely kombinací zvukových vlastností dvou aparátů. Dovoleny jsou samozřejmě jakékoli kombinace, včetně dalších generací modelů. Kreativním kytaristům, toužícím po skutečně vlastním osobitém zvuku, se tak otvírají nedozírné obzory. Tradičnější hráči samozřejmě nemusí experimentovat. Baterie opravdu výjimečně kvalitních modelů tovární produkce nemůže zklamat. Musím se přiznat, že právě možnost vlastní tvorby mě upřímně nadchla. Prvním procesorem s touto funkcí bude podlahový model GNX1 osazený dvěma čipy AudioDNA. DigiTech tak potvrdil, že je právem považován za první jméno v kytarovém procesingu.
Na závěr proběhlo i několik zajímavých diskusí o tom, jak bychom si představovali budoucí produkty my, prodejci a uživatelé. Hodně zajímavé bylo i pohovořit si s kolegy třeba z Kanady, Mexika nebo Argentiny u dobré večeře se slušným výběrem nápojů Coronou počínaje a Heinekenem nekonče.
