To si takhle jednou sedím a listuji novým Music Store - to abych byl v obraze, když tu najednou mi padne do oka v kapitole Novinky a zajímavosti upoutávka na studiový jednopalcový mikrofon Audix CX 112. Hrome, já mám CX 111, ukaž, ty vo.., a stojí jenom necelých deset litrů. Musím ho vidět…
Leštěné dřevo
Bedna středního rozměru, která mi dorazila domů, byla pouze skořápkou vycpanou novinami, a měla jednoznačně protinárazový charakter. Uvnitř byla papírová krabice, na první pohled, potištěná pro někoho nepříliš lákavými barvami. Šlo jakoby o imitaci dýhy, či ošoupaného dřeva. Bedýnka nebyla většího rozměru nežli jsou baleny normální mikrofony, např. Shure či jiné. Potisk zobrazoval různé mikrofonní kmitočtové a směrové charakteristiky. Aha, říkal jsem si s vítězoslavným úsměvem, je to jasné, úspora nákladů, teď to otevřu, uvnitř bude cosi v koženém futrálu. Hm, to už je mi jasná i ta cena. Ale tato prognóza se nekonala.
Po otevření jsem zůstal koukat nejen já, ale i moje rodinka, protože jsem mikrák rozbalil v kuchyni (no, kde jinde). Uvnitř retro krabice byla další, krásná, naprosto nádherná, „šperkovnice" z vysoce leštěného tmavého dřeva, se zlatými panty a zlatým zámkem. Má jedenáctiletá dcera se této krabičky okamžitě dožadovala (ani se jí nedivím). Vůbec by mě neudivilo, kdyby po otevření ležel uvnitř diadém ze safírů (mojí ženu by to ale udivilo). Otevřel jsem dřevěnou nádheru - víko odskočilo a uvnitř dřímal na tmavém molitanu elegantní černý masivní mikrofon firmy Audix.
První co mě okamžitě praštilo jako „starého psa" do oka, byla kromě již zmiňované skořápky, absence známého držáku model „pavouk". Pro nezasvěcené - jedná se o speciální protiotřesový úchyt určený pro studiové mikrofony. Samotný mikrofon je ve středu držáku ukotven pomocí pružných gumiček, které tlumí otřesy. Mikrofon je možno pak dávat i shora - což je při určitém typu nahrávání lepší. Škoda, ale je to z mnoha důvodů pochopitelné. Navíc, nákup dnes nepředstavuje nějakou horentní investici, tedy nebudete-li ho chtít z originálního příslušenství Neumann :-)
Pojďme se ale podívat, jak vlastně náš testovanec vypadá a čím se liší od svého staršího bráchy.
Matný kov
No hlavně se teda liší cenou. To musím říci hned v úvodu. Můj model CX-111 stál bratru okolo dvaceti tisíc, proto mě desetitisícový skok dolů zarazil. Ale znáte to - kdesi v poušti chcípne arabskému šejkovi velbloud a ještě týž den stoupne cena rybích vnitřností na trhu na Islandu, aby v Kanadě druhý den mohly být zlevněny mikrofony pro evropský trh. Inu tak nějak to dnes chodí v našem globalizovaném světě. Tedy malé srovnání obou modelů.
Náš CX-112 je proti CX-111 minimálně o čtyři centimetry menší (159 mm). Je válcovitý, na rozdíl od CX-111, který je kónický viz (MS 10/00). Oba dva samozřejmě disponují plnokrevnou zlatem napařovanou jednopacovou kapslí. Náš CX-112 by měl mít toto uchycení ještě dokonalejší, což by mělo prodloužit celkovou životnost mikrofonu (pokud se však k němu chováte slušně, vydrží věčnost). Celkový design 112-ky je na první pohled jakoby masívnější a robustnější. CX-111 má výše zmiňovanou kapsli krytou děrovaným plechem, za nímž je ještě jemná kovová síťka, kdežto CX-112 má dvojité pletivo. Co do technického vybavení jsou na tom oba stejně. Oba jsou vybaveny roll-off filtrem a útlumovým padem –10 dB. Obě tyto funkce při nahrávání jako když najdete.
Barva mikrofonu je elegantní matně černá. Mikrofon je stejně jako předchozí model potištěn zlatě. Dominuje název firmy, pod ním se nachází typ, následuje schéma charakteristiky, phantomové napájení a zřejmě výrobní číslo. Obě funkce přepínačů jsou taktéž popsány drobným zlatým písmem. Po zkušenostech s CX-111 mohu prohlásit, že po zhruba pětiletém používání nápisy blednou a z těla mikrofonu postupně mizí. To už je ale zase znáte nazpamět. Úchyt k mikrofonnímu stojanu naší 112-ky je vyřešen kovovou objímkou s kloubem, kterou drží převlečná matice. Mně osobně tento způsob nepřipadá u tak krásného mikrofonu nejštastnější, protože se s ním pak mnohem hůře manipuluje. Já mám pro svého „pavouka" vyčleněný stojan a při nahrávání nejprve natočím držák bez mikrofonu směrem ke zdroji a teprve potom tam zastrčím mikrofon. Neriskuji tím, že mi při našroubovávání na stojan upadne na zem. Manipulace s CX-112 je poněkud těžkopádnější, nemluvě o eliminaci „subsonických" ruchů. Navíc jsem si vyzkoušel, že mikrofon je těžký a musíte všechny šrouby dotáhnout na „krev".
Další věcí je již zmiňované pouzdro z leštěného dřeva. Je to, jak my muzikanti z legrace říkáme, „krásný kus nábytku". Moje 111-ka je uložena ve velké poctivě okované bedně vyložené molitanem, kde je místo jak pro pavouka, tak pro pytlík se silikagelem (látka absorbující vzdušnou vlhkost). Toto je dobré u kondenzátorového mikrofonu mít, neboť ho používáme hlavně na zpěv. I když ve všech slušných studiích se před jednopalcovou kapsli dává tzv. pop filter - síťka zabraňující labiálám a průniku vlhkosti ze slin, přece jen nějaký ten rosný bod během dlouhého nahrávání vytvoříte. Do naší šperkovnice se už zhola nic nevejde. Věřím tomu, že i případný pád by moje skříň vydržela lépe než pád dřevěné bedničky. Ale to jsem ve svém testu opravdu nezkoušel. Opět se však nejedná o vadu, která by snad měla určovat vaše rozhodování o případné koupi.
Pokud si ho ale někdo koupí domů na home-recording, pak ho může mít klidně na sekretáří a návštěvě tvrdit, že jde třeba o rodinné klenoty. Hlavně za něj dá o desítku méně než já.
Trocha parametrů
Vlastně není ani o čem psát. Jde o jednopalcovou zlatem napařovanou studiovou klasiku. Kondenzátorový model s rozsahem od 20 Hz do 20 kHz. Charakteristika mikrofonu je kardioidní - tedy ledvinovitá a výstupní impedance 200 ohmů. Ke svému provozu potřebuje 112-ka stejně jako jiné kondenzátory napájení pomocí phantomu(48 –52 V). Maximální SPL je 145 dB s použitím útlumového padu. Dynamický odstup je potom 127 dB a odstup šumu 76 dB. Mikrofon váží 450 gramů (žádné tintítko to tedy není). Americký výrobce, který pro nás krasavce vyrábí v Kanadě, tento model doporučuje pro studiový zpěv, sbor (lepší mít dva do páru), piano, saxofon, housle a jiné smyčce, dřeva (to není přezdívka zpěvačky, ale dřevěné dechové nástroje), klasickou kytaru a kytarové boxy, bicí aj.
Ve svém manuálu se o svém výrobku pochvalně zmiňuje takto - volně překládám: zaručuje hladký frekvenční průběh s okamžitou odpovědí, má bohatý a plný zvuk, který daný právě jednopalcovou kapslí…atd. Prostě chválí svůj výrobek. Mrkneme zda právem…
Lehko na bojišti
První, čím vždy zkouším mikrofony, je prachsprosté mluvené slovo. Prostě si sedne pohledný, inteligentní chlapík (třeba já) k pultíku a do Pro Tools bez nějakého barvení poví něco ze svých bohatých životních zkušeností a mouder. Pak se mikrofony vyměním a on zkusí povědět něco jiného, samozřejmě stejně vtipného. Už pouhým poslechem je hned znát, jak se oba mikrofony chovají. Samozřejmě jsem hodnotil mezi sebou oba bráchy a byl velmi zvědavý, jak to dopadne (tento princip považuji za dostatečně vypovídající, i vzhledem k již zmíněné recenzi CX-111 v MS 10/00, kterou velmi podrobně a s referenčními studiovými „ikonami" provedl kolega Lejčko). Zároveň mě zajímalo, zda se vyplní i kmitočtová charakteristika uváděná výrobcem u obou modelů. Po natočení krátkých ukázek, bylo jasné že nejde o reklamní „tlačenku". CX-112 měla jakoby o něco tlustší zvuk - maličký nádech „lampovitosti", což dle mého bylo způsobeno lehkým nárůstem na 100 Hz (asi o 2 dB dle přiloženého grafu). Celý charakter byl však dále pevný a referenčně rovný. Možná právě pro tuhle hutnost ho výrobce doporučuje hlavně pro digitální nahrávání.
A možná právě tato zvednutá charakteristika dělá ono full-bodied. Můj CX-111 má rovnější, referenčnější zvuk a při pohledu na graf je to jasné. Frekvenční charakteristika je téměř jako podle pravítka. Vyzkoušeli jsme ještě jeden mikrofon v podobné cenové relaci a jakoby zahuhlaný výsledek nás příliš nepotěšil (značku ze slušnosti neuvádíme).
Pokud někdo nemá příliš kvalitní mikrofonní preampy, bude CX-112 asi střelou na branku, možná i trefou do černého. Pokud ano, pak na nás CX -111 působila vyrovnaněji. Natáčení sborů jsem opravdu nezkoušel, neboť snímat sbor pouze jedním mikrofonem nesnáším už kvůli stereofonitě. Výrobce s tím ale počítá, protože dodává jako typizované příslušenství phantomový napáječ rovnou pro dva mikrofony. Jó, pár je pár. Tento jsem však dispozici neměl.
Kde mě však „tělní tlustota" přímo nadchla bylo při natáčení houslí a violy. Pevný kontaktní zvuk mi doslova učaroval. Nebylo třeba přidávat korekcí, neboť samotná charakteristika je plnější. I mému kolegovi - houslistovi se zvuk velmi líbil, tak jsem mu začal našeptávat, že právě tento mikrofon mu chybí k dokonalosti. Z tohoto automaticky vyplývá, že zvuk kontrabasu musí být zákonitě taktéž dobrý - byl. Obyčejně přidávám ještě basovou dynamiku, ale i bez ní byla nahrávka plná. Mohl bych takto pokračovat dál, ale už teď je jasné, že Audix CX-112 je o chlup lepší pro nástroje, kdežto tam, kde je potřeba rovného zvuku - např. zpěv, pro mě vyhrává o prsní bradavku Audix CX-111. Snímání kytarových boxů provádím obvykle středovou dynamikou na reprák a basákem zezadu (ala Daniel Lanois), někdy ještě používám vzdálenější kondenzátor. Na tvrdší styly a na stack bych použil CX-112, na kombo spíše 111-ku. Každopádně já osobně nikdy nepoužívám pouze jeden mikrofon na snímání elektrické kytary.
Se svými žáčky jsem připravil pár srovnávacích ukázeček, které se záhy objeví na webových stránečkách našeho časopisu.
A na závěr?
Za svoje prachy (a v tomto případě nejde o žádné reklamní nadbíhání – ještě jednou mrkněte na cenovku) dostanete nekompromisní kvalitu ve slušivém kabátě, neboť firma Audix rozhodně není žádným elévem v království zvuku - tedy nahrávání zdar neboť s Audixem „tape it easy"…
