Jak se na tu „potvoru“ hraje?
V sedě dosti špatně... Warlock je proti Beast V při hraní v sedě „zlatý“, a zatímco normální „véčka“ vám při hře z nohy klouzají pryč, Beast V sice drží, ale nepříjemně tlačí do prsou a hlavně do nohy. Je to prostě kytara, u které je lepší stát. A ani ve stoje to není žádný komfort. Rohy trčí na všechny strany a bohužel kytarista si mnohdy neuvědomí, že to není Stratocaster a že s těmi dvaceti centimetry dřeva vzadu navíc se může lehce někde šprajcnout, něco otlouct, shodit a podobně. Při tom všem mu kytara stejně jako snad všechny modely od B. C. Rich padá hlavicí k zemi, což s sebou nese hlavně nutnost soustředit se nejen na samotnou hru, ale i na neustálé pozvedávání kytary nahoru. Nevím o tom, že by se tento nešvar dal pořešit nějakým vhodnějším umístěním knoflíků pro řemen. Vím ale, že částečně pomůže použití drsnějšího kytarového řemenu. Zkrátka a dobře: je to „šílený“ a nepraktický design, ale co bychom kvůli image neudělali, že? Mimochodem na Sonisphere festivalu jsem pozoroval Kerryho Kinga, jak s kytarou pracuje – nebylo znát, že by mu nepohodlný tvar kytary nějak vadil. Všiml jsem si ovšem i toho, že s nástrojem nijak moc po pódiu neběhal. Krk je relativně rychlý, ale jsou i rychlejší (užší). Patka krku trochu brání v přístupu k vyšším polohám, ale bohužel v této kategorii nelze „bezpatkovou“ úpravu očekávat. Spokojme se alespoň s tím, že potenciometr Volume kytaristovi nijak nepřekáží.
Zvuk
Při hraní na Beast V jsem si k ruce opět přibral vlastního Bronze Warlocka. Koncepčně jsou si kytary podobné, i když Warlock má tělo z jiného materiálu (agathis). V levnějších sériích kytar B.C. Rich najdeme právě lípu, agathis nebo také „nato wood“. Přitom B.C. Rich někdy zmíněná dřeva obměňuje i ve stejnojmenných sériích, takže teoreticky můžete narazit na dvě hodně podobné kytary, které však mají jiný materiál korpusu. Na druhé straně mám dojem, že zvuk těchto kytar bývá sice podobný, určité rozdíly zde ale rozhodně najdeme. Při zapojení obou kytar na čistý kanál zesilovače byl znatelný zejména rozdíl v hlasitosti. Ve specifikacích Beast V je použití „BDSM“ snímačů. U těch je zmíněn „high output“. Před nějakou dobou jsme se podivoval tomu, že například u aktivních snímačů se pořád zmiňuje jejich „extra“ výstupní signál, ale přitom mnohdy běžné pasivní snímače znějí stejně silně. Ani u testované Beast V si nemyslím, že by výstupní signál byl mnohem silnější než mívají ostatní kytary, nicméně oproti staršímu Warlocku ze stejné stáje je signál evidentně silnější (přitom i u tohoto Warlocku v době koupě bylo uvedeno použití BDSM). Na čistém kanálu lze také slyšet jinou barvu zvuku. Agathisový Warlock zní velmi čistě, perkusivně, přesně. Zvuk je konkrétní a díky basům a výškám zní tak nějak „striktně“. Chybí možná trochu více středů. Oproti tomu testované Beast V má bohatší zvuk. Je zde slyšet více frekvencí, zvuk je o něco barevnější a i na čistém kanálu zní kytara rockověji. Pořád je zvuk ale konkrétní a nijak extrémně z něj nevyčnívají vysoké frekvence při hraní celých akordů (oproti dalším dvěma kytarám, které jsem si k testu přibral). Krkový humbucker má tlustší zvuk než kobylkový, je v něm více nižších frekvencí, což zní v některých pasážích příjemně, ale na druhé straně celé akordy mohou být zahlceny basovými složkami signálu. Střední poloha přepínače snímačů může být zajímavá pro ty hráče, kteří nechtějí dravý zvuk od kobylky, ani temnější zvuk od krku. Pro hraní se zkreslením bude v 99% využíván asi kobylkový humbucker. Tahle kombinace se hodí jak pro sóla, tak pro pomalé beglajty, skočné riffy nebo palm muting. Krkový snímač zní zabasovaně a zvuk kytary „dusí“, pokud zrovna nehrajete sólo. Sóla na krkový humbucker nezní špatně, ale zbytečně moc basů je cítit i tady na tlustých strunách. Přiznám se, že mě překvapily možnosti ovladače Level. Zprvu jsem jej měl samozřejmě vytočený na plno, ale později jsem zjistil, že s ním jde výstupní úroveň signálu pěkně regulovat a člověk si jeho pomocí a pomocí razance úderů může docela pěkně vyhrát s dynamikou. Naopak, knoflík Tone mě nepřekvapil ničím. Možnost posunout zvuk kytary od šťavnatého směrem k jakémusi „zabředlému“ soundu se mi nelíbí ani na této Beast V, ani na mnoha jiných kytarách. Sustain kytary, který by měl být pozitivně ovlivněn uchycením strun skrz tělo, byl dostatečný, ale zmíněný vliv „string-thru“ nedokáži posoudit, protože podobně dlouhý sustain mají i ostatní mé kytary.
Závěr
Tento nový model B.C. Rich je samozřejmě určen pro kytaristy, kteří budou chtít pomocí zvláštní kytary dotvořit svou vlastní image. Právě tito lidé nebudou pravděpodobně hledět na několik nepraktických věcí, které tento bizardní tvar přináší. Vždyť ono se to přeci jen dá přežít, jen to napadání na hlavu bude kytaristu provázet stále. Na druhé straně ale máme před sebou výborně řemeslně zpracovanou kytaru s nádherným designem a dobrým zvukem, jak ve spojitosti s hi-gainem, tak třeba i s crunchem.
