Bricasti Design M7

Studiový reverb procesor
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
105 723,00 Kč

Hudební svět je doslova zaplaven nepřeberným množstvím procesorů, které svou menší či větší věrností dozvuku ovlivňují kvalitu nahrávek, hudebních produkcí či multimediálních projektů. Vytvořit však kvalitní umělý prostor vyžaduje opravdové mistrovství programátorů a pokud konstruktéři přidají ještě dokonalý hardware s perfektním uživatelským ovládáním, je zázrak na světě…

Světa znalí profíci vám potvrdí, že donedávna kralovaly v oblasti dozvuku legendy od firmy Lexicon. Šlo zejména o modely 480L a PCM 91. Náhle se však objevila firma, která je na trhu poměrně nováčkem. Funguje asi pět let, což je například v porovnání s Neumannem či Fenderem opravdu málo. Nováček si podle jmen svých zakladatelů Briana Zolnera, Casey Dowdella a Tima Thompsona dal do vínku jméno Bricasti. Jako hlavní program své výroby si Bricasti vytkla vytvoření špičkového dozvukového zařízení, a sice produktu Stereo Reverb Procesor Model 7. Nastoupit do rozjetého vlaku s ideou výroby „něčeho“, co bude špičkou na rozsáhlém poli plném konkurence, může buď jen naprostý šílenec, a nebo profesionál, který ví, co mluví. Tito pánové jsou (věřte, nebo nevěřte) tou druhou alternativou. Ve výzkumu programingu dozvukových zařízení se pohybovali již dlouhou řadu let předtím, než započali genezi své firmy. Všechny zkušenosti samozřejmě beze zbytku zužitkovali. Jejich M7 je v současné době glorifikován všemi předními producenty a zvukovými mistry slavných nahrávacích, postprodukčních a filmových studií. Někteří z nich si dokonce koupili hned několik těchto přístrojů.

Bricasti aneb produkt technologické vyspělosti

Čtyřletý vývoj elektronické části (jen vývoj AD/DA převodníků trval více jak rok) mohli konstruktéři korunovat tvorbou algoritmu a předvoleb samotných dozvuků. Věděli, že pokud nebudou mít v ruce schopné algoritmy hallů, platů, roomů apod., nemá cenu v práci pokračovat. Tři roky programovali jednotlivé algoritmy, než dosáhli pro sebe uspokojivého výsledku. Poté následoval návrh designu a výroba samotného přístroje. Celý zázrak se podařilo vtěsnat do 1 HU vysoké krabice z nerezové oceli s aluminiovým předním panelem. Protože základní prioritou byla maximální zvuková čistota, jsou všechny spoje co nejkratší, aby se omezilo rušení a šum, který se na signálové cesty indikuje. Přístroj má striktně oddělenou analogovou a digitální část a disponuje dedikovaným transformátorovým lineárním napájením. Uvnitř přístroje pracuje šest dvoujádrových DSP jednotek firmy Analog Devices, které mají za úkol produkci dozvuku. Zde je jasné, proč je dozvukové zařízení této kvality mnohem lepší, než všemožné plug-iny v počítačových DAW. U sebevýkonnějších počítačů musí procesory zpracovávat ještě hromadu jiných informací, takže je výkon oslabován. Zde je celá palebná síla bezezbytku vyhrazena pouze pro dozvuky. Dokonalé profesionální připojení odbourávající nechtěné ruchy je pak naprosto srovnatelné s mixáží prováděnou v jednolitém prostředí počítačového DAW. Pokrok v mikroelektronice umožnil procesorům Bricasti M7 kupříkladu také pracovat s přibližně desetkrát vyšším výkonem, než jaký má k dispozici konkurenční TC System 6000 a čtyřikrát vyšším, než u Lexicon 480L. (A to už je nějaké páry…)

Zadní panel procesoru obsahuje zleva: síťovou zástrčku, MIDI IN/OUT, AES/EBU IN/OUT, dva konektory RS 422 Remote a Loop Thru sloužící k připojení nedávno vzniklého dálkového ovladače Bricasti M10, kterýžto je jakousi prodlouženou rukou zvukového mistra. Ten nebude muset vstávat k racku, aby změnil preset, ale využije k tomu ovladač M10 (neměl jsem k dispozici). Následují dva symetrické XLR výstupy L/R a symetrické XLR vstupy L/R. Toť vše. Prosté a jednoduché.

Přední panel M7 je stejně dokonale jednoduchý jako ten zadní. A platí totéž: o co je uživatelské rozhraní jednodušší, o to je provedeno účelněji. Zcela vlevo se nachází krokový otočný přepínač INPUT LEVEL, regulující vstupní úroveň. Postupuje přesně po 2 dB, a to od +8 dBm do +24 dBu. Následují precizně vyvedený dvouřádkový display, u něhož výrobce zaručuje viditelnost z každého úhlu a při jakémkoliv osvětlení. Žádné LCD, ale jednobarevný červený display. Display zobrazuje vstupní úroveň obou kanálů, presety, algoritmy; prostě vše, co je třeba vědět. Následují dvě tlačítka pro listování UP/DOWN. Tyto dovolují procházet veškeré banky a přidružené parametry. Nekonečným otočným kolečkem PROGRAM SELECT volíme potom rozličné hodnoty parametrů během editace. Hned vedle je sekce šesti tlačítek. Tlačítkem PROGRAM vybíráme jednotlivé hotové presety. Přístroj jich má k dispozici přes sto. Už vidím ten údiv: „Tak málo? Můj efekt jich má 1000“. Dovolte kontra námitku: „Ovšem tady co preset, to naprosto okamžitě použitelná dozvuková perla“. Pro profesionální práci by jich klidně mohlo být i méně. Pokud si k tomu připočtete jednotlivé parametry, získáte n.factorial možností. Samotných algoritmů je šest: Halls, Rooms, Plates, Ambience, Spaces, Chambers. Tlačítkem SYSTEM nastavuje uživatel preference přístroje; EDIT umožňuje práci s parametry jednotlivých presetů; REG vyvolává uživatelské banky; pomocí STORE se editovaný program ukládá a ENTERem potvrzujeme určitou volbu (pokud svítí na display malá hvězdička). Následuje čtveřice tlačítek pro rychlou volbu 1 - 4, kterou bychom mohli klidně označit anglickým Favorites. Zde si může uživatel jedním dlouhým stiskem uložit své „nejoblíbenější“ programy a následně je jediným stiskem vyvolávat. Velmi to šetří čas. Tlačítko Tap není doposud funkční. Bude využito během dalších softwarových upgradů systému (už na jaře by se M7 měla oficiálně dočkat podstatného rozšíření o další dva typy algoritmu). Posledním prvkem předního panelu je přepínač on/off, v našem případě označený 0/I.

Bricasti M7 pracuje v digitální sekci s 44.1 až 192 kHz frekvencí ve 24 bitovém režimu. Dynamický rozsah je >117 dB (podle vážené křivky A), zkreslení THD+N: <0.001% a jitter je menší než 20 pikosekund. Z tohoto důvodu také nemá zadní panel konektory pro Word Clock, neboť jitter je tak malý, že jej M7 nepotřebuje. Frekvenční rozsah v analogové části je 10 Hz až 20 kHz. Díky kompletní MIDI implementaci je možné programy a jejich parametry ovládat také přes MIDI. (Zlaté Atari, kde si člověk sám vytvořil v MIDI manageru ovladač pro jakoukoliv mašinu.) Pánové od Bricasti ale připravují ovládací program vytvořený pro obě platformy PC/Mac.

Bricasti aneb zvuky z královských komnat…

Původně jsem se domníval, že jen samotný popis Bricasti zabere půlku časopisu a já posléze skončím na psychiatrii s diagnózou paranoidní schizofrenie. To jsem se ale spletl. Žádné tajemné hlasy se mě nepokoušely přemluvit ke stavbě miniaturního hadronového urychlovače z dostupného kuchyňského nádobí, ani mě nikdo nevybízel, abych vyhledal Ussámu bin Ladina a podiskutoval s ním o galapážských želvách. Testování jsem započal výrobou kabelů cinch-kanon, protože můj předobrý domácí analogový mixoidní dědoušek jaksi nedisponuje inzerty v podobě kanonů (to ale víc mixů, že?!). Bricasti sice nemá možnost připojit mix přes jacky či cinche, ale výrobce na druhou stranu s touto variantou počítá a dokonce ji v podobě schématu zapojení XLR/jack uvádí ve svém manuálu. Po značném letovacím úsilí bylo konečně vše připraveno k testu samotnému. Propojil jsem kabely s analogovou sekcí M7. Spustil Pro Tools session s mixem (kde jsem úplně vyřadil nejprve nedávno zakoupený plug-in konvolučného reverbu Revolver od kalifornské firmy McDSP, abych dostal neefektovanou nahrávku (budu hallit přes Bricasti)) a na analogovém mixu nastavil Aux IIN/OUT. Pomocí O/I jsem Bricasti zapnul, nastavil Vocal Chamber a… vůbec nic se nedělo. Nahrávka hrála, hall se nekonal. Započal jsem v hledání svého omylu. Zkontroloval jsem funkčnost kabelů a správnost zapojení a zkusmo připojil stařičký demo-hall Yamaha Rev 100, používaný na hallení zpěvu během zkoušek. Vše fungovalo…

Mám tedy špatně nastavené parametry v přístroji. Funkcí „System“ uživatel přístroj nastaví k obrazu svému a umožní tak jeho plynulý chod. Na prvním místě je nutné zvolit správný Audio Format. Tedy, zda budete používat analogové či digitální vstupy. Kombinaci těchto dvou světů Bricasti v žádném případě neumožňuje (což je patrné již ze dvou zcela odlišných způsobů napájení). U digitálního vstupu budete ještě muset zadat shodnou samplovací frekvenci Bricasti a vaší nahrávky. Následuje Output Level - tedy výstupní úroveń (+8 dB, +16 dB, +24 dB). Funkce Display Level umožňuje nastavit úroveň svítivosti předního panelu. Nízkou „Dim“ nastavíte třeba ve studiu či v zšeřelé místnosti, naopak „Bright“ například uprostřed slunečného hudebně-festivalového dne, když se do vašeho racku opírají plnou silou sluneční paprsky. Někteří moji známí z oboru se podivovali nad tím, proč display působí tak archaicky (jako u starých syntezátorů (SixTrack apod)). Jistě, v době, kdy má barevný LCD kdejaká laciná tiskárna, může onen dvouřádkový display jakoby ze starých digitálek působit velmi zvláštně. Konstruktéři však zaručují, že text bude viditelný i v naprosto extrémních podmínkách, kdy ostatní už na svých LCD neuvidí nic. Mezi Dim a Bright máte ještě další čtyři stupně intenzity. Následují funkce „Lock Reg Bank, Unlock Reg Bank a Clear Reg Bank“, jimiž volíte „zamykání či odemykání“ efektových bank. Zbývá „Wet Gain“ (-60 dB/Full-O dB) a „Dry Gain“(-60 dB/Full-O dB). Obě tyto funkce umožňují nastavit poměr mezi neefektovaným a čistým kanálem. Poslední funkcí je pak „Audio Routing“ (Mono L, Mono R, Stereo).

Zpět k mému testování. Stále se nic nedělo, ať jsem kroutil s knoflíky sebevíc. Pak jsem si ale všiml, že po každé změně parametru se vpravo na horním řádku rozsvítila malá hvězdička. Nastavil jsem znovu analogové vstupy a stiskl Enter. Následovala ohromující exploze hallu a mé poslechové monitory málem odlétly na oběžnou dráhu. No jistě, potvrdit Enterem, jak jsem mohl zapomenout? Od tohoto okamžiku jsem nezaznamenal jakýkoliv zádrhel.

Nejprve jsem se rozhodl nasadit rozličné prostory na již hotovou nahrávku, neboť prostor je to, co se nejvíce podílí na celkovém dojmu. Není (dle mého názoru) většího zoufalství, než když někteří „umělci“ dokáží naimplantovat do celkové nahrávky několik typů hallů a posluchač je pak dokonale zmaten odlišností prostorových vjemů. Je samozřejmě jasné, že jinou úroveň dozvuku bude mít basový buben a jinou třeba snare, u kterého budeme vyžadovat dozvuku více. Druhý dozvuk se často používá jako skutečně efektový; například se v jeho narůstající intenzitě jakoby v dálce ztrácí zpěv, nebo jsou naopak po panoramě rozhozené kytary ponechány čisté, ale na bicích je nasazen třeba malý ambient. Bohužel však některé představy studiově nezkušených hudebníků jsou k pousmání a těžko jim budete vysvětlovat, že basový buben a snare by měly mít stejný typ prostoru.

K testování jsem vybral osvědčenou Norah Jones (mimochodem, Al Schmitt, zvukař, který s albem Norah Jones vyhrál Grammy, je rovněž majitelem Bricasti M7; jeho reference naleznete na webu dovozce v oddělení reference/studiová technika). Už z toho důvodu, že její nahrávka, kterou vlastním, je téměř „suchá“ tedy bez dozvuku a pro téměř akustické obsazení její kapely. Rozhodl jsem se pro použití jednoho ze svých oblíbených algoritmů - Room nebo-li místnost. Nalistoval jsem jej pomocí kursoru UP/DOWN a zkoušel postupně jeden preset po druhém od Studia A, B Close, B Far, C, D, E, Deep Stone, Music Room, Heavy Room, Large Wooden, Small Wooden, Large Tiled, Medium Tiled, Small Tiled, Drum & Chamber, Djangos Room, Small Vox Room, Glass Room, Percussion, Marble Foyer, Large Q Room, Small Q Room, Large Red Room, Red Room, Blue Room, Large Room, Small Room, Front Room, Center Room až po Back Room. Každému z těchto presetů věnovali programátoři od Bricasti maximální péči. Zkoumali skutečné chování zvukového zdroje v těchto prostorech (například v nedaleké Boston Symphony Hall) a posléze k němu vytvářeli patřičný algoritmus. Mě osobně chytila všechna „Studia“. Vyznačují se naprostou jemností v projevu. Vlastně ani nejsou slyšet, jen jaksi spojí kapelu do pevnějšího celku a posluchači podvědomě ohraničí prostor, ve kterém soubor stojí. Délka parametru Reverb Time u nich nepřesahuje 1 sec. Nejdelší čas má Studio E (1 sec). K Norah mi tento dozvuk příšel naprosto skvělý. Byl už slyšitelný, ale bez jakýchkoliv reziduálních pazvuků. Přitom naprosto sálal přirozeností. Na akustickou hudbu komornějšího ražení je tento preset dle mého názoru jako stvořený. Dalším úžasným dozvukovým algoritmem je Small Wooden. Přepnete a okamžitě se přenesete do dřevem obložené místnosti. Odraz je teplý, zřejmě zde tvůrci s maximálním nasazením pracovali zejména s parametrem Diffusion. Tento parametr totiž ovlivňuje především hustotu počátečních odrazů. Díky tomu je možné simulovat rozličné materiály na stěnách virtuální místnosti podílejicí se na barvě a charakteru odrazu. Navíc umí programátoři z Bricasti skvěle využívat frekvenční filtry, kterými dodají algoritmu plasticitu a pevnost. Nebojí se ani frekvencí pod 200 Hz, které většinou ze strachu před hučením odřezáváme. Oni naopak dlouhým testováním zjistili, že právě tyto hluboké frekvence se velkou měrou podílí na celkovém zvuku. Skvěle též zněly presety s Reverb Time okolo 1.20 sec, například Deep Stone či Large Tiled. Když jsem si pak pustil skladbu čistou, bez dozvuku, byl jsem docela zklamán. Panečku, jak rychle si ucho zvyká. Vytvořil jsem v Pro Tools session, Norah do něho naimportoval a nasadil svůj konvoluční plugin Revolver. S ušima plnýma zvuku Bricasti jsem začal zkoušet, zda se plug-in přístroji přece jen nevyrovná. Nyní jsem mohl oba dozvuky navzájem srovnávat pomocí přepnutí dvou funkcí. Hned od počátku jsem tušil, že Bricati jednoznačně zvítězí. Jím tvořené dozvuky se mnohem více a lépe pojí s hudebním materiálem. Ona vyzdvihovaná čistota je zde opravdu na místě. Navíc bez výjimky všechny presety jsou okamžitě použitelné, což se o presetech v Revolveru říci nedá. Spousta z nich ve mně budila dojem, že si nějaký programátor jen tak hrál. Zkusil jsem také přímo pirátskou metodu. Zapsal jsem si všechny parametry Studia E z Bricasti na papír. Vybral jsem u plug-inu Revolver preset algoritmu Room, který mi přišel zvukově podobný a opatřil ho parametry z Bricasti. Po vyčerpávajícím boji jsem nakonec vytvořil jakéhosi Homunkula, zdánlivě trochu podobného našemu Studiu E, ale přesto se to originálu nevyrovnalo. Tajemství tkví prostě v programingu algoritmů a výpočtu šesti spřažených procesorů, které nikdy žádný plug-in a procesor v počítači nedohoní. Norah jsem postupně umísťoval do dalších prostor, které Bricasti nabízelo. Nejprve jsem sáhl po simulacích známých sálů jako jsou Boston Hall A, B, Vienna Hall, Worcester Hall. Snad ne proto, že bych je někdy navštívil a měl srovnání, ale právě proto, abych si přes Bricasti vytvořil o jejich dozvuku představu. Líbily se mi opět všechny prostory, ale k použitému audiu nejvíce (dle mého názoru) seděl algoritmus Chicago Hall. Měl o něco kratší Reverb Time (2.10) než třeba Worcester Hall a teplou odrazivost. U funkce Size mě fascinovalo zjištění, že pokud nastavím u tohoto parametru value: Small (malý) a nahrávku náhle stopnu, z dozvuku je cítit skutečně menší místnost; ale pokud zadám Large a proces opakuji, jasně slyším, jak se prostora skutečně zvětšila i do stran a nejen pouze do délky. Dle mého názoru někteří jiní výrobci toto vytváří velmi pokoutným způsobem. Zde jde opět o poctivý programing. Začal jsem z různých svých rozdělaných projektů pouštět jednotlivé nástroje, či skupiny a sledoval jejich spojení s dozvuky od Bricasti. Bricasti, stejně jako Revolver obsahoval společný algoritmus Golden Plate. Oba dozvuky jsem podrobil pečlivému zkoumání. U Revolveru jsem musel přidat Reverb Time z 1.0 sec na 1.80 sec a přenastavit frekvence. Nakonec po asi dvou hodinách běsnění jsem došel k jakžtakž podobnému zvuku. Zprvu se mi líbilo, že Revolver měl v tomto algoritmu zakomponované jakési zachrastění kovové desky, když se nahrávka stopla, ale za chvíli mi už tento ruch začal lézt na nervy. Golden Plate od Bricasti byl čistší a ve finále s odstupem času i mého znovunabytí sluchu nakonec i zde zvítězil.

Bricasti aneb obrovská dokonalost složená z maličkostí…

Mohl bych popisovat ještě na několika dalších stránkách pomocí neohrabaných slov, co je výlučně určeno pouze sluchu, ale obávám se, že recenze by se stala velmi nudnou. I přesto, že jsem již napsal spoustu testů a mýma rukama prošly vynikající výrobky i výrobky produkující menší nadšení, neměl jsem tu čest dostat se k tomu, co profesionální hudební obec považuje za absolutní špičku. Myslím, že mi tento kontakt otevřel oči a já viděl, že zařizení pohybující se v těchto patrech může mít i velice jednoduché až triviální ovládání, bez zbytečných pseudofunkcí a blikajících hovadin. Že se s tímto výrobkem uživatel naučí pracovat během jednoho odpoledne, a místo aby svou invenci a energii věnoval prokousávaní se komplikovaným manuálem a bezpočtem zbytečných funkcí, může se věnovat především samotné tvůrčí práci s přístrojem. Rovněž jsem si uvědomil, že všichni hlavní tvůrci z Bricasti, kteří se podílejí na výrobě ať už hardwaru či softwaru a dozvukových algoritmů, musí tuto svou činnost mít opravdu ze srdce rádi, protože ono „srdce“ je cítit v každém zvuku. Moc si přeji, aby za čas, až dokoupím, co je třeba dokoupit a přijde čas pro nákup Bricasti, byla M7 stále tak dokonalým a přitom uživatelsky i vizuálně přítulným zařízením jako nyní. Aby se postupující tupá globalizace dotkla podobných výrobků tvořených s invencí a nasazením co nejméně. Přeji zároveň všem našim čtenářům, ať je jejich mysl i duše stejně čistá, jako hally od Bricasti i v roce 2009!

M7 na pitevním stole

Procesor Bricasti M7 nese na svém zadním panelu hlášení „Handcrafted in the USA“. Pokud je něco v elektronice označeno jako handcrafted, což se dá přeložit jako ručně sestavený či vyrobený, vyvolá to ve mně vždy představu člověka s pájkou, který pečlivě rovná součástky a pájí je do desky plošných spojů. U tak špičkového zařízení jako je Bricasti M7 mi to ale nějak nejde dohromady a tak přichází ke slovu starý dobrý šroubovák, abych se podíval, jaká technologie se v útrobách zařízení skrývá. Ještě před demontáží krytu přístroje si všímám, že vstupní a výstupní konektory XLR jsou značky Neutrik. Potenciometr Input s největší pravděpodobností vlastně není potenciometr, ale přepínač kaskády odporových děličů, která zajišťuje podstatně přesněji definovanou úroveň v každém daném kroku a hlavně maximální možný souběh zesílení dvou kanálů, pokud je takový přepínač použit pro ovládání dvou kanálů sterea. Můj pocit se po odkrytování přístroje zesiluje při pohledu na svazek kablíků vedoucí od ovladače Input k desce plošných spojů. Desky plošných spojů vůbec nevypadají jako ruční práce, spíš připomínají základní desku počítače. S výjimkou napájecího zdroje je použita technologie SMT. Deska analogových vstupů a výstupů je, vedle různých logických obvodů, osazena převážně jenoduchými a dvojitými operačními zesilovači Analog Devices AD8510 a AD8512. K nim jen tolik, že se jedná o precizní operační zesilovače JFET s ultranízkým šumem, velkou rychlostí přeběhu 20V/us a šířkou pásma 8 MHz pro –3 dB. Digitální sekce je osazena logickými obvody a DSP procesory, kterým dominuje šestice duálních symetrických DSP procesorů Analog Devices ADSP BF561 600 MHz s jádry BlackFin. Tyto DSP procesory jsou určeny pro zpracování velkých objemů dat, a proto se používají v zařízeních pro práci s obrazem. Přesvědčivé a použitelné zpracování algoritmů dozvuků vyžaduje zjevně také velkou kapacitu, takže nepochybuji o tom, že konstruktéři použili řešení odpovídající předpokládaným nárokům na opravdu kvalitní digitální dozvukové zařízení. Napájecí zdroj je, podobně jako u počítače, dochlazován malým ventilátorem, který je přístupný na zadní straně skříně. V nabitém přístrojovém racku to bude chtít dát pozor, aby ventilační otvor nechtěně neblokoval například svazek propojovacích kabelů. To je asi vše, co mohu od pohledu o konstrukci Bricasti říci. Ačkoliv je M7 „Handcrafted in the USA“, myslím, že zrovna v tomto případě šikovné české ruce a pájka dovnitř nepatří, protože použitá technologie patří k těm nejmodernějším. Luděk Oravský