Vždy, když jsem si sám pro sebe porovnával různé kytarové procesory a následně vybral nějakého favorita, musel jsem po čase konstatovat, že je to sice celkový vítěz, ale přece jen mu třeba chybí nějaká drobnost, kterou disponují jeho konkurenti.
U Digitechu GNX3 už jsem však tento pocit nezažil.....
Opravdu, na co si vzpomenete, tím GNX3 disponuje. Procesor nabízí širokou škálu efektů, jejichž parametry se dají podrobně editovat, amp modeling zpřístupňuje několik různých aparátů a ladění boxů. Ve výbavě dál najdeme chromatickou ladičku, metronom nahradil automatický bubeník, sampler umožňuje nahrát vlastní fráze nebo stáhnout hudbu třeba z CD a zpomalením nahrávky jednoduše odposlechnout oblíbené rify, případně si s oblíbenými interprety „zajamovat“. Výrazový pedál umí ovládat množství parametrů a teoreticky vzato nahrazuje díky možnosti přepínání dva výrazové pedály. Hudební standard midi je plně implementován, navíc lze k efektu přistupovat přes počítač. Ovšem novým, a zásadním prvkem, je osmistopý rekordér s doplňkovou externí pamětí využívající SmartMedia karty. Tato novinka bezesporu nasazuje laťku velmi vysoko a nastiňuje, jakým směrem by se mohl vývoj kytarových procesorů ubírat.
GNX3 patří do rodiny složitějších kytarových procesorů, kde mu dělají společnost sourozenci, Genesis3, GNX1 a GNX2. Jejich mozkem je procesor audioDNA a využívají modelingovou technologii GeNetX a CIT. Z toho plyne, že jejich zvukové možnosti jsou prakticky shodné a záleží pouze na ostatním hardwaru, kolik algoritmů z nich „vymáčkne" a nakolik zpříjemní své ovládání uživateli. Při vizuálním srovnání těchto přístrojů si kytarista všimne právě narůstajícího počtu pedálů, což dává tušit, že obsluha bude příjemnější. Jenom bratříček Genesis3 se vymyká stejné vizáži, jednoduše proto, že není určen pro živé hraní, ale spíše do studia. Jak bylo řečeno, GNX3 vychází z předchozích modelů, jejichž možnosti jsou podobné proto jen lehce zrekapituluji jen základní popis a budu se soustředit hlavně na rozdíly. (Recenze na GNX2 je obsažena v čísle MS 2/2002)
Vzhled
Především je nutno zdůraznit, že celá řada má velmi povedený design, který vede uživatele k intuitivnímu ovládání multiefektu. U GNX3 zůstává zachován „editační" panel, který zahrnuje dva displeje, matici s výpisem parametrů efektů, jenž se ovládají řadou datových knoflíků, a řada LED diod signalizuje jejich použití v patchi. V této části pak nalezneme ještě jedno datové kolečko a šestici tlačítek pro editaci globálních parametrů. V dolní třetině je pětice pedálů určená k přepínání patchů, další dva pedály provádí změnu banky. Činnosti pedálů jsou však také závislé na režimu v jakém efekt pracuje. Pravý kraj si zabral výrazový pedál, na opačné straně leží střed našeho zájmu - rekordér, který tvoří „samostatnou jednotku". Důležité jsou také konektory : MIDI in a MIDI out, S/PDIF, přípojka pro footswitch, napájení, hlavní vypínač, vícefunkční stereo výstup (kytara stereo, kytara mono + rekordér mono) s potenciometrem pro výstupní úroveň, sluchátkový výstup, kytarový vstup, vstup pro audio zařízení a mikrofonní XLR vstup i výstup s ovládáním úrovně. Zezadu se zasunují též karty SmartMedia.
Efekty
Nemá cenu se zastavovat nad jednotlivými efekty, kterých umí procesor generovat značné množství. Za zmínku stojí tedy alespoň warping, který umožňuje vytvořit ze dvou různých zesilovačů a dvou boxů jeden hyperaparát, ten uložit do paměti a třeba jej i dál použít při míchání s jiným aparátem. Maximální přehlednost editace warpingu jako u Genesis3 zde není, což je dáno koncepcí (pódium versus studio), důležité je však to, že multiefekt touto vymožeností disponuje. Ostatně hledání ideálního aparátu pomocí warpingu je na delší dobu, a v takovém případě se vyplatí nainstalovat na PC z přiloženého CD program Genedit, se kterým je editace už „jiné kafe". Editační SW umí navíc ovlivnit další parametry, které nejsou z multiefektu přístupné - snad z nutnosti většího množství ovládacích prvků, které by pravděpodobně ani nebyly stoprocentně využity. Navíc se jedná o takové speciality, které využijí jen opravdoví zvukoví fajnšmekři a experimentátoři.
Líbily se mi taktéž variace modulačních efektů s přídomkem Triggered. U takového Triggered Flangeru je v podstatě náběžná hrana modulačního signálu shodná se začátkem riffu, následně tedy zní opakované riffy mnohem přirozeněji. V poslední době lze také pozorovat, že modeling není soustředěn pouze na zesilovače a boxy, ale i na různé krabičky, takže v efektovém modulu Stomp box se ukrývají konkurenční pastičky od DOD, BOSS a jiných. Ještě dodám, že lze ovládat LF oscilátory, které pak mají vliv na modulační efekty.....ale takto bych mohl psát do večera.
Ovládání
Obsluha multiefektu je jednoduchá, za což patří uznání hlavně designerům, kteří navrhli rozmístění ovládacích prvků opravdu účelně. Je jasné, že sedmi pedály už lze efekt ovládnout nohama, bez strachu z toho, že např. v jednom z módů nepůjde přepínat banky. Pracovní režimy jsou zde tedy tři. V Bank Mode máme přístup k pěti patchům najednou, zbylé šlapky přepínají banky. Sešlápnutí pedálu aktivního patche uvede zařízení do stavu Bypass. Tady bych měl výtku, protože se mi mnohdy stalo, že při změně patche reagoval pedál tak rychle a jemně, že hned přepnul do Bypass stavu, takže jsem si musel dávat pozor. Sešlápnutí různých dvojic pedálů pak vyvolává ladičku, změnu režimu nebo „podrežimu" Learn-a-lick, ve kterém lze nahrávat, přehrávat či dokonce zpomalovat fráze beze změny ladění. Druhý režim nazvali konstruktéři Stompbox, možná by ale bylo příhodnější Manual. Pedály slouží k vyřazení některého efektového modulu z patche (moduly Stompbox, Modulation, Delay), přičemž jeden pedál přepíná mezi aparaturou A a B (jejichž warpingem je tvořen výsledný zvuk patche). Potěšitelné je to, že i v tomto režimu neztrácí kytarista možnost změnit patch - pomocí zbývajících dvou pedálů. Poslední režim slouží k ovládání rekordéru. Orientaci zpřehledňují tříbarevné diody zapuštěné v pedálech, které u šlapek pro přepínání bank svítí stejnou barvou jako dioda oznamující aktuální mód. Problémy mi trošku činila řada otočných ovladačů, která se stará o změnu parametrů v reálném čase. Tady je člověk většinou zvyklý na to, že se ovládají parametry jako jsou basy, výšky, středy, hlasitost ...jenže u GNX3 jsou tyto knoflíky určeny primárně k míchání aparátů a výše zmíněné parametry je možno ovládat až po volbě jednoho ze dvou aparátů, kterými je tvořen výsledný zvuk.
Rekordér
Rekordér je umístěn v levém horním rohu a všechny jeho ovládací a zobrazovací prvky jsou pěkně pohromadě. Velkým plusem hodnotím, že se konstruktéři nesnažili využít pouze stávajících zobrazovacích prvků a speciálně pro rekordér vyčlenili ještě dva displeje navíc. První z nich zobrazuje aktuální píseň, druhý ukazuje čas. Další informace jsou vidět na displeji, který jinak zobrazuje jméno patche, ten informuje o operacích, které jsou prováděny (mazání písně, ukládání). Takto má kytarista dokonalý přehled o všem, co ho při nahrávání zajímá. Pod displeji nalezneme „operační" tlačítka. Jejich funkce jsou tyto: record, play, stop, rewind , forward a undo. Tyto funkce nám v režimu Recorder poskytnou pohodlně nožní pedály (při hlubší editaci různých parametrů už je ale lepší položit si efekt někde na stůl před sebe, aby bylo možné rukama ovládat všechna tlačítka) Následuje osm tlačítek se zapuštěnými LEDkami, z nichž každé reprezentuje jednu stopu. Poslední čtyři tlačítka mají na starost několik dalších doplňkových funkcí.
Nadšení pro skladatelé
Určitě si každý najde způsob, jak rekordér využít, ale já si troufám tvrdit, že největší užitek přinese především kytaristům, kteří jsou autoři skladeb. Kolikrát se mi už stalo, že jsem měl vymyšlený „geniální" riff, který mohl být základem písně, jež by se stala hitem a katapultovala mě mezi „rock stars" . Bohužel jsem si tento riff nezapamatoval a debut se nekonal :-). Ale teď vážně, pokud kytaristé neměli specializované nahrávací zařízení a nechtěli své výtvory zapomenout, museli se spolehnout na klasický magnetofon, jehož nevýhody jsou zřejmé - pouze jedna stopa a komplikované ruční ovládání. GNX3 tyto nevýhody odstraňuje a nabízí ještě o hodně navíc.
Konkrétně si můžeme představit, že mám představu o tom, jak bude píseň znít, jde teď jen o to seznámit s ní spoluhráče, případně provést nějaké změny. Není tedy nic jednoduššího něž si píseň předem připravit tak, že do jedné z osmi stop si nahraji rytmický základ. Aby byly riffy nahrány přesně může být spuštěn automatický bubeník, kterého lze navíc nahrát do jedné ze stop. Mezi efekty a simulacemi najde takový, který vám z kytary udělá basu, a do dalších stop je možné nahrát sóla nebo akustické vyhrávky a díky konektorům pro mikrofon bude ve skladbě i zpěv. Pak stačí donést GNX3 na zkoušku a představit ostatním jednotlivé party. Aby bylo muzikantům vše jasné, můžete jim pustit nejdřív všechny stopy, ať mají představu jak to bude znít, následně však můžu pouštět třeba jen bicí s jednotlivými nástroji. To je však jen jedna z mnoha možností - klidně si můžu vymyslet sedm různých sól a ty pouštět jednotlivě s daným rytmickým základem, načež posoudím, který z nápadů zní nejlépe. Taky je možné stáhnout si do efektu nějakou písničku z CD (vhodné třeba pro odposlechnutí písně)
Paměť má místo pro sto nahrávek, není tedy třeba se omezovat v jejich počtu, kritériem je však 16 MB vnitřní pevné paměti. Pod tímto číslem si můžeme představit jednu tříminutovou skladbu v osmi stopách, které jsou nahrány v CD kvalitě (44,1 kHz). Celkový čas lze prodloužit snížením kvality nahrávky až čtyřnásobně - tedy na 12 minut, přičemž se jedná o součet časů jednotlivých stop. Tady trochu moje nadšení z efektu opadlo, oněch 12 minut opravdu není mnoho na to, aby si kytarista v rekordéru nosil rozpracované skladby. Toto je alespoň inspirace pro výrobce, v další verzi by tedy rozhodně mohl velikost paměti zvednout. Kompenzace lze dosáhnout použitím SmartMedia karty. Při její nejvyšší kapacitě 128 MB (menší kapacity jsou 16, 32, 64 MB) je možné zaplnit čas až 96 minut. Karta pak může být zformátována a použita v čtečce připojené k PC, kde jsou jednotlivé stopy skladeb přístupné jako soubory ve formátu wav. Vyhrávají ti, kdo využívají digitálních technologií naplno, a už doma nějaké zařízení využívající SmartMedia (např. fototaparát) mají. Karta však samozřejmě představuje dodatečnou investici. Vzhledem k relativně malé interní paměti je kytarista nucen šetřit místem a uchovávat pouze nedůležitější nahrávky - a tady je drobná potíž : ve zmíněném počtu paměťových míst mohou časem zůstat již nepotřebné nahrávky, které pak snižují kapacitu. Proto nezbude nic jiného než projít jednotlivé songy a hledat zda např. v paměťovém místě číslo 50 není zapomenuta nějaká nepotřebná nahrávka.
Vychytávky
Při nahrávání zjistíme, že GNX3 překvapuje různými drobnějšími „vychytávkami". Mezi ně patří třeba možnost nastavení hlasitosti a panorámy jednotlivých stop, zobrazení zbývajícího času. Pro ušetření paměti lze zvolené stopy sehrát v jednu stopu, nahrávat lze i ve stereu. Nejdřív mi trošku chyběla funkce, která by uměla začít nahrávání v momentu, kdy snímač vyšle signál (kytarista začne hrát riff), ale Digitech se rozhodl pro jiné, snad ještě lepší a především „muzikantštější" řešení - GNX3 prostě před začátkem nahrávaní odpočítá několik dob. Nahraná stopa se může automaticky opakovat, nebo lze vytvořit smyčku a do ní vrstvit další materiál. GNX3 obsahuje i užitečnou funkci, která umí smyčku oříznout a vyrovnat tak prodlevu vzniklou při nepřesně spuštěném nahrávání. Další možností je nahrazení části skladby. Samostatnou kapitolu tvoří nastavení vstupů pro nahrávání. Kromě kytary totiž lze zároveň nahrávat i zpěv, a to do společné stopy s kytarou nebo odděleně. Na přání zpěváka je možné signál z mikrofonu „prohnat" reverbem, modulačním efektem nebo celou sérií zapnutých efektů (včetně amp modelingu). U kytary lze naopak nahrát „čistý zvuk" bez efektů a teprve pak začít experimentovat s různými modely zesilovačů. Takže bez nutnosti hraní si může kytarista vybrat, který zvuk mu k danému riffu pasuje nejvíc.
Suma sumárum
Nebudu hodnotit zvuk multiefektu, ten je stejný jako u GNX1 a GNX2, které již testy prošly a byly hodnoceny velmi kladně. Význam tohoto procesoru spočívá v tom, že se nějaká firma odhodlala zvýšit užitnost efektu tím, že obsahuje právoplatný rekordér (oproti omezeným samplerům). To může (a doufám že bude) mít za následek nový pohled na koncepci efektů a s ním by měly přijít také reakce ostatních výrobců. Na GNX3 také Digitech předvádí, že dokáže využít všechny moderní technologie a konečně je zde procesor, který má v sobě vše, co kytarista potřebuje. Výborně je zpracováno i ovládání, které bych u přístroje s tolika možnostmi čekal i složitější. Malá výtka by tedy směřovala pouze k 5 potenciometrům, u kterých by člověk mohl primárně předpokládat změnu jiných parametrů než warping. Možná by stálo za úvahu začlenit k těmto kontrolerům i jakési krokování, neboť při výběrů parametrů k editaci se těžko odhaduje o kolik je třeba knoflíkem otočit a snadno přeskočíte žádaný parametr. Zklamala mě velikost interní paměti pro rekordér - s přihlédnutím na kvalitu a možnosti výrobku je to taková vada na kráse – 100 paměťových pozic na skladby vyvolává pocit velké kapacity, která je pro fráze či nápady dostačující, ale pro kompletní aranže nedostatečná. Možnost editace pomocí programu Genedit je zajímavá, praktická a přehledná, ale já osobně bych uvítal, kdyby efekt využíval pro komunikaci s počítačem, místo dnes již téměř zastaralého MIDI pětikolíkového připojení, modernější USB rozhraní. U ovládání je třeba podtrhnout také to, že všechny důležité funkce se dají ovládat nohama, při dokoupení nožního pedálu FS300 je možné komfort ovládání ještě zvýšit. Cena je přijatelná, velmi pravděpodobně se však zvýší o položku za zakoupené SmartMedia karty. Na závěr si ještě zkuste představit, jak by to na podlaze vypadalo, kdybyste chtěli napodobit jednotlivé funkce GNX3 pomocí jednoúčelových zařízení - tedy krabiček, ladičky, metronomu atd....
