Marcus Miller, Sting, Bootsy Collins, Andreas Kisser, Adam Clayton, Hiram Bullock či Eric Clapton... Co spojuje tato jména? Celkem nic zvláštního, pouze další jméno – DR, které je synonymem kvality pro ve světě čím dál tím oblíbenější, či chcete-li častěji používané struny. Ano, následující řádky budou zasvěceny pro někoho tak triviální záležitostí, jakou jsou právě struny.
Konzilium
Skutečně; někomu připadá, že psát o strunách je malou zbytečností, ale ti znalejší moc dobře vědí... Nejen kvalitní nástroj, aparát nebo kabel, ale i struny jsou nedílnou součástí vybavení hráče. A kvalitou se většinou rozumí minimálně to, že déle vydrží a nepraskají. A proto se na trhu neustále objevují nové značky, které mají něco speciálního, co jiné nemají. Další značkou, která se nás snaží přesvědčit o své výjimečnosti je americká firma z New Jersey – DR.
Než se podíváme na samotný test, dovolte mi alespoň ve zkratce představit tuto firmu.
Tento poněkud tajemný název skrývá iniciály dvou pánů z nichž jeden je skutečně doktor. V roce 1989 se potkávají Mark Dronge a Dr. Benzion Rapoport v Emersonu, New Jersey na periferii NYC, aby zkusili ukojit hlad mnohých hudebníků hledajících legendární "starý" zvuk. Oba inspiruje při práci poslech nahrávek jako např. alba Marcuse Millera či Erica Claptona. Jak říká Mark Dronge: „Slyším ten neuvěřitelnej sound, kterej nemůže dokázat jen kytara nebo aparát. Jediná odpověď je – to musí být struny...". A tak se začíná pídit po továrnách, z nichž mnohé už dávno neexistují, zpovídat mistry výroby, a také samotné muzikanty. Téměř vždy mu pověděli to samé: základ je ruční práce, pěkně kulatý zvuk tvořený ve velké většině strunami s kulatým jádrem než hexagonálním profilem (šestihran), a nebát se vyřazovat „podezřelé" struny což bývá většinou velmi nákladné. Proto také spousta starých továren či výrobců zkrachovala nebo přešla na automatickou výrobu. Na konci osmdesátých let tedy v Emersonu postavili malou továrničku, kde postupem času pracuje kolem třiceti zaměstnanců, kteří jsou podobní nadšenci jako majitelé.
V DR se samozřejmě nevybíhají ani výrobě strun s hexagonálním jádrem. Přeci jenom, ne každý preferuje onen kulatý tón, ale má raději říznější či více zvonivý zvuk strun. Za všechny můžeme jmenovat signované struny Hi Voltage, které svým jménem zaštítil, dnes již bohužel na pravdě Boží, Dimebag Darrell z Pantery….
Premedikace
V případě strun, o kterých je v tomto testu řeč, však DR skutečně dali na radu starých mistrů, a používají pro výrobu ovinutých spodních strun kulaté jádro, na které je následně ručně (samozřejmě za pomoci jednoduchého přístroje, ale skutečně nejde o automatickou výrobu) aplikován samotný vrchní ovin příslušného průřezu. Tenké struny a drát opletu jsou navíc potaženy 3-mikronovou vrstvou barevného polymerového "laku", který brzdí proces koroze struny, vyvolaný nečistotou, vlhkostí či „kyselým" potem.
DR také věrna tradicím vyřazuje při pečlivé výstupní kontrole všechny struny, které vypadají kazově či jakkoliv podezřele. Což je samozřejmě u ruční výroby doslova nezbytné. Jak jsem psal výše, jde o dost nákladný proces, který nemálo navyšuje cenu strun. Proto jsou také takové struny záležitostí spíše pro fajnšmekry, kteří dost přesně vědí co hledají.
Ale pojďme k testu. K testování byly k dispozici černé „krabičky", které jsou označeny velkými písmeny EXTRA life, o firemním logu DR snad netřeba mluvit. Tato série je novinkou na trhu. Známější ve světě jsou spíše sady Legend, Hi Voltage (viz výše), Zebra (pro elektroakustické kytary) či Hi-Beam (basové struny). Ale zpět. Všechny sady Extra Life série mají jako podtitul poetické názvy: Red Devils (rudí ďáblové), Black Beauties (černé krásky) a Peacock Blue (modrý páv), což ale neznamená nic jiného, než označení jejich barev. Ano, čtete dobře; skutečně jde o barevné struny. Kompletní název těchto strun je totiž EXTRA LIFE colour coated. Mnou testované sady byly v jedné síle, a to jedenáctkové, čili .011, .014, .018, .028, .038 a .050, kolega pak měl k dispozici klasické desitky (.010/.046) Páva a Ďáblíky. Struny byly testovány na kytarách hand made (Pavel Hlaváček) P.R.S., Godin, Fender Stratocaster reissue classic series 1960, Carvin AE-185. Pro doplnění; letitě používám struny Elixir .010/.052; i při sebelepší technologii mi struny (jakákoliv značka) nevydrží déle než tři týdny (poměrně velká zátěž – cvičím dvě až tři hodiny denně, dávám lekce na kytaru plus koncerty). Obdobné platí pro kolegu.
Operace
Struny jsou pěkně od sebe oddělené v papírových obalech s označením síly struny a „nezbytnými" popisky firmy. DR evidentně spoléhá na své výrobní postupy a výstupní kontroly, protože struny, kromě papírových obalů nejsou jiným způsobem chráněny. Znám jiné značky, které jsou ještě vakuově zabalené, ale mnohdy jde skutečně jen o efekt (nechci se někoho dotknout). Trochu nezvyklý je přístup ke strunám – je ze strany, většinou bývá přístup shora krabičky.
Byl jsem nejdříve zvědavý na „rudé ďábly". Můj P.R.S. je v povrchové úpravě načervenalý sunburst, takže volba byla jasná – když červená kytara, tak i struny. Pohled vskutku ďábelský...
Pokud někdo očekává zvukové rozdíly mezi jednotlivými barvami sad - jsou neslyšitelné - shodli jsme se, že jde pouze o vizuální efekt. Proto také budu mluvit o všech barevných typech jako o jedné sadě. Zvuk se dle mého liší pouze v typu kytary.
Po natažení a nezbytném naladění (struny po naladění drží o poznání déle) jen tak na sucho hrábnu do strun, abych zjistil zvonivost. Tuto metodu mi nedávno potvrdil v rozhovoru skvělý kytarista českého původu Marcus Deml, o kterém byla v tomto časopise také řeč. Oba se shodujeme na tom, že kvalita strun se nejlépe pozná bez zapojení nástroje do aparátu. Když nástroj pěkně rezonuje (jak se říká – jde do „bříška" - leč i samotný nástroj musí mít své kvality), nejsou slyšet žádná hluchá místa, struny jsou vyvážené, na sucho hrají poměrně hlasitě, jedná se o kvalitní struny. Pozor, teď není řeč o trvanlivosti, ale rezonanci!
V tomto směru se mi od DR Extra Life dostalo všeho, co jsem očekával, obdobně jako u mých výše zmíněných strun. Drobný rozdíl byl v pocitu kontaktu mezi prsty a strunou - pravděpodobně jiný typ polymeru vytváří pocit jakési lepkavosti – jde však o prvotní pocit, na který si rychle zvyknete a například na systém hry skluzů nemá vliv - a to je podstatné.
Po zapojení kytary do aparátu zkouším nejprve na čistý zvuk. Struny splňují můj předpoklad ze hry na sucho – tedy, velmi pěkná zvonivost, vyrovnané v celé šíři zvukového spektra, žádné hluché místo, čili zatím samá pozitiva... Jsem „malým" ctitelem hry starých mistrů, včetně starých zvuků, a mám tak jejich zvuk takříkajíc v uchu. Musím podotknouti, že se DR skutečně návrat ke klasice povedl. Struny výborně reagují na atak mé poněkud razantnější pravé ruky, a to jak při hře trsátkem, tak i při hře prsty. Na lampový aparát jsou veškeré nuance skvěle slyšet a řekl bych, že tyto struny ještě více umocňují ušlechtilost nástroje. Také samozřejmě jakékoliv nepřesnosti ve vaší hře což někomu nemusí být zase až tak vhod, že...? DR mají také velmi příjemný sustain, který by měl být právě díky technoligii kruhového jádra (opředení se stýká se strunou v celém jejím povrchu), a tím vlastně lepší kompaktnosti struny jako kmitajícího systému, delší a s plynulejším odezněním (u hexagonálních jader může díky styku opletu jen s hranami bazální struny docházet ke vzniku parazitních oscilací, které za určitých podmíne mohou kmitání struny tlumit a tím zkracovat znění tónu či vytvářet reziduální zázněje). Protože se však jedná o mikro vlivy, ověřitelné spíše v laboratorních podmínkách, konstatujme, že délka znění struny a odeznívá tónu je vynikající, tak jak se sluší na kvalitní struny z vyšší cenové třídy.
Další podstatnou pozitivní vlastností je stabilita ladění i při poněkud agresivnějších formách hry, jako jsou expresivní dvojhmaty, či přetahované bendy.
Zřejmě díky povrchové úpravě zní také velmi příjemně hra akordů – při přesouvání nezní glissanda tak jedovatě jako u jiných strun, u kterých chvíli trvá než si, lidově řečeno, sednou. Na druhou stranu při hraní bottleneckem (slide) mi ona jedovatost chybí.
Se zkreslením platí to samé co výše. Při sólech či riffech i při vyšších gainech struny neztrácí nic ze své zvonivosti, konkrétnosti, sustain je přirozeně dlouhý a na konci se netřepí, což u méně kvalitních strun je téměř samozřejmostí (bohužel). Výborně také znějí flažolety obojího typu (přirozené i umělé).
Co se týče životnosti strun byl jsem více než spokojen – ony tři týdny v klidu vydržely. Pouze se po čase (cca 14 dní) objevil vedlejší efekt v podobě sedření povrchové barvy v místě hraní trsátkem a na frekventovaných místech u pražců. Ovšem na zvuku se onen efekt neprojevil vůbec, za což má firma DR můj obdiv!
Pokud jde o desítkové sady, je zbytečné opakovaně psát již jednou vyslovené. Pravdou však je, že DR Extra Life mají skutečně podstaně "kulatější" tón, což jsem na svém nástroji pozoroval v podstatě okamžitě po pár prvních tónech, a v názoru se utvrdil při hře na zkreslený kanál. Staré "poctivé" bigbíty zněly méně jedovatě, nikoliv však méně průrazně, a zvláště na přední krkový snímač si nástroj nádherně "bublal". Po chvilce zvažování jsem nechal korekce na původních polohách a užíval si po celou dobu jejich "života" stabilní a kvalitní vyzrálý tón. K otěru povrchové ochrany samozřejmě dochází jak pod razantními údery trsátka, tak v místech dotyku s pražci (při bendingu jde prostě chtě nechtě kov na kov). To však nejsou místa kritická, narozdíl od hrany ladících kamenů a mezipražcových poloh, které jsou v permanentním styku s vlhkostí rukou, a kde jednoznačně coating vykonal svou dobrou práci a strunu dobře ochránil.
Obligátní otázka na závěr zní; stojí to za to? S plným vědomím mohu říci, že ano! Cena těchto strun není zrovna malá (cca 500,- Kč za sadu), ale na oplátku vám tyto struny nabídnou opravdovou ruční práci, která díky kontrole a vyřazování i sebemenších kazů prostě něco stojí, lepší životnost, stabilní ladění a sametový tón. Jak říkají sami výrobci: "Víme, že nebudeme strunami pro každého. Naše motto je zaujmout zákazníka a poté si ho udržet vysokou kvalitou, ať už se to týká zvuku nebo dlouhé životnosti." Za sebe mohu dodat, "ten tón za to stojí - zkuste si pana DR!"...
