Ať už hráč na klávesové nástroje či kytarista s baskytaristou, občas bojují s problémem, jak pomocí jednoho zařízení nasázet do svého nahrávacího software MIDI noty, zpěv, nástroj či třeba efektové zvuky z jiného modulu. Pomocí, vzhledem k „mikro" koncepci spíše zaměřenou právě na „neklávesové" muzikanty, mohou být do malých master keyboardů integrované zvukové karty. Výrobců je v poslední době hned několik a dnes se zastavíme u firmy Egosys.
Zařízení nese název NeON a je kombinací maličkého MIDI masterkeyboardu (má 25 polovyvážených kláves bez AfterTouche, na které se hraje poměrně dobře) a zvukové karty. Chybí ještě jedna podstatná informace, a tou je propojení s vlastním počítačem – tedy pro tento případ jde o USB verze 1.0
Zadní panel
Na zadním panelu zařízení zleva najdeme kolébku vypínače a zdířku pro napájení. V krabici, kterou jsem k testu dostal však nebylo napájecí trafo a v manuálu se potřebné napětí hledalo složitě (pro zájemce, jedná se o 9 V / 500 mA). Potřebnou polarizaci jsem nenašel vůbec. Je zkrátka vidět, že se již nadobro počítá s napájením z USB. Konektor je hned vedle. Jde klasicky o konektor USB A. Z MIDI je tu klasická dvojka MIDI In/Out a zdířka pro Sustain Pedal (polarizace je programovatelná na zařízení). Tím se dostáváme k audio části. Jsou tu tedy následující vstupy: mikrofonní, Hi-Z vstup s vyšší impedancí například pro kytary a linkové vstupy 1 a 2. Výstupy směřují do linkových výstupů 1 a 2 nebo do sluchátek. Vše uzavírá otočný potenciometr pro ovládání výstupní úrovně sluchátek, který je však příliš tuhý a navíc schovaný pod okrajem zařízení, a tak je manipulace s ním poněkud nesnadná. Vybízí spíše k jednomu trvalému nastavení na delší dobu.
Kolečka
Horní panel je rozdělen na tři části. Vlevo dole (vedle kláves) je klasická dvojice koleček Pitch Bend a Modulation. Kolečka jsou umístěná nad sebou, což sice šetří prostor, ale na práci s oběma najednou v reálném čase to opravdu není. Povrch koleček je příjemně zdrsněný, takže ač nemají prohlubně pro prst, pracuje se s nimi dobře. Jen pružinka Pitch Bend kolečka by možná mohla být trošku méně tuhá, aby hráči nekladla takový odpor a Pitch Bend se nevracel do offsetové polohy zbytečně moc rychle. Ale znáte to, každý by chtěl něco…
Ovládací prvky
Část horního panelu nad klávesami je rozdělena na dva oddíly. Vpravo je 8 otočných potenciometrů a pod nimi 8 koleček (klasická wheel). S potenciometry se pracuje velmi dobře. Otáčení neklade zbytečný odpor, okolo nich je dostatečné místo na prsty. Pouze každý potenciometr se otáčel trošku jinak – např. chod druhého byl velmi tuhý. Zdá se, že se konstruktéři opravdu snažili, aby se prach dovnitř nedostal, tím to tedy být nemůže, bude tedy potřeba si vše pozorně odzkoušet při koupi.
Kolečka, která jsou na zařízení místo klasických faderů, mně nesedla. Jde sice o encodery „nekonečné", ale krokové, což nevidím jako úplně vhodné, i s ohledem na to, že na jedno nasazení prstu a otočení s kolečkem připadá pouze 5 kroků a ztrácí se tak poněkud plynulost.
Kolečka i potenciometry je možné přepínat mezi jednotlivými kanály. Jedná se o kombinace 1/9; 2/10; 3/11, atd.
V levé horní části, která je řešena poněkud netradičně, je malý (avšak dostatečně funkční) displej. Dále třetí přiřaditelné kolečko, které se nezvykle otáčí ve směru osy x – tedy zleva doprava a zpět. Práce s ním je ze začátku poněkud nezvyklá, ale rychle jsem se přizpůsobil a nyní jej dokonce preferuji před ostatními ovládacími prvky. Pod kolečkem jsou čtyři malá kulatá tlačítka s funkcemi posunutí klaviatury o oktávu níž, potažmo výš, a změny hodnoty parametru o 1 nahoru a dolů.
Následuje 16 funkčních obdélníkových (esteticky, nikoliv však prakticky zaoblených) tlačítek. Tlačítko se dá stisknout pouze uprostřed, při krajích nereaguje přesně, volba tedy není úplně jistá. V domácí praxi je to celkem zanedbatelné, ale na živé použití mírně stresující. Tlačítka jsou částečně programovatelná, na přiloženém CD je několik užitečných presetů, ale část z nich má již pevně přiřazené funkce – příkladem budiž přepínání otočných potenciometrů 1/9, Panic, změna zvuku, Shift, Enter/Escape, atd. Programování tlačítek je intuitivní a rychlé.
Připojení k počítači
NeON je možné provozovat na platformě PC (Windows XP SP1 nebo SP2; Windows 2003) nebo MAC (Mac OS 10.2 nebo vyšší). Je fakt, že zařízení má poněkud vyšší nároky na hardware, než jsme u MIDI kontrolerů zvyklí. Je ale třeba si uvědomit, že toto není pouze MIDI kontrolér, ale také audio interface. Minimální požadavky jsou Intel Pentium IV 1,7 GHz CPU nebo odpovídající AMD, pro Macintosh je to G4, 256 MB RAM.
K testování jsem použil PC obsahující procesor AMD CPU 1700+MHz a paměť 512 MB RAM. Instalace ve Windows XP proběhla bez problémů.
Ovládací panel vstupů a výstupů je graficky příjemný, přehledný a jednoduchý. Pro bezproblémovou a co nejrychlejší odezvu je nejlepší nastavit ASIO 2.0 ovladače. S bufferem nastaveným na 256 samplů jsem však při 44,1 kHz, 24 bitech docílil vstupní latence 6 ms a výstupní téměř 10 ms, což nejsou hodnoty nejšpičkovější, ale odpovídají této kategorii. K dispozici jsou i MME a WDM ovladače. Zařízení umí pracovat ve 44,1 kHz a 48 kHz (simultánně 2 audio vstupy/výstupy) až do 24 bitové hloubky, ale na vstupech a výstupech najdeme kupodivu velmi solidní 24-bitové A/D, D/A převodníky s 96 kHz přesamplováním. S MIDI se dá pracovat až na 32 kanálech (tedy na dvou MIDI portech) a to díky USB zapojení.
Podpora
V krabici byla 2 CD. Jedno z nich obsahovalo ovladače pro PC i MAC (a to hned pro spoustu produktů firmy ESI) a dále řadu demo verzí různého softwaru (Native Instruments FM 7, B4 Organ, Absynth; Steinberg Cubase SX, WaveLab; DSP Quatro), ale i zvukové kodeky, VST Plug-Iny (Steinberg StereoExpander, Leveler; CSI Tuner; PSP PianoVerb; kompresor, ekvalizér, flanger) a Instrumenty (AAS LoungeLizard demo, Tassman demo; MDA e-piano) a další. Na druhém CD byl program Tracktion. Jedná se o velmi jednoduchý Audio-MIDI sekvencer postavený spíše na bázi smyčkovače.
Závěr
ESI NeON si do vínku připsal vlastnosti z obou protichůdných stran. V první řadě ale musím zaostřit na cenovku. Ta jasně určuje kde se pohybuji, a že stín se překročit prostě nedá. Z tohoto hlediska považuji výše popsané neduhy za méně důležité a akceptovatelné, kterým se navíc ani u ostatních obdobných zařízení nevyhnete, a naopak ocením „lepší než obvykle" audio převodníky, v této třídě solidní klaviaturu, kombinaci rozličných vstupů, mobilitu a pohotovost. Pro domácí nahrávací studio bude jistě vítanou pomůckou za velmi dobrou cenu.
