Framus Camarillo 7

Sedmistrunná elektrická kytara

Vzhledem k tomu, že se na stránkách tohoto časopisu objevují produkty společnosti Framus s téměř železnou pravidelností, čtenář (již nepochybně dobře znalý křivek těchto nástrojů) bezpečně ihned rozpozná, z jaké že řady tato „rudá ďáblice“ pochází. Jistě: jedná se o sérii Camarillo; a tentokráte o model o jednu strunu rozšířený, tedy (suma sumárum) o sedmistrunnou elektrickou kytaru.

Vzhled a konstrukce

Pro výrobu korpusu posloužil osvědčený a léty prověřený bahenní jasan, na který byl přilepen 20 mm silný přesně sesazený díl žíhaného javoru kvality AAA. I leckterý houslař by takovouto kresbou rozhodně nepohrdl. Ale to jen na okraj… Tato kombinace dřev zajišťuje dostatečné vyvážení zvukového zbarvení v celém spektru a spolu s použitými snímači tak produkuje dostatečně dravý průrazný sound. Samotný krk je vyroben z ovangkolu, jenž se taktéž stal velmi oblíbenou firemní dřevinou; s vlastním korpusem je spojen tzv. Bolt-in technologií (je-li třeba vysvětlení, pak viz. některé starší číslo MS). Pro výrobu hmatníku byl použit východoindický eben s tygřími pruhy. Celková užitá kombinace dřev je opravdu dostatečně osvědčená a není k ní více co dodat. Hmatník je osazen 22 jumbo pražci a na vrchní ploše nenajdete žádné vykládání či orientační značení. Malé tečky jsou osazeny pouze do vrchní hmatníkové hrany v obvyklých polohách. Dle mého názoru to takto stačí a navíc díky tomu, že je hmatník celý čistý, působí díky 7strunné šířce opravdu monstrózně. Profil krku je příjemný a jeho průřez by se dal charakterizovat jako nepatrně plošší „D“. Jeho voskovaný povrch je na omak velmi příjemný a nijak rušivě neklouže ani nebrzdí. Hlava svírá s krkem mírný úhel a na její vrchní ploše je nalepená firemní černá hmota s perleťovou ozdobnou výloží a nápisem Framus. Tělo je opatřeno vysoce lesklým tvrdým lakem v rudém transparentním odstínu.

Toliko tedy k dřevěné skladbě, pojďme se nyní podívat blížeji na hardwarovou výbavičku. Začneme-li přímo u hlavy, uzříme 7 ladících mechanik v rozložení 4:3, nesoucích na svých uzavřených olejových tělech firemní loga. Jedná se o zamykatelné strojky, kdy dotažením vsazeného šroubového válce z vrchu mechanik sevřeme struny uvnitř průvlečných otvorů a tím jim zamezíme jakémukoli prosmeknutí. Takto připevněná struna již nevyžaduje mnoho navíjených závitů, ba naopak, potřebuje pouze jen půl či jednu otáčku. Prostě jednoduché a funkční řešení. Na protější straně dráhy strun je osazena kobylka se struníkem ve stylu Tune-o-Matic/Stop tailpiece a to pochopitelně v sedmičkovém provedení. Jednoduše: klasika. Osazené snímače jsou z produkce spřátelené firmy Seymour Duncan, jmenovitě se pak jedná o model SH1 (7) u krku a SH4 (7) u kobylky. Tyto jsou i spolu se svými rámečky zapuštěny do vrchní klenuté plochy. Určitě se již zase opakuji, ale: toto je prostě také klasika – a to zatraceně dobře fungující. Ostatní elektronická výbava se skládá již jen z dvojice potenciometrů Volume (push-pull pro rozepínání obou HB) a potenciometru Tone ve spojení s 3polohovým nožovým přepínačem. Na boku je přes obdélníkovou kovovou destičku zasazena jacková výstupní samice. Jen pro úplnost doplňuji, že tyto komponenty dodala domácí německá firma MEC. Veškerý kovový hardware byl opatřen kvalitní chromovou povrchovou úpravou. Jak už jsme si u tohoto německého výrobce zvykli, celý nástroj je velmi pečlivě zpracován a slušně seřízen. Součástí kytary je tradiční Framus User kit obsahující certifikát původu, leštící utěrku a nezbytné nářadí. Zákazníka jistě potěší i kvalitní firemní gig bag řady Premium Line Plus. Co však zákazníka potěší mnohem víc je hratelnost a využití tohoto vskutku nádherného kousku...

Hratelnost

Sedmistrunné kytary jsou ze zcela logického důvodu odlišné oproti klasickým elektrickým kytarám. Obvykle tak nejprve upoutá už na první pohled „monstrózně“ vyhlížející krk a pak pochopitelně také i počet strun. Tady panují asi největší obavy, převážně z toho, jak kytarista, který hrál léta na šest strun, bude zvládat širší hmatník a jak se popere s hraním akordů či různých stupnicových běhů. Nicméně u našeho testovaného nástroje, a to si můžeme říci rovnou, veškeré tyto obavy příjdou vniveč. Díky ploššímu profilu se totiž i ty nejtěžší figury hrají naprosto v pohodě. Dokonce je myšleno i na hráče s menší délkou prstů a ani hraní za oktávou nepůsobí obtíže. Jistě: zvyk hraní některých akordů či běhů je jinou záležitostí, nicméně, jde právě o to – o zvyk. Nástroj je perfektně vyvážen, ostatně tak je tomu u Framusů pravidlem. Pražce jsou samozřejmě precizně začištěné. Ladící mechanika drží i při experimentování s laděním, čili můžeme nakročit k tomu hlavnímu – k samotné hře.

V minulém čísle MS kolega Polášek rozehrál menší disputaci ohledně použití/využití snímačů EMG. Naprosto sdílím jeho názor! Dokonce si myslím, že dřívejší EMG nemají s těmi dnešními moc společného a jen doplním, že v dnešní době jsou mnohem silnější a řekl bych vyváženější snímače. Za všechny zmiňme firmu Seymour Duncan. Vždy, když testuji nebo hraji na nástroj, kde jsou tyto snímače použité, pochvalně si přitom pobrukuji. Nejinak je tomu i v tomto případě. Camarillo je osazeno SH4 a SH1, což je opravdu velká klasika a hlavně, jak bylo zmíněno výše, dostatečně léty prověřená!

Po zapojení do aparátu ještě na čistém kanálu slyšíme průzračný, silný, frekvenčně vyrovnaný zvuk, který výborně reaguje na dynamiku pravé ruky, ctí vlastnosti použitého dřeva a sílu hrané struny. Jinak řečeno; basové E má opravdu velmi mocný sound a naopak tři tenké struny poctivě cinkají, čímž dávají v akordu komplexní harmonii. To platí u obou snímačů, kde pochopitelně navíc zvýrazňují tu kterou charakteristiku na základě jejich umístění; harmonicky pestřejší a agresivnější u kobyly a kulatější u krku. U tohoto nástroje je navíc možnost rozpínání cívek, čili zvukové možnosti od „Gibsona přes Stratocaster“ působí velmi univerzálně. A dalším bonusovým plusem je pak jistě i ta jedná struna navíc. Při přepnutí do zkresleného módu se některé vlastnosti dále umocní – zejména SH4 u kobyly zní prostě famózně! Sóla mají medovo-jedovatý charakter a již zmíněný a chválený přenos dynamiky se vyjeví být jednoduše něčím naprosto bezchybným. Toto vynikne zejména při akordové hře a plném zapojení sedmé struny. Snímač absolutně bez jakýchkoliv možných výkyvů konkrétnosti a plnosti zvládá i ty nejhlubší tóny s grácií nu-metalových guru na způsob Korn.

Krkový snímač je standardně kulatý, plný a sóla, podpořená navíc ubranou tónovou clonou, nádherně zpívají. Rozepnutí cívek je okamžitě na první poslech rozpoznatelné a dává tušit opravdu velkou variabilitu kytary v případném hledaném výrazu osobnosti krotitele strun... Rád bych ještě znovu zdůraznil použitý materiál; myslím tím dřevo. Krk mého nástroje je z mahagonu a jsem zvyklý na takový ten lehce temný, ale zároveň průzračný tón. Měl jsem kdysi i nástroj, který měl krk z javoru, kde se zase více projevovaly středo-vysoké tóny. Asi už chápete, co chci říct. Ovangkolový krk má samozřejmě zcela jiné zvukové vlastnosti. Dle mého se svými vlastnosti blíží vlastnostem baskytarových krků. Koneckonců podíváme-li se na použité materiály u baskytar Warwick, ovangkol potkáme dost často. Ostatně, můj první subjektivní pocit při hraní akordů s využitím sedmé struny zněl: „Sakra, to zní jako basa s kytarou!“ Silný, ale čitelný a harmonický akord zní opravdu velmi příjemně. Jistě; svůj vliv zde uplatňuje také bahenní jasan, který výsledný dojem ještě více doplní a tak umocní. Prostě: každému muzikantovi, který hledá osobitý, obrovsky variabilní a plně funkční nástroj, by Framus Camarillo rozhodně měl stát za úvahu! Kytarové techniky, jakékoliv vás napadnou, lze zahrát bez omezení; experimenty s alternativními laděními zvládá mechanika na výbornou. Umístění ovládacích prvků je navrženo logicky, tudíž přehledně, takže odpadají jakékoliv obavy z limitace při živém koncertním hraní. Takže asi jediným mínusem potom zůstává cena nástroje. Podtrženo a shrnuto: 7strunná kytara Framus Camarillo je nástroj nejen nádherný na pohled – je to prostě nástroj dobrý po všech stránkách! Nevěříte? Vyzkoušejte – Camarillo za to vážně stojí!