Framus Nickel Bass Strings

Struny pro baskytaru

Čtenář Music Store mohl nedávno prostudovat článek, který upozorňoval na drobné triky a doplňky, které, ač se tomu nechce věřit, mohou mít dosti podstatný vliv na zvuk našeho nástroje, nebo alespoň mohou působit na to, jak jej vnímáme. Podobné je to i se strunami, i když, pravda, jim patří větší díl práce na zvuku než volbě trsátka či ušnímu průplachu.

„Pětačtyřicítky"

Pro tento „polyautorský" testík mi kolega podstrčil set strun z dílny německého výrobce elektrických kytar a zesilovačů pro elektrickou kytaru – firmy Framus. Předpokládat (i když logicky), že se jedná o struny kytarové, by ovšem byla chyba. Ano, Framus má ve své nabídce i set basových strun Framus Nickel Bass Strings, a to v několika konfiguracích, zaměřených na čtyřstrunné až šestistrunné elektrické baskytary. Musím přiznat, že se mi nechtělo ze svého pětistrunného Schectera sundávat krátce zaběhnuté Elixiry, a tak jsem raději zvolil čtyřstrunný set, s tím, že opráším starší Ibanezu, na které jsem měl bez tak již delší dobu nataženy sesterské struny Warwick.

Tak tedy… „podrobený" set je určen pro čtyřstrunnou basktyrau a jedná se o tzv. „pětačtyřicítky" (v tomto případě „nejsilnější" E-A-D-G konfiguraci v nabídce) s velikostí strun .045" (G), .065" (D), .085" (A) a .105" (E). Tuto tloušťku strun používám už dlouho a vyhovuje mi. Tenčí struny jsou samozřejmě „hratelnější" a nevyžadují tolik námahy ze strany vašich prstíků, dle mého názoru je to však na úkor tónu. Každý ovšem preferuje něco jiného. Tlustší struny mohou být vhodnější pro hráče, kteří se „do toho rádi opřou", podlaďují, hrají tvrdší žánry…, „slapujícím" basistům jsou zase někdy doporučovány struny tenčí… atd., atd. Jak jsem již zmínil, Framus nabízí čtyři konfigurace (M, ML, XL a L) čtyřstrunných setů.

Framus Nickel Bass Strings jsou ocelové poniklované struny klasického a rozšířeného typu zvaného „roundwound". U baskytar je to jeden ze dvou základních modelů anatomie struny. Zatímco tyto roundwound struny tvoří vinutí kruhovitého průřezu a vnitřní jádro (v tomto případě také „špagetového" typu; v některých případech má v průžezu tvar šestiúhelníku), druhý model – flatwound – představuje jádro opletené „strunou" s plochým profilem. Zvukově se roundwound od flatwound liší tím, že produkují mnohem více „prstových ruchů" a jsou více „groove" a s hrubším basem. Téměř pravidlem u tohoto typu strun bývá, že okamžitě po jejich natažení zní velmi jasně, s přemírou brilance a nepřirozeně kovově. Musím ovšem poznamenat, že „framusky" tuto praxi nepotvrdily, tedy nijak zvlášť výrazně… Po překvapivě krátkém „zahrání se" nabyly struny celkem přirozeného charakteru, což pro mne bylo příjemným zjištěným.

Struny jsou z kategorie levnějších a nedisponují žádnou vnější ochranou vrstvou, bránící usazování nečistot, což znamená, že od nich nelze čekat extra dlouhou životnost, která na druhou stranu bývá vždy (ať už jde o Elixiry či EMP struny) poctivě zaplacena.

U těchto strun se mi zamlouvalo provedení jejich zakončení – jádro s prořídlým vinutím, jež je (v porovnání s některými stejně drahými strunami) mnohem poddajnější při nasazování na navíječ než „konce" dodatečně opletené textilním vláknem.

Struny nemají problém s udržením správného ladění, zní vyrovnaně ve všech polohách a dle mého názoru mají spíše středobasový charakter. Myslím, že v této kategorii se jedná o novou, zajímavou a dobrým jménem pokřtěnou alternativu basových strun.

L.B.

„Čtyřicítky"

Nejen skvělými kytarami a aparáty je živa německá firma Framus, nýbrž, jak se sluší a patří, myslí na své zákazníky i dalším příslušenstvím. Vždy jsem měl tak nějak v podvědomí, že "příbuzní " Framus/Warwick to mají poděleno, a to tak, že Framus si rozmazluje kytaristy(ky) a Warwick zase basisty(ky). Moje chyba, že jsem ve "framusáckém" katalogu přehlédl mezi nabídkou kytarových strun i struny pro baskytary a proto jsem byl potěšen nabídkou redakce k testování těchto strun. Basové Nickel Plated Steel struny Framus jsou vyráběny jak pro čtyřstrunné, tak i pro pěti a šestistrunné basy v obvyklý "geidžích" (www.framus.de).

Naše testovaná čtyřstrunná sada Framus Rounwound ML Medium Light s kulatým jádrem má tloušťku 040”, 060”, 080”, 100”.

Výhodou pro mne je, že používám stejnou tloušťku, takže odpadlo "vekslování" s kameny na kobylce a také s krkem jsem nemusel hýbat. Rovněž délka mi vyhovovala, k zastřihování nedošlo. Konce strun už jsou vinutím opředeny jen řídce. Kotvící části strun jsou v provedení tzv. conventional, čili žádné zúžení na kobylce se nekoná. Po natažení na baskytaru si struny sedly během hodinky. Jako u snad každých nových "drátů", zvuk byl kovový, zvonivý, ale protože se zde jedná o niklovou záležitost, nebylo to až tak dramatické jako u strun např. ocelových. Sám používám potah ocelový a jsem zvyklý, že mi basa na sucho hraje docela nahlas, nicméně, u Framusek jsem musel přistoupit na jakýsi kompromis. Co se týče normálního hraní přes aparát, musím říci, že jsem byl vcelku spokojen. Zprvu mírně drsné vinutí se asi během 4 dnů "ojelo", struny zněly velice solidně, vyrovnaně v basech, středech i výškách (nic se nepopisuje tak blbě, jako zvuk!:-)), měly pěkný, dlouhý sustain. Ani u ladění nenastal žádný problém. Charakterem bych struny začlenil asi do techničtějších stylů-jazz, funky… Tedy nic pro borce, kteří, užívajíc´ "padesátky", řežou do nich pětikorunou.:-)

Pokud jde o výdrž, v tuto chvíli mám struny na base teprve čtrnáct dní, takže ještě žádné otlaky od pražců, sound už je poněkud méně zvonivý, ale struny v žádném případě ještě tzv. nevyhasly, znějí pořád dobře.

Podotýkám, že výdrž je samozřejmě věcí velice subjektivní. Záleží na intenzitě hraní, stylu, agresivitě… Celkem zbytečné je snad zmiňovat se o (povinném!:-)) čištění strun po hraní, dnes existuje spousta speciálních čistících prostředků, každý si vybere.

Myslím, že basák, který do těchhle Framusek "půjde", pořídí za svých nějakých 400 Kč celkem dobrý potah. That´s all, folks!

V.N.