Bylo nebylo, i přijel za mnou onehdy pan šéfredaktor, a že by prý měl na test kytaru, která je dle jeho názoru „tak ošklivá, až je krásná“... S těmito (na toho jinak obvykle až exaktně přísného muže) nezvykle záhadnými slovy jsem pln vzrušující nedočkavosti rozevřel kytarový bag, a tu na mě vykoukl nástroj, u něhož mi opravdu nezbylo než přitakat té neobvykle znějící charakteristice. Plně jsem začal chápat onen poněkud rozporuplný výrok, neboť ta kytara skutečně je: „tak ošklivá, až je krásná“; a já pak navíc ještě nesměle přidávám – a tak krásně dřevěná!
Snad si teď možná nad mým úvodníkem ťukáte na čelo (pokud se do něj rovnou nebušíte zaťatými pěstmi)... No ale řekněte sami: lze k něčemu tak nevšedně působivému, a elektrická kytara Framus Panthera něčím takovým nepochybně nevšedně působivým je, napsat nějaký zcela všední a obyčejný úvod? No ale dobře, „uvodili“ jsme se už dosytosti, pojďme se nyní vrhnout na samotný test.
Kytary Framus se vždy (alespoň ty, které jsem měl v ruce určitě rovnou na 100%) vyznačují velmi precizním zpracováním, osazením a v neposlední řadě i kvalitním zvukem. Ostatně, v MS jsem snad nikdy nečetl negativní recenzi. Proto na tomto místě jen doplňme pár slov o sérii Panthera. Tato řada má několik odvozených typů, např. Legacy, Studio, Supreme nebo 7strunné modely. Avšak právě jen jeden model se jmenuje Panthera a právě o něm bude řeč. Jako vždy, začněme nejprve popisem...
Vzhled a konstrukce
Firma Framus vždy respektuje své charakteristické rysy, nejinak je tomu také v případě modelu Panthera. Korpus, jehož konturu můžete zhodnotit na přiložených fotografiích, je vyroben z výběrového mahagonu střední hmotnosti, podobně tak i krk, který je do něho vlepen. Přední plocha těla je lehce klenutá, směrem k okrajům o něco více profrézována, takže vyniknou vrchní obvodové hrany. Vzadu je obvod opatřen rádiusem a nechybí zde ani vybrání pro příjemnější usazení nástroje na hráčovo břicho (totiž je-li toho třeba). Celkově hodnotím korpus jako velmi příjemný a pohodlný. Co se krku týče, také zde je vše tak, jak má být. Příjemný profil, menzura 628 mm a 22 středně širokých a naprosto perfektně začištěných pražců. Pro lepší herní orientaci jsou do vrchní plochy palisandrového hmatníku vsazeny klasické perleťové tečky, stejně tak je osazena i hmatníková boční hrana. Přední plocha hlavy je klasicky černá, s nepřehlédnutelným firemním nápisem. Kovová černostříbrná krytka výztuhy na sobě nese další tradiční firemní emblém spolu s názvem modelu nástroje. Celkově lze tento kousek označit za precizně zpracovanou, vyváženou a velmi snadno hratelnou kytaru. Nuže, dostáváme se k hardwarové výbavě a lektronickému vybavení.
Hardware a elektronická výbava
Jasnou a snadno zachytitelnou eleganci kytary doplňují hardwarové chromované komponenty. Pokud začneme u hlavy nástroje, pak nás zde čeká plynule a spolehlivě pracující firemní mechanika v sestavě 3+3. Na protější straně je posazen tradiční a spolehlivý struník se dvěma stavěcími šrouby a výborná kobylka typu tune-o-matic firmy TonePros. Aby byla zajištěna co nejlepší stálost ladění, nemůže ve výbavě takovéhoto nástroje chybět kompozitní grafitový nultý pražec z materiálu Tusq se sníženým třením. Co se elektroniky týče, tedy vězte, že zde naleznete naprostou a prověřenou klasiku. U kobylky na vás čeká tradiční záležitost ve formě HB snímače Seymour Duncan SH4 v kovovém krytu, u kobylky pak SH-2 Jazz Model. Oba tyto snímače jsou zárukou výborně přeneseného zvuku nástroje. Pro ovládání snímačů je zde zvolena dvojice potenciometrů firmy MEC, jmenovitě pak prvky volume a tone. Potenciometrem tone můžete ještě dodatečně oba snímače tzv. rozepnout a získat tak další zvukové variace. Kombinaci snímačů obstarává třípolohový přepínač umístěný v přední části korpusu. Jako praktický doplněk hodnotím i osazené Warwick security locks závěsy popruhu.
Zvuk a hratelnost
Řekli jsme si už, že nástroj je již na první omak vytvořen s co možná největším komfortem pro hráče. Kytara je ergonomicky tvarovaná tak, že nevadí nejen při hře ve stoje, ale ani vsedě, což já osobně vždy velmi vítám! Další plus je (přeci jenom také hraji na pódiu), že velmi dobře vypadá. Prostě mám rád nástroje bez všelijakých metalíz a super laků. Hlavně mám však slabost pro zvuk poctivé porce výborného dřeva, který kvalitní snímače ještě dále podpoří – a tím vším Panthera oplývá měrou vrchovatou. Hra bez zapojení do aparátu mi totiž hned splnila mé předpoklady, tj. mocný dřevěný sound s nádherným „rozezvučením“ po celém nástroji.
Krk a hmatník je skutečně velmi lahodným „pokrmem“ pro ruce, které po něm jezdí málem sami. Ve vyšších polohách tu vůbec nic nebrání komfortní a pohodlné hře. Výbornou záležitostí je vybrání kolem otočných potenciometrů. Aniž bych nástroj připojil k aparátu, dopředu je mi jasné, že práce s houslovým tónem bude další labužnickou parádou (a také byla – však čtěte dále...)
Pojďme tedy kytaru zapojit. Na čistém i zkresleném kanálu se onen výše zmíněný dřevěný sound projevil maximálně. Opravdu nádherný dřevěný zvuk, věrný a podobný elektroakustice! Rukama můžete doslova cítit z nástroje prýštící energii. A to se mi stane málokdy, že nemusím z kytary některé techniky doslova „ždímat“ (podotýkám snad jen, že o „ždímání“ hovořím pouze ve spojení nástroje s lampovým aparátem). Tedy na Pantheru se hraje prostě snadno.
Mé názory na duncanovský SH4 se dosud nezměnily, tj. pořád jej považuji za jeden z nejlepších snímačů na trhu. Ve spojení s mahagonem (a navíc jen s minimem laku, jako je tomu zde) pak dochází dle mého názoru k nejpřirozenější dynamice tvořené atakem pravé ruky. U Panthery potom přichází na řadu další plus, kdy si můžete v šestnáctinových notách dovolit i sklopit trsátko pro pohodlnější hru, aniž byste však ztratili rytmické akcenty a „drajv“. Z jednotlivých strun se pak neozý- vá takové to „ššššchchchchch“, ale nekompromisní „zvuk-zabiják“ i v té nejďábelštější rychlosti. Ano, a pak si můžete dovolit i sóla typu Paul Gilbert! Tohoto pána zde nezmiňuji jen tak pro nic za nic, ale také i proto, že právě třeba on je v posledních deseti letech fixován právě na podobné typy kytar a jeho „sound“ zní přesně tak dřevěně, jak se tu snažím popisovat.
Ale zpět k naší „framusce“. Přední snímač, SH2, plynule přechází v sólové hře do přirozené zpětné vazby a nástroj jen zpívá. Ještě lépe tento efekt vynikne v oktávových flažoletech, hraných s delayem a chorusem. Stačí nastavit zpoždění na 800 ms a dva opaky, a hned dojde na velmi inspirativní melodie, které jako by vycházely z violy. Jedním slovem: nádhera! A kytarové efekty? Wah-wah, delay, chorus, flanger a podobně? Ty mají ve spojení s tímto kouzelným kouskem najednou docela jiný charakter, který je opravdu nesmírně inspirativní. Co víc může doložit tuto mou zkušenost, než že jsem okamžitě složil nový song pro můj band. Skutečně si umím představit Pantheru jako součást mé kytarové výbavy – a mohu vlastně nějak víc pochválit nástroj během jeho testování, než úvahou o jeho koupi?
Závěr
Z hlediska konstrukčního i hratelného se (jednoduše shrnuto) jedná o skutečně povedený kus. Opět se nám potvrdilo, že to firma Framus s nástroji prostě umí. S trochou nadsázky snad lze napsat, že prostě nevíme, kde hledat chyby, když tu ani žádné nejsou! A tak můžeme všem, koho po přečtení napadne: „Mám to zkusit?“, vřele tuto Pantheru, která je „tak ošklivá, až je krásná“ jen a jen doporučit...
