Hughes&Kettner QC-421

Toulky s Kvantem
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
37 990,00 Kč

„Tak, co to je, vždyť o tom psali v některém předchozím čísle a už je to tu zase…." Takhle nějak asi bude reagovat pravidelný a pozorný čtenář časopisu MUSIC STORE. Skutečně, basové kombo QUANTUM QC 415 od Hughes&Kettner bylo již velmi dokonale a dopodrobna popsáno panem kolegou Mechowem v březnovém čísle. Shodou okolností aniž bych tuto skutečnost tušil, i já jsem obdržel téměř stejný model této řady, lišící se pouze dvěma „desítkami"…

Moje zděšení bylo upřímné - „proboha co o tom budu psát, vždyť můj kolega z toho vycucal maximum, pěkně to rozšťoural, nakoukl pod pokličku nové „Kettnerovské" basové technologii, popsal design (tedy to s těmi čudlíky z polarografu sedí….) a srovnal s levnějšími modely a co jako o tom mám psát já?". Tak asi v tomto duchu jsem kňučícím hlasem žaloval zástupci šéfredaktora, který přikyvoval a svolil, že počkáme, až na to čtenáři zapomenou a zatím mohu napsat o jiném výrobku. Nenapsal jsem nic, protože známá vydavatelská gramofirma sklonila svou tvář k nám, plebejským muzikantům a usoudila, že jsme natolik uzrálí, že se můžeme pustit do průběžně kontrolovaného natáčení. Na tři neděle jsem tedy zmizel ze světa lidí, zvířat a stromů. Vše zrušil, odvolal, lhal, vymlouval se, nemyl se a nespal. Vydavatel na tebe přeci nebude čekat. Po celou tuto dobu postával „Quantík" v koutě studia a v jednom z basreflexových otvorů začal dokonce malý pavouček plést síť.

Už vidím distributora, jak se děsí: „Tak von na to ani nešáh a celou tu dobu to u něj tvrdne" (soudružka z KSČM pro ochranu jazyka českého ať mi odpustí užití nespisovných výrazů - jsem ještě trochu pomýlený). Naopak, hned jak Kettner dorazil, vypáral jsem ho z krabice a testoval ho. Kroutil všemi knoflíky sem a tam, hodiny před ním již zcela zahlušený postával a snažil se postihnout ty nejjemnější rozdíly v nastavení. Po celou dobu jsem aparát srovnával s Trace Elliotem GP7 SM o podobném výkonu 350 wattů s jednou „patnáctkou". Oba aparáty postaveny vedle sebe, vytrhával jsem kabel a doslova přepichoval pro porovnání z jednoho do druhého. A výsledek? Na každém z nich bylo něco, co se mi líbilo, zvukově mě uspokojovalo a zároveň pletlo a znejišťovalo. Odehrál jsem na něj několik zkoušek s tím, že jsem u spoluhráčů sondoval, jak se jim Quantum líbí. Bubeník řekl, že zvuk je mnohem konkrétnější a čistší, poté vstal, aparát od sebe mírně otočil a vzal si červená protihluková sluchátka. Ostatní členové aparát taktéž chválili. Moudrý jsem z toho nebyl. Jediný fakt, kterým jsem si naopak byl jist, byla správnost užití spodní přídavné bedny s patnáctipalcovým reproduktorem. Desítkám se při větším „vyhulení" aparátu výrazně uleví, zvuk je čistší a dynamičtější, spodek logicky získá na „objemu". Pak však přišlo výše zmiňované období vrcholného pracovního nasazení a aparát byl zapomenut.

Tak, co s recenzí?

Znovu popisovat zevrubně přístroj již do detailu skvěle popsaný by bylo zřejmě nošením dříví do lesa. Zvolím proto zcela jinou strategii. Seznámím čtenáře s Quantem QC 421 formou reportáže z dvou našich sobotních koncertů. První měl být festival na podporu ekologických aktivit v Liberci v Lidových sadech. Hraní na nás vyšlo okolo osmé hodiny večer. Druhým pak mělo být sólo vystoupení v klubu „Rozkrok" ve Varnsdorfu. Obvykle nehrajeme dvakrát za sebou, ale vinou chybného managementu se tak stalo.

Z toho důvodu všechny přesuny i balení musely probíhat ve svižném tempu. Před výjezdem jsem dorazil do studia dříve, trochu sondoval a znovu se vpravoval do ovládání Kettnera. Normálně používám do smyčky zapojený starý Korg A5. Neužívám ho však kvůli efektům (kromě jedné pomalé skladby), nýbrž mám ve čtyřech bankách hotové korekce. Během vystoupení totiž střídám čtyřstrunnou G&L2000 s bezpražcovou pětistrunnou kopií Musicmana. Vyměním basu, klepnu pedál a korekce jsou přepnuty. Aby se mi nemotaly kabely do sebe, a mohl i při smutných baladách křepčit na pódiu a skákat mezi lidi, používám vysílačku s integrovaným noise reductionem od DBX. Propojení SEND/RETURN bylo dílem okamžiku. Quantum má obě zdířky na zadním panelu a Korg také - pohodlné. Nikde vepředu nic nevisí. Začnu hrát, ale co to? U Korga bliká ledka PEAK, zvuk se ve špičce přebuzuje. Jdu, stáhnu Input level, už se „nebudí", ale výkon je zhruba poloviční. Bohužel pokud „bypasuji" mulťák, signál je stále poloviční. Vyzkoušel jsem různé kombinace gainu na aparátu, ale i na efektu, avšak bezvýsledně. Po vytažení jacku z FX RETURN aparátu se signál vždy mohutně zesílil. Předpokládám tedy, smyčka nepracuje s nástrojovou úrovní, ale podstatně silnějším profi signálem, pravděpodobně +4 dBu. Manuál i internet bohužel mlčí… Nakonec jsem se píchl nejprve do krabice a z ní signál vyvedl do Kettnera. Už to bylo v pořádku. Ledka neblikala, nic se nebudilo. Během rozehrávání znovu kroutím velmi jednoduchými, intuitivními korekcemi. Zkusil jsem je i úplně stáhnout, kupodivu to pořád hrálo. Jakoby equalizerem procházel základní signál z preampu a korekce ho ještě navíc dobarvovaly (to koneckonců odpovídá technologii paralelní ekvalizace o které hovoří výrobce v materiálech). „Všechny" čtyři prvky měly velmi příjemný charakter zdvihu. Trochu mi unikalo, proč při tomto řešení jsou jednotlivé ovladače kalibrovány –5/0/+5, a o jaké vlastně jde hodnoty. Rozhodl jsem se však, že se budu chovat jako normální uživatel, kterému jest toto ukradené a řídí se pouze vlastním uchem. Během „štelování" aparátu, s basou na krku, jsem u obou nástrojů zaznamenal (s použitím kabelu i bezdrátu) v bezprostřední blízkosti aparátu drobný brum. Zkusil jsem stáhnout funkci TUBE GROWL - tedy lampové „maso" a hele, vrnění v podstatě vymizelo, takže to asi bude dělat lampička. EMG poli neporučíš. Tak ještě dotáhnout některé korekční detaily a hurá na akce.

Liberec - Lidové sady

Do auta jsem ho nesl sám - nemá kolečka. Žádný komár to tedy není, ale konkurence ve stejné výkonové třídě je na tom o poznání hůř. V Lidových sadech jsme rychle vytahali a postavili nástrojovku na prostorné jeviště připomínající stará prvorepubliková divadla. Postarší rozšafní zvukaři krotili naše „stavěcí" tempo s tím, že je v bedně hokej a stejně nikdo nepřijde. Bylo na tom dost pravdy. Propojil jsem kombo s bednou a zvučil. Hlavní zvukař si na mě zasedl, stále mi říkal, že mám něco přebuzeného. Aparát však hrál jako víno, slezl jsem tedy s basou k němu, ale nic špatného neslyšel. Zvuk se perfektně nesl, měl tlak a hlavně krásnou barvu. Dělal jsem tedy, že jeho komentáře neslyším. Nakonec zmlkl a odešel se věnovat pivu. Z narychlo plánovaných tří skladeb jich nakonec bylo asi deset a všech patnáct diváků zdárně imitovalo dvousethlavý dav. Během přecházení po velkém pódiu jsem se stále dokonale slyšel. Při hře na pětistrunný bezpražec jsem byl překvapen čistotou zvuku a jeho barevností. Jako bych měl mnohem dražší nástroj. Panečku přeci jen patentovaná technologie DYNA VALVE od Hughes&Kettner má na zvuk velký vliv. Při slapových tirádách jsem byl až doposud zvyklý na Elliota, který má kovovější, tranzistorovější a trochu průraznější zvuk. Nicméně – zvy(u)k je železná košile a i korekce je třeba hledat a laborovat s nimi (doporučená firemní nastavení v manuálu mě příliš neuchvátila). Celý koncert jsem na velkém pódiu odehrál se zapnutou funkcí PUNCH. Dle pana kolegy Mechowa tahá 100 Hz a 1 kHz. Dobré, tlusté a krásně modře svítící. (Též lampa uprostřed předního panelu je podsvícena modrou ledkou, jak je u Kettnerovic zvykem). Aparát se během hraní vůbec nezahřál. Konec, sbalit a hurá do „Vanďáku".

Varnsdorf - Rozkrok

Tam už to bylo s publikem zcela jiné, evidentně přišli či přijeli na koncert. Majitel klubu nás zavedl do jakéhosi malého studia obloženého dřevem, s krásným pódiem, řízenými světly, odposlechy atd. Místa na pódiu bylo habaděj, kam se ale vejdou ty lidi? V klidu jsme se postavili, dali pivo, poté přišli dva chlapíci, nazvučili odposlechy. Náhle se čelní stěna otevřela a my stáli tváří v tvář publiku v narvaném sále. Geniální konstrukce a soukromí pro zvukovku.

Trochu jsem se bál, že budu-li stát příliš blízko aparátu může se znovu ozvat lampička, ale bylo to v pohodě. Akustika celku vyžadovala stáhnout basy, stáhl jsem je nadoraz, ale pořád jich bylo moc, nakonec jsem musel trochu ubrat na mutliefektu. Asi k tomu přispěla i spodní bedna, bez níž však už nehraji. V přestávce mi jeden ze zvukařů řekl, že basa je zvukově super a přitom on ji má staženou, takže jede pouze z pódia. Všechno bylo napůl a basy zcela stažené. Nejprve jsem myslel, že je to od něho ironie, ale přesvědčil mě o opaku. Na jednu písničku jsem slezl z pódia a začal hrát mezi lidmi. Skutečně Quantum hrálo jako čert. I slapovka byla krásně zřetelná, měla jiskru a průraznost. Holt jiný sál - jiný zvuk. Ke konci koncertu se stoupajícím adrenalínem a hlukovým otupěním jsem se trochu přidal. To byla jediná úprava, kterou jsem za celý večer udělal.

Co říci na závěr

Na QUANTU mě mrzí jedna věc. Při výměnách bas či během dolaďování jsem musel vždy stahovat MASTER. Dokonce jsem ho při jedné skladbě zapomněl znovu zesílit. MUTE mi chybí. To je jediná funkční věc, kterou konstruktérům od Kettnerů vytýkám. Pak jsem trochu prosondoval trh a ne všechny značky MUTE mají. (Abych H&K úplně nekřivdil, nové Quantum hlavy už Mute mají). Již delší dobu uvažuji o výměně aparátu. Zvažoval jsem EBS či GALLIEN-KRUEGER s výkonem okolo 400 Wattů. Srovnával jsem tento, design, váhu a v neposlední řadě i cenu. Po té co jsem na internetu zjistil, že QUANTUM stojí pod čtyřicet tisíc a komba obou ostatních značek jsou o deset a více tisíc dražší, volba vypadá jasně. Designérsky u mě Quantum jednoznačně vede - pryč s přežitými grafickými EQ, kompresory, limitery apod. Dobrý nástroj, jednoduchý, ale výkonný a zvukově brilantní aparát, a ruce... Vezměme si, milí basáci, příklad z kytaristů. Na svých „Vintage" aparátech taky nemají instalovanou analogovou telefonní centrálu. Zvuk a výkon je super, cena jakbysmet. Zbývá už jenom rychle „střelit" Elliota...

(PS: Upozornění pro parlamentní soudružku prosazující užívání spisovné češtiny: slova jako „patnáctka, desítky, vyhulit, stavěcí apod." jsou převzaty z hudebního slangu, nikoliv z pornobysnysu.)